FreddieS komentáře u knih
Jedna věc mě na knize opravdu zaujala. Vlaky.
Proč vlastně nezastavují? Proč jimi jezdí jen jedna frakce? Zastavují někde na noc, nebo aby nabraly palivo, nebo aby z nich řidiči mohli vystoupit? A pokud opravdu nezastavují a řidiči pouze snad regulují jejich rychlost, naskakují do nich také za jízdy? Nebo jsou odsouzeni za řídící deskou vlaku zemřít? Nebo jezdí jen jeden vlak a to stále dokolečka dokola?
A co teprve neuvěřitelná znalost jízdního řádu hlavních postav.
Nápad celé knihy jistě zajímavý, vedlejší postavy lehce pokulhávající a detaily dovytvářející prostředí tak trochu po amputaci.
V knize můžeme vidět, že záporáci mají: mastné vlasy, hromadu piercingů a zkažený dech.
Ale když se odhlédne od toho, že nikdo komu hrozí, že dostane po hubě, by si nenechával dělat piercingy (leda by se snad jednalo o zvláštní masochistickou motivaci), a že něco na způsob armády (čti Neohroženost) vypadá jako banda punkerů, tak jsem si to i užila.
Celé to víceméně působí jako takové plácání se v jedné jeskyni a zápletka asi ujela vlakem, ale mně to (výjimečně) nevadilo. Zápletka pozvolna se vracející ze své okružní jízdy se pomalu rozplétá na pozadí příběhu a mezitím se staneme svědky několika více či méně zajímavých událostí. To, že většina postav nemá zrovna dvakrát velkou hloubku a že záporáci jsou černobílí jak film ze čtyřicátých let, mi zas tak nevadilo (až mi připadá, že nároky na všechny vedlejší postavy se poslední dobou zvyšují až do nebeských výšin).
Není to dokonalé, není to domyšlené. Ale člověka to zabaví a to je vlastně - kolem a kolem - účel knihy.
70-80%
Potom, co se dozvíme, jak vypadá krev ve tmě (je černá, kdybyste náhodou nevěděli), tak se opět roztáčí kolo osudu Clary a Jace. Ale počkat! To ještě není vše! Do toho všeho se připlétá Simon se svou úžasně rozkošnou žárlivostí. Co víc si přát?
Tak třeba děj, který je hrozně předvídatelný i do dalších dílu, a který se v podstatě vůbec neliší od toho v prvním díle (začátek, kde se Clary od všeho distancuje, Jace, neuvěřitelně dlouhý bláboly před samotným závěrečným fightem a pak.... velký kulový, protože to není duologie, že jo)
Clary, která vlastně umí jen uvařit kávu, nikdo se ji neobtěžuje trénovat, ale tak ona je ta velká lovkyně stínů. Všechno má na háku, hlavně, když jí Jace nakreslí znamení, aby se jí v boji nic nestalo... Vždyť nic neumí! Proč do nějaký bitvy vůbec leze?!
Další věcí, která mi ke konci knihy doslova pila krev, bylo neustále se opakující věty, ve kterých: Jace vypadá jako zlatý lev, oči se lesknou, jako kdyby v nich bylo tekuté zlato, Jace má zlatavé vlasy, něco hází zlaté odlesky apod. A že jich tam bylo požehnaně. A ještě "vlasy barvy soli".
Nejhorší na tom je, že mě to ze začátku docela bavilo, ale poslední stránky - to bylo koncentrovaný utrpení.
Abych jenom nehatila, tak začátek mě - jak už jsem psala - bavil, některý situace mě vážně pobavily, že jsem se i smála nahlas a oceňuji autorčin vymyšlený svět, který je do jisté míry originální.
Nakonec 60 - 70%
Jedna otázka. Co je na tom tak sakra úžasnýho? Na začátku se hlavní hrdinka chová jak největší drsňačka, je tak arogantní, že to přesahuje až do jiných sfér (haha vidíte tu narážku?) a pak se z ní stane rozkošná dámička a knihomolka. Blá, blá, blá.
Svět bez magie, kterou tyranský král zakázal. To ji asi budeme muset najít v dalších dílech, co?
Klání o post králova bojovníka. Ok.
Tuším dvacet čtyři účastníků. Ok.
Čtyři se setkají v závěrečném souboji. Jako aby to bylo napínavější jo?
Milostný trojúhelník. Sakra proč? A proč tak jasnej od prvních stránek?
Když autorce došlo, že asi nebude schopná vymyslet tolik "úžasných zkoušek" vyřešila to hned dvěma způsoby: 1) tajemné vraždění bojovníků 2) ty zkoušky prostě přeskočí.
Já jsem od toho vlastně moc neočekávala, jen jsem chtěla zjistit, proč je to sakra tak populární a když už nic fakt jsem čekala nějaký dobrý akční scény, souboje... Vždyť je to nejlepší zabiják v tom světě!
A co jsem dostala místo toho? Pocit, že se 90% veškerého příběhu odehrávalo v jejích komnatách. A že tam se toho teda taky moc nestalo.
V průběhu čtení mě napadlo, že jedna část je docela dobrá... Bohužel si nemohu vzpomenout, která to byla.
Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že její falešná identita, kterou jí vytvořili k ní seděla spíš. A kdyby to skončilo přesně naopak, že by celá série byla zajímavější.
Víly. Na co si tu hrajeme? Beztak všichni víme, že to jsou elfové.
Samhuinn. Yule. Hrozně nenápadný. Ne, ale tak když se rozhodnete vytvořit nový svět, nemůžete ty svátky aspoň upravit? Nebo vytvořit úplně jiný? A ještě ty názvy... asi bych měla být ráda, že se to autorka nesnažila schovávat za úplně vymyšlený jména.
Celkově 50%
PS: Kulečník. Sakra jak?
Kdo nemá rád spoilery, ať přeskočí,
protože ho pak možná něco zaskočí.
Po tom, co ode mě kniha odcestovala zpět do knihovny, přišlo mě navštívit rozhodnutí, že si ji zkusím přečíst ještě jednou a nelituji. Po nekonečném omílání toho závěrečného boje, kterého si jistě každý užil dost i v předchozích dílech, už konečně přichází na posledních stránkách! Jupijahéj! Docela by mě zajímalo, kde ten boj vlastně začal, jestli se počítá i zničení toho mostu. Každopádně po romantické scénce (jejíž nástup čekal každý snad už od prvního dílu, kde Eathan plácá o Rochelle) se Rochelle obětuje a je to všechno v tahu! Nicméně se tato skutečnost dala předpokládat od začátku, kde je zase stále donekonečna omílána "její" část věštby.
Ale aby to nevyznělo nějak špatně, kniha byla fajn - i když titěrný obsah truhlice mě trochu zarazil - vlastně spíš moc fajn.
Určitě to stojí za přečtení a můžu vřele doporučit!!!
Jéje, první komentářík. Tak co sem napsat? Každopádně to bylo zajímavé. Kniha byla - dle mě - hezky rozdělená na čtyři (?) části. Určitě je lepší mít už historii z daného období alespoň trošku nastudovanou, protože kniha prochází v podstatě celými dějinami a až tam začne Alík psát o věcech, o kterých nic nevíte, můžete machrovat před kamarády, že to bylo takhle a ne tak, jak se to říká, ale v zásadě to bude k ničemu, protože z daného období víte jenom tu zajímavost z knihy. (Ne že by to byl můj případ)... Fakt ne!