freestyla komentáře u knih
Povinná četba pro všechny! Sice napsáno občas docela odborně a složitě, ale i tak to stojí za to. Ta kniha je přímo proroctví. Už v roce 1990 pan Dolejší předpovídal rozdělění Československa. A i v drtivé většině jiných věcí měl pravdu.
Pár citátů z knihy:
"Kdokoliv může být populární, kdo je intenzivně po nějakou dobu propagován všemocnou reklamou. Je to otázka účelu a nákladů, nikoli otázka kvality člověka."
"Z bezvýznamného člověka a průměrného spisovatele vytvořila světová reklama nákladem cca 13 milionů USD z Václava Havla osobu, nazývanou světovým spisovatelem, králem filozofů, evropským politikem, největším žijícím humanistou atd. Ihned po svém zvolení presidentem republiky, k němuž byl předurčen od května 1989, vzal pod ochranu KSČ a její členy a dříve, než se občanská veřejnost vzpamatovala, nechal v parlamentu odhlasovat zákon č.15/1990 o politických stranách, jímž byla zajištěna legalita existence KSČ pro budoucnost, právo na účast ve volbách a podíl na legitimní moci ve státě."
"Před vypuknutím 1. světové války dlužily Spojené státy Evropě 50 milionů dolarů. Když v roce 1918 válka skončila, dlužila Evropa Spojeným státům 10,5 miliardy dolarů v tehdejší hodnotě. Americký průnik na evropský kontinent byl současně počátkem snah o sjednocení a pacifikaci Evropy."
"Cílem vítězů 1. světové války, především USA, bylo rozbití velkých mocenských států a zničení jejich vlivu v Evropě. Rakousko-Uherska, Německa, Ruska a Turecka. V těchto státech vládli dědiční monarchové, kteří byli současně hlavními oporami náboženských idejí a církví. Likvidace všech těchto pilířů mocenské stability byla základní podmínkou úspěšnosti světového nástupu amerického mezinárodního kapitálu do takto uvolněného prostoru a jeho politické projekce."
"Československý stát byl experimentem státu, uměle vytvořeného na základě výsledků 1. světové války na přání vítězné Velké Čtyřky. Nebyl založen ani na principu národnostním (žilo v něm 46,81% Čechů a Slováků, ostatní obyvatelstvo bylo jiných národností). Byl vytvořen jako klín, zabraňující styku Německa s Rakouskem, což bylo symbolicky vyjádřeno státní vlajkou. Československo nebylo zbudováno pro vojenskou nebo politickou sílu, nýbrž k docílení hospodářského úspěchu a proto dostalo hlavní přírodní zdroje a průmyslové bohatství starého Rakouska a bohatý díl přírodních zdrojů Uher, hýčkáno Francií, USA a Anglií jako instrument jejich politického vlivu v Evropě. Vzájemný poměr Čechů a Slováků byl v roce 1918 pro velmoci zcela zanedbatelný a nezajímavý. Jejich hlavní myšlenkou, jež vedla k rozhodnutí mírové konference vytvořit ČSR, bylo zřídit v centru Evropy vysoce vyvinutý a soběstačný průmyslový stát, fungující na principu parlamentní demokracie, a to bez ohledu na národnostní vztahy. Vše za jediné podmínky, že v něm německý a maďarský živel nebude tvořit většinu. Naopak při zřizování Rakouska a Uher se nehledělo k hospodářským potřebám, ale k tomu, aby byli soukmenovci pod jednou střechou. Rozdíl byl v tom, že v případě ČSR šlo o přátele vítězů, v druhém případě o jejich nepřátele."
"Veřejná moc viditelných úředníků a funkcionářů bude nahrazena neviditelnou a nekontrolovatelnou vládou pečlivě skrytých subjektů opravdové moci, ovládajících všechny prostředky masové manipulace. Do této mocenské, neviditelné báze, budou vpuštěni pouze ti, kteří jsou členy příslušných rodinných klanů, lobby, skupin, organizací či mafií!"
"Občanský spotřebitelský dav státu se zřetelně cítí lépe pod tlakem autorit než ve svobodné liberální demokracii, protože neví co si s takovou svobodou počít, zvláště, když je spojena s neutěšenou hospodářskou situací, protože jsou to velké děti, infantilní dospělí, kteří chtějí, aby se o ně někdo staral. V liberální demokracii však mají pocit, že se o ně nikdo nestará. Svoboda se jim stává břemenem a touží po silné ruce někoho, kdo by o ně pečoval a převzal za ně veškerou odpovědnost."
"Peníze, to je žárlivý Bůh Izraele, který nestrpí vedle sebe žádného jiného Boha. Ovládání peněz je spolehlivě anonymní, a prostřednictvím této anonymity je spolehlivě anonymní i moc jimi vykonávaná. Peníze tu představují boha v jeho absolutní neomezenosti a všudypřítomnosti, v atheistické podobě. Jejich zlatý háv způsobuje, že se jim klanějí i nevěřící."
"Uvedené principy byly jednou z příčin nynějšího ústupu komunismu a jeho stažení ze světové politiky: Stalinova a později Brežněvova koncepce hospodářské a finanční soběstačnosti se ukázala být méně efektivní, než se původně očekávalo, a volný trh na Západě zplodil konzumní společnost ovladatelnou totálně a s menšími riziky."
"Národní ekonomiky neexistují, existuje pouze světová ekonomika, jejíž řízení je určováno konsorciem 14 světových bank. Tento jediný fakt rozhoduje o suverenitě států a nezávislosti jejich politiky, protože toto konsorcium vlastní, řídí, nebo alespoň kontroluje 72 % veškerého světového oběživa."
Skvělá kniha a velké překvapení! Můj první Kundera, a rozhodně ne poslední.
Kniha psaná krásným, květnatým jazykem. To, jak jsou zde popsány každodenní radosti Colase Breugnona, je opravdu nádhera. Takové slovní obraty a přirovnání, to se hned tak nevidí.
Pár citátů z knihy:
"Říkají, že jsem si to zvolil pěknou dobu na své zpívání, časy jsou dnes smutné. Není smutných časů, jsou jenom smutní, zamračení lidé. A z těch já chválabohu nejsem."
"Chceš-li tímto světem rovně chodit, aspoň dvě sklenky do sebe musíš hodit."
"Každé soužení v sobě ubiješ, když dobře pojíš, dobře popiješ."
"Jak známo, soudnictví je umění nazvat za peníze černým to, co je bílé."
"Každý má právo na kus slunce a na svůj stín."
Tolik tiskových chyb jsem snad v žádné knize ještě neviděl. A to jsem prosím četl druhé vydání, kde bych čekal, že už to bude lepší. To mi dost sráží celkový zážitek z této zajímavé knihy.
Pár citátů:
"Používej všechny své znalosti, ale buď si vědom jejich mezí. Samy znalosti nestačí; nemají srdce. Žádná suma znalostí nevyživí ani nepodpoří tvého ducha; nikdy ti nepřinese opravdové štěstí ani klid duše. Život chce víc než jen znalosti; potřebuje intensivní cítění a vytrvalou energii. Život chce správnou činnost, jestliže vědomosti mají být vůbec k něčemu."
"Tvé pocity a reakce, Dane, jsou automatické a dají se předem odhadnout, kdežto moje ne. Vytvářím svůj život spontánně; tvůj je dán tvou minulostí."
"Má mysl je jako nezčeřený rybník. Tvá je naproti tomu plná vln, protože ti připadá, že jsi od neplánovaných a nevítaných událostí oddělen a často jimi dokonce ohrožen. Tvá mysl je jako rybník, do kterého právě někdo vhodil balvan."
"Nesmrtelnosti jsi už dosáhl, ale ne tak, jak si představuješ, nebo jak v to doufáš. Byl jsi nesmrtelný dávno před tím, než ses narodil, a budeš nesmrtelný dlouho poté, co se rozpadne tvé tělo. Tělo je vědomí, je nesmrtelné. Jen se mění. Jen mysl - tvoje osobní názory, tvůj příběh a tvoje totožnost - je smrtelná, tak kdo by o ni stál?"
"Na cestě, kterou sis zvolil, nejsou ani pochvaly ani výtky. Pochvaly a výtky jsou formy manipulace, které už nepotřebuješ."
"Je lepší dělat s plným nasazením chyby, než se s třesoucí dušičkou chybám vyhýbat. Odpovědnost znamená poznat požitek i jeho cenu, rozhodnout se na základě toho poznání a žít bez obav podle svého rozhodnutí."
"Umírněnost je maskovaná prostřednost, strach a zmatek. Je to ďáblova lest. Je to kulhavý kompromis, který nikomu nepřinese štěstí."
"V životě nejsou žádné obyčejné okamžiky."
"Nikdy nebojuj proti někomu nebo něčemu. Když do tebe strkají, táhni, když tě táhnou, strkej. Zvol si přirozený pohyb a poddej se mu; pak máš na své straně sílu přírody."
"Měj úctu k druhým. Nejprve jim dej to, co chtějí oni, a pak jich možná několik bude chtít to, co jim chceš dát ty."
"Jediná schopnost, na které opravdu záleží je štěstí. A štěstí nemůžeš dosáhnout - to dosáhne tebe, ale teprve tehdy, až se vzdáš všeho ostatního."
Nebyla to špatná kniha, nicméně v porovnání s ostatními od Čapka jí musím dát 3*.
Citáty z knihy:
"Byla jsem tehdy mládě, a mladí lidé se zajímají víc o sebe než o kohokoliv druhého; druzí lidé jsou jim spíš jen záminkami, na kterých si uvědomují svůj osobní život. Proto si mladí lidé příliš nevybírají s kým se stýkají; je to pro ně spíš věc náhody a příležitosti než skutečné volby."
"Nebo žvanil o umění; osvojil si asi tucet velkých slov, jako je intuice, podvědomí, prapodstata a já nevím co ještě, a teď toho měl plnou hlavu. Zvláštní, jak se z velkých slov dají snadno dělat velké myšlenky! Zjednodušte některým lidem slovník, a nebudou mít co říci."
"Všechno špatné a nečisté umění pochází z toho, že v něm zůstalo něco osobního, co se nestalo tvarem a věcí oddělenou; není to ani místo suché, jež Bůh nazval zemí, ani shromáždění vod, jež nazval mořem, nýbrž bláto, látka nerozdělená a pustá. Většina umělců, stejně jako většina lidí, jenom donekonečna rozmnožují látku, místo aby jí dávali tvar;"
"Jak si dokážete u všech vynutit takový respekt?"
"Respekt si nevynucujete. Respekt si získáváte," odpověděl Capello novináři.
"Můžete dostat chlapce z Rosengardu, ale Rosengard z chlapce nikdy nedostanete."
Pár citátů z této osvěžující knihy:
"Běda aby se zbloudilá ovečka chtěla vzdát svých sociálních práv a starat se o sebe sama! Takové podvracení morálky nebudeme tolerovat!
Když už jsme jednou vynalezli "bezbolestné porody", to by tak ještě hrálo, aby si nějaká alternativní matka vymyslela, že chce porodit přirozeně bez tišení bolesti! A tak začaly v minulosti mnohé české porodnice fungovat na principu, že žena, která dorazila do porodnice, automaticky bez nároku na protest dostala injekci opiátů, aby nejen cítila menší bolest, ale aby také byla více omámená a méně "problematická" pi diskuzích s personálem. A tyto totalitní manýry vydržely v některých případech i po roce 2000."
"Ženy ztratily víru ve své ženství, a přestaly věřit, že dokáží dítě přivést na svět svými vlastními silami. Představa, že z nich dítě není vyoperováno mužem v bílém plášti, se pro ně stala noční můrou. Uvěřily, že bez skalpelu a nohou ve třmenech, katetrů, kanyl a připnutých kardiotokografických sond se dítě zrodit prostě technicky vzato nemůže."
"Tak k čemu je vlastně regulace? Přeci ke třem věcem: Aby plodila odpor, obcházela se a selhala."
"Úvěry jako ekonomický stimul mají tu výhodu, že se musí vrátit. Dotace mohou financovat nesmysly, které nejsou třeba, a jen se na nich někdo obohacuje. Úvěr však bude splacen jen tehdy, pokud bude mít ekonomický smysl. Nikdo ho tedy bez očekávané návratnosti neposkytne. Úvěry se tak dají mnohem hůř zneužívat než dotace."
"Společnost, která si uvědomí rozdíl mezi slovy léčit a vyléčit a bude platit lékaře jen za vyléčení nebo za prevenci, může vše změnit. Moderní společnost by neměla platit samotnou léčbu. To je jen neetický business, díky němuž náklady na zdravotnictví rostou ve vyspělých státech do závratných částek a nikdy se nezastaví. To vyléčení si zaslouží platit zlatem."
Krásný příběh o dobru a zlu v každém z nás, a o tom, že si "můžeme" vybrat. Nic není dáno.
Pár citátů z knihy:
"A já věřím tomu, že svobodná, zkoumavá mysl lidského jednotlivce je největší hodnota na světě. A za to taky chci bojovat: aby se mohla svobodně a bez usměrňování rozletět, jakým chce směrem. A musím bojovat proti každé ideji, náboženství nebo vládě, která omezuje nebo ničí individualitu. Takový jsem a takové jsou moje cíle. Chápu, proč se systém, založený na určité formuli, musí snažit o zničení svobodného ducha - svobodný duch totiž může svým zkoumáním zničit takový systém. Ovšemže to chápu a nenávidím to a budu proti tomu bojovat za zachování toho jediného, co nás dělí od netvůrčích zvířat. Kdyby se podařilo zhasnout onu záři, jsme ztraceni."
"Lidé se samozřejmě zajímají jenom o sebe. Příběh, který není o nich, prostě neposlouchají. A teď vyslovím pravidlo - každý velký a trvalý příběh se musí dotýkat všech lidí, jinak by nepřetrval. Cizí a odlehlé motivy lidi nezajímají - jenom ty hluboce osobní a důvěrně známé."
Samuel se zeptal: " Ale jak vám to jde dohromady s příběhem o Kainovi a Abelovi?"
"Já myslím, že to dohromady jde," odpověděl Lee. "Je to snad nejznámější příběh na světě, protože se týká každého. Symbolizuje vlastně lidskou duši. Hledám teď slova - nepouštějte se do mě, jestli se nevyjádřím dost jasně. Největší hrůza pro každé dítě je žít bez lásky, a zavržení je peklo, kterého se nejvíc bojí. Snad každý na světě pocítil zavržení v té či oné míře. A pocit zavržení vyvolává hněv, a hněv zase nějaký druh zločinu, který má to zavržení pomstít, a ze zločinu vyplývá pocit viny - a to je příběh celého lidstva.
Kdyby se ten pocit zavržení dal amputovat, člověk by nejspíš nebyl to, co je. Snad by bylo míň šílenců. A jsem přesvědčen, že by nezůstalo mnoho věznic. Všechno vyplývá z toho - tady je příčina a počátek. Jedno dítě zbavené lásky, po které touží, kopne kočku a nese v sobě tajný pocit viny, jiné krade, aby si lásku koupilo za peníze, třetí se pustí do dobývání světa - a pořád se s ním táhne vina, pomsta a ještě větší vina. Člověk je jediný živočich s pocitem viny. Proto se mi ten starý a strašný příběh zdá důležitý, protože je jako mapa duše - utajované, zavržené a provinilé duše."
"Všiml jsem si, že nic nevede k horšímu neuskopojení než hojnost. Nakrmte člověka, oblečte ho, dejte mu pěkný dům - a umře vám zoufalstvím."
"Já vím, že někdy se lže z laskavosti. Ale nevěřím, že je to k něčemu dobré. Prudká bolest z pravdy přejde, ale pomalá a sžíravá trýzeň ze lži nepomine nikdy. Je jako nevyhojitelný bolák."
Dobrá koučovací kniha o tom, jak utlumení ega a rozvinutí vnitřního já dokáže divy, a to nejen na kurtu.
Pár citátů z knihy:
"Doufám, že jste nyní pochopili, že nepropaguji žádný způsob pozitivního myšlení, které se snaží mentálně prosadit, že vše je nádherné, i když tomu tak není. Ani jiný způsob, který říká: "Jestliže si myslím, že jsem laskavý, pak tedy jsem laskavý. Jestliže si myslím, že jsem vítěz, tak jím jsem." Podle mého se tímto způsobem První Já snaží vytvořit lepší První Já. Je to, jako když se pes honí za svým ocasem."
"Příčinu většiny stresových situací je možné popsat slovem připoutání. První Já se dostává do takové závislosti na určitých věcech, situacích, lidech a představách, které má zažité, že když nastane nebo má nastat nějaká změna, cítí se ohroženo. Osvobodit se od stresu nemusí nutně znamenat, že se musíme něčeho vzdát, ale spíše že je třeba, abychom byli schopni, je-li to nutné, něco nechat být, a přitom vědět, že přesto bude vše v pořádku. Tento postoj vychází z předpokladu, že budeme nezávislejší - ne nezbytně samotáři, ale že se více spolehneme na své vnitřní zdroje stability."
"Stres Prvního Já je zloděj, který nám může ukrást radost ze života, jestliže mu to dovolíme. Čím déle žiji, tím více oceňuji dar, kterým je život sám o sobě. Tento dar je mnohem větší, než jaký jsem byl schopen si představit, a proto čas, který prožívám ve stavu stresu, znamená, že hrozně ztrácím - na kurtu i mimo něj. Moudrost možná neznamená ani tak přicházet s novými odpověďmi jako rozpoznat na hlubší úrovni hloubku prastarých odpovědí. Některé věci se nemění. Potřeba věřit si a lépe rozumět svému opravdovému já tu bude neustále. Potřeba zbavit se brýlí, kterými soudíme sebe a jiné podle "dobrý-špatný", bude vždy branou do průzračného světa. A dokud žijeme, bude vždy nejvyšší životní prioritou mít jasno o svých životních prioritách."
"Když dojde na překonávání překážek, rozpoznáš tři druhy lidí. První považují většinu překážek za nepřekonatelné a odejdou. Druzí vidí překážku a řeknou si, že ji dokáží překonat. Pak ji začnou podhrabávat, přelézat nebo se skrze ni chtějí prodrat. Třetí typ lidí se nejprve snaží najít vyvýšené místo, odkud je vidět na druhou stranu překážky. Teprve když zjistí, že stojí za námahu ji překonat, pokusí se o to."
Taková oddechovka, přelouskáno za 3 dny. Občas hodně vtipné, občas méně. Nicméně lepší než Okamžiky Štestí to bylo.
Musím říct, že ty květnaté popisy a filozofické úvahy, které se mnohdy protáhly na celé strany, mi občas dost vadily. Nicméně tento pán psát umí, kniha byla moc hezká a s velkým přesahem. Gilliatt mi byl velmi sympatický, především tím, že byl sám sebou bez ohledu na to, co si o něm kdo myslí. Konec byl stylový, plně poplatný jeho samotářské a romantické osobnosti, byť nezasloužený.
Pár citátů z knihy:
"Trčí-li člověk jako hora nad svým stoletím a stane se vtělením pokroku, přestává být předmětem kritiky, může být jen předmětem nenávisti."
"Ve svém mínění o kněžích byl neochvějný. Měl svoje vlastní výrazy, pokud jde o pobožné. Místo jít ke zpovědi říkal "učesat si svědomí"."
"Stal se současně revmatikem a zámožným mužem. Tyto plody práce se rády drží pohromadě. Člověk zbohatne a je ochromen. To je koruna života. Pak se řekne: Teď užívejme."
Film je dle mého názoru mnohem lepší. Ano, občas jsem se od srdce zasmál, ale je tam taky spousta hluchých míst, a občas je to až přitažené za vlasy (třeba scéna v Hollywoodu).
Pár citátů z knihy:
"Zcela správně, zcela správně. Mýlíte se jen v tom, že jste nedovedla čekat to nejhorší."
"Jak prosím? Co může být horšího než podříznout nám hrdla?" tázala se a naivní údiv jí velice slušel.
"Odříznout nám peněženku," odpověděl. "Člověk je v těchto časech udělán tak, že jeho schopnost žít je určována množstvím peněz, které vlastní."
Stále jsem měl okolo sebe matku a sestry a vždy jsem se snažil jim uniknout; neboť mě až k zlosti sužovali věčnými starostmi o mé zdraví a občasnými nájezdy do mého doupěte, kde potom můj napohled chaotický pořádek obracely do úpravného zmatku, ale s menší mírou řádu, třebaže to napohled vypadalo jako pěkně uklizené. Když s tím byly hotovy, nemohl jsem nikdy nic najít.
Kniha psaná krásným Slováckým nářečím. Připomněl jsem si spoustu výrazů, které používali moji předkové, např. "Ty nehaňbo!" :-)
Jeden citát z knihy:
- Františku, už jsem ti řekl, nech mě chvílku na pokoji, bolí mě hlava! -
- Ja, že sa vám chce s tým trápit! Mě ešče nikdá huava neboleua, lebo od teho sa dá friško pomoct. Zavažte si koleno a říkajte pětkrát po sobě: Zaklínám ťa huavo, pro pět ran Krista Pána, abys neboleua. Potem sa třikrát požehnajte, třikrát odplujte přes rameno a máte po boleňů. -
Těžká kniha, především kvůli archaickému jazyku. Příběh pěkný s překvapivým koncem.
S prvním dílem se to nedá vůbec srovnat, ten byl mnohonásobně lepší.
Ale tato kniha se mi taky líbila. Opět ukazuje, že v dnešním světě (stejně jako v minulosti) platí, že ten, kdo má dostatek peněz, si může hrát větším či menším způsobem na boha. A záleží pouze na výši toho bohatství, kolik jedinců takový člověk (nebo skupina lidí) dokáže ovládat.
Pár citátů z knihy:
"Jakže se jmenuje ten partyzánský velitel, co se spojil s Harperem?" "Mek, Nimmur, a není žádný partyzán. Je to bandita a notorický terorista, shufta," rozhořčeně opravil Nogo von Schillera. "Bojovník za svobodu jedněch, je pro druhé terorista," odpověděl suše von Schiller.
"Jak pravil jeden moudrý muž: přátelé se dají podvést nejsnadněji - nečekají to."
Potom co mě Bílá Nemoc naprosto dostala, tak tato hra mě naopak docela zklamala. Asi už mám Čapkův standard nastaven moc vysoko. :-)
Krásná kniha. Všem, kterým se líbila bych doporučil knihu Jan Cimbura od J.Š. Baara - hlavní hrdina vyznává podobné hodnoty a i když se děj odehrává v úplně jiné době, po dočtení Oveho jsem si na tuto knihu hned vzpomněl.
Pár citátů z knihy:
Ove se za beznadějného nepovažoval. Domníval se pouze, že by ve světě měl panovat klid a pořádek. Životní světonázor, že se všechno může později vyměnit za něco nového, rozhodně nepovažoval za správný. Jako by loajalita dávno ztratila význam. Dneska lidi mění věci takovou rychlostí, že už nepotřebujou vědět, jak udělat něco trvanlivýho. Už dávno nikomu nezáleží na kvalitě.
"Chlapa dělají činy a ne slova," prohlásil Ove. Ředitele ta slova překvapila. Tolik najednou jich Ove neřekl od doby, kdy do práce nastoupil.
Uvědomil si, jak má domy rád. Nejvíc asi proto, že jim rozuměl. Daly se vypočítat a zakreslit. Pokud nebyly dobře utěsněné, propouštěly, a když nebyly pořádně postavené, mohly se zhroutit k zemi. Domy byly spravedlivé a dávaly každému, co si zasloužil. A to bylo mnohem víc, než mohl říct o lidech.
Ove dobře věděl, že do nemocnice se jezdí umřít. Domníval se, že člověk vysolí státu už tak dost za všechno, co dělá během života. Pokud má ale platit parkovný i ve chvíli, kdy má umřít, je podle něj načase zařadit zpátečku. Takhle to vysvětlil hlídači, načež hlídač začal mávat pokutovým bločkem.
Každý člověk musí vědět, za co bojuje.