GLDNMSK
komentáře u knih
Conan: Zrozen na bitevním poli
Kurt Busiek
Žoldák, barbar, zloděj, milovník,... Často jsem o Conanovi tvrdil, že je to vůbec první rocková hvězda. Alespoň co se lifestylu týče. A přesně v tomhle komiksu dostaneme možnost asi úplně poprvé se podívat, kde se to v něm všechno vzalo, odkud čerpá své hodnoty a proč vlastně není klasickou "pozitivní" postavou.
Scénáristicky jde o hodně dospělé dílo a se složitým lepením jednotlivých zkazek z Howardovy pozůstalosti se Kurt Busiek popasoval skoro znamenitě! Nebudu vás nudit výčtem toho, co udělal skvěle (1. je to skoro všechno, 2. nechci spoilovat) a rovnou se zaměřím na to, co mi nesedlo.
Nejprve prostý fakt, že život v Cimmerii je opravdu hodně přírodní, hodně barbarský a velmi, VELMI cynický. V původních povídkách mi obecně chyběly uvěřitelné emoce a tady tomu není jinak, byť se Busiek snaží. Zároveň bych v příbězích žánru meče a magie očekával významně víc magie, která je tu přítomna zhruba pět stránek. V neposlední řadě jsem bojoval s pocitem, že je naprosto úžasné, jak Busiek postupně tahá mladého Conana nejprve za hranice vesnice a - jak série postupuje - dál do většího světa a čtenář se spolu s Conanem o světě teprve dozvídá. Je to organické, logické a funguje to. Zároveň ale tohle podle mě není kniha, která s naprostou jistotou uhrane čtenáře a vtáhne je do děje, pokud už není s Conanovým světem alespoň v obrysech obeznámen. Doporučil bych nejprve dočíst Dceru pána mrazu (následující díl v sérii označen číslem 1) a k tomuto se potom vrátit jako k prequelu.
Ke Conanovi mě hodně dlouhou dobu táhly daleko více než děj už tradičně skvělé obálky - ty nejlegendárnější potom pocházejí ze štětce Franka Frazetty, který vtiskl generacím čtenářů do mozku nejen Conanovu podobu, ale i atmosféru světa (maloval dále např. artworky k videohře Fallout nebo obal desky kapele Manowar). Napodobit jeho styl malby pro komiksové vyprávění by bylo nesmírně komplikované a drahé (pokud by vás ale něco takového přeci jen zajímalo, mrkněte na komiksovou sérii Žoldák od nakladatelství CREW). Greg Ruth na to svou kresbou šel od lesa a spíše než kopírovat Frazzetův styl, rozhodl se zaútočit na nostalgii, jíž jsem zmiňoval. Pohyb postav, úhly, z nichž scénu sledujeme, výrazy v často jen naznačených obličejích - to všechno funguje FANTASTICKY. Tato kniha je ale také o poznání temnější, blátivější a, jako by byla sama malována v lese na severu Cimmerie, také o pozání depresivnější. Trochu jako vzpomínka na domov, do kterého Conan nikdy nepatřil a jen vyčkával, kdy prorazit skořápku. Moje jediná výtka směřuje k tomu, že spousta postav má v některých kresbách výrazné asijské rysy, které rozhodně nelze považovat za dílo záměru.
Vítejte v Lovecraftu
Joe Hill (p)
Dovolte mi začít zeširoka:
Zbožňuji Comics Centrum a jejich vkus a cit při tvorbě edičního plánu. Čas od času však vydají něco, u čeho si prostě nejsem jistý. Dnes - v černý pátek - jsem s 50% slevou pořídil kompletní sérii Zámek a Klíč. Právě nyní jsem dočetl třetí knihu. A teď vám okamžitě vysvětlím v bodech, proč je nutné sérii číst, milovat a kupovat!
1) Těžko si vzpomenu na uvěřitelnější postavy v komiksu. Ony v neuvěřitelných situacích dělají PŘESNĚ, co byste v jejich kůži dělali vy!
2) Z toho vyplývá, že i vztahy mezi nimi jsou neskutečně organické - rostou, přizpůsobují se, končí, začínají. Autor nedělá obratníky jako nezkušený námořník, takže ačkoli se postavám dějí podivné věci, ony se přizpůsobí, vyrovnají se s nimi po svém, podle své osobnosti. Nejsou tu kouzelné proutky, které všechno vrátí zpátky.
3) Na relativně malém prostoru se tu odehrává rodinná sága. Tohle je jediné místo, kde si řeknete, že syn poslouchal rady otce - a to rozhodně není ke škodě!
4) Kreslíř je maestro. Komiksový čtenář-začátečník si prostě musí uvědomit, že všichni kreslí jinak a to, co ve skutečnosti odděluje dobré komiksy od špatných na první dobrou, je právě výběr kresby k příběhu. Rodriguez balancuje mezi comic-stripovou jednoduchostí, totálně mainstreamovými kresbami postav, velmi nevšedními úhly a úžasně žijícím okolím. Tomu všemu dodávají pestré barvy čaro, které ve vás vzbudí nostalgii po dětských komiksech, ale ani na moment vás nevytrhnou z toho, že čtete doopravdy dospěláckou literaturu.
5) Překlad: Jan Kantůrek. 'nuff said.
6) Je to celé napsané pro všechny, ale pozorným šprťounům to dá spoustu navíc. Pokud si všímáte kresby důkladně, pokud jste milovníky hororů, pokud milujete komiksy,... A to je hlas, který vám něžně sdělí, že jste vítaní. Tak ho, kruci, nenechte čekat a vstupte do téhle ságy ♥
Skřetí spár
Michal Špaček
Velmi nenápadná knížka, která by vám snadno mohla uniknout a byla by to ohromná škoda!
Jde v podstatě o fan fiction k Pánu prstenů z opačné strany. Naprosto se neodvážím odhadovat, kolik jich vyšlo knižně, ale tenhle je doposud první, který jsem zaznamenal a četl. A s jakou chutí!
Možná někdo patří mezi tolkienovské nerdy, kteří dovedou vyjmenovat ve tři ráno po kalbě rodovou linii předcházející Aragornovi a já vůbec nemám tušení, zda se to právě jim bude líbit.
Komu ale bude? No, všem ostatním! Příběh jede nezadržitelně vpřed, postavy si odnášejí z příběhu do příběhu jizvy a osekané kusy těl a vy ryčíte rozkoší o přídavek.
Těžko říct, zda si přát nějaký stěžejní příběh, či zda zde jedoucí povídky stačí, možná je potenciál vrchovatě naplněn. Koho to ale zajímá? Knihu jste si vzali do letadla/vlaku/auta nebo na služební cestu a užili jste si to!
Asfalt
Štěpán Kopřiva
Je jen málo knih, které se přinejmenším zdají být definitivou žánru. Bez ohledu na žabomyší mindset toho, zda preferujete Kotletu, Kulhánka, Žambocha, kolektiv kolem Kladiva na čaroděje či právě Kopřivu, je tohle naprostou manifestací žánru specifického pro českou kotlinu.
Děj je tak chytrý jako je chytřejší děj Pátého elementu proti Komandu. Je to Poslední skaut v původním českém dabingu s glosářem popkulturních odkazů volených s citem pro ty nejstereotypnější čtenáře žánru. Je vysoko v nadprůměru českého kydlení, aniž by se významněji snažil o víc - a to jsou jaderné zbraně mezi argumenty, proč tuto knihu číst. Patříte-li alespoň do jedné ze zmiňovaných skupin, neexistuje varianta, že si tuhle jízdu neužijete. A časem znovu. A pak ještě jednou.
Terminátor omnibus: Kniha první
John Arcudi
Řekněme si narovinu, co čekáme od od fanfikce zpracované do komiksu:
1) Příběh rozvíjející původní story
2) Vykreslení našich představ.
Příběh rozvine senzačně story, která nabídne závěr, k čemuž se filmy smutně popírající vlastní impotenci soustavně nemají.
Kresba z žeenskýho mulletu dovede vystylovat něco mezi Sarah Connor a sexsymbolem druhé poloviny devadesátek - tak moc je skvělá!
Pro oba díly ale platí, že je lepší vynechat všechno, co kreslil někdo jiný. Rozvíjí sice příběh, ale bože! Ne.
Všechny jejich lži
Tuvia Tenenbom
Autor je zasloužilý sloupkař a kniha pracuje přesně tímhle tempem.
Tuvia projíždí Spojenými státy a mluví s lidmi, kdy tu záměrně, tu ironicky, tu nechtíc, tu s hladem bulvárníka dráždí a rozrýpává kontroverzní témata rezonující v americké společnosti.
Knihu lze rozdělit do dvou polovin: severu a jihu, v nichž však protáčí vaši představu o obyvatelích o 180 stupňů.
Je to zábavné, ironické a sarkastické a místy lze poznat i stopy snahy o “gonzo” novinařinu.
Knihu by neměli číst fanoušci politické korektnosti (ale zároveň ani jejich akt-right odpůrci), pokud nejsou připraveni na soustavné ataky. Totéž platí o lidech, jichž se domněle netýká zbytek světa.
Goblin
Jim Hines
Každý čtenář fantasy se logicky unaví specifickým opakováním stereotypů, a pokud nečtete různá “antifantasy”, pak vás může mrzet, že řada ras je automaticky odsouzena k druhým houslím, které hrají tichou písničku znějící prakticky jen při bojích hlavních hrdinů s polodementními padouchy.
Toto se Goblin snaží změnit a prostřednictvím hlavní postavy prožijete vcelku zajímavý děj s překvapivým závěrem.
Literatura k vodě či do postele hlavně pro Pány Jeskyní, kteří potřebují změnu a inspiraci, ale i pro ostatní týchž chutí.
Z neznámého světa a další příběhy
Erik Kriek
Kniha, která zcela nevyhnutelně vzbudí zájem fanoušků H.P.Lovecrafta - a přesně ti jsou cílovkou.
Pokud již neznáte (a nemilujete) povídky, jež obsahuje, těžko si vás Kriekova, ač zdařilá, interpretace získá. Fanouškům doporučuji poslední dvě vyzkoušet, fungují skvěle.
Obecně však kniha trpí nešťastnou volbou menšího formátu, než by jí slušelo a i volba prvních tří povídek slouží maximálně pro navození atmosféry pro závěrečné tango pro zbylé dvě.
Milá jednohubka.
