Gustik5 komentáře u knih

Odejít na jih je nádherně drásavým thrillerem z neotřelého prostředí Louisiany, který u mě osobně jen posiluje pozici Roberta R. McCammona jako jednoho z nejlepších vypravěčů, s jakými jsem měl tu čest se setkat. Naoko béčkový námět rozpracovává do překvapivě promyšlené šíře a román, který byl napsán jaksi natruc, v sobě skrývá nesmírně silné poselství. Má tah na branku, silné a neotřelé postavy, a drží se mnohem více při zemi než nadpřirozená Smrti před úsvitem. Ačkoli s autorem souzním v tom, že právě jeho předchozí kniha je lepší a rozhodně jde o životní dílo, Odejít na jih je taktéž výborným čtením, u kterého se poměrně obtížně hledá žánrová škatulka, do níž by zapadlo.

A byť se mnohem méně vymyká a je přímočařejší, šlo o pohlcující zážitek, kterého se dočkáte u málokterého románu. Dojde na boj o život, nebývale lidské osudy postav, ale i tarantinovsky přepálenou akci jako vystřiženou z nějakého akčního bijáku. A taky je tu závěr, jenž vás dost možná dojme a ty citlivější povahy třeba i rozpláče. Další nádherná kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat. Nemohu jinak, než ji doporučit všemi deseti…

6 24.09.2024

Nekroskop: Vampýři pro mě jen potvrzuje kultovní status celé série. Brian Lumley ve svém žánrovém mixu špionážního thrilleru, hororu a sci-fi, místy okořeněného špetkou historie, rozvíjí tematiku upírů a nadpřirozených sil do zcela nečekané šíře. V jeho díle není nouze o hrůzu, nadpřirozené schopnosti a nelidská monstra. V knize, kde ani smrt není pro protagonistu překážkou, je možné cokoli. A co je na tom skvělé? Že to všechno dává smysl a zapadá do širšího rámce.

Vše svědčí o tom, že spisovatel má vše dokonale promyšlené a celé „lore“ svého světa nám odhaluje po troškách. I tentokrát mohu říci, že jsem nadšen a rád, že jsem po novém vydání Nekroskopu sáhl. Pokračování příběhu Harryho Keogha se nese ve víru prokreslení příběhového podhoubí jednoho upířího rodu, ukazuje nám další kapitolu soupeření britských a sovětských telepatů, a navíc připravuje půdu pro další velké události. I tentokrát jsem se nadmíru bavil a jsem upřímně zvědav, kam se s Harrym vydáme příště…

5 14.09.2024

Holly je pro mě jednou ze slabších kingovek a třeba předchozí, přitom podstatně delší Pohádku jsem si užil výrazně víc. To ale stále znamená, že jde o nadprůměrnou knihu, jejíž čtení mě bavilo. Je liché podotýkat, že Stephen King je mistrem svého řemesla. Přesto se mi místy zdálo, že je román psán malinko z povinnosti a potřeby nějak zachytit nepříjemné společenské klima, které v USA stále panuje. Bohužel se to zde spolu s pandemií COVID-19 zmiňuje na můj vkus možná až příliš často. Holly je postava, ke které jsem si hledal cestu poměrně těžko a dělalo mi obtíže pochopit, co je na ní tak „extra,“ že ji sám autor považuje za svůj oblíbený „výtvor.“ Mám v detektivkách raději výraznější vyšetřovatele. Možná také to, že civilnější, osobnější příběh Holly mě bavil méně než o poznání dramatičtější popisy zločiny páchajících staříků, vypovídá víc o mně samém než o kvalitách knihy.

Chápu záměr. Holly má být mírná, introvertní žena, kterou její okolí soustavně podceňuje a nevnímá ji jako někoho, kdo by dokázal najít víc než zatoulanou kočku, aby pak překvapila svou bystrostí. A byť jsem se s ní nakonec sblížil, dvakrát se rozmyslím, jestli si s ní přečtu i další knihy. Mám za to, že Mistr má ve své bohaté tvorbě mnohem zajímavější hrdiny. Ale to je subjektivní. Zprvu poněkud slabší příběh a pomalejší tempo bohatě vyvažuje druhá polovina knihy a brutální, takřka tarantinovské finále, při jehož čtení mi zase jednou spadla brada. Celkově se jedná o nadprůměrný detektivní thriller, který má silnou (byť zprvu nenápadnou) hlavní hrdinku, jež většinu děje stojí ve stínu mrazivě zpracovaných antagonistů a výrazných vedlejších postav, které onu pomyslnou káru většinu času táhnou za ni.

Další, již osmý balíček do populární dětské série přináší, i tentokrát základ pro detektivní zápletku. Během ní se nám konečně odhalí vyhlížené důvody, motivace i původ zloděje ožívajících hraček. Poznáme něco z jeho minulosti. Hraček tentokrát ožije víc a dojde na návrat starého známého z jedné z předešlých částí. Nejen tajemno a spletitá zápletka, ale i pořádná nálož akce a humoru. To vše v tomto díle mladší i starší čtenáři naleznou. Pokud se vám tak líbila předešlá dobrodružství Nema, Otky a Bédi, není důvod v tomto případě váhat. Naopak, jde o sázku na jistotu. A v momentě, kdy by se mohlo zdát, že autorka vystřílela všechny trumfy a příběh se chýlí ke konci, ukáže se, že tomu tak zdaleka není. Pokud se v sérii někdy zdálo, že se šablony poněkud opakují, zde se vše ubírá trošku jiným směrem. Navíc se zde překvapivě dobře pracuje i s vedlejšími postavami, jež během jednotlivých dílů prodělávají zajímavý vývoj a interakce s nimi jsou poutavé. Byť nejsem cílovou skupinou, budu se i příště těšit na další příběh tria z Horního Suchopáru a jsem zvědavý, jak dopadne (předpokládám) blížící se finále…

1 04.07.2024

Noční dům je zvláštní knihou, ve které se toho děje hodně, ale na malém prostoru. Díky tomu mnoho dobrých nápadů působí strašně nedotaženě, jako jakési fragmenty několika knih, které se Nesbø prostě rozhodl poslepovat dohromady. Špatně se mi to hodnotí. Musím smeknout za to, že román nepůsobí neuspořádaně či přeplácaně. Vše zde má své místo a dobře promyšlený význam. Což vzhledem k autorově pověsti ale není překvapující. S Richardem, který figuruje i jako vypravěč, je díky jeho obhroublé mluvě a charakteru zpočátku těžší sympatizovat. Postupně se ale o něm dozvídáme víc, a když v závěru máme všechny dílky skládačky, fandíme mu. Rozhodně bych čtení nepřirovnával ke Stephenu Kingovi, na to má jeho autor přece jen už příliš velké jméno. Navíc stylem psaní se od něj dosti liší.

Když jsem knihu dočetl, musel jsem své dojmy nechat uzrát, protože jsem si nebyl jistý, co si o tom všem myslet. Rozhodně nejde o špatnou knihu. Ponurost, atmosféru a řadu zajímavých nápadů jí určitě nejde upřít. Pokulhává ale už podání. Mnoho podzápletek by si zasloužilo více rozvést a prokreslit. Takto zůstává jen slohové cvičení krále detektivek na téma nadpřirozený horor. Nebo spíš thriller. Ingredience sedí, vše je na svém místě, ale k dokonalosti tomu něco chybí. Pokud jste od spisovatele, stejně jako já ještě nic nečetli, rozhodně sáhněte po něčem jiném. Jeho fanoušci pak budou zaručeně nadšeni z možnosti vidět svého oblíbence v trochu jiné vypravěčské poloze. Pro mě celou knihu z šedi průměru vytahuje povedený konec, který vše předcházející ukáže v novém světle…

5 28.06.2024

(SPOILER) V záplavě současných moderních romantasy, v nichž jsou často i naprosto zbytečné erotické scény, působí nový přírůstek do světa dračích jezdců jako zjevení.

Maličký SPOILER: Scéna, kde na sebe dvě zamilované postavy jen hledí a plně jim dochází, co jedna k druhé cítí (a to se vší vahou předešlých událostí a citů), má v sobě mnohem víc náboje a napětí než desítky stran žhavé erotiky. I tady Paolini dokazuje, jak dobrým spisovatelem je v momentě, kdy pouhými náznaky dokáže říct tolik…

Je to nejdrsnější a nejdospělejší kniha z Alagaesie. Kniha, jež odráží nejen odlišnost hlavního hrdiny, ale i cestu, kterou Christopher Paolini od vydání Eragona ušel. Murtagh je více než vítaným návratem do světa populární fantasy série. Oproti sborníku Poutník, čarodějnice a červ, který působil spíš jako nepotřebný bonus, je tento silný román přesně tím rozšířením fikčního světa, v jaký fanoušci doufali. Christopher Paolini se v něm po sci-fi odbočkách vrací v plné formě a působí to tak, že ho psaní opravdu bavilo.

Vrací se ke starým známým zase o něco starší a zkušenější, ale stále neztratil nic ze svého spisovatelského umu, jehož základem je prostě vyprávět dobrý příběh. Dílo pečlivě připravuje podhoubí pro příští velké události, dokresluje jednu z nejlepších Paoliniho postav, a mnohé dřívější události ukazuje z trošku jiného úhlu pohledu. Zároveň ale nezapomíná na to nejdůležitější: bavit i svého čtenáře. Nutno dodat, že ačkoli je rozhodně lepší znát předchozí dění, dovedu si představit, že knihu by si mohl přečíst i někdo ságou nepolíbený, což je rozhodně plus. Nelze než román doporučit nejen všem fanouškům Odkazu Dračích jezdců, ale i těm, kdo mají rádi dobré fantasy.

7 12.06.2024

Rozvláčná kniha, jež je paradoxně moc krátká. Tak bych shrnul Hlad. Na rozdíl od Simmonsova Terroru, který jakousi uspokojující tečku nabídl, v Hladu jde spisovatelka možná ještě mnohem víc proti čtenářově očekávání a kýžená katarze nepřichází. Vše tak nějak skončí, a i když vím, že to byl záměr, nějaké finále a více zodpovězených otazníků mi tu chybělo. Stejně tak Donnerova výprava je opředena mnohem méně otazníky a je tak více příběhem, odrážejícím špatná rozhodnutí a drsnou realitu divočiny než mrazivým hororem s nadpřirozenými prvky. Nad celým dějem se celou dobu vznáší vědomí jaksi předurčeného špatného konce. Přesto, jak rozvláčný příběh je, a kolika postavám autorka věnuje pozornost, se Hlad čte opravdu svižně.

Trochu mě mrzelo, že kniha není delší. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se dostalo ještě více prostoru jednotlivým postavám a jejich motivacím. V poslední třetině jsem měl pocit, že se vše uzavřelo možná až moc rychle. Vůbec bych se nezlobil, kdyby autorka trochu přitlačila s děsem, a také více rozvedla samotnou záchrannou výpravu. Ale možná je celé dílo díky nejednoznačnosti konce a palčivě otevřeným otázkám daleko působivější. Po pravdě nevím a zůstávám v tomto rozpolcený. Ne však v tom, že Hlad je určitě dobrá kniha, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost, pokud máte rádi mix skutečných událostí, fikce a lehounkého závanu nadpřirozena. Ostatně, o tom, jak to bylo doopravdy je materiálu rovněž dost…

3 06.05.2024

Devatenáct pařátů a jeden temný pták je nevšední povídkovou sbírkou, která je nesmírně čtivým a poměrně nezvyklým zážitkem. Nevodí čtenáře za ručičku a mnohdy nás rovnou vrhne do situace nebo děje, který působí jako malá část, fragment většího díla. Nutno dodat, že čtení mezi řádky nikdy nebylo zábavnější. Nejen díky unikátnímu psaní, ale i díky nápaditosti a specifické atmosféře, pro kterou se obtížně hledá srovnání. I přes velkou rozmanitost jednotlivých částí se nedá říci, že by kniha trpěla častým neduhem sborníků v podobě nějaké nevyrovnanosti. Díla rámuje zvláštní atmosféra, jdoucí ruku v ruce s autorčiným nezaměnitelným stylem, které do povídek vnáší punc ucelenosti. Jelikož jde o soubor prací, napsaných v průběhu let, dostává se k nám pozoruhodný mix žánrů a příběhových prvků. Některé jednotlivé povídky mají příběh a pointu, zatímco jiné jsou spíše takřka poetickými obrazy, výjevy, jež zaznamenávají určitou situaci nebo představu.

Stírá se zde hranice mezi realitou a totálním absurdnem, a zatímco místy se budete nahlas smát, o stránku dvě později vás zase přepadne mrazení v zádech. Ačkoli zde chybí myšlenkový přesah a hloubka, jaké byly jasně patrné ve Znamenité mrtvole, dokládá i tento sborník, že Agustina Bazterrica je nesmírně osobitá a originální autorka, jaká si obtížně hledá srovnání. Úspornost zde kráčí ruku v ruce s úderností a nesmírným citem pro detail. To pak jen podtrhuje luxusní české vydání s linoryty Adély Korbelářové, které výtečně podtrhují celkovou náladu jednotlivých povídek a místy čtení povyšují na takřka umělecký zážitek.

3 28.03.2024

Je to sympatická jednohubka, která si ovšem ponechává prostor na zodpovězení řady otázek do chystaných pokračování. Pro mé finální hodnocení je problémem, že krátce předtím, než jsem se pustil do novinky od Darcy, jsem četl žánrovou legendu Nekroskop od Briana Lumleyho . V ní je rovněž protagonista, jehož příběh se točí okolo komunikace s mrtvými a posmrtným světem. A bylo to načasování vpravdě nešťastné, protože Šeptající mrtví se zmíněnou klasikou co do propracovanosti a spádu opravdu nesnesou srovnání. Proto možná můj příspěvek berte maličko s rezervou. Pokud jste fanoušky knih od mladé spisovatelky, rozhodně vás tato nezklame.

Naopak. Budete se cítit jako doma. Jedná se o svižnou a rychle odsýpající jednohubku s docela sympaticky vykreslenými hrdiny. Hlavně praštěnou prodavačku Zoe, která neustále hýří konspiračními teoriemi, si zamiluje snad každý. Darcy Coates se nedá upřít to, že píše čtivě a úsporně, díky čemuž útlou knížku přečtete velmi rychle a rozhodně se nedá říci, že by nudila. Maličko ji ovšem sráží často nenápaditá klišé, která jsem už viděl v bezpočtu hororových děl. I tak mne ale detektivní zápletka s nádechem hororu a mysteriózna bavila. Nechybělo tu patřičné napětí i výborně popsané vnitřní pochody hrdinky, která díky specifické ztrátě paměti poznává samu sebe, i své nadpřirozené schopnosti spolu se čtenářem.

3 11.03.2024

Po bouřlivém výletu do Las Vegas se Jan-Erik Fjell rozhodl pro poněkud komornější námět, který však opět oplývá neskutečnou čtivostí a brilantně vystavěnou zápletkou. Vedle vražd a klasického vyšetřování dojde i na špionážní linku jako vystřiženou z nějakého amerického akčního thrilleru. Anton Brekke, Magnus Torp a jejich kolegové z Kriposu se pokoušejí nalézt vraha, který své oběti z řad něžného pohlaví vystavuje vždy stejným podmínkám v názvu zmíněné hry, jež však v tomto případě připomíná spíš hru na kočku a myš. Přitom vyšetřovatelé jakoby mimochodem rozplétají nitky minulosti, které se současnými vraždami bezprostředně souvisí. Opět je vše nesmírně zhuštěné a zamotané. To však spisovateli nebrání psát s nebývalou lehkostí, připomínající filmový způsob vyprávění s častými „střihy“ a cliffhangery na konci kapitol. Celý příběh je navíc vystavěn velmi uvěřitelně.

Ačkoli jsem laik, nemám pocit, že by události a nalézání stop byly neuvěřitelné, naopak za ním vždy stojí píle a bystrost detektivů, mnohdy okořeněná patřičnou dávkou štěstí. Anton ani Magnus nejsou žádní Supermani, občas udělají chybu a pomáhá jim jen pečlivost a cit pro detail. V případě Antona je zde i přítomna dějová odbočka, během které má velmi specifické „pánské potíže“ a tráví čas hospitalizovaný v nemocnici, což jen podtrhává jeho lidskost (podobně jako opiové dýchánky jistého Sherlocka Holmese). Autor pak na konci knihy v poděkování uvádí seznam lidí, s nimiž při psaní spolupracoval. A tradičně mezi nimi jsou i kriminalisté a další odborníci, což nasvědčuje tomu, že důležité rešerše za jeho psaním zajisté budou. Jedná se zkrátka o výtečnou detektivku, kterou mohu tradičně s radostí doporučit.

5 20.02.2024

(SPOILER) Dan Simmons se pokusil v Dětech noci vysvětlit vampýry vědecky. Povedlo se, ale pro leckoho mohlo být jeho dílo příliš náročné. Brian Lumley na to jde od lesa a pod rouškou tajemna přichází s vlastním sci-fi vysvětlením, které funguje mnohem líp. Nekroskop je dokonale zvrácený zážitek, který přináší naprosto unikátní mix žánrů, jenž je zasazen do velmi pečlivě prokresleného světa. Najdeme zde prvky hororu, fantasy, špionážního thrilleru během studené války, ale i trochu vědecko-fantastické. Jde o skvěle napsaný román, jenž zase jednou uchopuje upíry docela novým, neotřelým způsobem a představuje svět, který je napsán naprosto uvěřitelně a je propracován do nejmenších detailů.

Je zřejmé, že Lumley měl mnoho věcí promyšlených dopředu, díky čemuž máte místy při čtení pocit, že vám odhaluje jen střípky z velké mozaiky. Takže i když se hlavní dějová linka uzavře, budete prostě chtít vědět, co bude dál. Příběh Harryho Keogha, který dokáže komunikovat s mrtvými, si mě získal, a jediné co mne mrzelo, bylo to, jak rychle se příběh vypořádal se záporákem Dragosanim. Ten byl svým způsobem snad zajímavější než protagonista a na to, jak dobře byl prokreslený a kolik prostoru mu bylo věnováno mne překvapilo, že se s ním už do dalších dílů nepočítá. Sám jsem dosti zvědav, jak bude tahle na západě kultovní, u nás maličko zapadlá sága pokračovat, a určitě po příštím Nekroskopu sáhnu. Příběh Harryho Keogha má totiž opravdu značný potenciál a já se už po první části vůbec nedivím popularitě, jakou si v průběhu let získal. I proto si v hodnocení nechávám malou rezervu pro příště

4 12.02.2024

Nemohu říci, že bych trpěl thalassofobií, ale přesto ve mně hlubiny oceánu nevyvolávají zrovna stoický klid.

Philip Fracassi je úžasný autor, jenž dokáže na malém prostoru vykouzlit příběh, který jde na dřeň a přitom nemáte pocit, že by tu bylo cokoli uspěchané. Je vidět, že je to původně scénárista. Už u jeho povídek jsem byl naprosto uchvácen a v případě Sacculiny to nebylo jinak.

Strach z moře a z toho co mohou jeho vody ukrývat se tu misí s rozvrácenými rodinnými vazbami a dávno prodělaným traumatem, se kterým se bratři a jejich otec vyrovnávají každý po svém.

Perfektně gradující hororová novela, jež mísí lovecraftovské prvky s těmi až bolestně skutečnými. Výsledkem je prostě děsivý příběh, který zhltnete na jedno počtení a ještě ve vás bude chvíli poté rezonovat. Hlavně ten závěr...

Další laskomina od Gnóma, která ukazuje, že pan nakladatel je opravdu nadšenec. Knížečka upoutá už jen nádhernou obálkou. Jsem nadšen a těším se na další knihu od autora, jež by měla už brzy v češtině vyjít.

5 29.01.2024

Krátké, ale vtahující. Po dlouhé a výpravné fantasy Pohádce to bylo vítané ukročení stranou. Cyklus vlkodlaka je příjemným kouskem, který každému fanouškovi krále hororů udělá radost. Pokud jste však od Kinga dosud nic nečetli, rozhodně sáhněte po nějakém obsáhlejším díle. Já si však knížečku užil a sychravé zimní odpoledne, které jsem s ní v ušáku s šálkem čaje strávil, uběhlo až příliš rychle. Při čtení jsem si díky struktuře příběhu mimochodem vzpomněl na povídku Rozvrat ze sborníku Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie od Johna Langana. Ta sice vlkodlaka pojímala trochu jinak (na což Langan poukazuje v doslovu), ale zasazením a filmovým stylem narace je dosti podobná (záměrná klišé, maloměsto, více postav, střet se zrůdou a vyšetřování). Ale zpět k Cyklu. Jednohubka, tištěná na křídovém papíře, je právě díky ilustracím krásným dárkem.

Jedinou výtku, kterou mám a z níž vzešlo určité zklamání, směřuji nakladateli. Beta, která u nás Stephena Kinga vydává, se snad kvůli nižší cenovce rozhodla knihu nevydat v pevné vazbě. Sice nejde o paperback, ale flexovazbu, přesto si ale myslím, že u knihy, kterou stejně bude většina lidí kupovat jako dárek, by zkrátka vázané vydání s přebalem vypadalo mnohem lépe. Ale to je vlastně jen drobná výtka. I díky grafickému provedení se jedná o cenný kousek do sbírky, který by rozhodně neměl chybět v knihovničce žádného fanouška krále hororu. A mimochodem, s hlavním hrdinou, chlapcem na vozíku jménem Marty Coslaw, který vlkodlakovi čelí a odhalí jeho lidskou identitu, bych klidně bral další příběh

10 11.01.2024

Fraktální šum je překvapivě drsným psychologickým thrillerem, který rozhodně není nějakým příjemným a oddychovým čtením s happy endem. Nabízí morálně nejednoznačné postavy, kdy zejména k hlavnímu hrdinovi budete pro jeho citové rozpoložení a otupělost mnohem snáze cítit soucit, než nějaké velké sympatie. Ostatní postavy mají sice jasně odlišené charaktery a mezi řádky prosvítají i jejich rozdílné motivace a mnohdy dost smutné a temné příběhové pozadí (leccos se dá domyslet i díky obsáhlým dodatkům v závěru knihy), ale převládají u nich spíš i vlivem situace vyhrocené negativní rysy. Paolini sympaticky vyplňuje prázdné místo ve velké mozaice svého fikčního světa, zároveň ale nechává mnohé otázky nezodpovězené.

Po předchozích velkolepých událostech zde předestírá vlastně, vcelku komorní příběh, který je zaměřený na jednotlivce, jenž přišel o všechno, a přece v sobě nachází vůli pokračovat. Alexe Crichtona si možná nezamilujete tolik jako Paoliniho jiné hrdiny, ale fandit mu na (vlastně doslova) nadpozemsky náročné expedici budete rovněž. Žánrové fanoušky pak potěší množství narážek a odkazů na jiná díla (jedním z nich je ostatně příjmení hlavního hrdiny), které je v textu vyloženě potměšilá radost nacházet. Mne nejvíc pobavil název fiktivní kapely „Todash and the Boys,“ odkazující na ságu Temná věž od Stephena Kinga. Kniha pak obstojí jak coby samostatný román, uvádějící neznalé čtenáře do rozsáhlého universa, tak jako vítaný bonus těm, co s ním již měli tu čest.

7 09.01.2024

Ledicia Costas se vrací s čtivým dobrodružstvím, které však místy ani nepůsobí, jako by bylo pro děti. Míra morbidity a smrti skutečně není pro každého a rozhodně tuto knihu tak nelze doporučit všem. Pokud však tato tematika nevadí, ale naopak fascinuje, dostane se k vám veskrze hezký, příjemně napsaný příběh o významu rodiny, přátelství, ale i o tom, jak je důležité si věřit i v dosud nepoznané situaci.

To vše ruku v ruce s detailními a stylovými barevnými ilustracemi. Ty opět vytvořil Victor Rivas a nutno dodat, že celému dílu propůjčují tak říkajíc duši a vizuální stránku, jež by mohla bez obtíží posloužit za předlohu animovanému filmu. Opět vedle krásných obrázků potěší i bonus v podobě zajímavých receptů (které se navíc v příběhu mihnou). Celkově jde o čtení, jež je vzdor své útlosti nabité akcí a zvraty natolik, až jsem byl mile překvapen jak rychle vše odsýpá a zároveň drží pohromadě. Pokud vašim dětem nevadí trochu temnější pohádky, rozhodně jim příběh zesnulé holčičky pořiďte, nebudete litovat!

2 24.11.2023

Bad Motherfucker: Život a filmy Samuela L. Jacksona je nesmírně čtivou biografií, kterou ocení jak fanoušci tohoto výrazného herce, tak filmů a popkultury obecně. Je psaný stručně, a přitom s nebývalým citem pro detail. Obohatí jak váš filmový přehled, tak pochopitelně i povědomí o tom, kým Jackson vlastně je a čím si prošel. Trochu zamrzí absence fotografií, ta je ale víc než bohatě nahrazena originálními a přímo pro knihu vytvořenými plakáty, kvůli nimž Gavin Edwards oslovil celou řadu nadaných umělců z celého světa. Což příjemně dokresluje oslavnou publikaci, která je o to kvalitnější, že není autorizovaná. Proto bych se ji nebál doporučit všemi deseti, jelikož je napsána opravdu poutavě a dobře, s nebývalým rozhledem a citem pro detail.

Ocenit musím i kvalitní překlad. Zasekl jsem se jen v případě dvou děl, která už české distribuční názvy mají, a to: superhrdinský film zde přeložený jako Černý panter (uveden byl jako Black Panther) a divadelní hra, kterou zde najdeme jako Tanec Ma Rainey (filmová verze byla u nás na Netflixu uvedena coby Ma Rainey – matka blues. V angličtině se přitom hra jmenuje Ma Rainey's Black Bottom. To jsou ale jen drobné detaily, jinak se mi kniha četla krásně a plynule. Zkrátka a dobře, jako filmový fanoušek jsem si dílo nesmírně užil a doplnil jsem si rozhled jak o tipy na zajímavé filmy, tak o detaily výjimečné herecké osobnosti, která se na vrchol slávy dostala až v poměrně pozdním věku, přesto může velmi pravděpodobně jít o jednoho z nejvýraznějších a nejlepších herců všech dob. A pokud ne, tak je rozhodně nejvíce cool. A to mu nikdo neodpáře

4 30.10.2023

Není to lehké čtení. I když jsou to povídky a kniha je útlá. Přesto je to ale čtení poutavé a skvělé. Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie nabízí přesně to, co si slibujete od sbírky příběhů nadaného hororového autora, jehož jméno je skloňováno mezi nejlepšími. Velice rozmanité čtení, které až na počáteční kratičkou výjimku nikam nespěchá a v pozvolném tempu se předestírají hrůzy a nejistoty, jež vás mnohdy pohltí až na samotném závěru. Právě to, jak se zde pomalu spěje k pointě, u níž se často musíte i zamyslet, co tím vším vlastně onen „hororový básník“ chtěl říci, bude pro leckoho kámen úrazu. Mně naopak upoutala a nadchla nápaditost a rozmanitý záběr autora, jenž očividně naprosto dokonale zná bohatý hororový žánr a umí s ním skvěle pracovat.

Vypráví tu postavy, prostředí, ale i náznaky a jednotlivé obrazy, jež jako by ožívaly před vaším vnitřním zrakem (což je někdy zatraceně děsivé). To, jak John Langan pracuje s perspektivou vyprávění, je úctyhodné. A já pro tak široký záběr nemohu než smeknout. Co mě trochu mrzí je, že, ne vždy jsem rozuzlení zcela pochopil, a místy jsem se nebyl úplně schopen naladit na spisovatelovu notu. Ale tam může být problém spíše na mé straně. Navíc poznámky v závěru leccos osvětlují. Jako celek zůstává výborný hororový sborník, který by neměl chybět u nikoho, kdo má horor jako takový rád.

6 12.10.2023

V Neotvírat!!! Mrňavé! se nám dostává všeho, na co jsme už z knížek německé spisovatelky Charlotte Habersack zvyklí. Vedle opravdu se vyvíjejících dětských protagonistů a rozmanitých vedlejších postav se nám poodhaluje i trochu víc z magií a záhadami ověnčeného záporného zloděje, který v pozadí po celou dobu hýbal veškerým děním. Nebo ne?

Potěší (na dětské knihy) až nevšední propracovanost antagonisty, jenž tu s námi byl prakticky od prvního dílu. Pro sérii nyní už tradiční detektivní linka je tu zpracovaná zdaleka nejlépe a pokud jsem u některých předchozích částí měl pocit určité uspěchanosti, zde tomu tak rozhodně není. Autorka trochu ubrala na rozmanitých nápadech a více se zde drží při zemi, dokresluje vztahy a připravuje půdu pro další díl, který dle náznaků dost možná přenese celé vyprávění někam docela jinam. Což vlastně vůbec nevadí, protože Nemo, Otka a Béďa jsou dostatečně sympatičtí, aby onu pomyslnou kárku táhli dál. Kdyby to ale příště bylo už opravdové finále, rozhodně bych se nezlobil.

V závěru knihy se, jak už je zvykem, dozvídáme, co hrdinům dorazí příště; bude se jednat o balíček s plyšovým medvědím válečníkem, který má po čertech ostré drápy. A teď, když už jsou hrdinové záhadnému zloději hraček v patách s plnou znalostí jeho identity, mělo by dojít na skutečně osudové střetnutí, které se z Horního Suchopáru dost možná přesune do okolního světa...

2 12.09.2023

Je to krásné fantasy, které obratně bere notoricky známé prvky pohádek a zasazuje je do pokřivených kulis dávného království, kde se kdysi stalo něco strašlivého. Vyzdvihnout si vedle samotného obsahu knihy zaslouží i krásná původní obálka a ilustrace v začátcích jednotlivých kapitol. Ty má na svědomí nadaný kreslíř Gabriel Rodriguez. Znát ho budou zejména fanoušci komiksové série Zámek a klíč, k níž napsal scénář Kingův syn a rovněž spisovatel, Joe Hill. Ale to už odbočuji.

Hrdina, jenž se do jiného světa zprvu vypraví s určitými vlastními záměry, nijak nezamýšlí stát se nějakým hybatelem velkých událostí. Před Stephenem Kingem zaslouží smeknout za to, s jakou samozřejmostí představuje fantasy svět s vlastními zákonitostmi. Ačkoli velké množství věcí není přímo vysvětleno, nebo je tak nějak skryto mezi řádky, čtenář podobně jako Charlie na vše přistupuje prakticky okamžitě.

Ve všem je snadné se zorientovat a svět, který je tak podobný, a přitom tak odlišný od toho našeho, vás pohltí. A to do té míry, až si uvědomíte jak by někomu z pohádkové říše, komu nepřipadá podivná magie, chodící mrtví zahalení do modré záře, zpívající panna nebo obři, přišel neuchopitelný a podivnostmi nabitý náš svět. Nejen tato zajímavá perspektiva, ale vrstevnatost celého příběhu je dechberoucí.

Dílo začne jako nenápadný příběh teenagera s pohnutým dětstvím a neúplnou rodinou, jež se spřátelí s podivínským starcem a jeho psem. Načež se vše překlopí do fantaskní roviny, v niž mají své místo magie, láska, ale i proroctví a netvor, který má moc ničit celé světy. A pokud chcete nějaké finální zhodnocení, pak vězte že to není nejlepší kingovka co jsem kdy četl. Ale pořád je to skvělý příběh. Příběh, který bych doporučil jak těm, kdo jsou Kingovou tvorbou nepolíbení, tak matadorům, jenž už od něj četli ledacos.

14 07.09.2023

Nejdříve jsem si říkal jak to vlastně hodnotit. Přeci jen je to zpěvník a na kytaru hrát neumím. Ale slovy klasika: "Záviš, to není jen tak ledajakej písníčkář. To je opravdovej MISTR!"
Kniha má explixitní ilustrace od Kristiny Šilerové, které mi evokovaly Martyho frky, velký formát a je moc hezky zpracovaná. Texty písní jsou pak zkrátka srdcovka. Závišovy koncerty jsou vždy specifickým a odlehčeným zážitkem. Tato kniha by neměla chybět v knihovně žádného jeho příznivce. Snad stihnu i LP desku. :-)

3 23.08.2023