Eumenida komentáře u knih

Nadaný žák a Tělo byla první kniha od Kinga, kterou jsem si koupila a kterou jsem četla. Nejdřív mě zaskočilo, že povídky (nebo spíš novely) jsou absolutně civilní - žádné příšery, žádné nadpřirozeno. Přesto jsem se nemohla od čtení odtrhnout - mistrně vybudovaná zápletka a podstata zla, dřímající v člověku, byla strhující. Todd byl snad větší kreatura než bývalé monstrum Dussanber. Nemohla jsem pobrat, kde se bere ta zrůdnost v dítěti, které má úplně normální rodiče? Byl tolik obklopen péčí a bezpečím, že mu začal chybět adrenalin? A musel jej získat právět tímto způsobem? Ale někdy se stávají věci v životě nelogické a nepochopitelné, takže beru i tuto možnost, že dítě vychovávané ve slušné rodině slušnými rodiči, a kterému je poskytnuto všechno pro vývoj a růst, se může absolutně zvrhnout.
Co se týká postavy Dussanbera, nebylo mi ho líto. Byl to člověk, který měl být potrestán a trestu se vyhnul. Že v něm Todd probudil staré, dřímající a uspané zlo, byla otázka smůly, v jeho případě. Co jsem nesla hůř, byl jeho způsob vypořádání se s těmito démony. Tyhle scény mi připadaly vážně nejohavnější.
Nečekané vyústění a závěr možná leckoho zaskočil a někomu třeba připadá jako urychlené a zflikované řešení, mně však ne. Náhoda je blbec a život je plný takových náhod. Proč by se nemohla odehrát i tady? Závěr mě kupodivu potěšil, horší by byla pro mě představa, že Toddík, se sympatickou vizáží a širokým úsměvem, žije dál, spokojeně a úspěšně, v dokonalém manželství, s dokonalými malými dětmi.
Tělo mě připadalo oproti Nadanému žáku trochu nudné, bezkonfliktní. Ale to je jen zdánlivý dojem, postupně si mě získalo. Jedno malé dobrodružství, putování s určitým cílem, a postupné rozkrývání postav čtyř kamarádů a jejich motivů. Zajímavé, že i z obyčejné cesty lesem se stane neobyčejné dobrodružství, s nečekaným závěrem. Tělo, oproti Nadanému žáku, jsem dokázala ještě s větší chutí přečíst znovu, po letech, a počítám, že si je zlousknu ještě jednou.
Tělo i Nadaný žák byly zfilmované a myslím že filmová adaptace se celkem podařila.
Tato dvě dílka bych zařadila mezi nejlepší kousky Stephena Kinga.

30 18.02.2016

Přiznám se, že pro mě byl Fantom opery dost těžkým zklamáním. Tak kostrbaté, klopotné čtení jsem dlouho neabsolvovala - a vlastně jsem knihu musela odložit na později nebo na nikdy. Viděla jsem několik filmavých zpracování Fantoma Opery, a připadá mi, že filmové i divadelní adaptace rozhodně předčily knižní předlohu. Ale možná že ještě zkusím Fantoma dočíst a možná že změním názor... zatím jedna z nejslabších knižních předloh.

10 16.01.2016

Opravdu příjemné překvapení. Hledala jsem grafický román pro padesátibodovou výzvu a v knihovně objevila tuto sérii.
Trošku mi to připomnělo zfilmovanou Persepolis, možný netypickou grafikou a také realitou příběhu. Perfektní komiks, čtivý, i vtipný. Moc doporučuji.

6 16.10.2015

Nejlepší romantika, jakou sem od H.M.K. četla (a vlastně ji řadím na špici vedle dalších nejlepších romantik). Krásný příběh s tajemstvím, slušná milostná zápletka, ne sentimentalita, dobře nadávkováno nebezpečí. Knihu bych doporučila i pro ty, kteří shlédli film a byli poněkud zklamáni - kniha je totiž opravdu lepší!
(Ještě k filmové adaptaci - kostýmy, výprava, hudba - výborné, jen výběr herců byl vyloženě nešťastný, aspoň co se dvou hlavních postav týká. Kuklová a Pomeje tam vážně neměli co dělat, oproti tomu Filip Blažek se své role zhostil skvěle).

17 08.05.2015

Asi je lepší číst ji po kouskách. Jako jednotlivé sloupky to mohlo fungovat, takhle vcelku kniha ztrácí vtipnost (pokud vůbec nějakou měla). Svádět všechny nekalosti na Bushovu administrativu (dnes by se mohlo použít jiné jméno) není špatný nápad, ale proč ona se chudinka pořád válela na zemi?
Pauza.
To už mi připadal daleko vtipnější Tajný život takové normální matky.
Ale přesto bych Deník Sprosté matky nezavrhovala, bylo tam několik zajímavostí, které chtě nechtě musím porovnávat s naší minulou dobou (povinně nepovinné aktivity rodičů na opravách školy, u nás slavné brigády socialistické práce. Jen s rozdílem, že za brigád soc.prc. se školné neplatilo, kdežto tady rodičové stachaní na úpravách a vylepšeních a stejně školné valí. O majetcích a aktivitách šéfů zdravotních pojišťoven ani nemluvě...)

5 08.05.2015

První kniha, která mě trochu nudila (první od Forsytha, předešlé jsem přečetla jedním dechem). Nevím proč, připadalo mi to překombinované, rozhozeno příliš mnoho nitek. Netvrdím, že je nudná, jen není tak chytlavá.

8 08.05.2015

Vydržela jsem hodně, pořád jsem čekala, jak se rozuzlí útoky Jekylla Hyda, pardon, Jacka Hyda a myslela jsem, že z Jacka se nakonec vyklube odložený nevlastní bráška (stejná matka, různý otec), nakonec to tak nebylo. Ale když došlo k pikniku na louce, to už mě úplně rozsekalo a dotáhnout to do konce už jsem nezvládla.
Kdyby se autorka aspoň tentokrát trhla od inspirace Twillightem, mohlo to být lepší.

Už jsem ji četla před časem, takže se mi vybavuje útržkovitě. Přesto si pamatuji dobře budovanou atmosféru hrůzy a také pocit nejistoty, který jsem sama při čtení měla. Zasáhly tam opravdu vyšší síly nebo šlo o nějakou pošahanou náboženskou skupinu? Příběh byl pořád na hraně těchto dvou možností. A skvělý, o napětí nebyla nouze, pocit ohrožení malého dítěte bylo dost silným motivem, pochyby jedné z hlavních postav přiváděly čtenáře právě k oněm dohadům, zda jde o šílenství nemocného člověka, nebo skutečný boj proti ďábelským silám.
Perfektní horor.

5 23.08.2014

Asi se trochu vymknu pochvalnému hodnocení, ale mě ta kniha těžce zklamala. Jsem sice teprve v půlce (domorodci), ale nacházím tam tak šílené klišé (a že to slovo nemám ráda), že to až dech bere. Vím, že se mnohé romány a témata sobě podobají, takže nemluvím o vykrádání nebo inspiraci předchozími romány, ale co mi tam nesedí, je popisnost různých střetů. Tam je akce na akci a hlavní hrdina s básnickou představivostí popisuje, co se děje. V okamžiku jednoho z bojů má čas sledovat, jak si počínají jeho kamarádi, přestože sám čelí útoku. Možná, kdyby autor nebyl v těchto popisech tak ukecanej a vyhodil aspoň polovinu přídavných slov, příběh by nabral větší gradace.
Taky tu vidím silnou inspiraci Indianou Jonesem, Gladiátorem, Robinsonem a Pláží. No, já nevím, četla jsem Running man, Dlouhý pochod i Hunger games, a všechny tyto romány jsou o sto procent lepší.
Ale připouštím, že pro jiné může být kniha setsakra atraktivní.

Povídky Malostranské byly pro mě bohužel utrpením, i když bych ráda řekla pravý opak. Ale nemůžu se pro ně nadchnout a četly se mi hodně těžce. Ani nevím, v čem byl vlastně problém, že jsou pro mě tak nestravitelné...

8 09.02.2014

Dolores Umbridgeová, dokonalá megamrcha! Typická megera, která dokáže týrat děti s úsměvem na rtech a velmi rafinovaně (Harryho psaný trest byl opravdu rafinovaně vymyšlen). Jinak Fénixův řád se mi líbil stejně jako ostatní díly, do popředí se dostal i dosud nešikovný Neville, navíc jsme se trochu dozvěděli i o Nevillových rodičích, to bylo hodně emotivní.

20 09.02.2014

Naprosto skvělé horory, které neznudí ani dnes!

13 08.02.2014

Půvabná knížečka, návrat do dětství. A přestože tenkrát neměly děcka z Bullerbynu ani počítače, ani mobily, ani tablety a snad ani televizi, vůbec se nenudily a jejich dětství bylo pestré a plné her. Doba, na jakou se později vzpomíná s láskou a nostalgií.

22 08.02.2014

Kytici mám hodně v oblibě, skvělé balady, které se nesou mnohdy v hororovém duchu. Záhořovo lože, Zlatý kolovrat, skvělá Svatební košile, nebo Polednice...
Výborné!
Ale dát to do povinné četby dětem v páté třídě se mi zdá být předčasné.

31 08.02.2014

Proč je TO tak skvělý román? Protože obsahuje několik dějových i časových rovin, přítomnost i minulost, obyčejné osudy obyčejných dětí, ze kterých se stávají neobyčejné děti. A hrůza sama? Je hrůzná právě proto, že není konkrétní, nemá jednu jedinou podobu, je pro každého jiná, pro každého odrazem největších obav a strachů. Také proto, že zalézá pod kůži i obyčejným lidem, kteří v určité momenty zavírají oči před skutečností a nevidí a neslyší. TO je bezesporu nejlepším kouskem mistra Kinga, který si tímto nastavil tak vysokou laťku, že už ji nikdy nepřeskočí.
(I když se jí často v dalších románech blíží).
Fantastický příběh, na který nezapomenete ani po přečtení poslední kapitoly a zavření knihy.

32 08.02.2014

Jsou volby,které nelze provést a ať se zvolí jakákoliv cesta, vždycky je to zlo. Sophie musela volit menší zlo, ale stejně jí to nepomohlo, protože nezachránila nikoho. Žít s touhle vinou musí být hrozné, i když kupodivu pravý původce žil očividně bez pocitů viny ještě dlouhá, dlouhá léta (jak dokazuje skutečný osud válečných zločinců, kterým se podařilo uprchnout a kteří v pohodě a zabezpečeni dožili vysokého věku.)
Sophiina volba byla hodně emotivní, náročná kniha a myslím že se podle ní povedla filmová adaptace na výbornou.

15 08.02.2014

Tato kniha mě mile překvapila. Viewegha moc nemusím, ale Báječná léta byla opravdu dobře čtivá.

14 08.02.2014

Kdysi jsem ji zkusmo koupila synovci k narozeninám. Na doporučení kamarádky, která četla příznivé recenze (to ještě nevznikla potterománie). Do knížky jsem se začetla, abych věděla, co mu vlastně budu dávat a neskončila, dokud jsem ji nepřečetla. To bylo mé první seznámení se zjizveným klukem s brýlemi a kouzelnému světu Rowlingové jsem propadla.
Líbil se mi i styl psaní, bezvadné nápady, smysl pro humor a nadsázku a přitom skvěle načrtnuté tajemství, pocit ohrožení, který je pochopitelný a do kterého se dá vžít, a barevný (tedy ne černobílý) svět kouzelníků. První díl měl trochu pohádkový nádech, a přesto se dal číst i očima dospělého.

30 08.02.2014

Už je to dlouho, co jsem tuto knihu četla, ale pamatuji si, že na mě velmi zapůsobila - ostrá, syrová výpověď, pád, který jsem sledovala a spolu s hlavní hrdinkou nemohla zpomalit, natož zastavit. Docela bezútěšný svět mladých, kteří neměli kam jít. Maně jsem jej srovnávala se svým dětstvím a dospíváním (život na vesnici dává jiné možnosti než život ve městě), a přemýšlela, jestli bych šla touto cestou, být na místě Christiany. Těžko říct.
Je to neveselé čtení, přesto dovede strhnout pozornost a až do poslední chvíle jsem fandila Christianě, kdykoliv se pokusila ze závislosti vymanit.
Leč, někdy člověk míní a okolnosti mění.
My děti ze stanice ZOO rozhodně stojí za přečtení.

19 08.02.2014

Druhý díl mě bavil trochu víc než první, začal mít i nějaký spád a dokonce příběh, kde se všechno netočilo jen kolem sexuálních ujetin a vnitřních bohyní. Odkrývá se Greyova minulost, záhadná paní Robinsonová (ach, Absolvent) a taky Anin nadržený šéf ze sorty pomstychtivejch hajzlíků.

4 08.02.2014