EternalCritic komentáře u knih

Vedlejší příznaky Stopařova průvodce po galaxii:

Chodíte všude s ručníkem a zejména na 25. května se vás lidé ptají jestli se nejdete koupat.
Do html kódů cpete místo Lorem ipsum Vogonskou poezii.
Zkoušíte si stopnout cokoliv co vás odveze z téhle planety.
Aspoň jednou jste si zkusili lehnout před bagr.
Máte stejně pesimistický náhled na svět jako Marvin.
Kamkoliv se snažíte nacpat číslo 42.
...
Zafodovo příjmení je pro mě furt nevyslovitelné.

Kniha, která na první pohled vypadá jako kniha, ale opak je pravdou (scénář, pracovní scénář, ale proč je pracovní scénář v tvrdých deskách na pultech obchodů). „Kniha“ staví na tom, že má na deskách napsané Harry Potter a dál už to asi nikdo nedomyslel. Příběh je dle mého nedodělaný a hlavní zápletka je vážně spletitá a donutí vás si párkrát při čtení udělat pauzu a překontrolovat si srdeční puls. Postavy se místy chovají jako emocionálně vylití puberťáci, jindy jako kdyby postrádaly mozek. Konec „knihy“ je naprosto stupidní tragédie a s takovou verzí jsem ani v nejhorším nepočítala.

Mimochodem zdá se to jenom mě, že všechny odkazy v „knize“ jsou naprosto, ale naprosto v rozporu s tím na co mají odkazovat?

Na závěr jsem ráda, že mi z toho neexplodovala hlava a schytala to za mě jenom skříň.

Kniha měla hned po přečtení úvodní kapitoly velké šance, se dostat na vrch mého pomyslného top žebříčku. Geekovské pojetí s nádechem pohrávání si s dystopickou budoucností lidstva, které je uvězněno ve virtuálním světě a dávno zapomnělo na život, mě doslova uchvátilo. Co mě na ní mrzelo je, že po dočtení máte chuť na všechno zapomenout a knihu si vychutnat se všemi emocemi znovu.

Problém je možná jen to, že příběh je postavený na popkultuře, což asi dost omezuje cílovou skupinu. Myslím že čtení je určitě těžší (možná i nezáživné) pro ty co mezi vším nevidí pomyslné nitky a neví co hlavní postava popisuje a na co neustále odkazuje.

Nakonec doufám, že Spielberg ví co dělá (UPDATE: ne nevěděl) a nenechá se unést "nekonečnou mocí režiséra".

Kniha (potažmo celá série) se ke mně dostala z části náhodou mého výskytu u televize, kde zrovna dávali její filmovou podobu a z části tím že přišel můj táta a prohlásil, že kniha je lepší než film, podal mi knihu a televizi vypnul. Nechci ani zmiňovat, s jakým nadšením jsem se zvedla od televize a knihu si odnesla. Kupodivu do rána jsem měla skoro půlku knihy za sebou, což mělo za následek ne příliš produktivní den ve škole.
Co nesmím Danu Brownovi zapřít je to, že píše opravdu čtivě, dějová linka je vskutku zajímavá (zajímavá do té doby dokud si nepřečtete zbytek, ale o tom někdy jindy), celý děj má spád a kniha občas působí jako turistický průvodce vším možným i nemožným a orientační běh se slepou mapou kolem Vatikánu mě bavil. Co mě už ale přišlo divný, byl čas, který dle mého v knize ubíhal jaksi trochu divně. Dále závěrečná parašutistická scéna, o které byly napsány už tuny teorií a konec který bych cpala spíš do podprůměrného filmu (ve filmové zpracování nebyl, plusové body pro film).

Když to vezmeme kolem a kolem od blbostí, kniha se mi asi ze všech knih v sérii líbila nejvíc, prostě byla první a Brownovo „posvátné“ ctrl+c a ctrl+v ještě nefungovalo.

2 08.05.2018

Thanks Charlie for your letters

Aaronovitch stále od druhé půlky první knihy baví a baví stejně dobře.

Kniha mě na jednu stranu příjemně překvapila, na druhou to bylo spíše takové "MEH". Zalíbil se mi svět, ve kterém se příběh odehrává vlkodlaci, upíři... Na druhou stranu mě postupem času (hlavně poslední část knihy) začali pěkně štvát postavy, hlavně Anton. Jinak dle mého autor dokáže naprosto dokonale vykreslit emoce, atmosféru a "filozofické otázky" což se mi líbí. Nevím jestli si pokračování Hlídky v nejbližší době přečtu, ale rozhodně se k ní hodlám vráti.

Dům hedvábí byl lepší o hodně lepší. U Domu hedvábí doylovský styl fungoval, u Moriartyho to je jak na houpačce. Ze začátku se to podobá vyprávění ve stylu Sherlocka Holmese a později to spíš působí jako bondovka. Některé části mě bavili, některé mi zase přišli naprosto stupidní. Já mám ráda zamotané příběhy, které si čtenář může postupně rozmotávat, ale tady se zastávám názoru, že každému myslícímu stvoření hlavní zápletka dojde během první poloviny knihy, ne-li dřív. Ale musím uznat že asi tak poslední tři-čtyři stránky byly naprosto geniální + doplňkový příběh, který taky nebyl úplně k zahození.