Fidibus komentáře u knih
(SPOILER) Liv a Nate jsou dobří přátelé. Oba ztratili milovanou bytost. On střídá jednu ženu za druhou, ona se zamilovala do Benjamina a neví, co s tím. Dohodnou se na zvláštním druhu pomoci, která však přeroste v něco víc... "On má klíč?" Oni musí překonat stín ztracené lásky a začít znovu. Opět důležitá rodina, hezká postava šéfa Anguse. "Co to bylo?" "Včela?"
"Byla to krásná svatba, Joss!... Ale já jsem si nezašukala."
"Takovou láskou, kterou miloval Alanu..."
(SPOILER) Hannah milovala Marca od 14 let. Přesto ji 2x opustil, protože si nevěřil. Ona dokázala zvládnout nelehké sama a snaží se užívat života. Dokud ho znovu nepotká, ale už navíc není sám. Hannah bojuje sama se sebou a se svou rodinou, probere ji až smrt jednoho z jejích žáků..
"... když jsem s tebou, mám pocit, že všechno dobře dopadne."
"Proč ti na tom záleží, pokud ho nemiluješ?"
"Myslím, že věřit si znamená být někdy odvážný..."
Zajímavý pohled na Endera a výcvik z jiného pohledu, neméně napínavý a zajímavý.
Ender je pro mne jednou z nejlepších scifi. Zamyšlení nad tím, jak lze ovládat děti a zároveň děti dokážou zachránit svět. Tvrdé podmínky výcviku ukážou člověka, zde děti, jaké jsou a jen někteří dokáží před sebou i světem obstát. Doporučuji i další knihu z pohledu Fazolka.
(SPOILER) Příběh je určitou variací na Popelku. Maxim, užívající si života a žen, se stává nečekaně lordem a potká albánskou uklízečku, pronásledovanou stíny domova i obchodníky s bílým masem. Bohužel mi kniha přišla dost natahovaná od začátku, i erotické scény už byly zdlouhavé a na konci jsem už skákala. Padesát odstínů mne zaujalo víc.
Dva příběhy samozvaného mstitele, bývalého vojáka. Trošku jiný James Bond. Příběh, napětí, ženy... oddechovka s modrým šípem.
Biggles nezklame, i po letech je to zajímavé a napínavé, přitom ne překombinované. Zde vyšetřuje několik případů jako policejní odborník na letectví a řeší je přirozenou dedukcí a také díky štěstí, čehož si je ovšem vědom.
Nedočteno, zvládla jsem čtvrtinu a nezaujalo mne to. Zdlouhavý popis začátku kariéry s celkem jasným postupem a náznakem zápletky. Mnoho postav, popis na obálce zní zajímavěji než dění v knize.
Smutné zamyšlení nad osudem vyhnaných Němců formou vzpomínek několika, kteří odešli jako děti. Paradoxně to měli jednodušší než jejich rodiče, i když i na nich se tyto smutné události podepsaly. Vesměs se shodují, že nemají kořeny a domov. Ve své nové vlasti nezapadli, většinou je nechtěli přijmout. Někteří se už do původního domova u nás nedokázali vrátit. Objevuje se myšlenka solidarity, tolerance a to, že se tito lidé více snažili uspět. Obyčejní lidé se s odsunem vypořádávali lépe než ti s větším majetkem a postavením.
Poplatné době vzniku, tedy kolem roku 1989, dnes už se česko-německé vztahy posunuly. Líbilo by se mi občas víc k jednotlivým lidem, někde jsou vzpomínky opravdu až od vyhnání.
(SPOILER) Šetřivý a počestný syn, dle otce podivín a výstřední, převezme správu firmy a snaží se zhýralého otce napravit, poté oženit. Svatbou to skončí, ale jeho. Legrační postava sluhy Hustolesa, který ví vše nejlíp a mladému šéfovi říká dědek a starej. Vtipná poslední scéna, kdy otec a syn soutěží, kdo je lepší.
Oddechovka, zamyšlení nad rolí člověka.
(SPOILER) Anna se snaží zachránit svého syna Wolfganga, vojáka ve 2. světové válce, před odsouzením a zároveň před sebou samým. Ten ji pošle za Elize a ona postupně z jejího deníku odhaluje Elizin nelehký osud a zároveň zjišťuje, že o svém synovi mnoho neví. Snaží se s historií vyrovnat, pomůže jí to, a nejen jí? Sledujeme Elizu vzpomínající na matku, která ji poznamenala, a využívající spolu s Karlem muže, avšak osud ji nepřeje a nakonec, ne jako židovka, ale za svůj dávný čin (zaslouženě?!) skončí v Osvětimi. Její pocity jsou popsány celkem autenticky, snaží se zachránit sebe a Magdalenu, chátrá fyzicky i psychicky. Občas pomůže náhoda, jindy je možné ji odsoudit za její činy. Objevuje se opět Karl, zasahuje Wolfgang a jí všechno velmi poznamená. Nakonec skončí v nevěstinci, Komando Puff, na které kniha vlastně upozorňuje (viz doslov) .
Dobře se to čte, i přes retrospektivu a blouznění, i když konec by mohl být ještě doplněn osudy dalších postav. Opět netradiční pohled, tentokrát koncentrační tábor očima světem protřelé ženy a synova válečná vina očima matky, která na něj neměla čas. A do toho nás doprovází Elizin přítel a společník - měsíc...
(SPOILER) "Někteří lidé se už s rodinou narodí, no a jiní si ji musí teprve udělat."
Tentokrát příběh Jossiny kolegyně Jo, která se jí kdysi pokusila Bradena přebrat. Ve skutečnosti je nucena se postarat o své blízké - matku alkoholičku a bratra Colea, pro něhož je vlastně matkou, a zároveň ho chrání. Ještě je ve hře násilník - otec. Jo pracuje a má vztahy s bohatými muži, aby přežili. Pak se ovšem objeví Cam a vše je jinak. Zároveň utuží přátelství s Joss. Cole dospívá a stává se jí pomalu oporou, kterou bude potřebovat. Navíc za ní přijde překvapivě další posila a všichni společně ji dokáží přesvědčit o jejích citech. "Instinktivně chráníme ty, které máme rádi. Někdy nás to nutí dělat věci, o kterých vůbec netušíme, že jsme jich schopni."
Zajímavé a dobře se čte, po 2 dílech je laťka dost vysoko! Tak vzhůru za Liv do trojky...
"Miluju tě,... Ale někdy bych tě nejradši uškrtila." - "To je oboustranný pocit, lásko."
"Je to neuvěřitelné... Vysilující... a zcela pohlcující... když jsem s tebou... tak všechno vnímám mnohem intenzivněji..."
(SPOILER) "Tvůj jediný problém je v tom, že se nestavíš čelem tomu, co se stalo tvé rodině, a nezačínáš se s tím smiřovat..."
Dívka, která poznamenaná svou minulostí je zvyklá si vystačit, potká přitažlivého muže, který je shodou okolností bratrem její nové spolubydlící Ellie. Chce stát stranou, ale Bradena si zamiluje a oba ji vtáhnout do rodiny. Příběh je o jejím potýkání se se sebou sama. "Možná se nikdy nepřestanu bát zítřka, Bradene..."
Důležitá je postava terapeutky a její nadhled i rady. "Víte, co je mnohem horší než riziko a prohra?... Lítost, Jess. Ta člověka ničí." Pro mne zajímavá kniha s psychologií a erotickou.
PS Vtipná je nahá scéna na počátku v bytě a debata se slovem "pr---" u rodičů.
(SPOILER) Se Sidonií jsem se potkala již za studií, to ještě nebyla tak známá. Její osobnost je určitě zajímavá, snažila se jít svou vlastní cestou, pohybovala se v kruhu intelektuálů a přitom ji svazovaly povinnosti i doba. Péče o rodový majetek a rodné sídlo pro ni byly vším, odchody odtud musely být smutné a hlavně ten poslední před emigrací. Byla to krásná inteligentní žena, mně se však nejvíc líbila na fotce, kde v botách na podpatku a kalhotách s cigaretou pleje skalku. Prý se práce nikdy nebála a měla ráda psy. Snad se do Vrch. Janovic někdy podívám...
Audiokniha, rozhlas.
(SPOILER) Nezaujalo mě to. Popravdě mi to erotické nepřipadá, je to jen o ovládání a závislosti, a to pak už nejen v sexu, které se stupňují. Naštěstí se z toho kola dokáže vymanit. Smutná výpověď, jednou stačilo...
Jinak začátek příběhu je úplně o ničem, prohlídka bytu.
"Byla jsem v jeho rukou jako obrovská hračka na klíček: kdykoli mě natočil, já se udělala."
(SPOILER) "Sedíme tu s osudem smíření, protože jsme se do toho dostali sami."
Knihu chápu jako zamyšlení nad svým osudem, nakolik by mohl být jiný. Zde jde o netradiční téma, pohled na 2. světovou válku z druhé strany. Železná Fraulein se potýká na útěku se svou minulostí, kdy stála kvůli rodině a firmě na straně Hitlera, a přece ne zcela: "Snažím se najít ten bod zvratů v mém životě, kdy jsem ještě mohla věci změnit." Zároveň ji rodina stále drží v kleštích. Ač stíhána, pozná lásku a umí nést oběť, což jí zachrání.
Smutná postava Willyho s Gertrudou. Silná postava válkou poznamenaného Jakoba.
"Nejste ďábel jen proto, že jste mohla udělat víc..."
Vyprávění se vzpomínkami dobře plyne a přitom nutí k zamyšlení. Komu fandit?!
(SPOILER) Mně se to líbilo. Zajímavá zápletka - nejdřív dilema Dex x Jay a nakonec rodinné dilema. Končí to sladce, ale s odkazem na Jelaniho.
"Tak, teď tu máme štěkajícího psa, kozu, smějící se dítě a plačící dítě." "To jsou zvuky života, Bianco..."
Nezapomenutelná je počáteční scéna ve výtahu s koulemi. Úžasné jsou i Dexovy dialogy s Banditem a jednou i s časopisem :-). Jinak je to o lásce, trpělivosti a odvaze čelit tomu, co může přinést život.
"Haff!"
(SPOILER) Konečně klapla i svatba, i když předsvatební party měla šance vše zhatit. Trošku absurdní, ale většinou zábavné. Svatba a svatební noc už mi přišly trochu nudné.
Skvělou postavou je malý James a jeho hlášky (první slovo v 9 měs., diskuze o vlastnictví prsou nebo frnda před svatbou). Děti přibylo víc a z Mackenzie je puberťačka, která má jasno. Pobaví ale i další členové rodiny a skupiny, ať už Večera královen (super scéna, jak je chlapi tajně sledují) nebo Zhýralého komanda.
"Fakt skvělý. Teď už představu mě sladké, nevinné matky olizující lízátko ve tvaru ptáka... z hlavy nevypudím."
"Tahle část přijde na řadu až později, synu... Můžeme tedy začít?... Pžipvavit, pozol, teď!"
Žijme tedy tak, jakoby každý den měl být tím posledním...
(SPOILER) Tentokrát se vyprávění ujímá Matthew, Drewův kolega a kamarád. Je také mladý, sexy a úspěšný, ale jinak vnímavý a trpělivý. Moc vtipně glosuje dění kolem sebe a své pocity. Zápletka je jednoduchá - láska k Dee aneb jak ji přesvědčit, že nejde jen o jednu noc. Je "šukatelsky krásná". Do toho sledujeme z druhé strany dění v 1. díle, lásku Drewa a Kate. Matt obětavě zachraňuje zhrouceného Drewa návštěvami za dveřmi jeho bytu ("bum"), zároveň řeší svůj vztah.
Líbilo se mi seznámení s Deeinou matkou - po telefonu, "Vítej v bunkru."
Mackenzie je sladká, např. řeší co znamená nadržený (prý moc nadšený) a pak je taky mooc nadržená...
"Seš si jistej, že si seš vážně jistej?"
"I když jsem tě nenáviděl, miloval jsem tě."
Přečetla jsem to dost rychle a líbilo se mi to. Tentokrát vypráví Kate (včetně dobře vystižených glos o ženách) a jen konec Drew. Zápletka je celkem jednoduchá, jak malá lež způsobí velký omyl, ale nakonec vše dobře a ještě lépe dopadne. Postavy jsou pořád stejné, z vedlejších vede Dee a její prořízlá pusa, i když nejen pusa. Z Mrchy je Kosatka a Mackenzie už nechodí se sklenicí, ale peníze jí jsou na konto... Bohužel se tam mihne jen jednou, ale fakt vtipně.
Drew je "... jako meteorit. Když je kolem, všechny ostatní světla na obloze pohasnou. On totiž září tak, že z něj nejde spustit oči. Teda aspoň mně to nikdy nešlo." (Kate)