Haloon komentáře u knih
I při psaní tohoto, asi nejslavnějšího dílu o Narnii, autor zřejmě často pokukoval do vedle ležící Bible.
Vytvořil krásný příběh o strašidelné Ledové královně, moudrém lvím vzoru a pohádkovém dobrodružství čtyř malých dětí. Učiněná óda na fantazii, která se oprávněně zapsala do dějin.
Čarodějův synovec je skvělým prologem k sérii o Narnii. Čtenáři objasní vše co je třeba vědět do dalších dílů, nenucenou formou dobrodružství dvou malých hrdinů. Je to pohádka, ale pro každý věk.
Lewis se při psaní zásadně inspiroval křesťanstvím. Spojitostí s biblickými příběhy je v celé sérii požehnaně, ale v tomto díle snad nejvíc.
To byl dobrodružný příběh jak má být! Čtenář si může užít tajemnou atmosféru Amazonského pralesa s chrámy starověkých indiánských civilizací, včetně hrozby agresivního kmene. Kniha byla napínavá a strhující se srozumitelnými a charismatickými postavami. Kolikrát mě napadlo, že z tohoto počinu by mohl být z fleku film a ani by se nemuselo moc přepisovat.
Na úvod by mě zajímalo, v jakém psychopatickém Švédsku to autoři žijou? Proč je každá druhá postava nebezpečný cvok? Bohužel, vidím v tom nesmyslnou snahu zaujmout, ze které vychází panoptikum brutality, zvrácenosti a neuvěřitelnosti.
A špatné bylo i jednání postav. Nelogické a leckdy i absurdní. Pryč je důvěra v obsah textu a stejně tak v příběh jako takový.
Oceňuji úmysl i formu s jakou byla knížka napsána, leč není dost fantasy pro fantasy fandy, ani dost obsáhlá pro nadšence do mytologie. Jak moc by taky mohla obohatit? Přečetl jsem ji do třiceti minut… Takže pěkné, ale nesmyslně krátké.
Nedokázal jsem se plně ponořit do hororové atmosféry. Možná tam na mě bylo příliš všemožného rachocení a strašení, které jak se zdálo, nemělo valný důvod. Zkrátka se tak dělo a bylo jedno proč nebo jak.
Ovšem velké body za pěkně popsané prostředí, či za vybudované charaktery a jejich vztahy, které skutečně ožívají před očima.
Unesený princ, dobrodružství v horách, obři, čarodějnice, to je dobrodružství jak má být. Ten lev si je zas povolal a opět se jich vůbec neptal, jestli mají o úkol zájem a ještě jim stihl vyhubovat jak se chovají. To bylo trochu úsměvné, ale jinak je Stříbrná židle skvělý pohádkový příběh, který skrývá nejedno poučení.
Poslední díl z mé dětské knihovny a já končím…, ač rád dočítám vše do konce, musel bych upadnout na hlavu, abych si kvůli tomu dokupoval i zbylé díly.
Celá série jde kvalitou svižně dolů a tento díl byl zcela jednoznačně nejhorší ze všech. Bez charakterových chyb dobrou postavu neuděláš, dialogy ve kterých se snaží jeden druhého napálit neudělají hrdiny sympatickými, a kdyby se vyškrtalo všechno co je v knize přebytečné, měla by asi třicet stránek.
Jedna hvězda za snahu, druhá za čtivost…, s odřenejma ušima.
Před Vondruškou jsem byl často varován, že jen perverzně hanobí českou historii. Přesto jsem se pustil do čtení Husitské epopeje. Nyní stále věřím varováním, která mne odrazovala, ale myslím, že s touto knihou jsem natrefil do jedné z těch lepších.
Husitská epopej není nijak zvlášť nápaditá co do příběhu, či postav, ale čtivost ji upřít nemohu. Přestože nemám stoprocentní důvěru co se historických reáliích týče, myslím, že svým způsobem určitě napomáhá i k zlepšení historického povědomí.
Reklama na tuhle knihu byla zcela nepřiměřená tomu, co mi ve skutečnosti dala. Pokus vytvořit na první pohled nevinou dívenku, která se ve skutečnosti mstí stylem marveláckého Punishera. Bohužel, nijak zvlášť jsem ji to nevěřil. Vlastně téměř ničemu, kromě inspektorově abstinenčnímu problému s tabákem. Zápletka mi přišla jednoduchá, monotóní a předvídatelná, ale aspoň to mělo spád.
Zatímco první díl byl výpravným eposem a branou do rozmanitého a zajímavého světa, druhý díl byl spíš labyrintem, v němž jsem se kolikrát úspěšně ztratil.
Pád Hyperionu překypuje odkazy na starší literaturu, dějiny, či kulturu a nikdo by nemohl zpochybňovat zcela evidentní sečtělost autora. Ovšem informační laviny bylo leckdy moc na úkor samotného děje, který byl právě kvůli složitosti často nesrozumitelný.
Už s prvním dílem jsem věděl, že série Hyperionu je velkolepým kolosem. V díle druhém ale poznávám, že ač je na něj ohromující pohled, kupředu se valí dosti pomalu a nemotorně.
Hranice skutečnosti, fikce a spekulace je tu rozmazaná do neurčitosti, ale já bych možná rád věděl z čeho si ta satira dělá srandu a zda se to vážně stalo, či zda si to autor vymyslel.
Protože co jiného v knize zbývá? Příběh ani postavy mě nijak nezajímaly, děj mě nevtáhl a už teď, krátce po přečtení, si ho skoro nepamatuji, takže oceňuji asi jen ten čtivý vypravěčský styl.
Nejde mi do hlavy, jak tohle mohl napsat ten samý autor, co první dva tituly. Známým postavám jsem moc nerozuměl a příběh, který prověřoval jejich charakter byl najednou nucený a plný kýče. Bylo by lepší, kdybych přestal u Černého slunce, toto bylo spíše zklamáním.
Pěkné pokračování, ale bohužel, dobrodružství ustupuje politickému pletichaření, děj se trochu topí ve vědeckých hypotézách a navíc se zde čas od času objeví nějaké to klišé. Psáno stále pěkně, ale na plný počet to už není.
Tentokrát méně detektivky a více dobrodružství, což mi sedlo o trochu více. Snad to mělo i na postavy dobrý vliv, neboť jsem k nim cítil více sympatií.
Příběhu zcela dominuje náročná zápletka, která probouzí celou paletu emocí… Napětí, zvědavost, znechucení, strach i údiv. Zpočátku je těžké vše pochopit, ale jakmile se nitky spojí, ten Aha efekt je obrovský. Škoda jen těch postav, které nebyly moc sympatické ani zajímavé.
Po přečtení je mi jasné, že autor je výborným vypravěčem. To o čem vypráví, je už druhá věc.
Nevím jestli to na mě bylo moc intelektuální, či zda jsem neměl při čtení energii vnímat co visí mezi řádky, ale v příběhu jsem se orientoval spíše těžkopádně.
Také mi vadí, že z díla cítím dojem, přílišné moralizace, který příběhem prostupuje. Zdá se z toho, jako by měl autor patent na rozum, což si mé sympatie nezískalo.
Ale v rámci kapitol se to čte výborně.
Jako kdyby nám chtěl autor ukázat celý svůj nádherný svět, a tak nás tentokrát vzal především do exotických vzdálených zemí.
Méně intrik a válek, ovšem stále napínavé a čtivé, jen škoda konce, který jsem marně očekával ve velkolepějším stylu.
Kniha, která jede na krásu. Ať už se odehrává část příběhu v tropech nebo na mrznoucí Aljašce, autor vytvořil vždy atmosféru krásy skrz vodu pohledem hydrologa. Kvůli tomu byl z mého pohledu rozvleklý příběh odsunut až na druhou kolej. Za mne zvláštní, ale pěkná knížka.
Jestli druhý díl Metra byl spíše zklamáním, závěrečný díl trilogie znovu nasadil laťku na úroveň prvního dílu. Svět se tu poněkud záhadným a nelogickým způsobem změnil a mnohem více se odehrává na povrchu. Oproti předchozím dvěma knihám se mi zdál ješte temnější a mnohonásobně depresivnější, až jsem ji málem zaklapl, abych si nekazil letní prázdniny. Putování Arťoma bylo znovu drsné a nebezpečné, plné slepých uliček a všech možných forem padlého světa až po nejskrytější tajemství Moskevského metra. Konec byl s jasným poselstvím a stál za to. Hodnotím to jako velmi důstojný závěr této trilogie.