Matčino vyznání přehled

14.10.2024

(SPOILER) Tak tohle bylo divné! Tchýně na zabití, je tohle vůbec možné, že takhle někdo naprosto zničí život svému dítěti? Takový paskvil vychovat! Celá rodina značně nesympatická. Olivie to rozhodně lehké neměla, nicméně myslím, že si spoustu věcí mohla nechat ujít a včas z tak toxického vztahu odejít. Přes nelehké téma to bylo opravdu čtivé a Sebastian to zachránil. I když "kauza" medvídek s urnou a dítě, to mi přišlo trochu moc přes čáru. Takhle by to asi v normálním světě nefungovalo. Olivie by nejspíš byla už v péči psychiatrů. Komedii by s ní asi nikde celé město nebo vesnice nehrála.

30.09.2024

(SPOILER) Další z knih, na kterou jsem narazila zde na Databázi. Byl to silný příběh, který ve mně rezonoval ještě dlouho po přečtení. Ta Tragédie, která se stala…měla jsem zase po nějaké době při čtení slzy v očích. A obálka knihy…, po přečtení ji pochopíte. Mám moc ráda jména Olívie a Zoe, a právě kapitoly z pohledu Olivie mě bavily více než vyprávění Ivy. Celá kniha je, i přes náročnost tématu, čtivá a překvapivá.

Čtení mi přinášelo spoustu otázek. Olivia byla hezká a inteligentní žena, věděla, čeho chce po studijní/kariérní stránce dosáhnout, měla milující (a jak sama řekla úžasnou) rodinu a pěkné dětství, měla se kam vrátit. Tak kdy a proč nastal ten zlom, že sebou nechala manipulovat až to přerostlo v domácí násilí? Proč si Davida vzala za muže, když už před svatbou věděla jaký je a jak se k ní chová? Kdy a proč přišel ten moment, že začala věřit tomu, že ona je zdrojem „všeho špatného“ a musí být potrestána?
A pak jsem se vrátila v příběhu a znovu si přečetla toto:
„…Když něco slyšíte dost často a když je vám lež opakovaná s dostatečnou upřímností někým, koho milujete celým svým srdcem, zdravý rozum nakonec ustoupí víře. Víra v sebe sama je velmi křehká věc – může se zlomit tak snadno, za těch správných okolností. … Nebylo to tak, že bych najednou jeden den byla přesvědčená Davidovou pokřivenou logikou – nebyl to jeden jediný okamžik, kdy bych si řekla: Aha. Je to moje chyba. Za všechno můžu já. Byl to sotva patrný proces, bylo to postupné prolínání jeho pohledu na věc s mým, docházelo k tomu tak pomalu, že jsem si vůbec nebyla vědomá, že k tomu dochází. …. Nějak jsem začala věřit, že když mi ubližuje, dělá to pro moje dobro. Stala jsem se obětí své vlastní pokroucené psychiky. … Začala jsem přebírat Davidův pohled na ošklivé aspekty našeho manželství – on byl dobrý člověk a já ho jenom neustále provokovala, kdo byl tedy nakonec na vině? (str.36)

„Protože jsem si, mami, myslela, že je to láska. Myslela jsem si, že on se změní – vždycky se dušoval, že to bylo naposled. Myslela jsem si, že si to zasluhuju, myslela jsem si, že jsem to celé vyprovokovala, myslela jsem si, že ho to mrzí. Myslela jsem si, že mu dokážu pomoct. Myslela jsem si, že mě potřebuje. Myslela jsem si, že by mě zabil. Později mi zcela jasně řekl, že by se zabil, kdybych ho opustila, a věděla jsem, že mi jenom tak planě nevyhrožuje. … Měl veškeré naše peníze, já neměla na svoje jméno ani cent. … A vážně jsem si myslela, že on je všechno, co mi zůstalo. (str. 239)

Kdo to nezažije na vlastní kůži to asi nedokáže úplně do detailu pochopit. Je pro mě prostě zvláštní, že se z někoho sebevědomého (a násilím „nezatíženého“) stane oběť domácího násilí.
Scéna, kdy Olivia „procitla“, a uvědomila si co se vlastně ve skutečnosti stalo, byla velmi silná a smutná.

Ivy. Bylo mi z té ženy zle. Psychopatka, která vychovala psychopata. Scéna, kdy malý David přešlápl při přeskoku do písku byla úplně absurdní. („Nemůže být nejlepší ve všem, Ivy. Je ještě dítě – tohle má být zábava. Nespočívá snad podstata všech sportů v tom, aby se člověk naučil, jak vyhrávat a prohrávat? Jak si hezky hrát s ostatními dětmi? Jak to zkoušet a třeba i neuspět a přijmout to, když to tak dopadne?….Pokud to nepochopí, bude si myslet, že má nárok na to, aby se s ním celý život zacházelo jako s někým, kdo je lepší než ostatní.“ str. 68). Z Davida, jejího smyslu a středobodu života, vychovala sebestředného člověka, který se ničeho neštítí. Štvalo mě, jak Davida za všechno špatné omlouvala, jak ho ponoukala, dávala brouky do hlavy, jak ho utvrzovala v tom, že Olivia ho provokovala a že si zaslouží potrestat. Nebyla schopná otevřít oči a připustit si pravdu. „Jsem na tebe tak hrdá. Přesně takhle jsem si tvůj život vysnila.“ (str.265)
„Tuctová, nudná Olivia už nikdy nesbalí tak mimořádného muže, jako je David. Měla by být ochotná dát všechno stranou, jen aby mohla být s ním, stejně jako jsem to udělala já s Wyattem.“ (str.200)

David. „Nehoda“ se štěnětem. Nejdříve mě napadlo, jestli už od mala měl zlou povahu, která byla podpořena špatnou výchovou, ale asi to byl „jen“ projev toho, že toužil po pozornosti, na kterou byl zvyklý a najednou se mu jí dostávalo o trochu méně. To, že Livvy nutil do těhotenství, i když na to ještě nebyla připravená, že ji hlídal menstruaci, to pro mě bylo nepředstavitelné. A dušení ve spánku, silný kalibr. Dobře, že si zvolil takový konec, jaký si zvolil, ale měl v něm figurovat jen on sám! Byl to slaboch.

Wyatt, manžel Ivy, buran, který svou ženu před Davidem občas shodil („Mamince už narostly boky natolik doširoka, že se dneska večer vůbec nevejde do svý židle.“) Možná to mohlo působit jako „nevinný vtip“, ale…

Sebastian. Jeho láska k Olivii byla úžasná, dával jí prostor, s ním se cítila v bezpečí…ale mohl nějak „zasáhnout“, dřív.. a ta věc se Zoe, ach, bylo mi ho líto.

Kniha končí happy endem a jsem za to ráda, protože jsem Olivii přála normální život. Doporučuji k přečtení.