freestyla komentáře u knih
"Když jsem vyrůstal, měli jsme takové rčení: jenom blázen věří, že sní, ještě než se probudí. Rozumíš?"
"Asi jo. Znamená to totéž jako oblíbený rčení mý matky."
"A to bylo?"
"Doufej v nejlepší a očekávej nejhorší," řekl Eddie kysele. Rolandův obličej se rozsvítil úsměvem.
"Myslím, že rčení tvé matky je lepší."
"Bůh ti močí na zátylek každý den, ale utopí tě jen jednou."
"Vidíš to Cimi? Náš život je jako ty domky z karet, které stavím. Někdy spadnou a mají proč, jindy spadnou úplně bezdůvodně."
"Vina se nachází pořád na stejném místě, milánkové: na tom, kdo je tak slabý, že tu vinu dává."
"Víš, lidé jsou různí: bílí, černí, žlutí a zelení. Ti zelení jsou obvykle bílí, ale o to víc do všeho kecaj."
"Tohle taky nikdy nikam nesmíš napsat," varovně se ozval Ten druhý.
Svatá pravda.
Tenká, velmi tenká je hranice mezi láskou a šílenstvím, a tato mistrovsky napsaná kniha to ukazuje jako žádná jiná.
"Ať už v boha věříte nebo ne, musíte věřit aspoň tomu, že pokud jako druh přestaneme věřit v moc silnější než je ta naše, přestaneme mít pocit odpovědnosti za své činy".
Existuje snad jediné stvoření, jehož výraz by mohl působit ustaraněji než jejich tváře. Holub, který by se doslechl, že svatý Václav sestoupil ze svého podstavce a v nejbližším obchodě se zbraněmi si koupil brokovnici a zásobu nábojů na pernatou zvěř.