F22Falcon komentáře u knih
Nic jsem od ní nečekal, knihu jsem našel v knihovně k vyřazení a jevila se zajímavě. Byla ale zbytečně zdlouhavá, děj nebyl tak napínavý, aby udržel pozornost po 350 stran, vyvrcholení vlastně docela zklamání.
(SPOILER) Příjemná oddechovka, děj ubíhá a je čtivý, zároveň ale nic, co by mě „chytlo a nepustilo“. Vadila mi však naivita obou hlavních postav:
1) Drex je jeden den přesvědčený, že Talia je spolupachatel, ale druhý den už s ní uteče a bezmezně jí důvěřuje.
2) Talia se dozví, že její manžel je hledaný sériový vrah, který zabil její přítelkyni a chystá se zabít i ji, nijak ji to ale nepoznamená a hned druhého dne je schopná začít si románek s týpkem, který se přistěhoval před pár dny a přitom už ví, že není, za koho se vydává. Maminka by ji nepochválila.
Jsem velký fanoušek Stopaře nebo Trpaslíka a zejména z prvně jmenovaného díla jsem v této knize viděl velkou inspiraci. Nicméně se mi kniha dobře nečetla, nedokázal jsem udržet pozornost, ale nemůžu popřít, že se i zde našly humorné části.
(SPOILER) Fosterová mi nepřirostla k srdci jako Harry Hole nebo Joona Lina. Od začátku byl jasný klišé námět "policista, kterému všichni hážou klacky pod nohy a dokonce je zbaven vyšetřování, to nakonec všem nandá", ale neskutečně mě vytáčela jiná věc. Opravdu se lidé, kteří spolu pracují, oslovují "detektive šéfinspektore Fosterová"? Chápu toto oslovení u představení nebo na tiskové konferenci, ale vždyť to bylo i v běžných hovorech.
Nicméně, ať jen nekritizuju, příběh čtivý a vrah docela překvapivý. Určitě dám pokračování šanci!
Čtenářská výzva.
V jednu chvíli jsem byl zklamaný, že se příběh motá víc okolo terapeuta než pacientky, na konci jsem samozřejmě pochopil, proč tak bylo. Příběh určitě zajímavý, ale postavy si mě nijak významně nezískaly a celkově nějake "wow" neproběhlo.
Čtenářská výzva... Nebylo jednoduché najít autora o 22 let staršího, nakonec jsem natrefil na Mussa a nevěděl, do které knihy se pustit, všechny mi přišly poutavé. Noc vyhrála a jsem za to rád. Zajímavý děj, vyvrcholení netradiční, ale neméně zajímavé, pravda, úplný závěr trošku klišé. Rozhodně nebyla od autora poslední.
Nebýt čtenářské výzvy, knihu si v životě nepřečtu. Bral jsem ji jako takové nejmenší zlo, předpokládal jsem těžší čtení a složitý děj. Příběh je smutný a musel jsem si dělat často přestávky. Ale vlastně se mi to celé líbilo, i když sám nedokážu přesně říct, co.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, první kniha od autora a jsem rád, že jsem k ní přišel. Asi časem zvážím víc jeho knih. Nejvíc mě bavil ten rozdíl v jazyku od vážných děl. Tolik synonym pro digitální šlapku bych asi nevymyslel. A je opravdu paráda si po postapo Moskvě nebo New Yorku přečíst o postapo Praze!
Ač jsem věděl, že se nejedná o klasickou knížku ze Zeměplochy, vadilo mi, že vědecké kapitoly jsou mnohem delší než ty příběhové. Nakonec jsem ale právě díky těm vědeckým pochytil docela jiný pohled na lidské chování k naší planetě. My ji nezničíme, zničíme sebe. Planeta si vždycky nějak poradí. A to je skvělé!
(SPOILER) Hned ze začátku knihy čtenář pochopí, že děj bude hodně nadsazený. Sedmnáctka, coby hackerka, odbornice na zbraně, jedy a vlastně všechno, to nandává profesionálním zabijákům a policii. Pokud ale člověku nevadí ne úplně reálný děj, čeká ho skvělý příběh popisovaný ze dvou, někdy i více perspektiv. Krátké kapitoly jsou čtivé, děj ubýhá, s Tuesday jsem si udělal pouto od začátku. Trochu mi vadí otevřený konec hlavního šmejda. Nad knihou jsem dlouho váhal, ale nakonec to byla záležitost dvou odpolední.
Ano, příběh je ne úplně reálný a přehnaný. Je to ale sakra napínavé čtení. Po práci půjčeno z knihovny, po půlnoci dočteno, doslova na jeden zátah. Za mě je příjemná změna v hlavním hrdinovi. Ze severských detektivních sérii jsme zvyklí na superpoldy s temnou minulostí, tady řeší vraždy vědec. To bude rychlá série!
Ano, kniha je sice odlišná od jiných Nesbových děl, není ale o nic méně čtivá. Do příběhu jsem byl zažraný od začátku, i když se zatím vlastně ani nic nedělo. Tak je skvěle napsaná. Musím ale uznat, že konec mě zklamal. Ne, že bych čekal nějaký happyend "a všichni byli šťastní až do smrti", ale nějak mě závěr neuspokojil. Chyběl mi takový ten pocit "no ty kráso" bezprostředně po dočtení.
Nápad dobrý, ovšem kdyby měla kniha o třetinu stránek méně a děj trochu rychleji utíkal, asi by to bylo jedině plus. Hlavně začátek zdlouhavý. Od autora mám přečtený zatím jen Blackout, který byl určitě lepší. Uvidíme, co Zero.
(SPOILER) Zklamání. První polovina knihy, dejme tomu, když se děj ale konečně začne vyvíjet zajímavě, tím myslím dění na povrchu, čtenář zjistí, že je to jen na chvíli. Pak se Arťom vrátí do metra a od této chvíle je děj jen „všechny chci zachránit, ale nikdo mi nevěří“… Všechny vedlejší postavy, Arťomovi přátelé, během pár stránek přestoupí na „temnou stranu“. Konec je příkladné popsání dementnosti zaslepených lidí. Radši budeme žrát hovna v špíně než tomu klukovi zkusit věřit. Jsem rád, že je Metro za mnou, i když z první knížky jsem byl víc než nadšen.
Musím uznat, že tato minisérie byla velmi příjemná změna od klasických "bichlí". Příjemné čtení, svižný děj, zajímavá změna prostředí.
Knihu jsem chtěl přečíst, abych měl Stopaře komplet. Nebyl to dobrý nápad. Byla poznat snaha přizpůsobit se stylu původního Stopaře, ale nebylo to ono. Čtení mě bohužel nebavilo.
(SPOILER) Docela divoké zakončení skvělé trilogie. Kniha napsána napínavě a čtivě, ale už jsem se trochu přestával orientovat, kdo koho vlastně měl zabít. A nakonec někteří mrtví nejsou tak docela mrtví, takže v tom mám guláš ještě větší. Chybí mi trocha spravedlnosti pro Matku a Otce, kteří vlastně vychovali monstrum, té se jim však nejspíš dostalo ve chvíli, kdy už si mysleli, že jsou všichni za vodou, pro mě alespoň malá náplast.
Celý příběh výborný už od prvního dílu, konec je jedno velké "no ty krávo". Bohužel jsem první díl četl již před více než rokem, takže jsem si na některé věci vzpomínal těžce. Poučen z této chyby jsem si Šesté dítě půjčil už před dočtením druhého dílu a jdu na to!
(SPOILER) První půlku knihy jsem se do čtení spíš dokopával, nějak se děj nemohl rozjet a byl jsem rozhodnutý, že po dočtení „na sílu“ po třetím díle nesáhnu. Pak ale děj začal odsýpat a mě bavit, ale už když se obě dějové linie odehrávaly několik stanic od Tulské a stránky knihy ubývaly, bylo mi jasné, že závěr bude až příliš rychlý a to se bohužel potvrdilo. A musím se přiznat, že jsem jej vlastně ani úplně nepochopil. No, nevadí, navzdory mému přesvědčení si třetí díl rozhodně přečtu.
Homér mě bavil, Hunter je tajemnější, než minulý díl, ale moc se o něm čtenář nedozví. „Romantický“ děj Saši a Leonida sem na jedu stranu moc nezapadal, na tu druhou, bez něj by byl děj pouze o nutnosti vypálit několik stanic plamenomety. Takže i tato dvojice zde našla své místo.
Po první knize trilogie jsem sahal, když jsem potřeboval trochu oddechu od detektivek a vražd a hned mě kniha dostala. Teď, po dočtení třetí knihy jsem nesmírně spokojen a rád, že jsem ten oddych potřeboval a sáhl zrovna sem. Příjemné vyvážení humoru, akce, vesmíru i pozemských (povulkánských, poposeidonovských,..) problémů. A nakonec i ta láska proběhla. Místy mi bylo líto, že se děj točí stále kolem stejných Bobů, nakonec jsem byl ale rád, protože už tak byl místy problém se v nich orientovat.
Oceňuji, jak děj utíkal. Aby ne, když se příběh odehrával v rozmezí asi dvou staletí. Ale byla to příjemná změna od některých knih a scén, kdy je na 30 stránek jen momentální myšlenka.
Taky je pravda, že by klidně mohly být další díly, další světy a Bobové, ale obávám se, že už by to trochu mohlo začít nudit. Je důležité skončit. Za mě naprostá spokojenost.