U útulku 5
Edgar Dutka
Kniha povídek popisuje očima sedmiletého kluka dva roky strávené v Dětském domově s příznačnou adresou poté, co byla jeho matka v listopadu 1948 zatčena a pak i odsouzena. Ze šesti let si odečetl dva, nicméně autor se s ní nakonec setkal až po dvaceti letech a jeho sestra dokonce po čtyřiceti letech…
Přidat komentář
poslouchano - nadherne nacteno, dekuji S. Skopalovi!
Je to moc dojemne, az cloveka mrazi, kdyz si uvedomi autobiograficky rozmer dila a zoufalstvi a bezmoc ditete proti neprizni osudu
Audiokniha je super načítaná.
Veľmi autentický štýl a špecifické pozadie udalosťí.
Překvapení. Je to vlastně taková Obecná škola. Akorát místo školy je tam ten Útulek, něco jako dům pro děti bez domova. Čekal jsem takové to české hořkosladké vzpomínání na vyrůstání v 50. letech. Ale autor mě rychle přesvědčil, že si tu nominaci na Magnasia Litera nezasloužil jen tak. To historické pozadí je úplně nenápadné. Je to převážně klukovské vyprávění. Rozhodující je ale styl. A to, jak se mění. Jak do víceméně spisovného projevu pronikají čím dál tím víc nářeční prvky a jak se čím dál tím víc začínají objevovat vulgarismy, jak se vypravěč stává plnohodnotným členem ústavu (Útulku). Bavilo.
Jedná se o autobiografickou prózu. Jak autor sám uvádí, jde o soubor povídek z dvou let, které strávil v dětském domově (matka byla odsouzena v politickém procesu a šla do vězení), kde v každé povídce je zakletá konkrétní vzpomínka. Autor používá dialekt, který je pro mě téměř přirozený, takže mě při čtení nijak nerušil. Také je v knize řada vulgarit, ale ani to mi nijak nevadilo, přidává to na autenticitě. Knížka se čte dobře, ale nijak hluboce mě nezasáhla a další knihy od pana Dutky vyhledávat nebudu, nemohu tedy ani nijak výrazně ke čtení doporučit.
Nostalgické historky, které jsou úsměvné i smutné zároveň. Navzdory všem těm nepříznivým okolnostem (dětský domov, maminka ve vězení, nastupující komunismus a znárodňování...) to bylo nesmírně laskavé čtení. Všechna ta klukovská dobrodružství a průšvihy jsou úžasnými vzpomínkami na autorovo dětství.
Audiokniha.
Opět zasáhl osud, v podobě Klubu milovníků knih, a mě se do rukou dostala kniha o jejíž existenci jsem neměla ani potuchy.
Musím vyzvednout přednes Svatopluka Skopala, prostě skvěle načteno. I přes obrovský smutek, který na mě při hlubším poslechu padal, jsem se musela smát. Mluva, místy velmi peprná, a k tomu vynikající přednes vyzdvihující každičkou nianci způsobil, že knihu hodnotím plným počtem hvězdiček. Prostě tolik emocí mi už dlouho žádná kniha nedala.
Děkuji a autorovi skládám poklonu.
Pěkné,ale trochu smutné čtení. Teď se jdu vrhnout na volné pokračování Matka vzala roha.
Audio. Četl Svatopluk Skopal. Smutné i veselé vzpomínky malého kluka na jeho život v dětském domově v 50. letech. Uvidím jaké bude pokračování jeho příběhu ,,Matka vzala roha,, zatím průměr.
vypravěčskou nostalgií nepřikrášlený, perspektivou sedmi-devítiletého kluka věrohodně zachycený mikrosvět dětského domova v těsně poválečném období
(SPOILER) Skvělá, jedinečná knížka a audioverze, která ji obalila hřejivou dekou dětské bezprostřednosti. A jako polštářek komentář od milary. Zachumlala jsem se do toho všeho a jenom si překvapeně říkala, jak přesně a uvěřitelně dokázal autor podat zásadní dva roky v životě mrňavého kluka, aniž by jedinkrát odbočil na dospělou, poučenou (nedejbože poučovatelskou) cestu. Stesk po mamince a přiznané slzy, ale zároveň schopnost na to zapomenout, když se vydaří dobrodružství s kamarády. Návštěva maminky ve vězení, kterou musí popsat jako cizí příběh, aby to vůbec dokázal. Čekání na vyprávění kamarádovy maminky o válce. A všechna nedůvěřivost a otřískanost životem, získané během těch dvou let, na povrch vyplouvající na návštěvě u tety a strýce; když vypráví o gumě v trenýrkách, hladí jablko na stromě a bojí se ho utrhnout a k jídlu si přeje chleba s maggi … Směju se a trne ve mně, tady nejvíc, ale spíš celou dobu. Tedy, co se čtenářského zážitku týká, začala jsem tenhle rok vážně dobře.
Velmi realistické popisy dětského domova a doby 50.let.
Dětský jazyk.
Opravdu silné čtení (2006)
Získala jsem tip na knihu „Matka vzala roha“ (díky, milá kap66!), která mě zaujala na první dobrou. Jenže: zjistila jsem, že má mladší sestřičku – pravda, na niž navazuje prý jen volně – a stejně mi to nedalo spát. Měla jsem štěstí. Podařilo se mi poslechnout si „Útulek“ jako četbu na pokračování, jejímž interpretem je Svatopluk Skopal.
Pana Skopala vídám moc ráda hrát, ale jak čte tohle vyprávění devítiletého kluka, to je prostě dokonalost sama. Dokáže neuvěřitelně přesně odstínit i sebemenší hnutí jeho mysli, každou verbální frajeřinu, každou radost, zaskočenost, smutek, naivitu, bezelstnost, - všechny emoce prcka, který se po zatčení mámy ocitá spolu se svou sestrou v děcáku. Je to bezmezně dojemné i legrační, je v tom spousta pospolitosti v lumpárnách a osamělosti v tom, nač rozum zatím nedosáhne, je v tom bez okázalých formulací celý ten křivácký systém doby s drobnostmi, které člověka úplně špendlí k zemi. Je to knížka bez dramat šikany mezi dětmi, knížka o bezděčném zápase, o solidaritě, touhách a nadějích.
Často tu někdo píše, že to či ono by patřilo do povinné četby. Myslím, že „U útulku 5“ by tam patřilo určitě, ale pro převis peprných výrazů, které jsou zcela přirozeně frekventovaně přítomné v celém vyprávění a nespadají zrovna do představy o kultivované mluvě, by to stejně neklaplo :). Ale čtěte, v ideálním případě poslouchejte! Klidně nepovinně.
Šílenost doby děti vždy vnímají jinak než dospělí a z této knihy je to krásně vidět. Nádherná kniha psaná pohledem malého kluka. Já za sebe dávám 5 hvězd, již jsem ji přečetl dvakrát a nakonec ji objevil i jako mluvené slovo a asi 1000x poslechl v úžasném podání Svatopluka Skopala. Ač se to nezdá a kniha na někoho zřejmě působí depresivně, mě vždy zvedne náladu.. Těm kterým kniha nesedla doporučuji poslech..
Na to, že mu vydání rozmlouvali všude, kam soubor povídek autor zaslal, až překvapivě dobré! Nahlížíme do světa dětí z dětského domova, a ať už tam ocitli z jakéhokoliv důvodu (válka, odvedení rodičů, sirotci..) všichni mají společnou touhu. Být šťastný.
Kniha je plná vulgárních, nespisovných slov a archaismů. To mi však jenom pomohlo přenést se do skupinky nevychovaných dětí z domova a představit si jejich lumpárny. Jinak je to příjemné oddechové čtení plné humoru. Vyhovovaly mi i krátké kapitoly.
Smutná kniha povídek o životě v dětstkém domově, kde se vypravěč ocitl poté, co jeho matka emigrovala.
Autor zjevně vybral to - co považoval za nejzajímavější.
Autorovy další knížky
| 2003 |  U útulku 5 |
| 2016 |  Matka vzala roha |
| 2004 | Slečno, ras přichází |
| 2021 | Letní valčíky |
| 2007 | Staženi z kůže ze tmy vycházíme |
Pro mě velké překvapení a jednoznačně pozitivní. Sedmi až devítiletý chlapec popisuje svůj dvouletý pobyt v dětském domově v padesátých letech na jižní Moravě. Pohled je autenticky dětský, politika a podobně kolem chlapce jen tak běží a tvoří kulisy jeho klukovin a hrdina si užívá dětství, jak jen může a jak to umí jen děti. Dospělé znalosti čtenáře nutí vidět ty chmurné věci kolem, které malý uličník nevidí a celé je to hrozně milé a příjemné. Neustále se mi na mysl vracelo: je to jako "Bylo nás pět" se sprostými slovy. Peprné výrazy, kterých není málo, mě nutily popřemýšlet jestli doporučit vlastním dětem. A nakonec jsem doporučil.