gejbika komentáře u knih
Navštívila jsem Nové Město na Moravě a při prohlídce města zaregistrovala pamětní desku na domě a díky jedné hře se dozvěděla o příběhu Hany. Tehdy knihu v informačním centru neměli. Teď jsem navštívila město podruhé a knihu si koupila. Překvapivě po ní nejdříve"sáhla" osmiletá dcera, která ji přečetla během jednoho odpoledne. Zvažovala jsem, zda máš již čas na přečtení knihy o holocaustu. Ale ptala se na to, čemu nerozuměla. A já knihu přečetla hned po ní během noci. Myslím, že je to velmi dobře zpracovaná kniha pro děti a mládež. Dozvědí se o této problematice velmi citlivě. A i popis "cesty" ke zjišťování informací o Haně může být pro děti inspirativní při řešení různých projektů. Podíváme se spolu ještě i na filmový dokument.
První přečtená kniha od autorky byla právě kniha Matky to chtěj taky. Styl psaní se mi líbil. Autorka si umí hrát se slovy, přirovnávat, zajímavě popisovat. Samotný děj nebyl nějak komplikovaný, prostý popis výměnného pobytu dvou studentů v zahraničních rodinách. Nicméně autorka zajímavě popsala pocity matky ve středním věku a její pohnutky k jednání bych docela i pochopila. Ale věk chlapce byl až moc přehnaný. A závěr... Možná až příliš nereálně vyznívající.
Příběh knihy rozhodně zasáhne! Mornštajnová knihu velmi dobře strukturalizovala na jednotlivé části a časové prolínání je také zajímavé. Výborně vykreslila příběh rodiny na pozadí významných historických událostí. V tomto je pro mě výborná! A zatím vždy do svých knih, které jsem od ní četla, dokáže "vsunout" nelehká životní rozhodování, která ovlivňují osudy dalších osob. Nejinak tomu bylo v příběhu Hany. Popisuje velmi čtivě rodinný příběh v období mezi lety 1933 - 1963, tedy období před 2. světovou válkou, dobu války i dobu poválečnou. Opět se snaží vykreslit události, které měly vliv na chování a postoje hlavní hrdinky - Hany. Co všechno prožila? Rozhodně to neměla ve svém životě lehké. A bohužel v její blízkosti "odcházeli" lidé, které svými postoji a činy ovlivnila.
Rozhodování, jak se zachovat v nastalé situaci. Zůstat věrný svému přesvědčení, své morálce? Nebo ochránit svou dceru, rodinu? A to i způsobem, který není tím správným, ale pro řešení situace tím žádoucím. Využít své moci, svého postavení... Výborně je popsáno, jak to ovlivňuje spoustu dalších osob, které se musejí také zachovat způsobem, který jim není po chuti, ale předvídají, co by to mohlo v opačném případě pro ně znamenat. Toto Mornštajnova zajímavě popisuje a nutí čtenáře k zamyšlení. Zejména toho, který v té době tyto dilemata nemusel řešit. Podobné pocity jsem měla i při čtení Hotýlku.
Svatoplukovo chování bylo špatné vůči dceři Bohdaně, ale i pro něho může mít čtenář pochopení. Bylo toho hodně, co způsobilo jeho přístup k Bohdaně a vůbec k celému světu...takový, jaký měl.
Opět čtivé, moc hezky popsané postavy.
Oddechové a poměrně svižné čtení s dávkou humoru prostřednictvím kterého nahlédne čtenář do prostředí herecké práce hlavní hrdinky Lucie, mezi její kamarádky, které řeší každodenní problémy života a dělají i velká rozhodnutí, do pocitů při setkání se starou láskou, a uvědomování si, že života, který máme je třeba si vážit...ale je tu ještě něco, co hlavní hrdince znesnadňuje její hektický, komplikovaný, trochu bláznivý život. Coura. Hlavní hrdince s tím pomáhá její Šedivka, její rádce, její mozek, její svědomí.
Některé vtipné příběhy - z castingu na Durex, výlet do přírody s Karlem.... A nechybějí ani popisy intimních chvilek z pohledu ženy, třeba sen pod vodou. Mnoho ze situací je podobných těm, které prožívá většina žen ve svém životě, a mnoho z nich se v příběhu pozná.
Velmi čtivý příběh rodiny v několika generacích a sledování jejich životních osudů, a to i v kontextu doby od 2. světové války do nového milénia. Hlavní postavou je Václav a do příběhu zasahují další spletité osudy členů rodiny a lidí spojených s rodinou a hotýlkem. Zajímavé je sledovat rozhodování postav v životních situacích, např. v době komunismu (spolupráce s STB, výpověď související s kamarádem). Osudy běžných lidí, které zažívá plno z nás, ale také osudů, které nejsou úplně v uspořádání rodiny běžné. Postavy velmi pěkné vykresleny a i vzájemně propojeny. Na začátku chvilku trvalo, než jsem se začetla, potom to mělo spád, závěr trochu "rychlý", už ne tak detailně popsaný.