Finvarra
komentáře u knih

Zdá se, že míra sentimentu s věkem skutečně narůstá, a tak při čtení posledního dílu jedno oko nezůstalo suché. Tleskám autorům... a milovníkům tohoto žánru sérii vřele doporučuji.


Souhlasím s ostatními, že Vějíř je výborný nápad a příležitost pro začínající, anebo jen příležitostné autory vyjádřit své myšlenky a poslat je do světa. Dovedu si představit, jak ty nápady v hlavách autorů víří a chtějí ven, takže je vějíř určitá satisfakce, pro čtenáře inspirace. Některé příběhy jsou dost drsné, třeba ten zmíněný dole v komentáři s otravnou sestrou. Ale budiž. V mojí hlavě ten poslední obrázek byla jen představa staršího bráchy a holčička si vlastně spokojeně sedí v pokojíku a kreslí. (to jen, aby to lépe strávila jedna citlivá duše) :)))
Osobně bych tomu vytkla snad jenom, že někdy je sazba textu příliš u vazby, takže bylo téměř nemožné některé bubliny číst.

Příběh jako takový je poutavý, hlavní hrdina je míšenec pozemšťana a rasy pocházející z planety Arkon, takže musí mít ostré lokty, aby prorazil mezi svými vrstevníky, kde vyčnívá z davu. Knihu jsem ale dočetla trochu na sílu. První polovinu této neobsáhlé knihy jsem se těžko orientovala (a přitom děj letěl jako imperiální křižník). Na můj vkus autor používal až příliš mnoho smyšlených názvů a jmen bez hlubšího vysvětlení, což znesnadňovalo orientaci v příběhu.


Kniha není rozhodně pro začátečníky. A dokonce bych si troufla tvrdit, že má trochu zavádějící název. Nicméně objasňuje řadu pojmů, se kterými se na běžném tréninku člověk setká. Je to jako když kráčíte po lesní cestě a někdo vás zatahá za rukáv "podívej, tady rostou borůvky..." "Paráda, málem jsem je přešla."


(SPOILER) Moc příjemná kniha, romantická až to v bříšku zalechá. Během čtení jsem měla pocit, že dokážu odhadnout jak to dopadne, ale konec mě překvapil. Knihu jsem přečetla témeř na jeden zátah (ano, kdyby nebyly tři ráno). Knihu mi půjčila mamka, a četla jí i babička, takže bych to neškatulkovala jen jako dívčí román :)
Souhlasím s tím, že je škoda, nepřeloženého dalšího dílu, protože Smrtící dotyk je zřejmě předehra k tomu, co se bude dít dál. Dozvíme se, kdo vlastně na konci prvního příběhu zaklepal na dveře naší hlavní hrdinky. Druhý díl je skoro od začátku až do samého konce docela strašidelný. A ano, ve druhém díle ožívá alchimie a magie zrovna tak, jak jí v prvním díle popírali. Podtrženo sečteno, Melinda Salisbury příběh umí pěkně zamotat a taky napínavě rozplétat.


Je to taková delší slohovka. Anglická jména mi v příběhu moc neseděla, ale vlastně na nich nezáleželo. Důležitá byla myšlenka příběhu. Zrovna nedávno jsem otevřela knihu s názvem Rozcestí. Myslím, že obsah je stejný, jen se liší formou. Každopádně moudrost je to v dnešní době veliká.


Knihu jsem si přečetla na doporučení jednoho z učitelů Aikidó. Pojednává skutečně hlavně o cestách, jakými kráčel zakladatel Aikidó – a tak je skvělým odrazovým můstkem pro další studium. Morihei Uešiba byl bezesporu vyjímečný válečník a z některých příběhů by se mohl zdát téměř jako nadpřirozená bytost. Nicméně slovy jednoho z jeho přímých žáků byl zakladatel Aikidó především člověk a tak bychom na něj měli pohlížet. Pro mě osobně je to příkladná osobnost se silnou vůlí a jsem vděčná, že se můžu Aikidó učit. Doufám, že odkaz Ó-senseie přetrvá a najde své příznivce i u budoucích generací.


Moc jsem si od této knížky neslibovala, nicméně musím přiznat, že není vůbec špatná. Poutavý příběh a dění v osmi dnech slavností Akitu. Žádné zdlouhavé popisy prostředí a nudné okamžiky, kdy se nic neděje. Akorát na některé použité dobové výrazy je dobré mít po ruce slovník :)


osobně jsem přesvědčená, že žížaly plní svou úlohu v hlíně dokonale a tak by jich do nějaké čarodějnické sekané byla snad i škoda. Na to, aby se dostavil kýžený placebo efekt by snad stačilo uvařit nějakou dobrotu z normální kuchařky a před jídlem se pomodlit. Ostatně láska prochází žaludkem a tak si dobrá kuchařka jistě partnera uloví aniž by musela mlýt žížaly... i přes to, že je dobré věřit ve vyšší moc jsem z těchto knížek dávno vyrostla.


Čtivá kniha, celkem jednoduše napsaná. Řekla bych, že jde o "Tajemství" v bledě modrém. Základní myšlenka je stejná, nevtíravá, jen se nám snaží ukázat lepší cestu pozitivního myšlení a jakési sebekontroly. Co si budeme namlouvat, kdo se dneska nerozčiluje (podotýkám, že obvkle zcela zbytečně) kvůli hloupostem? Nějak jsme si zvykli čertit se na sebe bez zjevné příčiny...

Člověk až lituje, že taky nežije v takové pohádce... na Howlově zámku. A než vyjde ze dveří, vybere si kam vkročí :) hezká myšlenka a pěkné zpracování.


Čtivé, místy vtipné, napínavé. Není to sice zrovna můj oblíbený žánr ale určité kouzlo to má. Dle mého názoru je tento díl lepší než byl předchozí :)


Není to sice můj oblíbený žánr, ale příběh je poutavý, místy úsměvný, kniha čtivá. Celkově bych to doporučila k zimním večerům u krbu.
