EvelineGray komentáře u knih
Má srdcová záležitost. Poprvé jsem se s oběma knihami setkala na základní škole a byla naprosto okouzlená, od té doby jsem se k nim ještě několikrát vrátila a určitě ještě vrátím. Příběh má skvělou atmosféru, hrdinka je "tak akorát" - celkem sympatická a člověk se s ní lehce ztotožnil, zápletka tajemné věštby je taky super a milostná linka je třešničkou na dortu (Filip je, pokud přehlédnu to, že vzhledově není zrovna můj typ, k sežrání). Jediné, co mi potěšení z četby vždy zkazí, je ten konec...
Skvělá manipulace se čtenářem a jeho sympatiemi a antipatiemi k hlavním hrdinům. Autorka vás dostane přesně tam, kde vás chce mít a dá vám zdánlivý pocit, že jste vše rozluštili a BUM! zůstanete se zahanbenými pocity, jak jste se mohli nechat takhle oblbnout. Pro mne osobně byla nejvíce zajímavá a překvapující až druhá část, no a ta třetí... uff! Skvělé!
Neměla jsem velká očekávání, říkala jsem si buď mě to příjemně překvapí, anebo ne. No, tak teda spíš ne. K Mie jsem si za celých 179 stránek nevytvořila nějaký extra vztah, tragické scény byly líčeny sice dost drasticky, ale po citové stránce mne nechávaly chladnou (myslím, že hlavní hrdinku taky). Vzpomínky ve formě skládání puzzle byly
celkem zajímavé svým napojením na právě probíhající děj, ale na druhou stranu, právě tím, že byly vyprávěny na přeskáčku, byly již v prvních kapitolách načrtnuty hlavní rysy a čím víc kniha postupovala, stávala se z nich jen vyplňovací vata. Co bych však ocenila bez výhrad byl autorčin humor - prohozy postav mi nejednou vykouzlily úsměv na tváři.
Abych to shrnula, kdyby Gayle Formanová napsala nějakou odlehčenou knihu o puberťačce, která musí řešit lehčí problémy, než být či nebýt, s chutí bych si jí přečetla, takhle to však na můj vkus postrádalo potřebnou hloubku.
(SPOILER) Podle mě je to jeden z nejlepších příběhů, které znám a je i mistrně napsán. Ačkoli většinou nemám v lásce příliš sladké a nevinné hlavní hrdinky (přijdou mi neautentické), Tess jsem její čistotu věřila do posledního písmene. I další postavy byly ve svých charakterech uvěřitelné. Ačkoli se na první pohled zdá, že jsou zde záporácké i klaďácké role již dopředu rozděleny, při bližším prozkoumání tomu tak není. I zlosyn Alec má své důvody pro své (většinou negativní) činy a nekoná je jen proto, aby někomu ublížil, ale spíše proto, aby ho konečně někdo opravdu miloval. Stejně tak na první pohled ctnostný a dokonalý Angel žádá odpuštění, ale již není ochoten odpouštět (i když jeho a Tessin hřích je srovnatelný - jen s tím rozdílem, že on neotěhotněl). Thomas Hardy je pro mne Pan spisovatel, který dokázal vytvořit hrdinku, která se dopustila téměř všeho, co bylo v tehdejší době naprosto nepřípustné, a i přesto všechno byla až do konce morálně a duševně čistá, jako nikdo jiný...
(SPOILER) Velmi zajímavý námět, který zůstal naprosto nevyužit. Když jsem tuto knížku začínala číst, těšila jsem se na nový zábavný úhel pohledu, dostalo se mi však jen nepovedené napodobeniny. Fanoušci Jane Austenové musí u tohoto díla zaplakat. Umíte si snad představit, že by pan Darcy nechal venku uprostřed zimi mrznout spící Elizabeth a ještě jí sebral přikrývku??!! Děj byl naprosto předvídatelný, zvlášť proto, že to byla pouze vykrádačka Pýchy a předsudku (pokud do toho tedy nepočítám ty prapodivné scény s ještě prapodivnějším panem Darcym). Hlavní hrdinka se dala ještě skousnout, i když někdy jednala jako smyslů zbavená, ale opravdu, opravdu po mě nechtějte, abych si zamilovala někoho, kdo se jmenuje Spike (to jako vážně?), pod košilí se mu nadouvá panděro, má okousané nehty a celkově je popisován jako nějaký homelesák. Tomu už opravdu nepomůže ani to, když o něm hlavní hrdinka na konci knihy začne nesmyslně prohlašovat, že je to krasavec.
Hlavní myšlenka knihy: Když ti ani tvůj vysněný románový hrdina není dost dobrý, musíš holt zatnout zuby a vsugerovat si, že ten šílený, neupravený chlap se zubní pastou na tričku je tvým splněným snem.
O cestování časem jsem sice četla už lepší knížky (např. Jeden okamžik v čase), ale jako oddechovka to ušlo. Příběh byl dost předvídatelný, zvlášť když hlavní hrdinka ihned pochopila účel svojí návštěvy v minulosti a ani se nad tím moc nepozastavovala. Trochu mi také vadilo, že všechny postavy musí mít zřejmě totálně rozkousané rty, protože vět jako: "Kousla se do rtu, aby nevykřikla" tam bylo opravdu MNOHO. Byla jsem zvědavá, jaký konec autorka zvolí, protože v této tématice je to trochu oříšek (rodina nebo nová láska?), musím ale přiznat, že po dočtení jsem byla zmatená...