Galloway
komentáře u knih
Vlku zaslíbená
Hannah Whitten
Celou knihu musím zhodnotit jako milý fantasy příběh, který neurazí ale ani jsem z něj neměla nějaké velké nadšení. Nečetlo se to špatně, ale nějak mi zde chyběla “šťáva“, kdy bych každou stránku přímo hltala. Vzdáleně mi děj připomínal Krásku a zvíře.
Reda mi byla sympatická, líbila se mi její odvaha naopak její sestra mi připadala až někdy protivná. Eammon byl ze začátku tajemný a zajímavý, ale tím, jak se snažil zachránit vše sám, tak mě jeho postava začala trochu nudit. Láska mezi ním a Redou se mi ale líbila a měla správný náboj.
Také magie Divého lesa byla dobře vymyšlená a zamlouvalo se mi, jak fungovala.
Jak už jsem psala, celkový příběh na mě působí průměrně, ale na pokračování se těším.
https://www.instagram.com/turnovapetra/
Zpovědi
Kanae Minato
Můj první japonský thriller. Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl vyprávění knihy, ale postupem času jsem tomu přišla na chuť.
Dalo by se říct, že to je jedna dlouhá přímá řeč, kdy všechny hlavní postavy vypráví stejný příběh ze svého pohledu. Což je opravdu skvělé. Vidíme pohled všech zúčastněných, prožíváme jejich pocity a poznáváme jejich důvody.
Příběh jako takový moc popisovat nechci, abych z toho nic neprozradila, i když na jazyku mám tolik slov. Po dočtení knihy vznikne velké zamyšlení, kdo je tedy viník. Je to matka, která ve svém synovi vyvolává pocity, že není dostatečně dobrý? Nebo je to matka, která svého syna opustila, a ten touží po jejím návratu a uznání? Nebo to jsou samotní chlapci, kteří to všechno naplánovali? Nejspíš každý má alespoň malou vinu na tom, co všechno odehrálo. Šílené ale je, čeho jsou děti schopné, aby dosáhly uznání nebo lásky svých rodičů.
Konec příběhu mohl být trochu více rozepsaný, nechává ve vás trochu pocity neznáma, tápete, co se doopravdy stalo. Na druhou stranu to ve vás zanechá ten pocit, kdy zavřete knihu a říkáte si: „Co se to teď sakra stalo?“
4*/5*
https://www.instagram.com/turnovapetra/
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
K této knize jsem se vrátila v rámci společného čtení, nečetla jsem ji poprvé. Děj jsem si už úplně nepamatovala, jen sem tam se mi mihla nějaká vzpomínka.
A líbilo se mi to i teď podruhé. Darcy umí navodit tu skvělou temnou atmosféru, kdy se člověku pomalu ježí chloupky po celém těle a čeká na to bafnutí. Příběh se hezky pomalu rozmotává a nutí vás přemýšlet společně s Adrienne, co tedy byla Edith zač – byla to hodná žena, která se ale po tragédii její rodiny stranila okolí, nebo je to zapšklá mrcha, která nyní po nocích straší kolem domu?
Popis mrtvé ženy byl opravdu strašidelný a pokaždé, když skoro Adrienne dostala, se mi zrychlil dech a opravdu jsem všechnu hrůzu prožívala s ní. Jako správný horor měl i tento skvělou závěrečnou scénu.
Jsem zvědavá, kdy někoho napadne natočit film podle těchto knih.