gretl74 komentáře u knih
Trochu smutná melancholická knížka, na kterou musíte mít náladu a možná se i nacházet v té správné životní etapě. Příběh o nespoutané kráse a síle hor a o několika lidech, kteří se snaží najít svou cestu. Pocit, že běžné "pozemské" starosti mizí s nastoupanou nadmořskou výškou, ten moc dobře znám. I když se do pořádných hor dostanu málokdy, obcházím v okolí alespoň všechny výškové body a vyhlídky, abych se na všechno dívala pěkně z výšky. A musím konstatovat, že to pomáhá ...
Z anotace mi nebylo úplně jasné, co mám od knížky očekávat, ale bylo to moc příjemné čtení. Opravdové, bez příkras, které možná i vyléčí pár snílků, snících o idylickém životě v horách.
4,5*
Šógun asi zůstane mému srdci o maličko bližší, ale možná je to jen tím, že jsem ho četla před pětadvaceti lety. Tady jsem se musela trošku prokousat začátkem, námořnicko-skladištní nářečí mi neskutečně pilo krev a byla jsem zpočátku dost zmatená, kdo vlastně co říká a co si myslí. Dokonce jsem šla ještě jednou překontrolovat, že mám v ruce opravdu tu správnou knihu s úžasnými pochvalnými komentáři. No a pak se to rozjelo a nedalo zastavit až do konce. Některé knížky dočtu, odložím ... a už skoro nevím, o čem byly. Tisíc podzimů bude ještě chvíli doznívat, zanechává nálady, pocity, melancholii a myšlenky o životě. Bylo to vážně moc dobré. Děkuji.
Parádní jízda, kterou jsem si náramně užila. A skvělý pocit, že pořád ještě někdo umí napsat napínavou detektivku, kde netečou potoky krve a na každé druhé stránce nejsou hromady nechutných detailů (za to bych klidně přidala i šestou hvězdu).
Tak není to úplně čtení do MHD, ale na dlouhé večery na gauči, pod dekou a s hrnkem čaje (to abyste lépe rozdýchali to Grónské moře), je to naprosto super. V polovině jsem se trošku lekla, že to skončí u modrých mužíčků, ale naštěstí to měl autor vymyšleno jinak - a naprosto bravurně. Celé je to velmi čtivé, poměrně dost se dozvíte z různých oborů a pak se můžete ještě dlouho zamýšlet nad osudy lidstva. Za mě by to byl plný počet, nebýt ufiknutého a moc filozofického závěru, jinak skvělé ... 4,5*
Navzdory dost děsivým recenzím se pokouším sehnat i seriál z produkce ZDF, ale nějak není ke stažení, škoda, s dnešními filmovými a digitálními možnostmi by to mohl být slušný biják...
Je mi líto, ale všeobecné nadšení nesdílím. Neříkám, že to bylo úplně špatné, pár momentů bylo fajn, ale pro dospěláky je to až příliš jednoduché, pro mladší naopak celkem složité a závěr hodně krvavý. Hledala jsem vhodnou napínavou knížku pro dítko, ale tuhle asi zatím vynechám a zkusím třeba Hraničáře ...
Ještě před pár hodinami, po dočtení knížky, jsem byla pevně rozhodnutá přidělit "pouhých" 3,5*. Od autora jsem zatím četla jen 40 dní pěšky do Jeruzaléma a to nasadilo laťku velmi vysoko. Ale při letmém prolistování knihou zjišťuji, že jsem se vlastně docela často smála a že mě to (až na výjimky - bunkry a parní stroje nejsou můj šálek :) dooost bavilo. A díky oslíkům, velmi detailnímu technickému návodu na použití WC ve vlaku a neskutečně zajímavému příběhu pana Konkolskiho dávám 4*.
Nechala jsem se zlákat komentáři na DK a tentokrát jsem vážně neprohloupila. Moc pěkně se to četlo - skvěle napsáno, atmosféra báječně fungovala, trošičku bylo znát, že za hlavní mužskou postavou stojí žena, a ta hackerská babička už byla na mě trošku moc, ale jinak super počtení a už se těším na další díl i na film, snad se obojí povede.
S tímto stylem výchovy jsem si nejak nesedla. A když jsem se dočetla, že nesmím ani ditku pochválit obrázek, tak mi to přišlo celé nějaké moc vykonstruované a neupřímné.
Jedna z knížek, které mne provázely dětstvím - milovala jsem hlavní hrdiny, prožívala jejich cestu i dobrodružství. Nádherně napsáno.
Pro mne naprostá klasika a dokonalý čtenářský zážitek.
"Četla" ji i má slepá babička, která si půjčovala audioknihy ještě na kazetách. Sice si trošku stěžovala, že "porád jdou a jdou a jdou", ale poctivě "dočetla" do konce ,)
Charismatické postavy, tajemné severské kraje, zápletky, popisy, které nezdržují, ale dokreslují atmosféru - prostě nádhera a doživotní literární zážitek.
Čistý průměr. Nebylo to úplně špatné, ale táhlo se to jak med a vzhledem k tomu, že již od začátku je známý osud jedné z hrdinek, nenutila mě zvědavost číst dál a dál, spíš jsem se musela do knížky nutit. Jindy bych áchala nad krajinou Provence a vůní levandule, ale tady na mě to kouzlo prostě nějak nezapůsobilo.
Tak s touhle knížkou mám problém. Část s osobním příběhem autorky, jejími zkušenostmi a těžkostmi, dejme tomu. Ale v dnešní rozhárané uspěchané době má opravdu problémy či alespoň stíny na duši kdekdo, takže chápu, že občas pochopení třeba i ze strany přátel hledá těžko. S dnešním přístupem psychologů bychom nějakou nálepku po vyplnění příslušných hromad dotazníků dostali pravděpodobně všichni.
Jinak mě v knize ale štvala spousta věcí, až tak, že jsem si začala vypisovat a vypsala toho na vlastní knihu. Také podotýkám, že autistu doma máme, takže nejsem moc daleko od zdroje a něco málo o tom už sakra vím. Jenže náš autista není vysokofunkční, ale nízkofunkční, takže spousta tezí pro něj neplatí. Například "my všichni jsme stejní autisté" - tak ne, nejste. Vy jste ti, kteří měli pořádnou kliku.
V porovnání s těžšími případy (platí pro dámy i pány) pak vypadají youtubové skupinky "autistek" hlásajících, že si chtějí žít podle svého, jako další ukřičená menšina žádající svá práva (jen s jiným razítkem).
A pak, studenti vysokoškolské češtiny prominou, ale jakmile někde dojde na "rozbor díla", je to, jako by přede mnou mávali červeným hadrem na corridě. Nebohý literát měl špatný den nebo slabou chvilku nebo byl prostě namol, ale najde se stovka chytrolínů, kteří jeho dílo budou po sto letech převracet písmenko po písmenku a snažit se v tom najít utajený smysl a význam. Nejlépe na toto studium ještě použijí pár spoluobčany hrazených grantů. Tak pozor, vážení, ne každý ujetý individualista, introvert či mimoň byl či je autistou.
A moudra typu
... přijmout cizost v sobě...
... nejdůležitější úlohou pozornosti je zajistit atmosféru ticha a pozornosti...
Hmmm, toto není nic pro mě.
V "té" době jediný zdroj informací, pak přibylo ještě "Bravíčko"...
Po delší době zase pěkná knížka pro děti. Psáno příjemným srozumitelným jazykem, hlavní hrdinové jsou sympatičtí, zápletka originální, je to přiměřeně napínavé a strašidelné. Oceňuji hezkou obálku a zároveň chybějící ilustrace, takže fantazie musí pracovat naplno. Jako "zkušebního předčtenáře" mě to moc bavilo, teď ještě jak se k tomu postaví naše malá čtenářka ...
No tak jo, dočteno ... a jde se hodnotit. Wim Hof je člověk, který něco dokázal, překonává sám sebe a snaží se pomoci i ostatním (a přitom samozřejmě i své rodinné firmě, ale proč ne). Určitě nelze popřít, že dechová cvičení a otužování nám prospívají a posilují naši imunitu i psychiku, podporují soustředění, zmenšují stresovou zátěž. Klady WH metody jsou tak pěkně popsané, že i já, rozený teplomil, který se v těchto zeměpisných šířkách objevil zřejmě omylem, má chuť to na těch deset dní vyzkoušet. Zatím jsem ovšem teprve ve fázi uvažování :) Co mi obecně na motivačních knížkách amerického typu vadí - neustálé omílání dokola a dokola a dokola - vždyť by stačil delší článek (ale jasně, na tom se tolik nevydělá). Té ezotero-filosofie už tam bylo na můj vkus až až. A kdybych náhodou byla účastnicí kurzu a někdo na mě zkoušel pokřik typu "Dejchej, ty zmr..." nebo pokyny typu "procítíme dýchání a vnímáme své třetí oko", asi bych si nechala vrátit vstupné.
Moje prvni setkani s autorkou i s Josefinou. Prijemna oddychovka na odpoledne, nic vic, nic min. Za mne 3,5*
Skvěle napsáno - spád, hlášky, napětí - obě knížky super, ale Rychlopalba se mi líbila o chloupeček víc.
Vyhrála jsem ji v orientačním závodu na základní škole. Knížka naprosto úžasná, úplně jiná, než vše ostatní pro děti v 80. letech - sympatická hlavní hrdinka, roztodivné planety, mimozemšťané, zvířátka... Moc se těším, až dcerka trošku poporoste a budeme si číst (i prohlížet nádherné obrázky).