Gustik5
komentáře u knih

Rebuilt, stejně jako oba jemu předcházející díly trilogie pokračuje v nastoleném dění, které obohacuje hned několika příběhovými zvraty a pokračuje ve větvení děje, kdy tedy sledujeme několik postav v jejich vlastní lince. Nejde o tolik akční dění, jako minule, stále však vás dílo rozhodně nebude nudit. Jde o knihu, která je plná zajímavých prvků, jež sice dohromady fungují, jednotlivě ale mohou působit lehce nedotaženě. Jako by autor měl spoustu nápadů a chtěl je použít, jen je prostě dokonale nedomyslel, díky čemuž mohou nejmenované aspekty děje působit nedotaženě. To je však malá výtka.
Jinak se jedná o dobře napsaný a na fakt, že jde o Young Adult žánr i dost drsný, dynamický příběh s koncem, který vás nejprve překvapí, trochu možná i naštve, načež ve vás bude ještě chvíli po přečtení rezonovat. Hrdina je postaven před zásadní volbu, která určitě spoustu z nás rozdělí v názoru na to, zda byla správná, či ne – ať už byla jakákoli. Podobně na tom je i finální odhalení původu, účelu a smyslu viru. Což je přeci jeden ze znaků dobré knihy – že v nás nějakou dobu po přečtení zůstává…


Prokletý kraj je brilantní knihou, která začne takřka jako duchařský thriller, jen aby se překlopila do psychologického dramatu, načež v poslední třetině postupně přimíchává ještě rodinnou tematiku a detektivní linku. Je to příběh o hledání sebe sama, o vyrovnání se s vlastní minulostí a chybami - a konečně o odpuštění. Jeho výraznou součástí jsou skvěle napsané ženské hrdinky, s nimiž budete soucítit a které vám přirostou k srdci. Stejně tak i místo, na němž se kniha odehrává, jež je tak nespoutané, jako příroda jej obklopující.
Michaela Klevisová stvořila počin, který je velký svou obyčejností a dokazuje, že patří mezi špičku současné české literární scény, protože jen ti nejlepší tvůrci dokáží na malém hřišti rozehrát silný příběh se značným přesahem…


Marta spí je výborným, byť čtenářsky poněkud nekomfortním dílem, kterému je potřeba věnovat zvýšenou pozornost i v počátku, kdy může působit trochu nudně a tedy být i trochu zklamáním pro ty, kteří očekávali přímočařejší a drsnější thriller. Zde se nám dostává vpravdě naplnění definice psychologický thriller, kde nikdo není stoprocentně kladnou postavou, veškeré události, zvraty a motivace pak rovněž nejsou černobílé. Tak trochu jako v reálném životě, což knize přidává na uvěřitelnosti a ačkoli kýžené obrátky příběh nabere prakticky až někde v druhé polovině, je vše natolik promyšlené do posledního detailu a žádná z dějových odboček zde není navíc, že se jedná o nejvíc překvapující čtenářský zážitek letoška. Sice docela jiný než byla autorčina předchozí kniha, ale o nic méně poutavý a přesvědčivý ve vykreslení postav, s nimiž se při čtení sžijete a budete s nimi místy až dech beroucí zážitky prožívat.
I přes pozvolnější a lehce zmatený začátek nemohu jinak, než tento thriller doporučit všem, kteří rádi velice zamotané čtení. Nehledě na to, že vás tento titul na konci dost možná i docela dojme a vedle toho i poskytne potřebné zadostiučinění vzhledem k osudům některých postav…


Lovec je skvěle vygradovaným a napínavým thrillerem s krimi prvky, jehož největším kladem i záporem je fakt, že nemá kladného hlavního hrdinu. Pokud jsou pro vás příliš krvavé knihy, jejichž nejvýraznějšími motivy jsou znepokojivé a ne zrovna chutné myšlenkové pochody a skutky, není tato kniha pro vás. Pokud však máte pro strach i žaludek uděláno, civilního konzultanta FBI s brilantním mozkem a neukojitelným hladem po teplém a syrovém lidském mase si zamilujete.
Stejnou měrou je zde vše, co bylo návykové a zábavné na prvním díle. Rozřešení se i nejpozornějšímu čtenáři poodhaluje pozvolna a je dosti těžké jej odhadnout dopředu (i s přesnou analytickou myslí, jakou disponuje titulní antihrdina je to těžké). Možná jen trochu zamrzí, že už se tolik neřeší paralela (a tedy otázka morálky) mezi hledaným vrahem a právě Timothym (nebo alespoň ne tolik jako v jedničce).
Jack Heath je výborným spisovatelem, který velmi dobře ovládá své řemeslo - jeho styl psaní je nenucený a zároveň velmi svižný – dosti připomíná filmovou naraci. Kniha vám tak vlastně ožije před vnitřním zrakem. Dostává se nám díla, které perfektně ctí pravidla žánru a zároveň přidává pár neotřelých prvků.
Zamrzí možná jen přílišná explicitnost ve snaze prvoplánově šokovat (ale zase je to celé o kanibalovi, že). V kombinaci s vhledem do pokřivené mysli hlavního protagonisty jde o napětím i zvraty nabité čtení, kterému se podařilo naplnit očekávání, vyvolaná Mrchožroutem a díky i tentokrát až nepříjemně otevřenému konci vyvolává palčivé otázky, které snad už brzy zodpoví třetí kniha – tato totiž skončí zrovínka v tom nejlepším…


Rybář je výbornou a atmosférickou novelou, která nepracuje tolik s prvoplánovými děsy, jako s pečlivě prokreslenou a děsivou legendou, která svým původem dalece překračuje hranice tohoto světa i jednoho věku lidstva. K tomu přičtěme nesmírně lidský rozměr smrti blízkého; smutku a neštěstí, se kterými je až nepříjemně snadné se ztotožnit. I přes nadpřirozené, znepokojivě hrůzostrašné úkazy bych se tak nebál říci, že nejvíce však převládá aspekt hororu psychologického.
Dílo je prosyceno řadou odkazů na H. P. Lovecrafta (jsem si vědom, že se mi povedlo odhalit jen několik nejzřejmějších – kupříkladu jedna z vedlejších postav, která se v příběhu mihne jej až podezřele připomíná), ty ale vyžadují znalost nejen jeho díla, ale i života a nejsou nutné pro pochopení knihy, nicméně zasvěcené samozřejmě potěší.
Mnohem více než o děsuplné čtení se jedná o mrazivě znepokojivý příběh, v jehož středu vězí žal, spojený se snahou vyrovnat se s odchodem blízké osoby, či dokonce snaha smrt zvrátit, která se opakovaně ukazuje jako lichá. A to hned v několika podobách. Děj je na oko rozvláčný, ale přitom doslova napěchovaný detaily a hlubokými významy, které mohou mít při opakovaném čtení různých výkladů. Jde o jeden z nejlepších a nejlépe napsaných hororových příběhů, jaké jsem kdy četl a nemohu jinak, než jej doporučit všemi deseti všem náročnějším milovníkům tak trochu jiných druhů knižních hrůz. Rybář mne na lákavou návnadu ulovil s přehledem sobě vlastním, až bylo po dočtení tak trochu obtížné hledat cestu zpět…


V této knize ukročil Stephen King tak trochu bokem od pro něj tolik signifikantního hororu k sci-fi alternativní historii s prvkem cestování časem. V thrilleru s politickým tématem se tak čtenáři dostává příběhu, který má v sobě vše, co od dramatického románu očekáváte, a nádavkem ještě něco navíc.
Ne nadarmo patří autor mezi nejčtenější romanopisce. V knize překvapivě funguje i aspekt, který je zrovna Kingovi pravidelně vyčítán nejvíce, a tím je neuspokojivý konec. Zde však velmi překvapivě kniha končí takřka dojemně a hřeje u srdce. Možná to bude tím, že autor původně zamýšlel knihu uzavřít docela jinak, nakonec ale závěr přepsal. A to – sluší se dodat, na popud jeho syna, rovněž spisovatele, který vystupuje pod pseudonymem Joe Hill. Ten si totiž otcův rukopis přečetl a poradil mu, jak by příběh zakončil on.
Dallas 63 je krásný, romantický, hořký a nesmírně hluboký příběh s výtečně a empaticky (jak je u Kinga zvykem) vykreslenými postavami. Je jednoduše výborný a byť místy dochází k jisté rozvláčnosti, většinu času se čte jedním dechem. Až je jednomu vlastně ke konci líto, že některé věci se prostě nedají změnit. A mnohdy by se ani měnit neměly…


Neotvírat!!! Žhavé! sice nepřináší nic nového, sleduje víceméně stejnou dějovou kostru, jaká byla ve třech předchozích dílech, přesto se ale čte hrozně dobře. Celý příběh je nyní mnohem svižnější a méně rozvleklý – může působit i maličko uspěchaně. Obrovský drak, stupňující se horko a středověká slavnost jsou příjemnými kulisami pro již tradičně velmi zamotaný příběh, který rozhodně sérii nedělá ostudu. Potvrzuje tak, že jde o nadprůměrnou dětskou knihu, kterou je i díky moc hezkým ilustracím těžké si nezamilovat (nemluvě o tradiční roztomilé úvodní ilustraci hračky, skrývající se za pevnou vazbou s vyříznutým otvorem).
Stále jde o nesmírně milé, vtipné a zkrátka dobře napsané dobrodružné čtení pro mladší čtenáře, které nejde jinak než doporučit. Být cílovou skupinou knihy, je mé hodnocení ještě mnohem vyšší. Tak či tak jsem zvědav na pátou část.


Spát v moři hvězd II. je výbornou knihou, završením celé „mini série“ a velmi dobře napsaným sci-fi se svébytným světem. Jeho největší devizou jsou ale vedlejší postavy, které by možná zasloužily více prostoru. Závěr dvojknihy (už jen kvůli obsáhlému slovníku a rejstříku, který by se při čtení první části hodilo mít při ruce působí rozhodnutí tuzemského nakladatele knihu rozdělit na dvě vskutku nedomyšleně) v sobě nese nadšené uspokojení, které v předchozí části vcelku chybělo a poskytuje odpovědi na bezpočet otázek, jež během čtení vyvstaly. Zároveň je těžké ubránit se myšlence, zda by celé dílo nepůsobilo lépe jako jeden velký svazek, jak tomu je v originále.
Nedá se stoprocentně doporučit fanouškům předchozích knih Christophera Paoliniho, přesto si ale zaslouží veškerou pozornost a úsilí při čtení, které v závěru rozhodně odmění. Zmatení střídá nadšenost a poklona autorovi za vytvoření velmi promyšlené vize budoucnosti, kde je magie vystřídána vědou a setkání s pradávnou mimozemskou technologií, jakož i civilizací působí vskutku dechberoucím dojmem, jakož i závratné tempo celé knihy, nad kterým místy zůstává rozum stát.
Zkrátka a dobře; pokud se chcete vydat do světa, ve kterém je plno bitev vesmírných plavidel, mimozemských civilizací, ale i třeba romance, přátelství a odpudivých záporných zrůd (nad jednou dvěma by zajásal i takový H. P. Lovecraft), jste tu správně. Tohle se povedlo a byť by se místy hodilo ubrat na popisnosti, určitě se budu těšit, s čím Paolini vyrukuje příště…


Predátorovi se podařilo pokud ne překonat, tak rozhodně udržet standard, kterým si jeho autor získal své čtenáře. Jde zkrátka o výborně napsanou a promyšlenou detektivku, která nestaví tolik na přehnaně brutálních a krvavých vraždách, jako spíš na spletité zápletce plné zákrutů a dramatických zvratů.
Pokud bych měl pro tvorbu Jana-Erika Fjella vyzdvihnout něco zásadního, co se mi na jeho detektivkách líbí nejvíce, bude to asi propracovaná psychologie postav (která je v této v pořadí čtvrté knize znát asi nejvíce), nesmírný cit pro detail a v neposlední řadě uvěřitelnost (autor ostatně psaní konzultuje se skutečnými kriminalisty).
Hlavní hrdina Anton Brekke není žádný Superman, má své chyby a byť je výborným kriminalistou, občas se plete a ne vše, co udělá, vede nutně k nějakým výsledkům. Proto se při čtení do děje lépe vcítíme, neboť i ve skutečné detektivní práci jistě vyšetřovatelé narážejí na slepé uličky a chybná vodítka. I tentokrát se pro otevřený konec a něco nezodpovězených otázek budu netrpělivě těšit na další knihu.


Pošťák je důkazem, že díla se skutečným přesahem do reality prostě nestárnou. Ačkoli je pár detailů lehce omšelých, hlavní poselství knihy má i po několika dekádách od původního vydání stále velkou výpovědní hodnotu. Jedná se o nádherný, smutný, místy mrazivý, ve finále však hřejivý příběh o naději. Spolu s novým úvodním slovem a doslovem autora jde o perlu v knihovničce každého fanouška vědeckofantastické literatury. A vzhledem k tomu, že současnost momentálně moc růžově nevypadá, je právě vyprávění o době, kde je plamen naděje zažehnut tam, kde se zdálo, že už nikdy nevzplane možná potřeba víc, než kdy předtím.
I přes velký a očividný patriotismus a patos je Pošťák jedním z nejlepších postapo sci-fi, jaká kdy budete číst. Byť se třeba hlavní hrdina může zdát jako příliš velký klaďas a některé aspekty mohou působit přinejmenším naivně, je celé téma knihy a rozuzlení napsáno tak bravurně, že prostě nelze než knihu doporučit snad každému, kdo chce v současnosti přijít na lepší myšlenky.


Jeden z nejočekávanějších titulů roku 2020 rozhodně nezklamal. Po klasické fantasy plné draků, trpaslíků a elfů se Christopher Paolini vydává na pole klasické sci-fi. Jeho nové knize se nedá upřít vskutku impozantní znalost tematiky (z všelikých popisovaných technologií a procesů – ať už jde o pohony lodí, zbraně, mimozemskou civilizaci a její historii a mytologii či jakékoli jiné technologie, jde jednomu až hlava kolem) a značná popisnost. Díky tomu působí popisované reálie uvěřitelněji, což je velké plus. Ona popisnost může ale místy až nudit a být trochu na obtíž dynamice příběhu. Jde však o nadprůměrné čtení se značným potenciálem (nutno dodat, že je ve hře i filmová adaptace, na níž se má Paolini se sestrou Angelou přímo podílet), které jde doporučit zejména fanouškům hardcore sci-fi. Za sebe mohu říci, že i přesto, že mi kniha místy připadala příliš popisná a vybrané příběhové motivy lehce okoukané, jsem se při čtení dobře bavil a na pokračování se budu těšit.


Velmi zamotané a velmi dobré čtení, nepostrádající ani romantickou linku s věrohodnou a sympatickou protagonistkou, jakož i nečekaně barvité zvraty, následované pochybnostmi o vlastní příčetnosti. Prohřešek se bezesporu zařadí k nejlepším psychologickým thrillerům, jaké jsem kdy četl (a jaké letos vyšly). Může se tedy směle vyjímat na piedestalu hned vedle velmi dobře hodnoceného podzimního Řetězu, z dřívějších ročníků pak u mnou oblíbené Hříšnice (díky tomu, že celý obrázek si uděláme v závěru a vlastně si skládáním mozaiky tak trochu hrajeme při čtení na detektivy), či dvojice v podobě Milého dítěte a Dětských zoubků.
Brandi Reeds se na tuzemském trhu uvedla vskutku velkolepě a jsem jen zvědav, jak takto vysoko nastavenou laťku překoná. V této její knize se skvěle snoubí napětí s prokreslenými postavami, citem pro detail a nepředvídatelností, které díky neustále gradujícímu ději plnému zvratů postrádá hluchých míst. Zkrátka vás nepustí, dokud knihu nedočtete…


Bitva trpaslíků: Krev dvojčat je nesmírně čtivou a poctivou fantasy „ze staré školy,“ v níž hrdinové na epické výpravě čelí bezpočtu překážek a dobrodružství, která s nimi budete s radostí sdílet. I přes nějaká ta autorská škobrtnutí (například - pokud už ve fantasy románu musí být mapa, měla by se na ní dát nalézt všechna v knize zmíněná místa a města, což se mi nepovedlo) a místy lehkou vypravěčskou neotesanost (tu ale omlouvá fakt, že jde o knižní debut) se jedná o výbornou knihu, zasazenou v důvěrně známých, a přece tak trochu jiných kulisách, jakou si zamiluje každý čtenář obdobných děl (high fantasy ve stylu Tolkiena).
Prvotina se tak opravdu vyvedla a svému autorovi rozhodně zajistila místo v mezích žánru autorů, kteří jej utvářeli nejvýrazněji. Za sebe se nemohu dočkat pokračování a těším se, až do světa trpasličích dvojčat Galdry a Gorina a dvojčat elfských – Elyamura a Elyami zase zavítáme a dozvíme se, jak se dál vyvine jejich boj s Řetězovým knížetem, uzurpujícím si moc svrženého boha…


Zápisky ze Severní Koreje rozhodně nejsou nějakým uceleným pohledem na jednu z nejděsivějších, a zároveň z nejvíce fascinujících zemí světa. Jak autor sám na přebalu uvádí, jde jen o pouze letmý pohled, který je navíc silně subjektivní. Palin ve svých zápiscích a poznámkách z dvoutýdenní cesty rozhodně nešetří pochybnostmi a kritikou, na druhou stranu nepřehlíží ani případná pozitiva. Michael Palin je navíc natolik zcestovalým a zkušeným vypravěčem, že tenkou knížku plnou fotek přečtete na jedno či dvě posezení. Země, která by chtěla zůstat izolovaná a zároveň se otevřít světu. Země plná protikladů, hrůz, ale i krás a milých lidí, kteří dokáží žít vzdor všudypřítomné chudobě a tvrdému režimu. Tak nám Severní Koreu předkládá tento krátký, ale krásně napsaný a vyvedený titul, který rozhodně stojí za přečtení.


Neotvírat! Saje! od německé spisovatelky Charlotte Habersack je zkrátka a dobře jednou z nejčtivějších a nejkrásněji zpracovaných dětských knih na trhu. Nejen dobrodružný a napínavý tón vyprávění, ale i nádherné ilustrace upoutají a nepustí své čtenáře, dokud nebude konec. A i ten je nyní hezky otevřený a přímo navnazuje na další čtení.
Tato třetí kniha rozhodně překonává předešlé části a směle ukazuje, že i tam, kde je v rámci žánru a věkové kategorie možná naoko předpokládána nenáročnost, se dá naopak přijít s výborným nosným nápadem pro sérii, která je jako na míru psaná všem dětským čtenářům. Nepostrádá nápaditost a hravost – ono kouzlo, pro které jsme i my, dnes už dospělí, pohádky a dobrodružné dětské příběhy milovali. Naprosto objektivně můžu závěrem říci, že se těším na další část a všem začínajícím čtenářům mohu knihu nekriticky a radostně doporučit.


Kniha Šarlatán je výborným příběhem, který slouží jako skvělý doplněk k rovněž povedenému filmu. Josef Klíma rozhodně není nějakým suchým vypravěčem a tam, kde ve filmovém zpracování vdechli postavám život herci, vdechuje jim ho úspěšně na papíře i on. Troufám si tvrdit, že bych si knihu užil i bez předešlé návštěvy kina, což je rozhodně velké plus. Zároveň však považuji za nutné zmínit zřejmou věc – a sice tedy že se jedná o román na motivy skutečných událostí (jakkoli je v řadě zásadních detailů věrný známým skutečnostem).
Zájemcům o skutečný příběh Jana Mikoláška a jeho hlubší pozadí však nemusí být smutno, v souvislosti s filmem vyšla rovněž i obsáhlá biografie Životní příběh Jana Mikoláška: Pravda o slavném českém léčiteli od Martina Šulce (kterou i v doslovu v recenzované knize Klíma letmo zmiňuje), nebo je k mání výtisk Paměti přírodního léčitele, pocházející z pera samotného Mikoláška (který je však podle odborníků místy přinejmenším přikrášlený). V Šarlatánovi dostáváme zručně převedený scénář, který nevypouští nic zajímavého z filmu, a zároveň ještě pár věcí přidává. Pro silný a zvraty nabitý příběh z tuzemského prostředí s morálně nejednoznačným (anti)hrdinou tak není třeba chodit daleko...


I druhý uzavřený komiks ze série Stranger Things nijak nepřekračuje meze doplňujícího díla, které nemá dostatek potenciálu nejen přijít s něčím novým, ale třeba i v rámci oněch mezí zajímavým. Byť je příběh ve své podstatě mnohem lepší, než jak tomu bylo u Druhé strany (kterou nebylo absolutně možné číst bez znalosti seriálu) a lépe i stojí na vlastních nohou, je dění v něm natolik zhuštěné a epizodkovité, rychlé, že si k postavám neutvoříte žádný vztah a jejich předvídatelný konec vás nijak nechytí za srdce. Zkrátka a dobře, toto dílo lze doporučit jen kovaným příznivcům seriálu. Pro všechny ostatní je mnoho lepších komiksů, které stojí za to si přečíst.


Z komiksu Thanos vítězí jako by na každé stránce přímo čišelo nadšení autora scénáře. V tomto případě jde však i ruku v ruce s úctou k tomu, co má postava představovat a nejsou s ní dělány žádné kotrmelce ve smyslu, který by jí nějakým způsobem uškodil. Ono nadšení je pak přímo nakažlivé a přenáší se přímo na čtenáře. Nejde sice o nějaký převratný komiks, který by posouval pravidla žánru, nicméně je to prvotřídní mainstreamová zábava se vším všudy. Nechybí jí spád, potřebná dynamika a místy parádně přepálená epičnost, která Thanosovi prostě sedí jako příslovečné pozadí na hrnec. Tento komiks nejen že se povedl, ale ještě v mnohém překonává cokoli, co jste s Thanosem doposud četli a obstojí i ve srovnání s jeho prvními příběhy. Nelze jinak, než jej jednoznačně doporučit každému, kdo si chce přečíst zábavný a v dobré míře správně ujetý komiks z alternativní budoucnosti světa Marvelu, v níž Thanos prostě a jednoduše zvítězí…


Reborn pokračuje v kolejích, na kterých se rozjel předešlý Remade, snad jen s tím rozdílem, že tady jízda nabírá na zajímavějších obrátkách. Jediné, co při čtení musíte, je popustit uzdu fantazii a respektovat cestu, kterou si autor zvolil, a jež místy opravdu solidně vykračuje ze sci-fi do postapokalyptické fantasy. Virus v jeho podání se vyvíjí v entitu, která před hrdiny staví zdánlivě nepřekonatelné překážky a nejen je, ale i lidstvo (nebo to, co z něj zbylo) nutí přehodnocovat představu o tom, co je možné aby dokázal. Jde o čtení, ze kterého místy mrazí a pokud nejste všemi hrůzami tak otupělí, jako hlavní hrdinové, nejedna scéna vás i tentokrát dostane. Jsem docela zvědav, na jakou vývojovou větev se vše přesune v poslední části, a jaký bude zpětný pohled na cestu, kterou protagonisté od vypuknutí všepohlcující epidemie urazili.


Harleen je dost možná jedním z nejlepších komiksových originů, jaké jsem kdy četl. Tragikomické figurce Harley Quinn nejen že vdechuje duši, ale i něco mnohem podstatnějšího – důstojnost. A to je něco, co této antihrdince po čertech chybělo. Na stránkách nádherně nakresleného komiksu se nám rozebíhá nepříliš akční, psychologický thriller. Thriller, který je příběhem o šílenství, posedlosti a lásce. Tento komiks je cudný, a přitom sexy ve všech možných významech toho slova. Je to vlastně definice mainstreamu v nejlepší možné formě, kterou je radost číst, nebo jí jen listovat a kochat se kresbou v úctyhodném formátu. Zároveň je to dokonale zvrácená a drsná romance, v níž žena, která ač je psychiatrička má sama tolik problémů, že podlehne šílenci a manipulátorovi až příliš snadno. Což pro mne stále zůstává problémem, který mi brání najít si k Harley Quinn cestu. To, že tomu příběhu prostě moc nevěřím. Ani všechny narážky na užívání Jokerova plynu a časté úrazy hlavy to příliš nezachraňují. Ale i přesto se objektivně jedná o výborný komiks, který rozhodně stojí za to si přečíst. Jak fanouškům postavy, tak prostě fanouškům DC Comics. Je důkazem toho, že i se zavedenými postavami se dá vytvořit něco, co sice neboří pevně dané mantinely, ale zároveň je to dostatečně jiné a zajímavé. Tohle se zkrátka povedlo…
