heliiinka komentáře u knih
Tohle prostě nebyl můj šálek kávy. A i když dopisy/poklady jsou pravdivé, mnody jsem protáčela oči, jak mi přišly přeslazené a přesrdíčkované.
Zábavné, oddechové a poučné. Není to turistický průvodce, ale líbí se mi popsané všední důležité detaily života. Líbí se mi, že autorka mluví hezky o obou zemích a krušné začátky podává s humorem.
Veršované pohádky pro takhle malé děti nemají vůbec smysl. Stejně jako tenhle příběh postrádal hlavu a patu. Jednoznačně nejslabší z celé série.
Trošku variace na velikou řepu. Konec je přesně zakončení, které bude připadat vtipné jenom dětem. Ale asi proč ne.
Průlet dějinami až po druhou světovou válku. Mnoho detailů podaných v příběhu tak, že vám to ani nepřijde jako dějepis. Nepůsobí jako naučná kniha a to je fain.
(Posloucháno)
Tak dobrý začátek a pak to začalo upadat.
Plusy:
sympatické postavy, zajímavé prostředí, jazyk staré norštiny, čtivost a lehkost.
Minusy:
Závěr uhodnete během prvních 50 stran. Korektura snad žádná neproběhla, hrubky, vynechaná slova. Konec uspěchaný á la deus ex machina.
Původně jsem čekala že to bude asi dost slátanina. Ale vyústění na konci mě mile překvapilo. Myslím, že pro dospělé už vtipy vtipné nebudou, ale malí kluci to budou milovat.
Kratinké kapitoly se hodí na čtení před spaním. Spíš než pro sedmileté děti bych to klidně četla i mladším, příhody mi totiž přišly až příliš jednoduché.
V něčem mi druhý díl přišel moc hrr. A chybělo mi pár vysvětlení zvláště, co se fungování magie týče.
Přesto je to pořád krásný dobrodružný příběh s milými postavami.
Moc dobré dílko. Mám ráda, že všechny postavy jsou aktivní a nenechají se jen vláčet osudem. Jen teda komolení angličtiny/češtiny panem doktorem a Velebou - to byl oříšek. Občas jsem vůbec nerozuměla a bylo to nepříjemné.
Veledílo? Ne. Maximální odpočinek? Ano.
Tohle je knížka, kde postavy jsou spíš karikatury a jejich vlastnosti vyhnané do extrémů. Viz šílená šopaholička nebo nekompromisní veganka. Ale i tak to bylo milé čtení na sobotní odpoledne.
Bylo to čtivé, což o to. Ale posledních 100 stran už autorku asi nebavilo a měla jsem dojem, že přeskakuje celé odstavce, jen aby to už dokončila. Čtivé, postavy dobré, ale uspěchané. Škoda.
Hezká kniha. Dobře psané a věty tak akorát složité, aby je dítě pochopilo a pořád se naučilo nějaké nové slůvko.
Jen bych omezila klení: setsakramentský atd.
Paolini píše pomalu, ale jakmile se naladíte na jeho styl, tak oceníte spousty detailů v jeho vyprávění. Kira jako postava je sympatická, ovšem jak je možné, že z nezajímavé vědátorky je najednou nejdůležitější osoba vesmíru?
Stejně jako proč jsou všechny objevy a zvraty vtěstnány do posledních stran?
Bez srovnání s Eragonem 4,5*.
Když srovnávám, tak 3*
Každý v této knize je nějak nemocný. Nemocný vnitřně. To je ta zajímavá část, protože to hezky ilustruje lidstvo dnes.
Ale jinak jsou postavy nudné, vláčeny životem, bez vlastní vůle a ochoty cokoli a to je přinejmenším k vzteku. Navíc z popisů Malova tlustého těla mi bylo špatně od žaludku.
Kýč jak blázen. A nebylo to kvůli Vánocům, bylo to kvůli chování hlavních postav. Každou chvíli jsem protáčela oči, jak naivní to bylo. Přesto se knížka čte rychle a je to milý příběh, u kterého si odpočinete.
Krásný. Srdcaře potěší pohled na známá místa a shrnutí informací, které známe, ale detaily jsme třeba zapomněli. Nadšenci si rozhodně musí pořídit do své knihovničky.
Nezaujalo mě to. Mackbeth se z chrabrého rytíře změnil až příliš rychle ve zbabělého vraha.
Není to naše typická kultura, takže se mi trochu pletla jména. Jinak mě příběhy nezaujaly, možná je to tím, že jsem znala, jak kniha dopadne. Přesto jsem ráda, že jsem si tuhle klasiku přečetla.