Evafelicita komentáře u knih
Pamatuju si, jak jsem se u této knihy smála, až mi řekly slzy a u další věty jsem brečela doopravdy.
Především druhý díl mě velmi oslovil, asi hlavně tím, že se právě nacházím v podobné situaci jako hlavní hrdinka. A vystižení života a každodenního boje ženy, která je doma s dětmi, je prostě přesné. Dlouhé odstavce jsem předčítala manželovi... Fascinuje mě, jak se některé věci nemění napříč časem ani místem, pravda, jen nemusíme už tolik zašívat a máme myčky a pračky.
Tři na sobě nezávislé povídky. Co mě ale zaujalo, těsně před touto knihou jsem četla Šťastný věk a Paní Hjeldová a tam se z jiného úhlu pohledu vyskytují postavy z první povídky a naopak. Prostě paní Hjeldová a paní Waageová jsou sousedky. Drama, které paní Waageová v první povídce hluboce prožívá, je ve druhé knize komentováno z hlediska nezúčastněných osob jako něco obyčejného. A naopak, v povídce vidíme paní Hjeldovou očima jiné ženy, která jí nějak posuzuje, ale my víme svoje...
Četla jsem s dětmi (6 a 4), které by celou knihu ještě nezvládly, jako první vstup do Středozemě dobré.
Právě ji čtu v elektronické podobě v angličtině, zajímaly mě původní názvy (viz Annina představivost) a také další pokračování, která česky nevyšla. Překvapilo mě, že v českém vydání chybí několik kapitol. A taky jedna perlička: Anna během představování chce, aby jí říkali Hana, nějak mi to nesedělo, v originále říká, že je "Anne spelled with E". Nepřeložitelné. Ten jemný humor se mi na tom právě líbí.