Finvarra
komentáře u knih
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Dávám tři krásné hvězdičky. Ponurý start se projasnil s přibývajícími stránkami. Od prvního návratu do knihovny byl konec předvídatelný. Ale mně se některé ty filozofické úvahy a myšlenky v mezičase a prostoru zažité zamlouvaly. Konec stál na hraně mezi "akorát" a "hrc drc".
Šťastné peníze: japonské umění, jak se usmířit se svými penězi
Ken Honda
Též doporučuji. Jednak je plná zajímavých myšlenek a poukazuje na to, jak jsou důležité vztahy a v otázce peněz je fajn začít u sebe. Docela jsem se pobavila u rozškatulkování na typy osobnosti. Oba jsme se s manželem našli. Musím říct, že tato kniha můj pohled na peníze (do té doby lhostejný až negativní) změnila. Uvědomila jsem si, kde tomu byl počátek. Příběhy, příklady, zkušenosti. Přetaveno do „poradím vám, jak být spokojený“, jak se vám to podaří záleží jen na vás. Off topic Všimla jsem si níže pár komentářů k oboru AI. Drobné zkušenosti s pár nástroji mám a nebála bych se toho, je ale nezbytné se o tom edukovat, proto těm, kteří z toho mají strach doporučuji spíš, než novinové články, například tento projekt https://generace.ai/
Od semínka v prach
Marc Hamer
Krásné čtení. Četla jsem jí rok, jak šli měcíce v knize. Je v tom tolik moudrosti načerpané pozorováním přírody. Člověk by neřekl, co jeden pár očí dokáže vidět (i když samozřejmě s občasnou pomocí ostatních). Byl to hezký rok, procházek po jedné anglické zahradě. Doporučuji.
Tři (s)prostá pravidla
Nikki Sloane
Přemýšlím, jestli je větší "hrůza" ta kniha, anebo fakt, že jsem si jí půjčila. (bé bude správně) Totiž tenhle žánr vyhledávám jednou za čas a jsem radši, když má víc děje, než ero-scén. Tady na devíti z deseti stránek jsou polibky (mimo jiné méně cudné aktivity) žhavé tolik, že už to žhavější být snad už nemůže... ne počkat, o pár stránek později je to ještě lepší. A děj je jaksi upozadněný. Uznávám, že třeba Druuna, kde je poměr erotiky vcelku podobný mi přijde fakt geniální. Jenže takový postapo komix vlastně ani nejde srovnávat. Podtrženo sečteno... Nedočteno.
Aurora hasne
Amie Kaufman
Zdá se, že míra sentimentu s věkem skutečně narůstá, a tak při čtení posledního dílu jedno oko nezůstalo suché. Tleskám autorům... a milovníkům tohoto žánru sérii vřele doporučuji.
Aurora plane
Amie Kaufman
Je to chvílemi tak napínavé, až mi příběh rozbušil srdce. Tahle kniha mě tedy dovede vtáhnout do děje. Má spád, má vtip, sem tam se sice některé věty trochu opakují, sem tam to malinko nedává smysl, ale budiž autorům odpuštěno, jsou to jen drobnosti jako třeba ty fialové oči v Přehybu, v němž je všechno černobílé. V české e-knize mi torchu vadily překlepy. To se mi zdá, že poslední dobou vídám v knihách docela často.
Každopádně milovníkům sci-fi okořeněného svébytnými postavami tuhle trilogii doporučuji. Krásná obálka, pěkné zpracování. V této kategorii dávám všech 5*
Vějíř – sborník české mangy 1
Michal Wokoun
Souhlasím s ostatními, že Vějíř je výborný nápad a příležitost pro začínající, anebo jen příležitostné autory vyjádřit své myšlenky a poslat je do světa. Dovedu si představit, jak ty nápady v hlavách autorů víří a chtějí ven, takže je vějíř určitá satisfakce, pro čtenáře inspirace. Některé příběhy jsou dost drsné, třeba ten zmíněný dole v komentáři s otravnou sestrou. Ale budiž. V mojí hlavě ten poslední obrázek byla jen představa staršího bráchy a holčička si vlastně spokojeně sedí v pokojíku a kreslí. (to jen, aby to lépe strávila jedna citlivá duše) :)))
Osobně bych tomu vytkla snad jenom, že někdy je sazba textu příliš u vazby, takže bylo téměř nemožné některé bubliny číst.
Bouncer
Alejandro Jodorowsky
Ta "ušpiněná" kresba jakoby pomohla prohloubit dojem upoceného a zaprášeného divokého západu. Ze třech příběhů se mi líbily nejvíc poslední dva. Jodo do komixu zúročuje spoustu znalostí, dokonce jsem si tam všimla narážky na Musashiho knihu Pěti kruhů. Způsob vyprávění je vymazlený do detailu, jakby taky ne, když jde o autora s tolikaletou praxí.
Jak se dělá imunita
Blanka Říhová
Kniha mě nadchla, protože mi přinesla odpovědi na otázku proč je dělání/nedělání některých věci v našich životech důležité a jaký to může mít dopad na kvalitu a zdraví. Zkrátka mi spojila některé informace v celek. Úmysl edukovat veřejnost v době covidové je naprosto zřetelný, ale to mi vlastně nevadí. Nejsem zarytý odpůrce očkování. Navíc jsem knihu četla dávno po lockdownu. Za mě tedy dobrý úvod a odrazový můstek pro hlubší studium. A zohlednění aktuálního dění v kontextu s historií je plus navíc.
Hvězdný bastard
Robert Feldhoff
Příběh jako takový je poutavý, hlavní hrdina je míšenec pozemšťana a rasy pocházející z planety Arkon, takže musí mít ostré lokty, aby prorazil mezi svými vrstevníky, kde vyčnívá z davu. Knihu jsem ale dočetla trochu na sílu. První polovinu této neobsáhlé knihy jsem se těžko orientovala (a přitom děj letěl jako imperiální křižník). Na můj vkus autor používal až příliš mnoho smyšlených názvů a jmen bez hlubšího vysvětlení, což znesnadňovalo orientaci v příběhu.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Květnaté popisy přírody, rozhodně zajímavý a nevšední příběh zasazený do sedmdesátých let, s vypíchnutím rasové a genderové nerovnoprávnosti. Je znát, že autorka má široké znalosti z přírodovědy (jak jsem si přečetla až na konci v jejím „bio“). Nicméně není to můj šálek kávy, až posledních čtyřicet stránek jsem hltala se zaujetím. Určitě se ale podívám na autorčinu odbornou literaturu.
Duna
Frank Herbert
Prvních třicet stránek jsem se nemohla do příběhu ponořit. Ale protože čtení nerada vzdávám, zkusila jsem pokračovat. A jsem tomu ráda. Je vidět, že Frank Herbert nešel po povrchu, ale příběh propracoval do nejjemnějších detailů. Na knize oceňuji, že obsahuje hluboké myšlenky o člověku, o různých etnikách, o ekologii. Pro jedny na Arrakis je to nejcennější koření, pro druhé je to voda.
Tajemství aikidó
John Stevens
Kniha není rozhodně pro začátečníky. A dokonce bych si troufla tvrdit, že má trochu zavádějící název. Nicméně objasňuje řadu pojmů, se kterými se na běžném tréninku člověk setká. Je to jako když kráčíte po lesní cestě a někdo vás zatahá za rukáv "podívej, tady rostou borůvky..." "Paráda, málem jsem je přešla."
Sláine: Poklady Británie
Pat Mills
To jsem se zase pobavila – ne vážně jsem se zasmála. Kombinace ošklivého, prostořekého a ne zrovna poctivého trpaslíka (který ovšem věrně slouží svému pánu) a mužného, čestného, krvelačného barbara. A jejich boj proti nové víře. To vše zpracováno třemi výtvarníky. Nejpůsobivější zpracování dle mého měli Greg Staples a Dermont Power a bylo to právě tím kontrastem a temnými barvami, které se mísily na stránkách. Tak nějak z toho na mě dýchnul věk dávno minulý.
Rytířka z Voračova
Anna Březinová (p)
A mně se to líbilo. No ano, sypala se jedna událost za druhou, ale musím uznat, že některé zvraty mě překvapily. Docela jsem se u knihy i zasmála. Není to zkrátka žádný přeslazený román, nenajdete tam zdlouhavé a důmyslné popisy. A určitě si na konci knihy neřeknete "ach, to byla krása". Mně na odpočinek posloužila dobře.
Caravaggio
Milo Manara
Naprosto nádherné dílo, tohle je skutečně pocta umělci. Tak třeba mému kolegovi se to moc nelíbilo, ale já to chápu, on má raději příběhy z vesmíru, anebo to taky bylo málo zvrácené, jako třeba Borgia. :D Já ovšem, jen kdyby to šlo, dala bych Caravaggiovi šest hvězd.
Tajemný rytíř (adaptace)
Ben Avery
Pecka! Četla jsem Střet králů a když tyhle dva komixy porovnám je Tajemný rytíř mnohem lépe vyprávěný, přehledný, místy vtipný, odlehčený, ucelený. Kresba... no znám i lepší, ale taky mnohem horší. Vlastně scény na kolbišti jsou excelentně zobrazené. A ta napíchnutá hlava na samém začátku... budu se opakovat: Pecka! Mně se to líbilo a tahle kniha na mé poličce zůstane. :)
Střet králů. Svazek první
Landry Q. Walker
Viděla jsem prvně seriál a myslím, že bez toho bych se velmi těžko orientovala v příběhu. Ale nechci soudit příliš příkře, protože i tak to bylo čtivě podané. Kresba je pěkná, líbilo se mi, že postavy vypadaly zase úplně jinak. Danerys na ježka je bezva, i když má jen krátkou pasáž. Nicméně se vám přiznám, že mě zajímala nejvíc dějová linka malé Arye. :) Na další díl se nechystám. To si raději přečtu plnotučnou knihu.
Uhlíky vzdělání
Mathieu Mariolle
Uff. Ne, ani tohle není ono. Doufala jsem, že bude lepší, než první díl, ale pořád je to příliš francouzské. Anebo alespoň já takový obraz japonska v hlavě nemám. Kresba je opět vyvedená. A z celého příběhu se mi líbila myšlenka s maskou, ale zdála se mi nakonec docela utlumená. Ostatně tak, jako všechno.
Vrána
James O’Barr
Až tak moc se mi komix líbil, že si ho budu chtít přidat na svou poličku. Přiznám se, že mě trochu zmátla vizáž hlavní postavy, Erika – Vrány. Nějak to ve mě evokovalo mylnou představu, že to bude japonská manga (nehledě na nejaponské jméno autora). A ejhle... ona je to dokonce sonda do hlubin raněné duše autora samotného.
Zanechalo to na mě dojem, ale nekrvácela jsem. Naopak. Erikovy jízlivé zápichy mě hodně bavily.
