Fififjonka komentáře u knih

Absolutní nadšení. Ke Karin Slaughter jsem se dostala přes Mo Hayder a už teď je mi jasný, že jsem odsouzená k tomu přečíst od ní všechno. Nic proti Hayder, její knížky jsou napínavé a čtou se dobře, ale postavy ani hlavní detektiv mě nikdy moc nezajímaly. Zato Will Trent je po Harry Holeovi konečně další detektiv, kterýho jsem si i přes jeho chyby vážně oblíbila. Musím ale říct, že příběh, který mě opravdu ždímal, byl ten Johnův, neskutečně jsem mu fandila. Velmi napínavé, skoro žádné "vatové" nudné části a super finále. Už jsem ve třetině Nic nebude jako dřív a jedu dál :-D Rozhodně doporučuji!

2 12.08.2016

Super knížka, zatím asi "nejčtivější" z toho, co jsem od Kinga četla. Nejvíc miluju to, jak je to zároveň mysteriozní, napínavý, lehoučce hororový (opravdu jen lehce) a k tomu všemu ještě na mnoha místech parádně černohumorný. King si u mě opět potvrdil svůj neuvěřitelně rozsáhlý talent. Pana Gaunta doporučuji!

2 18.07.2016

Děs běs. Každý má právo na názor, jasně, ale vysoké hodnocení téhle knihy mě skutečně zaráží. Ale tak asi je problém ve mě nebo co. Předně - otřesný styl psaní. První osoba přítomný čas, to vždycky zavání. Pak neskutečně ubíjející emoční průjmy hlavní hrdinky. Místo aby děj odsýpal, tak za každou rádoby napínavou větou následuje půl stránky zbytečně zdramatizovaných myšlenkových pochodů hlavní hrdinky. Dám příklad: Po větě "Teď se rozluč se životem," následuje místo akce tuna keců jako "Drak ve mě zařval, temný vlak násilí už v dálce troubí, dívám se do očí démona a slyším vytí a nářky z pekla." Jako beze srandy, v tomhle fakt nepřeháním. Další podstatnou část knihy zabírají sentimentální a patosácké scénky jako například něco ve stylu, že Elaina vyzařovala ze svojí osoby tolik naprosto úžasné a silné a bezkonkurenční lásky nebo co, že traumatizované němé dítě, co jí vidělo poprvé, se jí vrhlo do náručí a společně si vyměňovaly dlouhé emoční řetězce, zatímco ostatní se na to láskyplně dívali. No naprosto příšerný! Snad horší, než Twilight! Hlavní hrdinka je taková kráva, že jsem s ní nesoucítila ani jednou! A k tomu to jméno - Smoky. Podezírám Codyho McFadyena, že si zřejmě neudělal internetový test "Je moje hrdinka Mary Sue?" což je škoda, vyšla by mu plná palba. Co se týče zápletky - klasika, nic nového, nějaký to násilí no, toť vše. Vraha jsem odhalila (beze srandy) hned při jeho představení v knize. To ovšem nemluví za můj nebetyčný intelekt, spíš to ukazuje, že kdo má z tohoto žánru aspoň trochu načteno, taky dlouho tápat nebude. Zaujala mě jedna jediná věc - postava Jamese. Té je v celé knize věnováno asi tak půl stránky, zbytek zabírají neskutečně trapné kecy. Kdyby se z knížky vypustily tyhle duševní bláboly, měla by tak deset stran. A to by teprve odsýpalo! Ne, ne a ne!

1 14.07.2017

Nemůžu pochopit, že mě to bavilo víc, než Mlčení jehňátek, ale je to tak. A ačkoliv za nejlepší postavu samozřejmě považuji doktora Lectera, tak tady opravdu vůbec nemusel být a nemá v ději téměř žádný smysl. Will Graham je dobrý protagonista a líbilo se mi, že v ději se nic moc zbytečně neokecává, ale je to napínavé a rychle odsýpající (a to jsem viděla film, který je s knihou téměř totožný). Také mi nechyběly některé na mě až příliš hloubavé pasáže, jako byly v Mlčení jehňátek a celkově není vyprávění tak chladné a neosobní, jako v Jehňátkách. Líbilo, líbilo...

1 01.02.2017

Nejlepší na této knize je komentář uživatele Skeeve. Jedinkrát jsem se v souvislosti s touto knihou zasmála jiným, než zoufalým smíchem. Dodala bych snad jedině to (teď nevím, ve které knize to bylo, popravdě všechny mi splývají v jedno), jak mě pobavil výjev z cudného randění dvou věřících teenagerů, kterak spolu v autě cukrují nad pasážemi v "ohmataném osobním výtisku Bible" hrdinčina přítele. Ano, miliony zamilovaných v tuto chvíli na zadním sedadle svého auta provádějí to samé.

Haha, kolega Skeeve to vystihnul velmi pěkně. Četla jsem všechny knihy zakázané zóny, jelikož jsou mojí guilty pleasure - podobně jako smažené brambůrky a krvákové horory. Nicméně, když ponechám stranou otázku víry, tak se dá s jistotou tvrdit jedno - kdyby neexistovaly fenomény jako jsou duchové, reinkarnace, upíři, věštění z karet, horoskopy... neměl by Bill Meyers absolutně o čem psát. Dost by mě zajímalo, jak by obstál, kdyby si vymyslel něco vlastního, něco skutečně originálního. Podle mě by úplně pohořel, jeho styl psaní je nudný, zaměnitelný a o ničem. Navíc dělá v každé knížce lautr to samé. Vezme jednu věc, která je protiboží - ať už je to voodoo nebo příliš kořeněná jídla - chvíli s tou věcí pokouší hlavní hrdiny, pak je namočí do průšvihu, pak si hrdinové vzpomenou na Bibli, řeknou jednu dvě modlitby a vše se v dobré obrátí, kniha končí. Ach jo. Ukazuje to, že ač jsou hrdinové přímo ukázkově věřící, jsou taky značně dementní. Ani při třicátém osmém střetu s něčím protibiblickým si neřeknou radši hned zkraje "Počkat, Ježíš je proti, na to prdíme, zdar." Vždycky znovu zabřednou, aby se mohli na konci kát a prosit o odpuštění a s hořícím mečem zažehnat zlo. Je to velmi reálné, ani trochu naivní, přímo extrémně originální a plné skvělého humoru. Tak asi tak, no...

Zrovna na zadek jsem si z toho nesedla. Hlavní hrdinka mě chvílemi neskutečně iritovala, chvílemi mě bavila její bezprostřednost, ale opět - takhle "praštěných" hlavních hrdinek už tady bylo... Kostra příběhu je neobjevná, ale to by mi nevadilo, kdyby se na to nabalil nějaký originálnější nápad, než že chce Louisa ukázat jednomu kvadruplegikovi, proč stojí za to žít a přitom se do sebe zamilují, protože jsou oba mladí a přitažliví. Tím ale neříkám, že knížka je to špatná. Dokáže vtáhnout do děje, dokáže přiblížit postavy, že s nimi člověk soucítí a dojímá se, kladně hodnotím i konec (nedovedu si popravdě představit vhodnější zakončení). Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale pravděpodobně už se k ní znovu nevrátím.

1 03.11.2016

Velmi dobré zakončení série, poprvé mě opravdu vtáhnul Lenin příběh, v předchozích knihách mě spíš štvala, ale tady jsem jí fandila. Koho naopak opravdu nemusím, je Sára a její svatouškovství, za každých okolností morální, chytrá a sexy - ani ty peníze za provedení pitvy si nevezme atd. atd., takové postavy nemám ráda a děsně mě nebaví. SPOILER Jeffreyho jsem měla ráda, díky Willu Trentovi jsem věděla, že umře, ale nevědět to, asi bych čuměla na ten konec jak puk. On si umře v posledním odstavci, je to jak rána palicí, a ještě navíc taková hnusná smrt, no pěkně šokující. Byl mi sympatický, ale i tak mě nejvíc dojalo konečné sblížení Leny a Hanka, čekala jsem na to celou dobu! Takže za to díky! KONEC SPOILERU Čtivé, i na Karin drsné (smrt upálením v autě je popisovaná do všech příjemných detailů, co si člověk může představit), příběh kolem Leny parádní.

1 18.09.2016

Četlo se to dobře, ale já asi nejsem úplně fanda knih bez sympatických postav. Jediná sympatická postava tady je ten kocour. Jinak Nick je ťulpas - přesně jak se o něm tvrdí a jak to tvrdí i sám o sobě, a Amy je... no, to si musíte přečíst, ale skutečně nikdo mi tam nepřirostl k srdci. Zápletka byla dobrá, navíc je to pěkně odstrašující pohled na manželství a uvítala bych lepší konec, z filmu jsem paradoxně měla lepší zážitek.

16.11.2016

Nemůžu si pomoct, Caffery mi ani teď, po dočtení všech knih, k srdci nepřirostl. Možná jsem s ním lehce sympatizovala ve Vlkovi, ale to bylo tak všechno. Že jsou hlavní hrdinové takovýchhle detektivních krimi trosky s problémem - to se očekává. Ale měli by mít ještě něco, co i přes jejich troskovitost upoutá. Caffery ani nevtipkuje. Spíš připomíná robota. Jestli to byl záměr, tak budiž, ale škodí to minimálně dost stíženým emočním zainteresováním do příběhu - přece jen brutalita neobsáhne všechno. To Blecha je na tom o dost líp, jako postava mě zajímala nejvíc (i když zrovna v téhle knize se taky chová jako magor). Teď tohle ale bokem. Hayder má výborné nápady a píše napínavě, že stránky doslova hltám až do konce. Tak tomu bylo u všech knih, kromě Kůže. Několikrát se dostavil onen "WTF" moment, vyprávění je roztříštěné, hlavní záporák úplně nezajímavý, jeho motiv je ještě nezajímavější a ten konec je taky dost prazvláštní. Obzvlášť, pokud celou dobu čteme ty krátké pasáže z pohledu pachatele, ty navnaďují na něco opravdu šíleného a pak dostaneme takový čajíček, jako by si z nás vystřelili. Vedle všech ostatních brilantně vypointovaných a vygradovaných knih v sérii je tahle jako chudý příbuzný. No co, aspoň ty ostatní víc vyniknou :-)

21.08.2016

Rozvleklejší, než Triptych a hlavní zápletka ohledně zmizení dcery mě taky nezaujala tak, jako zápletka předcházející knihy. Naopak co chválím je přiblížení handicapu dyslexie. S Willem nelze než sympatizovat. Líbila se mi vedlejší linka s Willovým bývalým "kamarádem" z dětského domova. Čtivé, napínavé, jen škoda ne až zas tak gradujícího konce, opět v Triptychu je finále servírováno lépe.