Gustik5 komentáře u knih

Zahrada je knihou o krutých ranách osudu, o stigmatizaci a vykořenění. Tenká knížka skýtá silné téma, a toto psychologické drama se pro leckoho bude možná číst poměrně těžko. Má v sobě celou řadu problematických scén, jež vyžadují přeci jen trochu silnější žaludek. Autorka se nebojí se vší citlivostí otevírat téma, jež je nejen tabuizováno, ale rozhodně není v tuzemské literatuře běžné. Nestaví na kontroverzi, ale ani se jí příliš nebojí a jakkoli by se mohlo zdát, že je vše pojato poněkud jednostranně a že by mohlo jít o jakési vyřizování si účtů s církví, náznaky naděje v jinak dosti deprimujícím finále jsou důkazem, že tomu tak není.

Všechna negace a spílání plynou z Jaroslavovy situace a dává tak smysl, že takto uvažuje. Chování a reakce ostatních lidí pak působí možná až příliš realisticky. Psychologický, dramatický a nesmírně silný zážitek. Tak by se dala popsat Zahrada, jež lže doporučit každému, kdo se nebojí jisté pochmurnosti a tématu, které má odvahu málokdo otevřít a popsat tolik uvěřitelně a dobře, jak se to podařilo zde. Tenká kniha na malém prostoru velkými slovy obratně popisuje vše, co je třeba…

12 01.11.2022

Druhý díl je v jádru jednoduchým a nenáročným hrdinským dílem, přičemž je však velmi obratně a rozmanitě doplněný o nové podzápletky a zákonitosti.

Vzhledem k tomu, jakými díly se autor nepokrytě inspiruje a jejich zažitým vyprávěcím postupům by se dalo knize Krev Dvojčat: Kouzlo elfů vytknout snad jen to, že dějové zvraty a směřování příběhu je někdy snadné předvídat. Ačkoli je cesta trpasličích dvojčat Galdry a Gorina a dvojčat elfských – Elyamura a Elyami barvitá a takřka na každém koutě na ně číhá nějaké překvapení a nevídané obzory (tak trochu je to road trip propracovaným fantasy světem) a nesčetné překážky a obtíže, trochu chybí nějaký opravdu nečekaný zvrat či událost, která by čtenáři vyrazila dech. Tam nezbývá než doufat, že si podobně velké události nechal spisovatel do třetí části, která už v originále vyšla.

Jinak se ale jedná o to nejlepší pokračování ve všech významech toho slovního spojení. Dostáváme pořádnou porci toho, co se nám líbilo minule a ještě něco navíc, díky čemuž se celý příběh prohlubuje a obohacuje o nové obzory. I zde se musí podotknout, že se opravdu jedná o fantasy pro dospělé čtenáře, vzdor barevné obálce tak rozhodně nejde o YA čtení. Pokud vás zaujal první díl, tady rozhodně zklamáni nebudete.

1 07.09.2022

Jak málo stačí, aby se společnost dočista proměnila? Aby se něco nepřijatelného stalo normou?

Znamenitá mrtvola je jednoduchým příběhem o etice konzumace (lidského a jakéhokoli jiného) masa asi tolik, jako je Stařec a moře pouze příběhem o muži, lovícím rybu. Ačkoli by se to tak jednoduše na první pohled mohlo jevit, děj má daleko širší záběr. Žádná postava není jednorozměrná. Nikdo tu není dokonalý – od prosté řeznice až po geniální vědkyni. U každého jednoho charakteru můžeme spatřit dobré i špatné vlastnosti a stanoviska.

Autorka nestraní žádnému názoru, naopak ponechává volné pole pro naše vnímání. A právě tato morální nejednoznačnost je brilantní. Žádná scéna tu není navíc, vše je dokonale promyšlené do posledního detailu. Dokonce i závěr, který by se mohl zdát až příliš na sílu překvapivý, dává v kontextu celého děje naprosto dokonalý smysl. Pro mne osobně je tento už jen obálkou znepokojující (a možná i kontroverzní) titul od argentinské spisovatelky knihou roku. Měl by si ji jednoduše přečíst každý.

Kašlete na pochvalné či kritické recenze, sáhněte po ní a prožijte její příběh. Udělejte si vlastní názor. Protože ať už se vám líbit bude, či ne, je totiž rozhodně tím nejvýznamnějším dílem, co letos vyšlo. Dílem, které si zaslouží, aby se o něm mluvilo. Vzdor nechutným scénám, depresivitě, bezvýchodnosti a studené strohosti vyprávění je to diamant. Neskutečně promyšlené čtení, jež má celou řadu záběrů. Ukazuje to nejhorší v nás. Odhaluje nám lidskost ve své přímočaré nahotě. To, jak jsme se proměnili za posledních několik let.

Znamenitá mrtvola může být vnímána jako prvoplánová agitka, mířená proti konzumaci masa, či jako bezprostřední reakce na svět během a po koronavirové pandemii (jelikož v originále vyšla roku 2017, reakcí není a coby předpověď je rozhodně nadčasová). Ona je ale něčím mnohem víc. Těch paralel je tu totiž celá řada a přiřknout jí nálepku veganského manifestu by bylo vysloveně hloupé. Navíc to ani nebyla snaha spisovatelky. Zůstává tak na nás čtenářích, zda zapojíme obrazotvornost, budeme číst mezi řádky a užijeme si veškerou hloubku a genialitu autorky, nebo dílo odsoudíme s tím, že je psáno jednoduchým odosobněným stylem. Protože to byl zcela nepochybně tvůrčí záměr, jen podtrhující bezútěšnou atmosféru...

10 19.08.2022

Jason Aaron nám servíruje epický příběh, vyprávěný s rozmáchlostí klasických severských mýtů a nepostrádající ovšem nic, co Thora pevně zakořeňuje do světa Marvelu. Jde o vážný, osudový a temný komiks, který zásadně liší se od snímku, jenž z něj čerpal inspiraci. A je mnohem lepší. Je příběhem o pokrytectví, ale i o tom, co to vlastně znamená být bohem (a nebo dobrým člověkem) a jak tenká hranice mezi těmito definicemi může být. Gorr se bez jakýchkoli pochyb v komiksovém světě řadí mezi vůbec ty nejlepší záporáky co se v něm kdy objevili a jednoznačně je bohovi hromu více než jen rovnoceným soupeřem. A dokazuje, že i v tak dlouho fungujícím fikčním světě lze stále přijít s něčím novým. Aaron i zde vdechuje starým a zažitým chrarakterům nový život a podobně, jako u Doctora Strange dal sérii leccos nového (mimo jiné skvělé nepřátele) přičemž zachoval ono gró postavy, pro kterou ji milujeme, činí tak i zde. Dílo lze číst jak samostatně, tak jako součást navazující ságy. Ať už jste příznivci Thorových dobrodružství, nebo vás zajímá, jak mohl vypadat jeho poslední film, či si jen chcete přečíst po čertech dobrý komiks, tohle je víc než skvělá volba…

6 05.08.2022

Klaun v kukuřičném poli je řemeslně dokonale provedeným slasherem, obsahujícím prakticky vše, co od tohoto druhu hororu čekáte. Dílo je psáno velmi zručně a minimalisticky, místy si čtenář říká, že by to vypadalo skvěle jako film (na což ostatně přijde řada, jelikož filmová práva na knihu už odkoupila společnost Temple Hill Entertainment). Zamrzí snad jen příliš časté deus ex machina a dosti učebnicově předvídatelné zvraty.

Je zkrátka znát, že je titul vytvořen pro mladší cílovou skupinu čtenářů. To ovšem vůbec nevadí. Pokud jste fanoušky seriálu Stranger Things a chcete si přečíst nenáročný hororový slasher (bez nadpřirozených prvků) s dětskými hrdiny, odehrávající se v zapadlém americkém městečku, je tohle kniha pro vás a k mému hodnocení přihoďte dvě hvězdy.

6 20.07.2022

Neotvírat!!! Rezavé! je i přes to, že se jedná už o šestý díl ze série, kde se vždy opakuje stejné schéma, nesmírně čtivou dobrodružnou zábavou pro děti. Dílo je nacpané nápady a fantazií, pro kterou podobné příběhy milují jak malí, tak dospělí čtenáři. Robot Pípa je v plejádě hraček jednou z těch nejzajímavěji pojatých. Kniha vyčnívá zejména zhuštěnější detektivní zápletkou, během které děti nepátrají jen po pachateli, odesílajícímu záhadné balíčky s hračkami, ale i po jednom zmizelém občanovi městečka, kterého unesl velký růžový králík. Více z děje asi není dobrý nápad prozrazovat. Pokud jste četli celou sérii a bavila vás, není nad čím rozmýšlet. Dostává se nám zde totéž zábavné a roztomilé vyprávění s laskavým humorem, jež rozhodně stojí za doporučení.

2 13.06.2022

(SPOILER) Miluji Quentina Tarantina a cokoliv, co vytvořil. Viděl jsem mnohokrát všechny jeho filmy (s výjimkou prvotiny My Best Friend's Birthday) a považuji ho za génia. Jeho tvorba mě tak nějak provází celým mým životem a nedám na něj dopustit. Takže celý můj příspěvek bude dost možná značně nekritický.

Žádný jiný filmový tvůrce na mě nemá takový efekt, jako právě on. Málokdy se mi stane, že si po skončení snímku přeji, aby pokračoval několik dalších hodin. Hltám jeho nadšení pro filmové řemeslo, styl narace, černý humor, i naprosté ignorování jakýchkoli žánrových pravidel, které z nějakého záhadného důvodu dokonale funguje a vytváří pokaždé naprosto nevšední zážitek.

Jsem přesvědčen o tom, že i kdyby napsal recenzi na obsah ulepeného jídelního lístku v nejzapadlejším baru kdesi u dálnice, křižované oprýskanými auty s podivnými existencemi, hltal bych ji a prosil o přídavek. Jak to tedy dopadlo u jeho prvního románu?

Měl jsem trochu obavy. Ačkoli je Mistr Tarantino považován za krále dialogu, napsat scénář je přeci jen něco jiného, než napsat román. Tenkrát v Hollywodu však dokazuje, že tenhle člověk prostě umí (a že by teda zvládl čtivě vytvořit i ten jídelák). Pokud to nevíte, QT miluje filmy. Doslova a do písmene. A tahle jeho láska je naprosto nakažlivá. Pokud do ruky vezmete tuhle knihu, počítejte s tím, že na každé stránce najdete několik zmínek filmů a herců, z nichž většinu vůbec neznáte a neslyšeli jste o nich (v horším případě u nás ani nikdy nešly do distribuce a neexistuje tak ani jejich český název - tady klobouk dolů překladateli).

Nemluvě o bezpočtu dobových historek, které debutující spisovatel šikovně prolíná s vlastní fikcí. Jeden příklad za všechny - úsměv, a málem i slzu v oku mi vykouzlila scéna, kde figuruje muzikant a Tarantinův nevlastní táta Curt Zastoupil (ano, Mistrův otčím má československé kořeny! :) ) a povídá si v baru s fiktivními protagonisty a skutečnými herci, hraje jim na klavír a nakonec si odnese podpis pro malého Tarantina... To bylo prostě boží. A takovýchhle úžasných eastereggů a narážek je tu plno...

Taky je nutné si uvědomit, že tahle kniha není pro vás. Stejně jako film. Tarantino to totiž celé dělal pro sebe. Je to jeho milostný dopis zlaté éře Hollywoodu a způsob, jak se vyrovnat s traumatem, které poznamenalo nejen malého Quentina, přilepeného na televizní obrazovce, celou branži, ale bez nadsázky i Spojené státy a de facto ukončilo bezstarostnou, prosluněnou éru hippies. Charles Manson zde dostává mnohem více prostoru než ve filmu, což je rozhodně fajn. Na prvních stránkách najdeme i poděkování řadě osobností té doby, vč. Burta Reynoldse, který byl právě tím, kdo Tarantinovi spoustu těch historek vyprávěl. Dokonce i měl ve filmu hrát, bohužel už to nestihl.

Vlastně všechny možné otázky, jež vás ohledně postav při sledování téhle pohádky pro dospělé napadly, jsou zde zodpovězeny. Všem se dostává prokresleného dějového pozadí. Ať už jde o Ricka, Cliffa, nebo Sharon. Dokonce i kritizovaná scéna s Brucem Leem tu dává větší smysl a nepůsobí tolik jako pěst na oko. Kniha se mnohem více věnuje právě tomuto dějovému pozadí, řada dialogů tu proběhne trochu jinak (potěší i vhled do uvažování postav) a v příběhu se (jak je u Tarantina obvyklé) dosti skáče. Rozhodně nedoporučuji to celé číst, aniž byste viděli film.

Vzato kolem a kolem, Tenkrát v Hollywoodu je nejen výborným doplňkem už tak vrstevnatého filmu, ale především čtivým a brilantně vystavěným románem, jenž vás pravděpodobně nakazí autorovou láskou k dobovému Hollywoodu, i když o něm třeba nic moc nevíte. Pro mě osobně jde o jednu z nejlepších knih, které vloni vyšly a četla se mi neskutečně příjemně. Tak dobrý pocit jsem dlouho při čtení neměl...

Chválil jsem a chválil. Teď ke kritice něčeho, co míří spíš k nakladateli. Mám radost, že kniha v češtině vyšla (protože tohle bych v angličtině nepřelouskal). Z čeho radost nemám a dost se mi to nelíbí, je obálka a formát tuzemského vydání. Jednak je ta naše obálka prostě ošklivá (i když jsem na goodreads našel i ošklivější vydání, ale to fakt není výhra). V originále je kniha krásně jednoduchá. Obálka hravě odkazuje na dobové pulpové romány, které svého času hltala celá Amerika, hltá je v knize i Rick Dalton a miluje je samozřejmě i Quentin Tarantino (pročpak by se jinak jeho nejslavnější film asi jmenoval Pulp Fiction, že?).

U nás si ale s fištrónem řekli, že to pojmou jinak. Místo béžového pozadí zvolili černou barvu, lupli tam několik navzájem se bijících velikostí písma a jiné fonty, a k tomu z nějakého důvodu název dali růžově. Proč proboha?! Ani větší formát není v tomhle případě výhra a nedává pak ani moc smysl, že je kniha v paperbacku. Trochu mě mrzí, že uvnitř (když už takhle zprasili originální vydání) nejsou navíc nějaké fotografie a obrazové materiály, když teda chtěli být světoví a v americkém vydání, které jsem měl v ruce, to není - pokud si to správně pamatuji.

4 08.06.2022

Strašení v Rookwardu je nesmírně čtivě napsaným hororem, který je i díky jeho úderné útlosti velmi snadné přečíst na jedno posezení. Darcy Coates umí skutečně vykouzlit přesvědčivě svízelnou atmosféru, jejíž bezvýchodnost se zvyšuje s každou otočenou stránkou, jak se dozvídáme víc o minulosti aktérů.

Kniha má vše, co od dobré duchařiny očekáváte – stupňující se zhuštěnou zápletku a s ní spojené napětí, brilantně vykreslené postavy (i jejich uvěřitelné chování) a historii jednoho místa, které už samo o sobě vypráví příběh, včetně překvapivých zvratů (dojde i na několik falešných konců, kdy jako čtenář nevíte, zda to celé nebyl sen a byť to řada lidí kritizuje – mně se to naopak líbilo). O Amy a jejím osudu se mi málem také zdálo.

Chválu si zaslouží i ilustrace od Nikoly Smrčkové, byť jejich umístění někdy předbíhá příběhu. Zkrátka a dobře nemohu než tuto tenkou, ale výbornou knihu doporučit všem, kdo se rádi bojí.

1 18.05.2022

V zahradě zášti je krásná kniha s místy až hnusným obsahem, jež vás přesto bude fascinovat, děsit a bavit. Za nádherně temnou obálkou a velkým formátem titulu se schovává výborně napsaný příběh, který je založen na skutečném osudu ženy, jež i mnoho desítek let po své smrti nepřestává dráždit mysli lidí.

Především jde o výborně napsaný psychologický horor, který funguje skvěle i díky věrně vykresleným kulisám dobového Norska a později USA. Poutavé čtení, jež umně kombinuje fikci s realitou a je psáno nesmírně čtivým jazykem. Zkrátka a dobře – jde o knihu, kterou nemohu než naprosto doporučit všem milovníkům hororu bez nadpřirozených prvků, u nichž přesto běhá mráz po zádech a mnohem víc se zaměřují na démony, které si v sobě dost možná nesou mnozí z nás…

5 13.05.2022

Píseň přežití je asi tím nejlepším zombie hororem, ve kterém nejsou zombie. Jakkoli ta věta zní podivně, lépe se to asi vyjádřit nedá. A není ani tolik hororem. Je mnohem víc nesmírně komorním, katastrofickým příběhem o naději, v němž dvě kamarádky čelí brutálnímu viru a neúprosně tikajícímu času. To vše v detailně popsaném prostředí, což vás místy téměř až přiměje otevřít prohlížeč a googlit si dané lokace. Na celém díle je vlastně nejděsivější, jak uvěřitelně vše působí, což může mít kořeny v tom, že autor se očividně značně inspiroval událostmi poslední doby (kniha vyšla v originále roku 2020)...

3 12.04.2022

V komiksu Batman: Dvojník se nám dostává výborného noirového příběhu, který ukazuje dost možná ten nejlepší způsob, jakým příběhy tohoto populárního hrdiny uchopit. Dává vzpomenout na Millerův Rok jedna či Dlouhý Halloween a zároveň stojí pevně na vlastních nohou. Je komorní, drsný (Bruceovi je zde v patách celý Gotham a všechny složky policie) a skvěle graduje, udržuje čtenáře v napětí. Dokazuje, že i po tolika letech, příbězích a odlišných náhledech na kultovní postavu lze stále přijít s komiksem, který má své opodstatnění a přinese zase něco nového. A je to daleko víc, než nápad s vraždícím dvojníkem a potenciální nemožností očistit se, když se skrýváte za maskou mstitele. Je tu romance, je tu detektivní linka a je tu Bruce Wayne, jenž není dokonalý. Je až nepříjemně křehký a lidský. Je jiný. Ale přitom zůstává zachováno to, co na postavě máme rádi a proč se tolik dekád drží na špici superhrdinských příběhů. Celé dílo nabízí až překvapivě dospělý pohled na celého Batmana a jedná se bezesporu o milé překvapení a jeden z nejlépe odvyprávěných a nakreslených komiksů s Batmanem, jaké jsou momentálně na našem trhu k mání…

5 31.03.2022

Královny hrůzy jsou povinností pro příznivce ne pouze hororu, ale literatury obecně. Letité příběhy totiž poskytují nejen průřez toho, jakým způsobem, jazykem a jaké příběhy se tehdy psaly, ale i dává oku čtenářovu k dispozici možnost sledovat počátky žánru v povídkách, na které se často málem pozapomnělo. Vytříbený, barvitý jazyk, poutavá atmosféra a nápaditost sice v archaických textech mohou někdy zapadnout do šedi průměru, možná vás ani nebudou děsit, to však není jejich chybou. Horor se za ta léta vyvinul a proměnil, a zatímco toho času byly ve čtení spíš poučení a lidskost, hledáme dnes my děsy poněkud přímočařejší, méně komplexní ve své odhalenosti (ne ve fantazii a vynalézavosti, ale to by bylo na delší lokte). Na to nehledě, že co je v hororech standardem dnes, bylo by tehdy bráno za pokleslost, a tedy by nebylo publikovatelné.

Pokud oplýváte představivostí, budete se bát i zde. Jen možná ne tehdy, kdy byste to čekali. Jednotlivé části jsou výborně zapsané a nezadají si ani s nejšpičkovějšími a známějšími zástupci žánru. Jde tak o skutečný klenot, který prostě nesmíte přehlédnout a jen těžko se na něm i díky kvalitnímu překladu hledají negativa. Na poli hororu u nás těžko letos vyjde zajímavější a zásadnější kniha…

4 01.03.2022

Krásná, smutná, děsivá a především lidská kniha. Zároveň i skvěle zvolený průřez tamními společenskými vrstvami. Opravdu poutavé a zajímavé čtení, které se zbytečně nehoní za nějakou bulvární senzací, ale naopak nechává mluvit životní příběhy obyčejných lidí v jejich výpovědích. Je to mrazivé čtení. Kdybyste si měli o životě a situaci v Severní Koreji přečíst jen jednu knihu, byla by to za mne rozhodně tato... Klobouček autorce a všem těm zpovídaným za odvahu. Snad budou jejich další životní osudy příjemnější.

12 17.02.2022

V Nymfomance se nám dostává velmi čtivě napsaného příběhu, který určitě není pro nikoho se slabým žaludkem. Naopak. Je to dosti silná káva, mapující život ženy, jež je závislá na sexu. Stejně jako jakákoli jiná závislost, i hypersexualita je vážným problémem, který dokáže zničit život. Tuto skutečnost dokázala spisovatelka, píšící pod pseudonymem Sonia Rosa velmi obratně zakomponovat do své knihy, aniž by to vyznělo jakkoli zlehčujícím dojmem. Výsledkem je tedy výborně napsaná sonda do hlavy člověka, který se nezvládá ovládat, a tak se propadá hlouběji a hlouběji do marastu z této skutečnosti plynoucího.

Jedná se o skvěle napsané psychologické drama s nejednoznačným koncem, jenž sice naznačuje jistou naději na zlepšení – ta však rozhodně není jistá. I díky tomu působí kniha velice uvěřitelně a až na pár výhrad k chování Anity, které mi místy nepřipadalo až tak uvěřitelné, se pro mě jednalo o silný zážitek. Rozhodně v tomto případě nelituji toho, že jsem vystoupil ze své čtenářské zóny. Pokud to u tak vážného (a místy velmi drsného) díla lze říci, čtení knihy jsem si užil a rozhodně nelituji, ač se k ní jen tak nevrátím. Autorce nelze upřít, že se její dílo četlo skoro samo a nelze, než jej doporučit všemi deseti. Což je vzhledem k obsahu místy až překvapující…

4 17.02.2022

Rudá zem nejen, že svou celistvostí a vyrovnaností překonává předešlý Rituál, ale je skutečnou hororovou lahůdkou s krásnou obálkou, která naprosto přesně odráží knižní děsy a dokonce by v její chvále šlo zajít tak daleko, že je tato česká varianta dost možná hezčí než ta originální. Obsahem se pak dojmy z přebalu dvojitě podtrhávají a autor nám servíruje velmi dobře vystavěný horor, který umně kombinuje lidskou brutalitu s nadpřirozenem.

Drogy, rituální vraždy, (ne)lidství, vyrovnání se s traumaty, láska k rodině a schopnost udělat pro vlastní přežití i zprvu nemyslitelné jsou jedněmi z nejvýraznějších ingrediencí díla, které vám uhrane zejména silnou atmosférou a skvěle napsanými postavami. Postavami, s nimiž budete hrůzy skutečně prožívat. Bez dechu zůstanete zejména v samém závěru, který servíruje doslova drásavé finále, při kterém jsem měl pocit, že vše zapadlo do sebe a svou děsivou definitivností jakési podivné předurčenosti mi připomnělo výborný Řbitov zviřátek.

Skoro jsem cítil, jak ona pomyslná kolečka pečlivě promazaného soukolí klapla o sebe a kruh se uzavřel. Tohle měl Adam Nevill od počátku detailně promyšlené a já mu za to smekám, protože tak nepříjemně mrazivý konec i do té chvíle výborné knihy jsem dlouho nečetl. Budu se opravdu těšit na cokoli dalšího, co si od autora příště přečtu...

3 17.12.2021

V Neotvírat!!! Magické! se setkáváme s nakonec pravděpodobně nejvíce nesympatickou hračkou, která má zároveň ale i nejpropracovanější osobnost a její vliv na události v Suchopáru je mnohem více znát, než změna počasí, jež je tady minimální. Jak se série blíží ke konci, pomalu se připravuje finální střet se záporákem, jehož odhalení jsou nyní hlavní hrdinové blíž než kdy jindy. Snad se už brzy dočkáme.

Přestože je hlavní dějová kostra stále stejná, daří se autorce nadále držet vysoko nastavenou laťku a bavit, což z knih Neotvírat! dělá jednoznačně jednu z nejlepších sérií pro začínající čtenáře, pro které je ostatně celá krásně ilustrovaná pohádka o ožívajících hračkách určena. A pokud dílo nejvíce potěší svou cílovku, je úspěch zaručen. A jak se blíží finále, nezbývá než dodat, že se opravdu těším na další díl, kde se už snad konečně dozvíme, jak to všechno je a kdo za vším stojí...

3 12.12.2021

Ledové peklo je skutečnou literární perlou, jež se stane chloubou knihovničky každého fanouška jak sci-fi, tak hororů. Byť se na ní trochu podepsal zub času, stále se jedná o nesmírně čtivé a přes pomalejší rozjezd atmosférické čtení, které vás donutí číst i do časných raných hodin (předpokládá se že knihu budete číst večer – je to tak pro její docenění nejlepší), dokud útlou knížku nezdoláte.

Titul je nejen výborně přeložen (kostrbatost vět bude dána spíš stylem autora, jemuž bylo v době, kdy vytvořil námět příběhu pouhých dvacet pět let a byl tak na začátku své tvůrčí cesty), ale ještě je doprovázen původními černobílými ilustracemi, které skvěle odrážejí náladu v textu a dokreslují tak pocity, jež z děsu plného čtení budete mít.

Nejde o dílo, které by se dalo doporučit úplně každému, jako spíš o krásný artefakt, jenž ocení zejména fanoušci žánru (a třeba i několikrát zmiňovaného filmu). Rozhodně se ale jedná o nevšední čtenářský zážitek, v jehož středu je geniálně vymyšlené monstrum, jež bude navždy patřit mezi nejikoničtější a nejděsivější antagonisty, jací se v žánru kdy objevili…

11 26.11.2021

Arcižár od Eoina Colfera je vpravdě nestandardní fantasy, která překvapivě funkčně kombinuje prvky klasické gangsterky s faktem, že ústřední postavou celého díla je drak. Kniha obsahuje značné množství jednak popkulturních odkazů, narážek a klukovského dobrodružství, jednak ale i vybroušených dialogů, suchého černého humoru a překvapivé brutality, kdy vás autor rozhodně nenechá na pochybách, že tentokrát nenapsal knihu pro děti.

Zejména drsné a krvavé střety zhruba v polovině knihy (nemluvě o akčním finálním zúčtování) dávají ruku v ruce s velmi úzkým okruhem postav a stylem narace na vědomí, že srovnání s filmy Quentina Tarantina není liché.

Co překvapí ještě víc je fakt, že celý příběh vlastně i díky své komornosti působí uvěřitelně, je dynamický a drží pohromadě. Fantasy je skutečně všestranným žánrem, který v kombinaci s krimi funguje skvěle. Nejen dvoumetrový plaz dštící oheň, ale i kulisy louisianských močálů plných aligátorů jsou výborně zvoleným prostředím. Tohle se povedlo a Vern se skoro určitě zařadí i mezi vaše oblíbené draky. Mně tento milovník vodky na seznam vlétl s přehledem…

3 22.11.2021

Rebuilt, stejně jako oba jemu předcházející díly trilogie pokračuje v nastoleném dění, které obohacuje hned několika příběhovými zvraty a pokračuje ve větvení děje, kdy tedy sledujeme několik postav v jejich vlastní lince. Nejde o tolik akční dění, jako minule, stále však vás dílo rozhodně nebude nudit. Jde o knihu, která je plná zajímavých prvků, jež sice dohromady fungují, jednotlivě ale mohou působit lehce nedotaženě. Jako by autor měl spoustu nápadů a chtěl je použít, jen je prostě dokonale nedomyslel, díky čemuž mohou nejmenované aspekty děje působit nedotaženě. To je však malá výtka.

Jinak se jedná o dobře napsaný a na fakt, že jde o Young Adult žánr i dost drsný, dynamický příběh s koncem, který vás nejprve překvapí, trochu možná i naštve, načež ve vás bude ještě chvíli po přečtení rezonovat. Hrdina je postaven před zásadní volbu, která určitě spoustu z nás rozdělí v názoru na to, zda byla správná, či ne – ať už byla jakákoli. Podobně na tom je i finální odhalení původu, účelu a smyslu viru. Což je přeci jeden ze znaků dobré knihy – že v nás nějakou dobu po přečtení zůstává…

1 05.11.2021

Prokletý kraj je brilantní knihou, která začne takřka jako duchařský thriller, jen aby se překlopila do psychologického dramatu, načež v poslední třetině postupně přimíchává ještě rodinnou tematiku a detektivní linku. Je to příběh o hledání sebe sama, o vyrovnání se s vlastní minulostí a chybami - a konečně o odpuštění. Jeho výraznou součástí jsou skvěle napsané ženské hrdinky, s nimiž budete soucítit a které vám přirostou k srdci. Stejně tak i místo, na němž se kniha odehrává, jež je tak nespoutané, jako příroda jej obklopující.

Michaela Klevisová stvořila počin, který je velký svou obyčejností a dokazuje, že patří mezi špičku současné české literární scény, protože jen ti nejlepší tvůrci dokáží na malém hřišti rozehrát silný příběh se značným přesahem…

19 22.10.2021