gymplačkaanička
komentáře u knih
Dvojitý kříž
Chris Carter
Knížka byla opravdu napínavá od začátku do konce a měla nečekaný konec, který jsem opravdu nečekala.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Začátek trochu pozvolnější, ale konec jsem přečetla jedním dechem. Opravdu skvělá kniha, kterou stojí za to si přečíst.
Lakomec
Molière (p)
Skvělé drama i po tolika letech. Oddychová zábava, která v sobě skrývá i mravní ponaučení.
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
V rámci povinné četby jsem přečetla celou Brixenskou trilogii – Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra – a ráda bych je společně porovnala. Začnu s Křtem svatého Vladimíra, který mě oslovil asi nejméně. Možná to bylo tím, že není dokončený, nicméně se mi zdá nejslabší. Ne snad, že by nebyl dobře napsaný, ale příběh mi přišel trošku zvláštní a zamotaný, chvílemi až zdlouhavý. Nejlepší za mě byly Tyrolské elegie. Krásně popisovaly Havlíčkovo zatčení a odvezení do Brixenu, takže dobře přiblížily i jeho osobní život. Král Lávra byla za mě taková oddechovka, při které se člověk občas i zasměje.
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
V rámci povinné četby jsem přečetla celou Brixenskou trilogii – Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra – a ráda bych je společně porovnala. Začnu s Křtem svatého Vladimíra, který mě oslovil asi nejméně. Možná to bylo tím, že není dokončený, nicméně se mi zdá nejslabší. Ne snad, že by nebyl dobře napsaný, ale příběh mi přišel trošku zvláštní a zamotaný, chvílemi až zdlouhavý. Nejlepší za mě byly Tyrolské elegie. Krásně popisovaly Havlíčkovo zatčení a odvezení do Brixenu, takže dobře přiblížily i jeho osobní život. Král Lávra byla za mě taková oddechovka, při které se člověk občas i zasměje.
Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
V rámci povinné četby jsem přečetla celou Brixenskou trilogii – Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra – a ráda bych je společně porovnala. Začnu s Křtem svatého Vladimíra, který mě oslovil asi nejméně. Možná to bylo tím, že není dokončený, nicméně se mi zdá nejslabší. Ne snad, že by nebyl dobře napsaný, ale příběh mi přišel trošku zvláštní a zamotaný, chvílemi až zdlouhavý. Nejlepší za mě byly Tyrolské elegie. Krásně popisovaly Havlíčkovo zatčení a odvezení do Brixenu, takže dobře přiblížily i jeho osobní život. Král Lávra byla za mě taková oddechovka, při které se člověk občas i zasměje.
Tartuffe
Molière (p)
Tartuffa jsem četla jako druhou Moliérovu knihu hned po Lakomci. Musím řici, že oproti druhé zmíněné hře, tato značně zaostává. Ne snad, že by nebyla vtipná, humor jí opravdu nechybí, ale já například postrádala nějakou větší dramatičnost zápletky. Ta přišla až na posledních stranách, bohužel však skončila moc rychle.
Trochu mě také rušilo, že mnoho postav mělo stejná jména jako v Lakomci, ale vztahy mezi sebou měly jiné. Ze začátku tak bylo náročnější vyznat se, kdo je kdo.
Noc na Karlštejně
Jaroslav Vrchlický (p)
Ke knížce jsem se dostala v rámci maturitní četby. Znala jsem již filmové zpracování, a tak jsem si všechny postavy spojovala s jednotlivými herci. Kniha je, myslím si, dobře napsaná. Obzvlášť jazykové prvky velmi podporují vžití se do děje a doby.
Wíbuch Plýny
Jeffrey Patrick Kinney
Tato série je moje srdcovka již spousty let a přesto, že odrůstám těmto dětským knížkám, Deníky malého poseroutky v četbě prostě nesmí chybět. Tento díl ale bohužel nedosahuje takové kvality jako ty předchozí. Možná je to již vyčerpaností nápadů po tolika dílech, možná jen tím, že se příběh tentokrát točil více kolem Gregova staršího bratra Rodricka. No, další díly napoví...