esussi
komentáře u knih

Pěkné počteníčko, které neurazí, ale zároveň nevyužilo maxima svého potenciálu. Čekala jsem mnohem víc od vztahu Serafíny s Ormou, i lepší vykreslení exulantských draků. Stejně tak mohly být lépe vykresleni jednotliví polodraci i s jejich schopnostmi. A korunu tomu nasadila naprosto nedotáhlá milostná zápletka (nebo lépe řečeno trojúhelník). Celé to bylo jakési ploché, a to mi bránilo pořádně se vžít do děje.


Taková pohádka s předvídatelným koncem, kterou nedoporučuju číst dospělým, protože to bylo docela plytké. Příběhy jednotlivých postav nebyly pořádně rozvedené a všechno to mělo jaksi moc rychlý spád a plno nelogičností. Ale zas na druhou stranu já nemám co soudit, protože jsem to zhltla celé. Ale nebylo to lahůdkové počteníčko. Spíš něco ve stylu: No dobře, když už jsem to teda začla číst, tak to nějak dokončím.


Krása. Komplexní příběh, který se vyrovná prvnímu dílu. Ale abych se pochválila, já tušila, kdo bude vrah! Mezi novodobými detektivkami je to rozhodně top.


On potřebuje psychologa, ona potřebuje sex. A abych nezapomněla, jsou si předurčení k věčné lásce. Ohrané a předvídatelné, ale číst se to dá.


Jakkoliv zajímavě tahle série začala, konec je opravdu tragický. S každým dalším dílem se charaktery většiny postav víc a víc blíží do kopru (a nebo ještě do horších míst). Pořád jenom sex - s kýmkoliv kdo je zrovna po ruce, a má co zasunout. Detektivní zápletky ustupují do pozadí nejrozličnějším sexuálním hrátkám. I přesto, že jsem si ze začátku něcolik postav oblíbila, mi kvůli nim nestojí za to se pokoušet tuto knihu dočíst. Nejsem totiž příznivec BDSM v žádné podobě. A čtení téhle hrůzy se až moc blíží sebemrskačství.


Mám celou tuhle sérii ráda, ale proč proboha ty strašné obálky! Kdybych soudila knihu podle obalu, tak se k té šerednosti ani nepřiblížím.


Sice hodně omílaný námět, ale četlo se to dobře. Až na Juliettiny vnitřní monology, ty jsem přeskakovala. Kupodivu jsou pokračování o dost lepší než první díl.


Celé je to typycky Fulghumovsky roztomilé. Ale chyběla tomu hlubší myšlenka. Ve srovnání s Třetím přáním je to spíš taková chutná fast foodová jednohubka.
Viděla jsem to i v divadelním podání na Listování, kde byl přítomný sám pan Spisovatel a byl to jedinečný zážitek :D


Nemůžu si pomoct,ale oproti ostatním dílům mi to přišlo slabší. Charakter Levany se dal vykreslit rozhodně plastičtěji. Mám pocit, že jsem se o její povaze a motivech nedozvěděla skoro nic nového, jen se vynořila spousta nezodpovězených otázek. Prostě jako by Levana ani nepřemýšlela nad dopady svých činů. Proč to všechno? Jediným vysvětlením by mohlo být, že její mysl taky někdo ovládá, jinak by to nedávalo smysl.


Druhý díl Kostičasu se sice odehrává v úplně jiném prostředí, ale kvalita se drží pořád vysoko. Knize nechybí vůbec nic, najdeme v ní napětí, plno překvapení, zradu a i ždibíček romantiky. A samozřejmě obrovské překvapení na konci! Kromě toho se dozvíme plno zajímavých informací z historie hlavních postav. Paige začíná vysrkovat růžky a rozhodne se konečně začít jednat. Je u ní vidět obrovský posun oproti minulému dílu. Ale to čekání na další díl mě asi zabije.


Tak tenhle romantický cajdák mě opravdu dostal. Vím, že je celkem jednoduché mě rozbrečet, ale tenhle příběh měl i vážnější linku, která nutí čtenáře zamyslet se nad svým vlastním životem a přemýšlet, jak by se asi člověk zachoval,kdyby se octl na místě Lou nebo Willa. Opravdu krásné a opravdu smutné. Ale nešlo přestat ve čtení, ani když jsem tušila, jak to celé dopadne.
A padl u toho balíček kapesníčků...


Tahle knížka není tak strašná,jak by se podle obalu mohlo zdát. Hlavně od toho něčekejte nějakou pořádnější detektivní zápletku, je to prostě jenom knižní porno zabalené do celkem ucházejícího příběhu.


Ani mi to nestálo za dočtení. Z knihy jsem cítila dost velkou křečovitost, když se autorka snažila za každou cenu držet příběhu Jane Eyerové. Bohužel, po převedení do současnosti příběh ztratil veškeré kouzlo původní verze.


Miluju detektivky a obzvlášť ty, u kterých až do konce netuším, kdo je pachatel. Tahle bude rozhodně na mém top listu, a to nejem díky skvělé promyšlenosti děje, ale i kvůli sympatickým ústředním postavám.


Nádherná sbírka básní, které se jenom navenek tváří, že jsou pro děti. Ale je to jako s Malým princem. Člověk ty básničky pořádně pochopí, až když je trochu starší. A nestyďte se, pokud vám sem tam ukápne slzička dojetí...
Moje nejoblíbenější vždycky bývala Tatínkova dýmka.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.


Tato kniha dokonale vystihla pocit vnitřního prázdna, který se usídlil v myslích přemýšlivých lidí, které válka připravila o všechno. Hořkost v lidských srdcích je o to horší, když ví, že kdysi bylo líp.
A možná i jednou bude líp... I přesto, že se události odehrávají v době téměř před sto lety, lidská povaha se moc nezměnila. Stále existuje společenské pozlátko, které pokrývá povrch krásných a bohatých lidí. A pod tímto pozlátkem každý ukrývá své obavy a trápení...a běda tomu, komu se náhodou povede kousek tohoto pozlátka uloupnout.
Krutá náhoda oloupí Kláru o veškeré iluze, které si vytvořila o vyšší společnosti. A pád z výšky je pro ni bolestivý, už není cesty zpět. To radši smrt. Nebo ne? Jsem Zweigovi moc vděčná za laskavý konec, který nechává všechny možnosti otevřené.


Nádherná kniha. Dává mi naději na to, že má smysl snažit se něco změnit, stát si za svým názorem a věřit ve spravedlnost a dobro.
Z pohledu dítěte je vykreslen silný příběh, který je v pozadí dětských radovánek a her. Ale i děti přemýšlí nad problémy dospělých. A někdy je v dětských myšlenkách nejčistší pravda.


Trochu mi u toho chyběla nějaká prognóza do budoucnosti, protože vzdělání už přece přestává mít funkci pojišťovny. V případě, že pojištěnců stále přibývá, tím naopak míra pojištěnosti klesá. Takže se z vzdělání stane třeba nekonečné schodiště, a v momentě kdy dojdeme do nějakého patra sledujeme ty horlivce nad námi a snažíme se je předhonit. Zní mi to už skoro jako začarovaný kruh, ze kterého není úniku, protože čím větší snahu mají lidé se vzdělávat, tím větší inflaci vzdělávání způsobují. Ať žije Illichovo Odškolnění společnosti :)
