Gabetka komentáře u knih
Na prvních stránkách mi Josie přišla pořádně vlezlá a otravná, ale když nás autorka seznámila s její minulostí, názor jsem změnila. Postavy byly reálně vykreslené s dobrými i špatnými stránkami, autorka se nebála jim pořádně zavařit, došlo k nějakým překvapením v ději a příběh byl zamotaný a vysvětlený tak akorát. Na konci do sebe vše zapadlo a já jsem docela zvědavá na další pokračování.
První část odehrávající se ve Francii během první světové války byla čtivá a napínavá od první stránky až ke svému konci. Skok k současnému příběhu Liv byl nenadálý a měla jsem pocit, že začínám číst úplně novou knihu. Naštěstí i zde se čtenář rychle ponoří do příběhu a brzy chápe spojitost s první částí. Příběh ubere na tempu během soudních tahanic, ale závěr to dokáže vynahradit. Autorka až do finále drží minulost v tajnosti a vy doufáte, že to třeba pořád může dopadnout dobře. Doporučuji.
Červenák mě jako autor stále dokáže pobavit, pravidelně se při četbě uchechtávám. Tahle série je opravdu povedená. Líbí se mi, jak trojice pověřenců z Vídně využívá detektivní a forenzní postupy vyšetřování, aniž by o nich v té době bylo něco známo. (Identifikace obličejů v hostinci prostě neměla chybu). Autor dokáže případ dokonale zamotat a přitom využít dobových poměrů a reálií tak, že máte pocit, že jste součástí děje. Těším se na pokračování, tentokrát z milované Vídně.
Nechala jsem se zlákat anotací a čekala jsem zážitky z tábora přežití v divočině, ale hned v úvodu mi bylo jasné, že to hlavním tématem asi nebude. Jde o oddechovou romantickou knížku, ve které jde především o přerod hlavní hrdinky a její víru v lásku. I když nedostála mému původnímu očekávání, tak mě kniha nezklamala, byla čtivá i vtipná a něco o tom přežívání v divočině jsme se také dozvěděli.
V dnešní době přesycené thrillery je to příjemná klasická detektivka, kde vraha odhalí bystrý mozek sympatického soukromého očka, který má k ruce šikovnou a nadšenou asistentku. Celá zápletka stála především na rozhovorech, přesto děj příjemně ubíhal k překvapivému závěru.
Knihu této autorky jsem si jako vždy užila, postavy si oblíbila a jen litovala, že už jsem na konci. Autorka si mě získala, umí vybudovat charaktery, které vám nebudou lhostejné a příběh prožíváte společně s nimi. Tentokrát je to hlavně o předsudcích a skvělých sarkastických hláškách. Sbližování je pozvolné, příjemné a realistické. Sedmnáctiletí se chovají rozumněji než leckteří dvojnásob starší v jiných knihách a je osvěžující nečíst stále dokola o tom, jak skvěle protějšek vypadá. Těším se na další knihy.
Klasický Lars dalo by se říct. Příběh byl tentokrát víc přímočarý, ale ve výsledku se přece jen dočkáme dalšího geniálního plánu á la Lars. Ten chlap mě baví. Skvělé hlášky, životní moudra a informace z oblasti metalové hudby. Při čtení máte chuť zajít do baru a nalít si panáka. Doufám, že Lars nedomlel a má svým čtenářům co říct i dál.
Od toho se nedalo i přes pomalejší začátek odtrhnout. Neříkám, že příběh neměl žádné mouchy (lehká předvídatelnost, nějaká ta nejasnost v logice a otázka pravděpodobnosti), ale neuvěřitelná svižnost děje, čtivost a velmi sympatická ústřední dvojice to pro mě vytáhla až na plné hodnocení. Závěr nebyl jednoznačný, část příběhu zůstala pootevřená, tak mohu doufat, že se Daniel a Reni vrátí.
Po Prokletém kraji je tohle má druhá kniha od autorky a opět jsem se trefila do prostředí malé vesnice v horách s pár stálými obyvateli. Klevisová dokáže skvěle vystihnout atmosféru malé vesnice, kde si sousedé vidí do talířů, ale zároveň pečlivě drží svá temná tajemství. Popis obyvatel a jejich vztahů mi přišel zajímavější než řešení vraždy. Celou dobu jsem měla pocit, že jsem součástí příběhu a zajímalo mě, jak to s každým dopadne. Vraha jsem nedokázala odhadnout, na to mne mátlo příliš mnoho různých odboček a detailů. Bergman i Sylvie mě zaujali, určitě se pustím i do dalších dílů série.
Překvapuje mě relativně nízké hodnocení knihy, protože mě skutečně zaujala a to od první až do poslední stránky. Propletené osudy dvou žen jsou dobře koncipovány, aby čtenář dostával informace postupně. Pravda že v závěru se jedna linie vyřešila najednou hrozně jednoduše, ale jinak musím říct, že mě čtení bavilo. Zdařilý psychotriller ráda doporučím ostatním třeba do letošní výzvy.
Tenhle díl mi přišel nejpropracovanější. Reálnější mi přišla i motivace aktérů, kdy jde o peníze a moc, což vidíte všude kolem sebe častěji, než psychopatické sériové vrahy. Autor skvěle fabuloval, opravdu se nedalo nikomu věřit a musím uznat, že mě celou dobu dokonale mátl. Vzhledem k zdejším komentářům upozorňujícím na šokující závěr, jsem začala mít tušení, o co asi půjde a kupodivu bylo správné. I tak jsem po dočtení lapla po dechu a nadávala si, proč jsem to nezačala číst, až bude další díl na dohled!
Pro mě to po několika knihách byla zase jednou pravá Fieldingová, kterou jsem si kdysi oblíbila. Vrací se k dramatickým osudům žen, které v životě narazí na příliš sebevědomé muže. Její dialogy, ze kterých čiší frustrace a beznaděj, jsou autorčinou specialitou a zde mě opět pořádně vytočily. Nikdo mi nevymluví, že nepíše z vlastní zkušenosti a že muže příliš v oblibě nemá. Tentokrát jsem až do konce neměla ponětí, jak příběhy čtyř žen uzavře, a musím říct, že to měla vymyšleno parádně.
Nevím, jak to autorka dělá, ale tak čtivý koloběh hádek a usmiřování jsem ještě nikdy nečetla. Ve stránkově docela obsáhlé knize se opravdu celou dobu neděje nic závažnějšího, než že se naivní slušně vychovaná slečna zamiluje do potetovaného sexy drsňáka, který má problémy především sám se sebou, a pak teprve zjistí, že to s sebou přináší značná úskalí. A přestože si pokaždé řekne, že tohle už ne, děkuji, stačilo, najednou je v tom kolotoči znovu. Fakt jsem nechápala, co mě na tom nutí pořád číst a číst a nakonec se pustit i do dalšího dílu. A věřte, že si přečtu i 3. a 4. díl. Oba hrdiny si totiž svým způsobem oblíbíte, i když vás téměř na každé stránce vytáčejí.
Mám pocit, že to, co tu většina knize vytýká, se mně naopak líbilo. Pomalé rozehrávání děje, seznámení se spoustou postav, proplétání jejich osudů a směřování všech k jejich osudné roli v započaté hře. Nápad s usínajícími ženami mi přišel zajímavý a reakce mužů také. Na to, že román psali dva muži, je hodně mířený proti mužskému přístupu a chování nejen k ženám. Vyznívá mi to jako autorská pocta ženám v jejich životech.
Výtky bych měla jen proti epilogu, který mi přišel takový polovičatý. Buď tam být neměl, nebo měl být rozpracován víc.
Autorka opět dokázala své kvality. Umí psát tak zajímavě a postavy tak plasticky a živě, že se dokážete vžít i do těch, co vám nejsou sympatičtí. Příběh vyprávěný ze tří úhlů velmi rozdílnými postavami vás vtáhne a donutí vás přemýšlet o vašich názorech. Podle mého to vystihla přesně. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Tohle není rychle odsýpající thriller, ale poctivá detektivka, kde s policajty pročítáte každou zprávu, navštívíte každého svědka, vypijete litry kávy a cítíte únavu i frustraci z vyčerpaných možností a žádného posunu. Ve střední části bych se nebránila nějakému zkrácení, ale hned na začátku mě příběh zaujal hlavně díky popsané hře. Kolem půlky jsem měla pocit, že vše vím a jen čekala, až to konečně dojde i těm detektivům. A teď možná SPOILER: A pak přijde konec, který mě dostal. Už jsem tušila, že jsem se sekla (ale aspoň motiv jsem odhadla správně), když přišlo na výslech mladšího myslivce, ale musím přiznat, že mě autor fakt překvapil. A naštval.
Ne, že by kniha nebyla plná vtipných i milých situací, když se dvojice začala poznávat, ale člověk by si myslel, že jim je tak o deset let méně. V polovině už jsem se u opakujících scén začínala nudit, ale naštěstí se to na konferenci trochu rozjelo. Jestli je opravdu postavení žen ve vědě takové, jak autorka nastiňuje, tak se nedivím, že se jich tam více nehrne. A doktorandi jsou podle popisu snad jiný živočišný druh, ale bylo zajímavé číst knihu z jiného prostředí, než bývá obvyklé. Jako oddechovka určitě dostačující, za hit tohoto žánru bych ji určitě neoznačila.
Neskonale čtivá a milá oddechová pohádka pro dospělé. Při čtení jsem se musela usmívat, Nora byla úžasně sympatická a svými komentáři mě celou dobu dostávala do kolen. Jako pohlazení po romantické duši a chvilkové odtržení od reality je to ta nejlepší kniha, po které jsem v poslední době sáhla.
Nemám problém s romantickou linkou v thrilleru, ale zde se častěji než případ řešila jeho vůně a mužnost a její krása a křehkost. Když se vrah poprvé objevil na scéně, měla jsem správné tušení, ale jakým vodítkem byl vypátrán vyšetřovateli, to mi tedy uniklo. Dlouhé chození odnikud nikam, spousta nových mrtvol a nakonec bum a je hotovo.
Ovšem abych jen nehanila, zaujala mě linka rodiny, kolem které se celá kniha točí, tudíž přece jen jsem zvědavá na pokračování.
Nejen básníci přicházejí o iluze. Několik obyčejných, v podstatě hodných, ale dost naivních mužů sní o tom, že po pádu komunismu budou konečně žít lépe. Zapletou se ovšem do hry, ze které není úniku a která je nezvratně změní. Karika zachycuje přerod Slovenska z komunismu do kapitalismu v reálné, nezkreslené a dost temné podobě velmi čtivým stylem. Škoda, že další díly musím přelouskat ve slovenštině. Té jsem se chtěla od čtení skript už navždy vyhnout, ale kvůli postavám, které jsem si oblíbila i přes jejich chyby, do toho půjdu. Knihu ráda doporučím dále.