Gustik5 komentáře u knih
Nevím, nějak mne to příliš nechytlo... X- meny prostě nějak nežeru, ač mám rád Wolverina, tohle prostě nebyl můj šálek čaje. To samozřejmě neznamená že se jedná o špatný komiks. Kresba byla velmi povedená, té nemám co vytknout. Možná že mne příběh nechytl kvůli rozkouskovanosti, ale alespoň je jeho pokračování k dostání v rámci UKK, které jsem si ale nekoupil kvůli zajímavějším kouskům v prodeji...
Perfektně vykreslené mafiánské prostředí a celá rodina zajímavých postav. Samozřejmě je tu i fantastické filmové zpracování, které v příběhu pokračuje dále. Knihu která inspirovala tolik tvůrců, nelze než milovat. :)
Myslím že tohle je jedna z nejlepších věcí, které v rámci UKK vyšly. Gaimanovi se podařilo vzít počátek marvelovského univerza a přesunout ho do počátků novověku. A to prosím tak mistrně, že postavy z dobových kulis nevystupují, ale splývají s nimi, a vy tak od začátku budete zmateni. Autor si s čtenáři pohrává a některé hrdiny odhalí až v půli, či dokonce na úplném konci, což se mi líbilo, ale někdy mne to i celkem štvalo (třeba neustálé odkládání zrodu Spider-Mana :) ). Celkově se jedná o velmi originální komiks, který výrazně vybočuje z mainstreamu.
Hned jakmile jsem po letech našel cestu zpět k této knize, jednomu z pomníků mého dětství, chytila se mne nostalgie, jaká mne asi jen tak nepustí, dokud si celou ságu nepřečtu znovu. Tak jen do toho. Nemohu se dočkat rozvinutí Pugovy a Tomasovy osobnosti. Už zase... :)
A mně se to líbilo... S brutalitou a černým humorem problém nemám, pakliže je to účelné, a tady tomu tak beze sporu je a komiksu jako takovému to vůbec neškodí, právě naopak. Thor je pořád "jen" polobůh, a tady při prvním střetnutí dostane řádně zabrat. Líbil se mi výběr postav, Krom titulního boha hromu a v popisku zmíněných pomocníků z různých období našich dějin se tu objeví také příběhově poměrně zásadní Doktor Strange, a dokonce, což mě potěšilo, byť to bylo jen na jedné stránce, se tu mihnou i někteří z Avengerů (chápu že tam Hulka radši nedali :D). Líbil se mi i poměrně otevřený konec, co se hlavního záporáka týče.
Pro mne, jakožto fanouška seriálu naprostá povinnost, která v mnoha ohledech zajímavě doplnila některé nejasnosti a nastínila představy autorů, které být z finančních důvodů v seriálu být nemohly (třeba Lister v hopíku před naloděním na trpaslíka). Na plný počet to ale není,a to možná proto, že valnou většinu vtipů tak důvěrně znám...
Kniha, která velmi velkolepě a elegantně zakončila celou sérii, jež mne spolu s HP a LOTR (filmy, ke knihám jsem se dopracoval až později) provázela dětstvím. Co naplat, všemu je jednou konec, a tento jsem si více než užil. Chtělo by to ještě nějakých pár set stránek, aby mi čtení zabralo dobu delší, než jeden týden, tak mne do sebe kniha opět vtáhla. Dlouhé čekání nepřišlo vniveč, a já věřím, že o Paolinim, jehož ruka je za ta léta jistější a jistější, ještě uslyšíme. Mnozí zde kritizují konec, který se mne ovšem nijak špatný nezdál. Jak byste chtěli knihu ukončit vy?
Velmi povedená kniha, Mikuláš ze Slova je opravdu sympatickou postavou. Bylo dost zajímavé sledovat vznik Komety. Jsem také velice rád, že ve knížce nechyběla má nejoblíbenější postava celé knižní série, velitel Elánius.
Pravda vítězí (vyděsí)!
P.S. Chudák pan Tulipán! Takový znalec umění! Dokonce měl i ertepli! :)
Tohle je neustávající extáze. Jak po stránce vypiplaného scénáře, tak kresby, jež si drží svůj nadprůměrný standart. Snyderova série dává pomyslnou korunu nejen sama sobě (čímž si udržuje status řady, která se neustále překonává), ale i příběhům s Batmanem a Jokerem obecně. Jsme tak svědky velkolepého zakončení komplexní linie a vztahu dvou rozdílných postav. Dvou šílenců (každý je hnutý trochu jinak), z nichž oba byli ke konci donuceni odložit masky… A vám nakonec dojde, že tohle je definitivní. Nebudete tomu chvíli věřit. Ale uvědomíte si, že jinak to vlastně už po tom všem ani skončit nemohlo. Král zločinu města Gotham a jeho netopýří strážce; Detektiv v takřka mileneckém spočinutí na samotném dně. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tohle opravdu byl konec velké éry o několika dekádách. I kdyby jen v rámci New 52.
Ledicia Costas se vrací s čtivým dobrodružstvím, které však místy ani nepůsobí, jako by bylo pro děti. Míra morbidity a smrti skutečně není pro každého a rozhodně tuto knihu tak nelze doporučit všem. Pokud však tato tematika nevadí, ale naopak fascinuje, dostane se k vám veskrze hezký, příjemně napsaný příběh o významu rodiny, přátelství, ale i o tom, jak je důležité si věřit i v dosud nepoznané situaci.
To vše ruku v ruce s detailními a stylovými barevnými ilustracemi. Ty opět vytvořil Victor Rivas a nutno dodat, že celému dílu propůjčují tak říkajíc duši a vizuální stránku, jež by mohla bez obtíží posloužit za předlohu animovanému filmu. Opět vedle krásných obrázků potěší i bonus v podobě zajímavých receptů (které se navíc v příběhu mihnou). Celkově jde o čtení, jež je vzdor své útlosti nabité akcí a zvraty natolik, až jsem byl mile překvapen jak rychle vše odsýpá a zároveň drží pohromadě. Pokud vašim dětem nevadí trochu temnější pohádky, rozhodně jim příběh zesnulé holčičky pořiďte, nebudete litovat!
V Neotvírat!!! Mrňavé! se nám dostává všeho, na co jsme už z knížek německé spisovatelky Charlotte Habersack zvyklí. Vedle opravdu se vyvíjejících dětských protagonistů a rozmanitých vedlejších postav se nám poodhaluje i trochu víc z magií a záhadami ověnčeného záporného zloděje, který v pozadí po celou dobu hýbal veškerým děním. Nebo ne?
Potěší (na dětské knihy) až nevšední propracovanost antagonisty, jenž tu s námi byl prakticky od prvního dílu. Pro sérii nyní už tradiční detektivní linka je tu zpracovaná zdaleka nejlépe a pokud jsem u některých předchozích částí měl pocit určité uspěchanosti, zde tomu tak rozhodně není. Autorka trochu ubrala na rozmanitých nápadech a více se zde drží při zemi, dokresluje vztahy a připravuje půdu pro další díl, který dle náznaků dost možná přenese celé vyprávění někam docela jinam. Což vlastně vůbec nevadí, protože Nemo, Otka a Béďa jsou dostatečně sympatičtí, aby onu pomyslnou kárku táhli dál. Kdyby to ale příště bylo už opravdové finále, rozhodně bych se nezlobil.
V závěru knihy se, jak už je zvykem, dozvídáme, co hrdinům dorazí příště; bude se jednat o balíček s plyšovým medvědím válečníkem, který má po čertech ostré drápy. A teď, když už jsou hrdinové záhadnému zloději hraček v patách s plnou znalostí jeho identity, mělo by dojít na skutečně osudové střetnutí, které se z Horního Suchopáru dost možná přesune do okolního světa...
Děti noci rozhodně nejsou knihou pro každého. Přesto v sobě mají ponurou atmosféru, děs, akci, ale třeba i romantiku a naději. Dan Simmons zde opět dokazuje, že je výborným spisovatelem, kterému nechybí velký cit pro detail a pečlivé nastudování dobových reálií. Zvládá zde obratně nastolit tíživou atmosféru porevolučního Rumunska, aby nás z něj vytrhl, zahrnul odbornou terminologií, vysvětlující fungování strigojského (rumunský výraz pro upíry) organismu, a následně nás zase vrátil zpět a už tak pozvolný spád vyprávění ještě proložil historicky podloženým příběhem Vlada III. Draculy (pokud nepočítáme ono pití krve, zaručující věčný život).
Několik dějových linek a rozmanité postavy se však skvěle doplňují a byť jde rozhodně o čtení náročné, které má potenciál kdekoho odradit, v samém závěru vás odmění výborným finále, jemuž předchází nesmírně akční poslední třetina, se kterou vše dokonale zapadne do sebe. Jakkoli by si nezkušený spisovatel na podobné tematice vylámal své autorské zuby, Dan Simmons alespoň pro mne obstál a byť jsem měl místy se čtením trošku problém, zpětně nemám pocit, že by byla nějaká pasáž v díle navíc. Nebo dokonce že bych prohloupil.
Pokud od tohoto románu očekáváte bezuzdný děs, budete zklamáni. Pokud by vás ale zajímalo „vědecké vysvětlení upírů,“ jakož i stručně převyprávěný život Vlada III. v pořád čtivé a na fakta rozhodně ne skoupé knize, jste tu správně...
Neotvírat!!! Rezavé! je i přes to, že se jedná už o šestý díl ze série, kde se vždy opakuje stejné schéma, nesmírně čtivou dobrodružnou zábavou pro děti. Dílo je nacpané nápady a fantazií, pro kterou podobné příběhy milují jak malí, tak dospělí čtenáři. Robot Pípa je v plejádě hraček jednou z těch nejzajímavěji pojatých. Kniha vyčnívá zejména zhuštěnější detektivní zápletkou, během které děti nepátrají jen po pachateli, odesílajícímu záhadné balíčky s hračkami, ale i po jednom zmizelém občanovi městečka, kterého unesl velký růžový králík. Více z děje asi není dobrý nápad prozrazovat. Pokud jste četli celou sérii a bavila vás, není nad čím rozmýšlet. Dostává se nám zde totéž zábavné a roztomilé vyprávění s laskavým humorem, jež rozhodně stojí za doporučení.
Velmi zamotané a velmi dobré čtení, nepostrádající ani romantickou linku s věrohodnou a sympatickou protagonistkou, jakož i nečekaně barvité zvraty, následované pochybnostmi o vlastní příčetnosti. Prohřešek se bezesporu zařadí k nejlepším psychologickým thrillerům, jaké jsem kdy četl (a jaké letos vyšly). Může se tedy směle vyjímat na piedestalu hned vedle velmi dobře hodnoceného podzimního Řetězu, z dřívějších ročníků pak u mnou oblíbené Hříšnice (díky tomu, že celý obrázek si uděláme v závěru a vlastně si skládáním mozaiky tak trochu hrajeme při čtení na detektivy), či dvojice v podobě Milého dítěte a Dětských zoubků.
Brandi Reeds se na tuzemském trhu uvedla vskutku velkolepě a jsem jen zvědav, jak takto vysoko nastavenou laťku překoná. V této její knize se skvěle snoubí napětí s prokreslenými postavami, citem pro detail a nepředvídatelností, které díky neustále gradujícímu ději plnému zvratů postrádá hluchých míst. Zkrátka vás nepustí, dokud knihu nedočtete…
Neotvírat! Saje! od německé spisovatelky Charlotte Habersack je zkrátka a dobře jednou z nejčtivějších a nejkrásněji zpracovaných dětských knih na trhu. Nejen dobrodružný a napínavý tón vyprávění, ale i nádherné ilustrace upoutají a nepustí své čtenáře, dokud nebude konec. A i ten je nyní hezky otevřený a přímo navnazuje na další čtení.
Tato třetí kniha rozhodně překonává předešlé části a směle ukazuje, že i tam, kde je v rámci žánru a věkové kategorie možná naoko předpokládána nenáročnost, se dá naopak přijít s výborným nosným nápadem pro sérii, která je jako na míru psaná všem dětským čtenářům. Nepostrádá nápaditost a hravost – ono kouzlo, pro které jsme i my, dnes už dospělí, pohádky a dobrodružné dětské příběhy milovali. Naprosto objektivně můžu závěrem říci, že se těším na další část a všem začínajícím čtenářům mohu knihu nekriticky a radostně doporučit.
Z komiksu Thanos vítězí jako by na každé stránce přímo čišelo nadšení autora scénáře. V tomto případě jde však i ruku v ruce s úctou k tomu, co má postava představovat a nejsou s ní dělány žádné kotrmelce ve smyslu, který by jí nějakým způsobem uškodil. Ono nadšení je pak přímo nakažlivé a přenáší se přímo na čtenáře. Nejde sice o nějaký převratný komiks, který by posouval pravidla žánru, nicméně je to prvotřídní mainstreamová zábava se vším všudy. Nechybí jí spád, potřebná dynamika a místy parádně přepálená epičnost, která Thanosovi prostě sedí jako příslovečné pozadí na hrnec. Tento komiks nejen že se povedl, ale ještě v mnohém překonává cokoli, co jste s Thanosem doposud četli a obstojí i ve srovnání s jeho prvními příběhy. Nelze jinak, než jej jednoznačně doporučit každému, kdo si chce přečíst zábavný a v dobré míře správně ujetý komiks z alternativní budoucnosti světa Marvelu, v níž Thanos prostě a jednoduše zvítězí…
Reborn pokračuje v kolejích, na kterých se rozjel předešlý Remade, snad jen s tím rozdílem, že tady jízda nabírá na zajímavějších obrátkách. Jediné, co při čtení musíte, je popustit uzdu fantazii a respektovat cestu, kterou si autor zvolil, a jež místy opravdu solidně vykračuje ze sci-fi do postapokalyptické fantasy. Virus v jeho podání se vyvíjí v entitu, která před hrdiny staví zdánlivě nepřekonatelné překážky a nejen je, ale i lidstvo (nebo to, co z něj zbylo) nutí přehodnocovat představu o tom, co je možné aby dokázal. Jde o čtení, ze kterého místy mrazí a pokud nejste všemi hrůzami tak otupělí, jako hlavní hrdinové, nejedna scéna vás i tentokrát dostane. Jsem docela zvědav, na jakou vývojovou větev se vše přesune v poslední části, a jaký bude zpětný pohled na cestu, kterou protagonisté od vypuknutí všepohlcující epidemie urazili.
Ačkoli fantastika jako taková patří k mým zdaleka nejoblíbenějším žánrům, jsem obecně trochu skeptický k titulům, které spadají do škatulky Young Adults. Zde zrovna fanouškem nejsem a u Nyxie, jež má být jakousi variací na Hunger Games (jejichž popularita mne zcela minula), jen ve vesmíru, jsem se čtení trochu bál. Jak velké pak bylo mé překvapení, když mě kniha totálně pohltila a nepustila, dokud jsem ji nedočetl...
Neduhem YA počinů je pro mě často určitá naivita mladých hlavních hrdinů a zpravidla pro toto odvětví téměř nutná romance, nebo v horším případě milostné trojúhelníky, které rozmělňují jinak mnohdy zajímavé dějové kulisy a dobrý nápad. U zmíněných Hunger Games se nelze vyhnout srovnání s méně známým, starším japonským filmem (a knihou) Battle Royale, jenž je nejen lépe zpracovaný, ale i mnohem dospělejší a je až překvapivě podobný oné populárnější sérii.
Tento problém se zlehka otřel i o Nyxii. Tady to ovšem nezavání „vypůjčením si“ některých motivů z méně známého díla. Jde pouze o použití zažitých prvků v nevšední a pořádně čtivé kombinaci. Jsou tu přítomna zaběhlá žánrová klišé, ovšem velmi umně zakomponovaná. Navíc je kniha napsaná vyzrále, postavy jsou vykresleny nesmírně uvěřitelně a příběh je místy až překvapivě drsný.
Za sebe mohu říci, že jediné, co mi osobně na knize trochu vadilo, byl cliffhanger v samém závěru a uvědomění si, že to celé skončilo vlastně v nejlepším. Chci pokračování! A ideálně hned. Pokud pátráte po opravdu dobrém, pohlcujícím románu s prvky Science Fantasy, ale překvapivě i thrilleru (v rámci možností), jděte do Nyxie! Ta tajemná mimozemská hmota se vytvaruje dle vašich očekávání a bude se vás držet po celou dobu čtení…
Baví – li vás přímočará, až tupě béčkově velkolepá akce, několik zvratů a orientace v tom, kdo je kdo zpočátku a ke konci a máte – li rádi filmovou nahláškovanost, ale i vzhledy postav na filmy přímo odkazující, jděte do toho. Nevadí mi poklonkování filmům – v případě Lemirova Thanose mi to třeba přišlo fajn. Ale co je moc, to je moc.
Osobně jsem od tak dobrého scénáristy, jakým Jason Aaron je, čekal trochu něco jiného a v konečném důsledku jsou tak Avengers: Poslední návštěva docela zklamáním, korunovaným nehezkou moderní kresbou. Komiksu nelze upřít slušný potenciál a dobré nápady, které však ale zdaleka nejsou plně využity a něco tomu nakonec chybí. Velkolepá mlátička s obřími vesmírnými panáky, která sice odsýpá a svižně se čte, ale po jejím přečtení už se k ní nikdy nevrátíte. Navíc si nejsem moc jistý, jak se na tenhle restart bude navazovat. Ale už jen z toho důvodu po pokračování asi sáhnu. Jde o průměrnou superhrdinskou jednohubku. Nic víc…
2 a půl *.
Thanos: Lom bohů je důstojným pokračovatelem započaté série, který dokonale splňuje vše, co si přejete od mainstreamového komiksu. Není to žádné veledílo, ale slušný superhrdinský nadprůměr, který ani chvilku nenudí, jen vypráví příběh, který “má koule” a prostě se skvěle čte. Navíc nadále nepožaduje nějakou hlubší znalost marvelovského universa. Bohatě si vystačíte se filmy a tím, jak je Thanos představen v nich. Byť samozřejmě není špatné, pokud nějaké ty vesmírné komiksy už načtené máte. Byť je tato část oproti té předcházející poněkud přímočařejší a v konečném důsledku i o něco horší, rozhodně se jedná o komiks, který stojí za to. Navíc tu je pár novinek, a zatím dochází i k slušnému rozšiřování universa. Nemohu tak než jej doporučit. Krásná kresba tomu už jen dodává korunu…