evaval komentáře u knih
Milé překvapení. I když už nejsem cílová skupina, tak se kniha četla sama. Kdo z nás by se nechtěl ponořit do romantického příběhu a trochu popustit uzdu fantazie a snít. Skvělé čtení na léto, které pohladí po duši. Příběh Terezy zdravotní sestřičky a amerického herce. Co všechno se vyvine z náhodného setkání a má jejich láska vůbec šanci? Čtení jsem si užila, klidně bych uvítala více stránek. Moc se mi líbila dějová linka z nemocnice. Doporučuji.
Zajímavé čtení. Není to moje první knížka od tohoto autora a musím říct, že se četla dobře a nebyla taková děsivá a "krvavá", jak jeho jiné tituly. Zajímavý námět a po covidu, se na všechno dívám trochu jinak. Určitě doporučuji.
Parádní čtení! Knížka mě chytla od první stránky. Hlavní hrdinka mi byla velmi blízká a sympatická a hned jsem se s ní ztotožnila. Alexandra Janeková po ukončení studia pracuje na volné noze - píše román a zároveň překládá beletrii. Je velmi uzavřená a celé její okolí se ji snaží někoho dohodit. Jí je ale mezi knihami skvěle a stále se vrací k hrdinkám Jane Austenové. Ale život ji nachystal mnohem víc. Stačí, když na chvíli opustí svoji bezpečnou ulitu. Já jsem se při čtení moc bavila, je to skvělé spojení nejen romantiky, ale i humoru a taky napětí, vřele doporučuji. K autorce jsem se dostala náhodou a už teď je mi jasné, že se těším na další její knížky, protože píše skvěle.
Vražda Olofa Palmeho obklopuje tajuplná aura, jakou se pyšní jen několik kriminalistických příběhů, jako třeba Jack Rozparovač, Kennedy nebo sériový vrah nazývaný Zodiac. Všechny tyto případy mají ale jedno společné - zůstaly i po dlouhých letech stále neobjasněné a jejich pachatel nebyl nikdy usvědčen.
Může vraždu ministerského švédského předsedy vyřešit po 30 letech malá hrstka vyšetřovatelů? A jak s tím vším souvisí napadaní jedné z nich, její následné zmizení a pak předstíraná sebevražda? Stojí vůbec za to prověřovat nekonečné hromady starých záznamů, věnovat jim svůj čas a hledat nějaké vodítko, které bylo kdysi přehlédnuto? Provedl vše jeden fanatik, nebo je to snad dílem náhodného pachatele? Pokud ano, tak ho lze dopadnout pouze tehdy, když se někdy podřekne. A nebo je tady možnost, že existuje utajované spiknutí skupiny lidí, které zasahuje až do těch nejvyšších míst a stále se jim daří zametat za sebou stopy.
A jak do celého případu zapadá malá holčička, kterou její kamarádi nazývají Pipi? Jednoho dne se rozhodla sama jet na malém kole do lesa a to bez postranních koleček, které ještě nedávno při jízdě potřebovala. Jak byla na sebe pyšná, že celou cestu zvládla sama. Na mýtinu, kde stál velký rozložitý dub, dorazila jako první, nikdo z jejich kamarádů tam ještě nebyl. Měla ze sebe ten den velkou radost. Ale první tam nebyla, byl tam neznámý muž... Netrvalo příliš dlouho, než malé Pipi proběhlo hlavou, že možná dnes umře a začala se třást.
A kam nás zavede vyšetřovatelka, kterou se již podruhé pokusil někdo zabít? Musí předstírat svou smrt, aby měla prostor a čas na vyšetřování, které nebude vůbec jednoduché. Chvíli to vypadá, že narazila na nové stopy vraždy ministerského předsedy, a nebo to vše může být úplně jinak. Mám s tím vším něco společného její otec, kterého řadu let neviděla? Nejen ona, ale i její kolegové musí ujít kus cesty, aby zjistili, o co všechno tady jde a co všechno mohou na této cestě ztratit, pokud nakonec nepřijdou o to nejcennější a to je samotný život.
Autorem knihy je dvojice autorů Roman Voosen a Kerstin Signe, a je to jejich osmá kniha v pořadí. Musím říct, že se čte velmi dobře, je plná zápletek, nových informací a při čtení vám nezbývá nic jiného, než číst dál a dál, protože zkrátka chcete vědět, jak to celé skončí. Co se vlastně stalo 28. února 1986 ve Stockholmu, když se Sven Olaf Joachim Palme se svou manželkou vracel z kina? Vše se dozvíte v knize "Činy mrtvých" od nakladatelství Moba.
Kniha se četla velmi dobře, popisuje malé město, kde má každý svoje kostlivce ve skříni. Doporučuji.
Kniha je skvěle napsaná, jako ostatně všechny autorovy knihy. Rozjezd je pomalejší, ale nebere to tempo a to si drží. King prostě umí!
Alenu Jakoubkovou autorku knihy Manžel a dítě z minulosti určitě netřeba představovat. Již řadu let píše především pro ženy romantické a oddechové příběhy, které opravdu umí. Nejinak je tomu i u této knihy.
Hlavní hrdinkou je Jorika, která se ve druhém ročníku na gymnáziu zamiluje do spolužáka Tibora. Ten se přestěhoval se svými rodiči do Blatné, kde si jeho otec pronajal lékárnu. Od prvního dne to byla láska na první pohled. Dnes je Tibor primář v nemocnici, Jorika je advokátka, má svou kancelář a zaměstnává dva koncipienty. Teď spolu slaví třicáté výročí svatby. Mají spolu skvělé a pohodové manželství, sice bez dětí, ale i tak si společný život užívají a stále se mají rádi.
To všechno do dne, kdy Jorika náhodně najde v manželově psacím stole dopis. Hledala tam jeho cestovní pas a našla něco, co ji převrátí život vzhůru nohama. Nemůžu se se vzpamatovat, takový kousek papíru a vše co měli, je najednou pryč. Dopis již leží v šuplíku 10 let a tenkrát jej napsal 17-letý Jan svému otci, kterého nikdy nepoznal. Oznámí mu, že jeho matka zemřela a že by se s ním rád setkal a seznámil, dopis končí adresou a telefonním číslem. S Jorikou se točí celý svět a podlamují se jí kolena. Takže Tibor má 27- letého syna, který se narodil 4 roky po jejich svatbě, kdy ona i Tibor měli 26 let? Je tohle možné? Bohužel ano, Tibor stále jezdil na nějaké konference a příležitostí měl více než dost a jednou na konferenci ve Vídni... a teď má dospělého syna. Jorika má v hlavě tisíc myšlenek. Tibor ji podvedl, je to lhář a není k ní léta upřímný. A to ji na výročí řekl, že nikdy nikoho jiného nemiloval, že je pro něj jediná... To je takový pokrytec? A kdo byla Helga Hergetová, s kterou se seznámil na kongresu ve Vídni a s níž má syna? Stýká se s Janem, telefonují si? Tráví spolu čas? Jezdit na konference, sympozia a účastnit se různých seminářů patří k jeho práci, musí se ve své profesi neustále vzdělávat a tudíž je tohle všechno možné, klidně může tajit léta cokoliv.
Teď si musí Jorika všechno dobře promyslet. Může svého muže konfrontovat a rovnou na něj udeřit. Ale ne, tohle neudělá, rozhodne se najít jeho syna, zkusí se s ním seznámit, je přece advokátka. Umí se ptát a z lidí dostat, co potřebuje, zjistí si maximum informací a pak se uvidí. Musí se z celé situace vzpamatovat a získat odstup.
Příběh se prolíná s rodinou Joričiny kamarádky Karolíny, která má s manželem tři dospívající děti a nemá o problémy nouzi. Čím víc dětí, tím je více veselo a nebo více problémů. Takže Jorika nejenom že řeší manželovu nevěru a jeho dospělého syna, ale také kamarádčinu dceru Mášu a její nechtěné a nečekané těhotenství. Do toho má hájit ženu, která se přiznala, že zabila svého manžela.
Autorka opět ukázala, že psát prostě umí. Dostane se vám hezký příběh, vztahy v rodině, láska, nevěra a co mě bavilo moc, bylo vyprávění z Bretaně. Dýchla na mě Francie, cítila jsem vůni moře a šumění vln. Za mě super odpočinkový příběh, který se čte sám.
Kniha mě velmi mile překvapila, čte se lehce, okamžitě vás vtáhne do děje. Několikrát jsem musela čtení přerušit, dohledávala jsem si informace k jednotlivým postavám na internetu a hlavně mě zajímaly jejich fotografie, abych měla o nich lepší představu.
Hlavní hrdinkou, která nás příběhem provází je Marion Crawfordová. Přijímá místo guvernantky u prince Alberta, vévody z Yourku. Po studiích odjíždí ze svého rodného Skotska do královského venkovského sídla Royal Lodge pečovat o malé princezny. Místo zpočátku přijímá na tři měsíce - pouze na léto a moc se na práci těší. Poté se chce vrátit do Skotska ke své matce a věnovat se dalšímu studiu a pracovat jako učitelka, bere to jako své poslání. Jenomže její osud si pro ni připravil zcela jinou cestu, místo třech měsíců s královskou rodinou stráví dlouhých osmnáct let. Velmi si oblíbí malé princezny Lilibeth (budoucí anglickou královnu) a její sestru Margaret Rose Windsorovou. Provede je jejich dětstvím až do dospělosti, je nejen jejich učitelkou a vychovatelkou, ale stává se pro ně velmi blízkou osobou a rádkyní, naslouchá jim a je pro ně oporou. Děvčata si zamiluje, hlavně Lilibeth získá navždy kus jejího srdce. Cítí se za ně zodpovědná a několikrát upřednostní jejich život před svým, aby přesto nakonec dožila v ústraní, nepochopená a zavržená těmi, které milovala a dala jim kus svého života.
Přestože se jedná z části o fikci na pozadí skutečných událostí v Anglii, je třeba říct, že autorka knihy Tessa Arlen vycházela z knihy skutečné Marion Crawfordové – guvernantky princezen, která byla mnoho let součástí královského života. Kniha dává nahlédnout nejen do dětství a dospívání budoucí královny, ale vykresluje život celé anglické královské rodiny. Věřím, že spousta z nás by očekávala, že královské děti žijí v blahobytu, nadbytku a zcela odtržené od skutečného světa a reality života. Opak je však pravdou. Obě dívky byly vychovávány velmi přísně.
Nejvíce se mi líbila část, která je věnovaná seznáním Lilibeth s jejím budoucím manželem Filipem. Ten na ni hned při prvním setkání zapůsobil tak, že byla přesvědčená, že on je pro ni ten pravý. Okouzlil ji svou upřímností a získal si její srdce. Bohužel její rodiče a hlavně matka budoucí královny Alžběty II. nebyla z této náklonosti vůbec nadšená a Filip se jim příliš nezamlouval. Narodil se na Korfu v Řecku a nepředstavoval pro ně ideální partii. Podle všeobecného mínění a očekávání si měla budoucí anglická královna vzít někoho naprosto mimořádného, se silným smyslem pro tradice a maximální úctou k anglické monarchii, což Filip už svým původem nemohl splňovat. Lilibeth proto čekala dlouhá cesta, než byl sňatek schválen.
Více z toho moc hezkého čtení od nakladatelství Moba prozrazovat nebudu. Marion mi byla velmi sympatická, velkou část života věnovala výchově princezen na úkor svého života a podřídila se zcela jejich potřebám. Přesto všechno, co obětovala královské rodině za celé dlouhé roky, kdy pro ně pracovala se nakonec dočkala zavržení královny matky a dožila svůj život v ústraní.
Nejsem sice cílová skupina, ale přečetla jsem. Pěkné čtení a zajímavé zpracování Červené Karkulky, určitě doporučuji.
Autora Tonyho Parsonse asi není třeba u nás představovat. Po přečtení knihy Žena bližního tvého jsem se rozhodla podívat se i na jeho životopis. Vždycky mě velmi překvapí, že muž, jako autor, jako spisovatel dokáže věrně a poutavě popsat složité vztahy mezi mužem a ženou, chci se pak o něm dozvědět víc. Kniha se četla moc dobře, střídalo se v ní menší množství postav a neměla jsem problém se v ději zorientovat. Postavy vám postupně dávají nahlédnout do své mysli, vyvíjí se a drží vás v napětí. Střídání kapitol a pohledy ze strany muže a ženy byly skvělé.
Kniha je velmi poutavá a jakmile se do ní pustíte, začtete se a zjistíte, že už jen otáčíte stránky a čtete a čtete, protože chcete vědět, co bude dál a jak to celé skončí.
Tara na první pohled vede dokonalý život. Má skvělého a chápajícího manžela. Zdravého syna, vybudovala firmu a daří se jí. Má snad všechno, co si může každý člověk od života přát. Když se rozhodla začít podnikat, její manžel Christian ochotně zůstane doma a začne se starat o jejich syna. Dělá vše, co je třeba, aby domácnost fungovala. Kolik je takových můžu, kteří rádi a dobrovolně zůstanou doma a přenechají vydělávání peněz své manželce a necítí se odstrčení. Začnou se věnovat péči o dítě, čtou mu pohádky, venčí psa a dělají své ženě doma zázemí. Tohle všechno jako rodina mají a jsou šťastní a spokojení. Ale rovnováha v jejich životě je křehká a všechno změní jedna služební cesta Tary a náhle se celý jejich život začne hroutit, jako domeček z karet.
Co vede vyrovnanou, silnou a spokojenou Taru k tomu, že ohrozí vše jednou neplánovanou nevěrou. Proč se nechá zlákat mužem, o kterém nic neví, nezná ho a během okamžiku se rozhodne vše hodit za hlavu. Co vlastně ji k nevěře vedlo? Nemůže se vymlouvat na nespokojenost se svým životem, na to, že jí něco chybělo, že se ji nedařilo, že ji manžel nechápal. Všechno přece fungovalo, nebylo nic, co by se dalo jejich životu vytknout. Manžel ji miluje, ona jeho taky, mají syna. V práci se ji daří, vydělává, firma funguje. Tak proč se rozhodne všechno ohrozit? Prostě se stalo a bere to jako jednorázový úlet, který se stal a otáčí list. Jenže ono to nepůjde. Muž, s kterým strávila jednu noc má jiné plány. Všechno se začne komplikovat a Tara brzo zjišťuje, že udělala obrovskou chybu, která bude mít nedozírné následky nejen pro ni, ale pro všechny její blízké.
Co jsme ochotni riskovat pro chvilkové potěšení? Kam až jsme schopni zajít, aby jsme sebe, své blízké ochránili? Věřte, že tato kniha vás pohltí a vy budete číst a do poslední chvíle budete v napětí, jak to vlastně celé bylo. Kdo do celé situace nakonec zasáhl, kdo udělal tu poslední tečku. Kam až jsme ochotní nechat zajít psychické týrání a vydírání, kde máme své hranice?
Já dávám knize plný počet bodů a pokud se chcete odpoutat od každodenních starostí, od tohoto světa, věřte, že nešlápnete vedle. Já vím jediné, už teď se těším na další autorovu knihu.
Musím říct, že knížka se mi líbila mnohem víc než předešlá od autorky (Matčina hra). Chytí od první stránky a jak se děj rozmotává byla jsem neustále nucena měnit svoje závěry, přesto mě konec překvapil a zdaleka to nedopadlo tak, jak to průběžně vypadalo. Knížka chytí a nepustí.
Knížka se mi moc líbila a pomalejší tempo vyprávění nebylo vůbec na škodu. Kdo rád surfuje, užije si, kdo surfu neholduje, tak určitě taky. Příběh byl originální a já jsem si celou dobu myslela úplně špatně a to je na tom fajn. Závěr mě překvapil a musím říct, že doslov od autora je důležitý. Trošku jsem tápala v závěru (nestačila jsem se divit, cože se to děje a proč jsem na to nepřišla!), autor mi to pak objasnil. Určitě doporučuji
Krásný příběh. Viděla jsem seriál Černobyl a v knize jsem celou situaci mohla sledovat očima obyčejných, nic netušících lidí, kteří věří státu, že se nemůže nic stát. Je smutné, kam se da zajít a kolik je možné obětovat v rámci ideologie. Stojí za přečtení, určitě doporučuji. Za mě 95%