GraceC komentáře u knih
Kniha se mi četla tak špatně, že jsem toho po třiceti stranách musela nechat. Nevím, jestli ji tak hrozně psal již sám autor, nebo je problém u překladatele, ale je tam spousta věcí, které mi po jazykové stránce nedávají smysl. (Například nechápu, proč popisuje, že se na mapě učili rozeznávat "sever, jih, východ, západ". Tato čtyři slova by se dala mnohem lépe zapsat dvěma, "světové strany", přičemž by to bylo mnohem méně zarážející.) Ano, možná jsem hnidopich, ale takových drobností si prostě všímám a rozčilují mě. Navíc mě dráždila povaha Hanny Bakerové, která mi stále víc připadala jenom jako ufňukaná holka, která si prostě potřebovala postěžovat a tato touha ji pronásledovala očividně až za hrob. Viděla jsem seriál a to mi asi stačí, kniha mě rozhodně nijak nepotěšila.
První díl byl jednoznačně lepší. V této knize mě Jana Luisa mnohdy nevýslovně štvala svou sebestředností a naivitou. Sice bylo zajímavě rozebráno téma politiky, rasismu a vlastenectví. Ale jinak se v knize ani nic moc záživného nestalo. Harper píše poměrně čtivě, což je asi jeden z důvodů, proč jsem knihu neodložila. Také bych ráda zmínila to, co z této knihy na konci vzešlo - všichni jsme jen lidé, nikoho bychom neměli uctívat jako dokonalou osobu, každý dělá chyby. A mně samotné občas dělá problém až nábožně nevzhlížet k jedné osobě. Myslím však, že tato kniha mě toho zbavila, což je jedno velké plus.
Shrnutí: moc od knihy nečekejte, zvlášť pokud požadujete něco stejně dobrého jako předešlý díl, protože bohužel to tato kniha není (samozřejmě váš názor může být jiný, třeba jsem pouze ještě moc mladá na to, abych těmto tématům rozuměla)
Ze začátku mi kniha připadala dost nudná, ale tušila jsem, že celý příběh nezůstane jenom u té upjaté hlavní hrdinky. Pomalu se začala dostávat na povrch různá tajemství a kniha mě vtáhla svým napětím. Moc se mi líbil drastický konec, kdy vyšlo najevo, jaké hrůzy se v Malé Cam udály. Tato část hezky zapadala do celého příběhu. Avšak mrzelo mě, že si autorka musí pomáhat "láskou na první pohled" a občas mě dost štvala omezenost hlavních postav. Každopádně to byl lehčí příběh, který bych doporučila méně náročným čteářům jako oddechovku, která nejspíš nezklame.
Je těžké hodnotit tuto knihu po prvním přečtení. Myslím, že nad touto knihou je třeba se zamyslet. Sice je jednoduchá a krátká, avšak v její jednoduchosti je jakási složitost, která mi nejspíš několik následujících nocí nedá spát. Ale ničeho nelituji! Tato kniha je prostá, milá, odpočinková. Není v ní žádný strhující děj, jako ve spoustě dnešních tuctových knížek. Ne, tady provázíte Tracyho a prozkoumáváte svět jeho očima. Nechybí zde ani humor v podobě psychiatra Pingitzera, ale ani špetka tragédie, kterou ztělesňuje Laura Luthyová.
Tuto knihu by v žádném případě neměl číst někdo, kdo vyhledává akci či přehnané emoce, protože ty jsou v této knize jaksi utlumené.
Myslím, že to mohu shrnout tím, že je to příběh o malých radostech, strastech a o lásce především.
Kniha podává mnoho informací, avšak musíte počítat s tím, že budou už trochu zastaralé.
Kniha je plná vulgárních, nespisovných slov a archaismů. To mi však jenom pomohlo přenést se do skupinky nevychovaných dětí z domova a představit si jejich lumpárny. Jinak je to příjemné oddechové čtení plné humoru. Vyhovovaly mi i krátké kapitoly.
Je velice zajímavé nahlédnout do života a myšlenek geniálního spisovatele. Překvapily mě mnohé Saroyanovy názory a vzpomínky. Líbilo se mi, že žil "tiše"... Tím myslím, že se nepředváděl a nepotřeboval se všude chlubit svým slavným jménem. Knížka je plná postřehů ze všedního života, maličkostí a pravd, které si každý z nás myslí, jenom si je buďto nepřipustí, nebo vlastně ani neuvědomí. Prostě tam jsou. A Saroyan je dokázal napsat. Prostě příjemná večerní četba ke sklence vína.
Tenhle příběh mě na první pohled opravdu zaujal. Pustila jsem se do něj plna očekávání a zájmu. Problém však nastal velice brzy. Autor psal a psal a vše se na první pohled zdálo opravdu dobré. Teda pokud nebereme v potaz, že to nedávalo smysl. Vše se zdálo být tak hluboké, k zamyšlení, jako by věty sdělovaly něco opravdu moudrého, ale když se nad tím člověk alespoň pár vteřin zamyslel, zjistil, že to nedává smysl. Kniha mě zklamala. Námět mohl být opravdu skvěle zpracován. Teda kdyby měl jiného autora. Mrzelo mě, že tam nebyly více vyjádřeny pocity a život nevidomých a celkově se příběh ubíral směrem, který bych rozhodně nepovažovala za jednu z lepších voleb.