Frupet komentáře u knih
Přečteno jedním dechem. Téma multivesmíru se ve sci-fi objevuje poměrně často...to co mě nutilo číst dál, byla především touha Jasona vrátit se ke své milované Daniele a k synovi Charliemu.
Ještě nikdy jsem u knihy nebrečela. Až dnes. Posledních asi 20 stránek mi tekly proudy slz. Liesel, její táta a kamarád Rudy, Max a jejich povídání ve sklepě, starostova žena a její knihovna... spousta drobných příběhů propojených do jednoho života a tolik setkání se Smrtí.
Analfabetka mě nadchla. Místy opravdu rozesmála. Tolik absurdních situací, které se udály Nombeko a atomové bombě a neexistujícímu Holgerovi...
Nadčasová klasika. Poslouchala jsem ji jako audioknihu. Je skvěle namluvená a to včetně propagandistických básní a písní.
Stoletý stařík je pro mě něco mezi Cimrmanem a Švejkem. Všude byl, všechno zažil, ze všeho se vymotal a všechno přežil.
Očekávala jsem román o lásce komplikovaný různými národnostmi. Autorka přidala ještě komplikace spojené s válečným konfliktem, vězněním... Celý příběh byl vlastně o rozporu mladé ženy mezi jejími Vietnamskými a Francouzskými kořeny.
O knize se hodně mluví a když na mě vykoukla v knihovně, byla jasnou volbou. Ale nečekala jsem, že ji přečtu jedním dechem. Asi nejvíce mi utkvěl příběh Dobrovolné babičky a jejího synka a příběh patnáctileté Nikoly a jejího přítele Ondřeje. Myslím, že se velmi často stává, že to co je vidět na první a možná i na druhý pohled zdaleka není všechno. Témata jako nevěra, postižené dítě, nezájem rodičů, těhotná milenka, existenční problémy... jsou silná i sama o sobě, ale když je někdo smíchá tak šikovně jako paní Třeštíková, pak my, obyčejní čtenáři jen žasneme.
Touto knihou jsem se prokousávala velmi těžko. Kniha má být návodem na šťastný partnerský život. Ale jako první informaci jsem se dozvěděla, že autorka to s prvním manželem vzdala a teď to zkouší s druhým. V knize jsem našla i pár zajímavých a obohacujících myšlenek, ale bohužel je přebila přemíra myšlenek, se kterými nesouhlasím. Hlavní teze této knihy spočívá v tom, že žena je ta jediná, která může (pozitivně či negativně) ovlivnit vztah. A z toho plyne, že ona sama jej může opravit pokud nefunguje. Další myšlenka, která se v knize pořád opakuje je, že v partnerství má být člověk jen tak dlouho, dokud jej uspokojuje.
V knize jsem našla i kapitoly, které byly vlastně shrnutím jiných knih. Asi nejnápadnější to bylo v páté kapitole nazvané 5 pilířů, na kterých postavíš důvěrné partnerství. Tato kapitola je věrnou kopií knihy Pět jazyků lásky.
To že autorka v knize čtenářkám tyká a celou dobu je ubezpečuje, že ona ví v jakém stavu je její partnerství a co je na jejím vztahu špatně, už je jen třešnička na dortu.
Ale jako všude, i zde je několik myšlenek, které stojí za zamyšlení. Třeba se mi líbilo přirovnání fází vztahu k ročním obdobím nebo myšlenka, že tam kde byla zamilovanost je možné ji znovu najít.
Příjemné oddechové čtení k pískovišti. Herečka sebe a své kolegy vykresluje v podstatě jako jiný živočišný druh. To bylo docela zábavné.
Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se do knihy začetla. Lady Chatterleyová s jejím zoufalým manželským životem si našla únik v náručí mužů. Zase se potvrdilo, že v jakékoli době a v jakékoli situaci, žena vždy hledá jen lásku.
Kniha je bezesporu plná historických událostí a životních moudrostí. Postavy ať již historické nebo smyšlené mě nepřestávaly bavit (Kaptah, Haremheb nebo Nefernefernefer, Minea...). Nicméně nejvíc mě bavily neuvěřitelná slovní spojení jako: narodit se s lejnem mezi prsty, obveselovat se, tvá slova jsou mi jen bzučením mouchy... už pro to stojí za to si knihu přečíst.
Kniha, kterou by měli rozdávat na radnici spolu s oddacím listem. Autor vysvětluje rozdíl mezi zamilovaností a láskou a velmi prakticky a pochopitelně ukazuje svoji teorii pěti jazyků lásky.
Sapkpwski a především sága o zaklínači patřila k mým oblíbeným v období puberty. Teď ve 32letech jsem měla chuť zjistit, jaké je to čtení z dospěláckého pohledu????. A bylo to příjemné čtení. Ne obzvlášť hluboké, ale osvěžující.
Geralt tentokrát více než s příšerami bojoval s průšvihy. Marigold se objevil jen okrajově. Ale nechyběly ani svůdné čarodějky.
Četla jsem v podobě audioknihy. A musím zde zmínit, že melodie na začátcích kapitol si mohli tvůrci odpustit. Nebo alespoň zkrátit.
Kniha jako taková mě bavila. Mám už za sebou jiné knihy s vyšetřovatelem Harry Hulem. Líbí se mi, jak se tato postava vyvíjí.
Případ zavražděné Norské blondýny se nakonec pěkně zvrtnul a z vyšetřování vraždy a znásilnění se vyklubalo vyšetřování sériových vražd po celé Austrálii a dloubání ve feťáckých kutloších.
Není mi úplně jasný výraz Austrálci - nevím jestli se běžně používá. Ale já osobně jsem toto slovo poprvé slyšela v této knize.
Lílil se mi styl autorky, že se střídaly kapitoly z pohledu Marny a Laurel. Trochu mi to připomnělo Patrika Hartla a jeho Okamžiky štěstí (ten to ale dotáhl do úplného konce). Líbí se mi, když se na stejnou situaci můžu podívat různýma očima. Připomíná mi to, že realita neexistuje. Jen úhel pohledu.
A ty vsuvky z brožury Johnny se učí plavat - to pro mě (bývalou závodní plavkyni a trenérku) bylo příjemné zpestření.
V rámci žánru velmi povedená kniha. Hlavní hrdinka Faye, pohnuté osudy jejího muže Warda a jejích pěti dětí. Prostředí natáčení filmů, bohatství a slávy poloviny 20. stol.
Po přečtení si říkám, jestli jako matka mám vůbec nějakou moc nad osudem svých dětí. Ale nejvíce mě oslovil boj Faye za rodinu, za manželství.
Příjemné oddechové čtení. Asi nejvíce mě oslovila myšlenka, že většina lidí si myslí, že není jako většina. A také povzdech nad tím, že jestli se se mnou můj muž (rozuměj autorčin - ale u nás to platí stejně) rozvede, bude to nejspíš kvůli nepořádku.
Četla jsem v podobě audioknihy. Tato byla namluvena stylem připomínajícím rozhlasovou hru. Děj mě rozhodně bavil. Byla to moje první kniha ze série s Harry Holem (sáhla jsem po ní náhodně - spíše kvůli jménu autora). Mám ráda příběhy rebelů mezi detektivy. Zvlášť zajímavé je sledovat, když onen detektiv má máslo na hlavě a řeší morální dilema. (prozradit či neprozradit poměr s obětí Annou).
Po překonání první čtvrtiny jsem teprve četla s chutí. Jsem ten typ čtenáře, který si nepamatuje jména (jen jak vypadají v textu, takže podobná jména často zaměňuji). Prvotní dojem z knihy byl zmatek. Ten se postupně přetavil ve zvědavost. Ke konci se objevily obrysy smyslu. Ale myslím, že si knihu budu muset přečíst znovu, abych z ní měla opravdu dobrý pocit.
Asi nejvíce mě oslovil příběh jídlonošky a příběh ostrovní civilizace.
Moje první severská detektivka. Audiokniha. Dle mého originální. Úplně chybí geniální detektiv a spousta forenzních techniků. Takže vrahovi prošly věci, které v jiných případech nepřicházejí ( kousnutí od psa nahrazeno lidským, krevní stopy...). Ale celkově čtivý( poslouchatelný) příběh.