harald komentáře u knih

Klasický příklad toho, že verneovky nejsou knihy zdaleka jen pro mládež. Kdo ze současné mladé generace se dokáže orientovat v zeměpisu Sibiře, případně v historii Tatarských vpádů do Ruska, což je alfou i omegou této knížky... Navíc výborný děj, bez oslích můstků a s minimem deus ex machina, děj k vedlejším postavám nedětsky nemilosrdný. Tato kniha mě na starší kolena nalákala zkusit číst verneovky, které jsem v mládí přeskočil nebo neměl možnost přečíst.

2 28.01.2016

Pokud bych se o Kinga nezajímal od roku 1991, po přečtení této knihy bych měl pocit, že se jedná o asexuálního monogamního suchara vyléčeného z alkoholizmu, který si splnil americký sen o chlapci, který se vlastní pílí změníl z chudáka v milionáře a navíc přežil smrtelnou nehodu. A kromě toho napsal řadu knížek, podle kterých byly natočeny nějaké filmy.
Naštěstí pro mne mi v roce 1991 kamarád doporučil k přečtení knihu Nadaný žák vydanou v edici Omnia. A neúmyslně u mě nastartoval největší literární mánii mého života.
Kniha Lisy Rogan je pro mne čtivá. Ale ne proto, že by byla zajímavá. Její čtivost pro mne spočívá v možnosti znovu se setkat se starými láskami, ke kterým se rád vracím. Je to jako letmé nahlédnutí do každé knížky, kdy chci číst, ale vím, že za pět minut musím někam odejít. A tak zbývá jen láskyplné pohlazení hřbetu s nadějí, že se k sobě vrátíme.
Nejsem Annie Wilkesová. Nejsem zbožňovatel Kinga. Respektuji jeho pomíjivost a jeho možnost napsání poslední knihy. A děkuji mu za zvláštní chvíle strávené při četbě jeho knih. Obdivuji jeho literární rozmanitost, jeho vypravěčskou schopnost, kdy nehrne děj před sebou, ale nechá čtenáře se pohodlně usadit v křesle a poslouchat příběh. (Ano, takto nějak to vyjádřil ve své knize "O psaní aneb...")
Bohužel, Lisa Rogak mě o svém vypravěčském umění nepřesvědčila. Tato kniha je sbírkou jen minimálně literárně naaranžovaných faktů. Sama přiznává, že tento životopis není autorizovaný. A tak se nabízejí dvě otázky: 1) Do jaké míry jsou události z Kingova života skutečnými a do jaké míry jsou bulvárními fikcemi? 2) Nebylo by lepší jít spíše do hloubky charakteristiky knih?

1 26.01.2016

Velmi čtivá a zábavná kniha, jejíž hlavní výsadou není obdiv ke kriminalistické mravenčí práci, ale snaha zaujmout čtenáře šokujícími událostmi. Ideální čtení na dovolenou, kdy není radno nad knihou příliš přemýšlet. Když se ve filmu objeví zdůrazněné otázky, na které se divák nedočká odpovědi, dá se to přiřknout špatnému sestřihu. Ale když se toto objeví v knize? Pozor, spoiler, jeden za všechny: jak se dostal na kandelábr? Navíc mě pobavilo, že autor nemá jasno s vizáží hlavní postavy. Str. 17: "Přehodila si přes hlavu tmavě zelený rolák a krátké, měděně červené vlasy se jí zježily jako kohoutí hřebínek." Str. 209: "Mokré vlasy se jí lepily na ramena a na ňadra jako nějaké smyslné mořské víle." Ale jinak skvělá zábava, která se čte jedním dechem.

1 01.09.2015

Tuto knihu jsem dostal k Vánocům od svého dvanácitletého syna, který ví, že čtu především Stephena Kinga. No, začal jsem ji číst spíše proto, abych synovi nezkazil radost z dárku, ale vida, najednou jsem nemohl od knížky odejít! Přestože je děj kritickými slovy Kinga "hrnut buldozerem", čtenář neklouže nezúčastněně po povrchu, ale je nemilosrdně vtažen do velmi brutální šachové partie. Je to román velmi akční, ale zároveň především psychologický, v čemž autor dokonale zúročuje svou předchozí praxi. Krásně se to čte, ale jednoho mrazí z představy, že lidé, jako hlavní záporný hrdina, mezi námi jsou. Jen naštěstí většinou nejsou tak geniální...

Tak jako se herci, kteří si prošli Potterovskou sérií (v čele s Danielem Radcliffem) snaží dokázat, že nejsou jen herci jedné role, stejně tak se i Joanne Rowlingová snaží dokázat, že není jen autorkou jednoho příběhu. Spisovatelka, o které tvrdím, že si zaslouží Nobelovu cenu za literaturu za to kolik mladých lidí dokázala naučit číst knihy, nám předkládá příběh naprosto jiný. I když i v tomto příběhu hraje velkou roli duch, jen je docela jiný.
Nějakou dobu jsem se musel nutit, abych se knihou prokousával dál. Změť postav, ve které jsem se zpočátku jen těžko orientoval (a to ještě některé mají kromě jmen běžných i zkrácená jako např. Parminder - Minda), a propletenec osudů mě sváděly k myšlence, jestli nečtu nějakou telenovelu. Jenže od chvíle, kdy se na scéně poprvé objeví duch, se kniha posunuje do světa mnohem méně roztomilého.
Kniha není naprosto vynikající, ale přesto se na další knihy J. Rowlingové těším a tuto tolerantním čtenářkám a čtenářům doporučuji.

2 13.03.2014

S úsměvem si rád čtu některé diskuze o tom, že se King vyčerpal a už vlastně nemá o čem a jak psát. Kromě toho, že je stále vynikající ve svém nejtypičtějším "mysteriózně-hororovém" žánru, dokáže zdařile zabrousit i do vod odlišných. Stejně jako u Lisey a jejího příběhu, jsem si i u Lunaparku vychutnal Kinga nehororového. Ne, King není král hororu, King je král zábavné literatury, která není hloupá. Jen nechápu, proč taková obálka, která je dokonce převzata z originálního vydání. Lunapark není horor, ale spíše nostalgické pohlazení. Kdo očekává horor, bude zklamán.

4 18.02.2014