Han-nah komentáře u knih
Hezký začátek této nové série. Zajímavá zápletka, krátké, svižné kapitoly, kdy se střídá minulost, kterou nás provází Angela a v přítomnosti Rory. Obě trpí autismem a u každé dal autor vyniknout vzorec jejich stereotypního chování. Přestože jsou každá jiná, obě inteligentní, spojí je případ pod přezdívkou "Zloděj".
Někdy opravdu nevidíme, co máme před sebou..
Postava Rory a její specifické vyšetřování se mi velmi líbilo a těším se, co přinese další díl série.
Kniha je velice čtivá, z dějových linek zde graduje hlavně téma domácího násilí. Je pořád neuvěřitelné, co dokáže násilník vymyslet, jak týrat svou oběť, tady je to Grace. Nesoudím, ale při čtení mi při týrání samotné naskakovala imaginární bolest týrané. Ale sama nevím, co bych v takové situaci udělala a hlavně , komu bych věřila. Byl by to ten správný a zajistil by mi ochranu? Přeji všem týraným svobodu, ale také ať je hodně těch, kteří pomáhají. I nám již známá vyšetřovatelka Maddie se mimo jiné tomuto tématu věnuje. A její ,dosud nabručený kolega Harry, začíná být lidštější. Dobrá dvojka.
Anotace knihy je napsána obsáhle, ale ještě více se čtenář dozví s mrazením v zádech při čtení o brutálním sériovém vrahovi, domácím násilí, ale i zneužitím skupiny anonymních alkoholiků.
Sériový vrah a "banální" dopravní nehoda. Jak tyto a ještě další souvisí dohromady?
Nově přeřazená, ambiciózní, ukřivděná seržantka Maddie a sympatický Harry. Uvídíme, jak to těm dvěma půjde.
Moc se těším na další knihu.
Kniha se mi četla dobře, zaujal mě styl psaní formou vyprávění - psaní dopisu mrtvé sestře. Bea se doví, že její mladší sestra Tess byla nalezena mrtvá. Jelikož si byly velice blízké, pátrá a snaží se dokázat, že to neni pravda, aby si sama sáhla na život. Dopisy - forma deníku, jsou plné lásky, vzpomínek, plné emocí a ukázka sesterského, ale i mateřského pouta., smutek a stesk.
Dověděla jsem se něco o genetice při cystické fibróze, výzkumu genové terapie. V této pasáži mě až mrazilo, čeho mohou být lékaři - vědci schopni. Závěr trochu uťatý.
* jsem přidala za krásné vyjádření vztahu sester. Mě umřela jedna sestra přirozenou smrtí a taky si s ní povídám, proto jsem velice chápala Beu, která chtěla hlavně svou milovanou sestřičku očistit a to je tak silná touha, že je schopna obětovat vše.
Líbí se mi, že autorka zažívala ve svém životě něco, co dalo podnět k napsání této zajímavé knihy s tématem života rodina versus sociální sítě. Kniha je vyprávěna z pohledu tří žen. Kate, Gisela a Sally se se svými rodinami staly sousedy z čísla popisného .....
A zde nás to zavádí opět k tomu, že za zavřené dveře souseda nevidíme a sociální sítě snesou jakýkoliv žvást, fikci, fotografie, o jejich pravdivosti můžeme polemizovat, ale hlavně, ať ostatní vidí, že se máme dobře a dostaneme lajk. Ukázka, jak sociální sítě lidi ovládají.
Naše vypravěčky nás provází svým životem v zákulisí i na veřejnosti. Veškerá tajemství vyplouvají na povrch a teprve teď se ukáže, zda je "jejich životní prohry" stmelí v opravdové přátelství s pravdou a bez pozlátka, bez toho, co o nás řeknou ostatní.
"Vezmi si moje dítě", tak začíná tato kniha se zajímavým tématem a to jsou poporodní deprese některých maminek. Tady je to ambiciózní mladá žena Nicole, které se narodí holčička Quinn. Ale jsou tu poporodní deprese, úzkosti, beznaděj , neschopnost, vzpomínky na tragický moment z mládí. Zrada a využití jejího psychického stavu. Múže ji to dohnat k tomu, co udělala? Věří svým blízkým, ale netuší, jak se někdo snaží zneužít této její situace. K jakému činu jsou schopni takto psychicky zneužitelného člověka i ti úplně nejbližší dohnat svou manipulací a rádoby přátelstvím a zneužitím důvěry nejbližšího. Svým činem ale Nicole netuší, co vše spustí
Tady a teď, krátké kapitoly. A jak k tomu přijde Morgan? Vdova trápící se vinou svého manžela, k vůli něho je vyšetřovaná a pořád jakoby obviňovaná. Chce napravit křivdy, které spáchal její manžel a tolik touží po dítěti. A tyto dvě osud spojí. A to je malá Quinn.
Závěr trochu urychlený a trochu červená knihovna, ale člověk nikdy neví , co mu život přinese,
Pravidelně čtu časopis "Tajemno", tak mě zaujala i tato kniha. Bydlím kousek od Štandlu, pan Jaromír Polášek pravidelně s lidmi, kterí mají zájem o historii našeho města , provádí komentované prohlídky k různým tématům. Za mého mládí se pod Štandl chodila smažit vaječina a teď jsem se dověděla, že tu možná má hrob hunský Král Atila. A takových záhad je v naší krásné zemi velice mnoho. Záhady a tajemno budou pořád mezi námi.
Po knize Vůně jasmínu bych této knize dala 3+. Opět krásná obálka něžných motýlů, dvě dějové linky a obraz minulosti, nádherný ostrov Cejlon, pěstování a vůně dobrého čaje.
Diana pátrá na ostrově po tajemné rodinné minulosti. Nechybí zde romantika, láska, ale i bolest. Minulost mě opět více zaujala a škoda, že více nebyly rozebrány životy Grace a Viktorie.
Po knize "Klíč" opět kniha s krásným obalem a zajímavým obsahem. Autorka mě zaujala stylem psaní. Opět více dějových linek z přítomnosti i minulosti, mnoho postav, které, jakoby byly nesourodé a nijak nezapadaly do děje. Opět se otevírá "Pandořina skříňka", minulost vydává svá zajímavá tajemství. Jak se s tím vypořádají ti, kterých se to týká neponechejte náhodě, ale dočtěte do konce.
Každý máme svou cestu životem, ne o všech jsou napsány knihy. Kniha rozhovorů s Medou Mládkovou za přečtení opravdu stojí. Z maminčina oslovování vzniklo z krásného jména Marie, krásné, vznešené jméno Meda. Jakoby tušila, jaká úžasná žena z její dcery vyroste. Tato krásná, empatická, pracovitá, urputná, činorodá žena mnoha tváří a povolání žila od r.1948 v exilu. Se svým manželem v USA se věnovala podpoře komunity krajanů , financovala výstavy umělců z tzv. Východního bloku, zaměřila se na jejich propagaci. Ve Francii poznala tvorbu Františka Kupky a jeho tvorba ji uhranula , zaměřila se na ni. Po revoluci v Praze založila Nadaci Jana a Medy Mládkových a podílela se na otevření Musea Kampa, kam umístila díla Kupky a ostatních umělců. Byla oceněna titulem "Mecenáš české kultury". Zemřela v krásném požehnaném věku 102 let, za svůj život shromáždila úžasné kulturní dědictví pro další generace. Věnovala se i politickému dění, ale umění byla její vášeň a ta rozhodla.
Opravdová dáma Meda Mládková.
Nádherný obal, hezký styl psaní a zajímavý námět knihy, který čtenáře svým dějem zavede do dvou časových rovin.
Přítomnost - Sarah bydlí u svého otce a pro svou práci zjišťuje vše, co může, o minulosti psychiatrické léčebny v Ambergate. Budova je již hodně zchátralá, v hledání jí pomáhá mladý bezdomovec, který tam přespává. Najdou místnost s očíslovanými kufry a dokumentují obsah. Její otec se ji snaží od návštěv a pátrání odradit. Ať nechá raději spát minulost a vše, co se tam odehrávalo a neotvírá Pandořinu skříňku.
Sarah se ovšem nedá odradit a začíná pátrání.
Minulost - před 50ti lety do nemocnice nastoupila plná elánu a nadějí sestra v zácviku Elen a jako pacientka mladá dívka Amy, kterou tu přivedl její otec. Velmi citlivě autorka přiblíží, jak krutě se v té době pacienti léčili, hlavně ale zdůrazňuje podstatu té hrůzy, kdy se do ústavu dostávali i ti, kterých se chtěla jejich rodina jen tak zbavit a to z jakéhokoliv důvodu. Stačil jediný podpis a přání, aby se už pacient domů nevrátil. A jeho osud je zpečetěn.
Podaří se Sarah podle obsahu z jednoho kufru vyřešit minulost?
Klíč - ke kufru, k minulosti, bolesti, lásce, klíč k našemu srdci.
Další kniha této autorky a opět nezklamala. Tentokrát čtenáře pomalými krůčky dostává k opravdu těžkému tématu a to je domácí násilí. Na hlavních postavách Ivy - matka, David - syn a Olivie - manželka velice emočně popisuje jejich myšlenky, dětství, životy, ale i činy. Ivy, jako každá matka, miluje svého syna. Je to ale láska opičí a sobecká. Vše vyřizuje jen v jeho prospěch a vychová sebestředného tyrana. Ten, navenek úžasný, podnikavý , mladý muž nachází svou oběť v Olivii. Tak , jako pavouk pavučinu, tito lidé dovedou partnera dostat přesně tam, jak jim to vyhovuje. Vyvolají v týrané osobě pocit, že si to zaslouží a že si za to může sama. Autorka až mrazivě vystihla a popisuje Oliviin život . I jí,jako týrané ženě, byla nabízena pomoc. Týrané oběti vlastně lžou a přesvědčují samy sebe, že to tak má být a je to jejich vina.Až po tragické nehodě Davida vyplouvají na povrch tajemství, která mě v závěru knihy opravdu dostaly. S pomocí lékařů, rodiny a přátel a hlavně vůle vše překonat a začít nový život vrátí Olivii do reeality a začne znovu žít.
Kniha již podle obalu evokuje obsah. Je plná přátelství, romantiky, škádlení, vášně. Děj života Rees a Chase přiblíží vše z toho, ale i, jak nevyřešená minulost dovede zasáhnout do přítomnosti. Tito dva vše zvládnou a konec, jak má být. Hezká oddychovka nejlépe na pláž k moři.
Čtením knihy se mi připomnělo, co mi dali rodiče svých chováním a výchovou do života. Myslím, že z toho každý čerpá dále do svého života.
Připomnělo mi to desatero, které někteří četli a zasmáli se tomu. Když se ale zamyslí nad podstatou, je to přesně to, o co se Petr Casanova snaží v knize vyjádřit. Teď už záleží na každém z nás, jak k životu přistupujeme.
- Pamatujme si: šťastná mysl, šťastný život.
Co mě naučila maminka:
1. OCENIT ODVEDENOU PRÁCI
- jestli se hodláte zabít, udělejte to venku, právě jsem uklidila!
2. NÁBOŽENSTVÍ
- modli se, aby to šlo z toho koberce dolů!
3. LOGICE
- proč? Protože jsem řekla!
4. PŘEDVÍDAVOSTI
- ujisti se, že máš čisté prádlo, kdyby se stala nějaká nehoda!
5. IRONII
- ještě chvíli breč a já ti dám pádný důvod!
6. NIC NENÍ NEMOŽNÉ
- zavři pusu a sněz tu polívku!
7. OHEBNOSTI
- podívej se na tu špínu, co máš na zádech!
8. VYTRVALOSTI
- nevstaneš od stolu, dokud nesníš ten špenát!
9. ZÁVISTI
- na světě jsou miliony dětí, které nemají tak hodné rodiče, jako máš ty!
10. MATEMATICE
- chceš dva knedlíky, dostaneš pět!
Děkuji svým rodičům, svým postojem a přístupem mi dali vzor.
Kniha mě nějak výrazně neoslovila, ale podstata průběhu života hlavní hrdinky stojí za zamyšlení. Diane ztratí při tragické nehodě manžela a dceru, vyčítá si to, uzavře se ve své ulitě. Straní se rodině, komunikuje hlavně se svým kamarádem Félixem.
Když někomu zemře blízký člověk, hodně lidí okolo neví, jak se chovat a co říkat. Někdy to nedovedou ani ti nejbližší. Slyšíte jenom "Chce to čas". Ano, to je pravda, to ale slyšet nechcete.
Byla jsem ráda, když nastal ten čas a Diane se rozhodla odejít do Irska. Tam se její život mění. Stojí před závažným rozhodnutím. Důležité je, že se navrátila do života.
Autorka této nádherné knihy má úžasnou vlastnost psaní, že je na téma, o kterém chce psát, dostatečně připravena. Pak vede příběh čtenáře k zamyšlení. V tomto případě rodina lidská a ta vlčí a pak téma eutanázie.
Vlk - to je mé indiánské znamení, oblíbené zvíře a vždy mě fascinoval. Proto pasáže, kdy Luke popisuje svůj život s vlčí smečkou, mě zaujaly nejvíce. Vlci, jejich život, komunita, sounáležitost, podřízenost, pomoc jeden druhému - prostě vlčí rodina. Vypadají plaše, ale dovedou dát jasně najevo, že jsou šelmy.
Na druhé straně téma eutanázie. Luke je po nehodě v kómatu a jeho rozvrácená lidská rodina má rozhodnout o jeho životě. Nechtěla bych se v takové situaci ocitnout.
-Vlci vědí, kdy je ta správná chvíle přestat hledat to, o co přišli a soustředit se na to, co přijde.
-Smrt je událost. Stává se to, ale je potřeba jít dál.
My lidé zapomínáme, že i my jsme součástí přírody. Pohled na zvířata a jejich život nám ukazuje to, na co již hodně lidí zapomíná a to je naše rodina, naše životní smečka.
Miluji svůj život . Ač se někteří snaží , aby se na " Holocaust" zapomnělo, tyto, ač děsivé a hrůzné knihy nám tuto dobu musí neustále připomínat, abychom byli trochu pokorní a těšili se i z mála. Člen židovského sorderkomanda Shlomo Venezia tuto hrůzu přežil.
Pro něj těžké odpovídat na otázky a tuto dobu si připomínat, ale pro všechny ostatní přínosem, že měli to štěstí a možnost žít jinak.
Na holocaust se nesmí zapomenout.
Za vše úryvek z knihy:
Pokaždé se mi vybavila jedna matčina věta: " Dokud se dýchá, ještě se neumřelo". Byli jsme smrti až příliš blízko, ale šli jsme dál, den po dni. Myslím, že bylo potřeba mimořádné síly, aby to člověk unesl, jak fyzické, tak morální.
Tato spisovatelka opravdu nezklame. Nedávno jsem přečetla knihu Jane utíká a opět kniha se zajímavým napínavým dějem. Dobře vystižena psychologie Donny, Victora a Mela. Ti, co na vlastní kůži nezažijí, jenom spekulují, co je horší. Fyzické nebo psychické násilí. ANI JEDNO! Násilí nemá ve vztahu místo, trpí tím celá rodina.
-Zmlátil jsi mne, řekla. Jenom modřiny z toho nemám.
Název i krásný obal této knihy evokuje pohodu, klid, odpočinek, humor. Nic z toho mi při čtení nechybělo. Naopak autorka tím, že vychází z osobních zkušeností, s citem a jemným humorem popisuje život s člověkem, který trpí Alzheimrem. Nemocný dědeček a jeho vnučka Tilda, která s ním prožívá nemoc z pozice dítěte.
- Tak přirozeně. Možná to děti prostě umějí lépe. Neočekávají, že starý člověk bude vždy fungovat.
- Otevřela jsem dědečkův dopis. "Přijde den, kdy už nebudu vědět, že ty jsi ty"
Takto nemocní lidé žijí ve svém světě a blízcí jim mohou pomoci hlavně svou láskou a trpělivostí.
Perfektní čtení, jako vždy od tohoto spisovatele, opět nezklamal.
"Úhel pohledu" - podle toho, z jakého úhlu se díváme, se odvíjí další věci. Tak jak v celém našem životě stačí tento úhel trochu posunout a vše je jinak.
A zase čekat a těšit se na další knihu.