Hell_Rihova komentáře u knih
Ztracená brána se mi nelíbila tolik jako Ďáblova lest, ale i tak byla opět napínavá a tajemná. Těšila jsem se na své oblíbené postavy, jaký příběh zažijí tentokrát. Někdy mi dělalo problém se orientovat v příběhových liniích, ale to mi na dojmu knihy neubralo.
Milý příběh, který neurazí. Styl autorky se mi líbil a párkrát jsem se vžila do Dorte a jejích životních strastí. Každý z nás pravděpodobně někdy zažil pocit, kdy neví co dál dělat. Tahle knížka je taková jednohubka na oddech, myslím, že si jí po nějakém čase přečtu znovu.
Nestačím se divit, kam na ty nápady pan autor chodí. Protože tohle bylo jedno velké wow. Na konci přišlo nečekané rozuzlení. Napínavé, čtivé, tajemné a skvělé čtení.
Pan Carter je s každou knihou lepší a lepší. Přestože čtu knihy hned po sobě, u každého dílu jsem překvapená a nemůžu se od něj odtrhnout. Opět napínavý příběh, kdy jsem chvílema skoro ani nedýchala a jen hltala slova.
U téhle knížky jsem byla skoro od začátku hned naštvaná, protože jednání jedné z hlavních postav mě opravdu vytáčelo, ale přesto to k příběhu pasovalo. Tento díl mi přišel zapeklitější, než předchozí, ale užila jsem si ho. Příběh byl propracovaný i do těch nejmenších detailů. Autor nás napíná a na konci přijde rozuzlení a vše do sebe zapadne. Byla jsem napnutá a místy i dost překvapená.
Opět napínavé, překvapivé, čtivé a drsnější čtení, přesně to, co od knih pana Cartera očekávám.
Další kniha, která mě utvrzuje, že fantazie pana Cartera nezná mezí. A to se mi líbí. Mám ráda drsnější čtení a když je k tomu všemu ještě napínavé, čtivé, je to přesně kniha pro mě. I v tomto příběhu nás autor nechá napnuté až do konce. A tak to má být.
Již potřetí se setkáváme s Robertem a Carlosem, kteří opět řeší opět brutální vraždy, tentokrát mladých žen, které na sobě nemají žádnou známku násilí, ale přesto jsou nalezeny mrtvé.
Kniha byla skvělá, opět skvěle čtivá, napínavá a překvapivá. Námět byl hodně dobře propracovaný, hltala jsem každou stránku, protože jsem potřebovala vědět, jak to dopadne a jaké bude konečné rozuzlení. Každá kniha je sice trochu drsná, ale má to svoje kouzlo, protože právě ta drsnost dodává příběhům ten správný ráz. Jsem zvědavá, jaké budou další díly a jaká další překvapení pro nás pan spisovatel připravil.
Druhý díl stejně dobrý, jako první. Napínavé, místy drsnější čtení, ale i tak se mi kniha líbila. Konec byl opět překvapivý. Autor nás napíná až do konce, kde se dozvíme, kdo je ten Popravčí, jaký důvod ho vedl k tomu aby vraždil tak brutálním způsobem.
Doporučuji všem milovníkům drsnějších thrillerů.
Nevím, proč jsem tuhle knížku odkládala tak dlouho, když byla tak dobrá. Příběh byl napínavý až do konce, byl pro mě hodně překvapivý, líbilo se mi popisované prostředí Los Angeles a dvou světů - policie a podsvětí. Robert Hunter je mi hodně sympatický, hned od první stránky jsem si ho oblíbila, líbilo se mi, jak zde byly detailně popsané jeho psychologické rozbory. Na konci knihy čeká překvapivé rozuzlení, které nám všechno vysvětlí. Kdybych mohla, tak knihu přečtu na jeden zátah.
Pro někoho může být místy trochu drsnější, ale mně se kniha hodně líbila, nese všechny prvky toho, co očekávám od dobrého napínavého thrilleru.
Trošku jiná kniha než její předešlé, trochu mi to připomínalo příběhy Taylora Adamse, kdy se lidé ocitnou na místě, odkud není jen tak úniku. Líbilo se mi, jak autorka příběh pojala, sice jsem ke konci tušila, kdo by za tím vším mohl stát, ale i tak jsem byla překvapená, jak to všechno ve skutečnosti bylo a co tomu předcházelo. Kniha byla čtivá, napínavá, dobře propracovaná, dokonce se mi líbila o trochu víc než Manželé odvedle a Někdo cizí v domě.
Četla jsem hodně knih o Holocaustu ale ještě žádnou, kde by svůj příběh vyprávěly děti, dvojčata. Dvojčata byla středem zájmu doktora Mengeleho, tzv. Anděla smrti. Dělal s nimi hrůzné pokusy a experimenty. My, co jsme to neprožili si to jen stěží dokážeme představit. Knihu jsem měla v knihovně dlouho a čekala jsem až nastane ten pravý čas si jí přečíst. Takovéhle knihy se nečtou snadno. Ale je dobré na tyto příběhy nezapomínat. Někdy je dobré si uvědomit, že my se máme vlastně dobře. A to, co si lidé v koncentrační h táborech prožili, je pro nás nepředstavitelné.
Paní Marsonsová opravdu ví, jak psát. Další díl, který byl opět skvěle propracovaný a skvěle promyšlený. Napínavý snad na každé stránce. Každý díl mi přijde lepší a lepší. V tomto díle se ocitáme na akademické půdě, kde dochází k podezřelým úmrtím. Kim a její team se do vyšetřovaní pustí s naprostým odhodláním. Konec byl pro mě hodně překvapivý, autorka rozhodně ví, jak čtenáře překvapit. Doporučuji všem milovníkům napínavých detektivních příběhů si tuto sérii přečíst, rozhodně nebudete litovat.
Třetí díl série sběratel a stejně tak dobrý, jako díly předchozí. Tentokrát se začnou objevovat děti zbrocené krví na prahu domu agentky Ramirezové. Sama netuší proč, ale časem na to přijde. Dohání jí její vlastní minulost, kterou chce nechat za sebou. Anděl, který děti unáší a před jejich zrakem jim zavraždí rodiče je tajemná postava, nikdo neví kdo by to mohl být, až později... Dělal dobré skutky, nebo je to jen odporný, zvrácený vrah?
Příběh nás zavádí k hlavní hrdince Prie, které zemřela sestra pod rukama sadistického násilníka. Zůstala jen sama s matkou a trojicí vyšetřovatelů, kteří v prvním díle Sběratel motýlů vyšetřovali únosy mladých dívek. Knihy jsou dobře propojené, vracíme se za motýli a prožíváme s nimi jejich socializaci, která nebyla u všech úplně úspěšná. Ani v tomto druhém díle nechybí napětí, kdy se hlavní hrdinka nebojí nasadit vlastní život, aby chytila toho, kdo ji připravil o její milovanou sestru.
Něco takového jsem dlouho nečetla, tato kniha byla docela zvrhle napsaná, ale mně se tak líbila. Od první stránky mě příběh tak vtáhl, že jsem nemohla přestat číst. Hlavní hrdinka Maya je silná osobnost, která si prošla peklem, ale nikdy se nevzdala a to já mám v knihách moc ráda. Doporučuji přečíst všem, kteří mají rádi trochu drsnější thrillery, tady si opravdu přijdou na své.
V tomto příběhu se s hlavními hrdiny opět setkáváme na opuštěném místě, kde bojují o život a snaží se přežít, podobně jako v knize Není úniku. V této knize jsem fandila mladým manželům, aby se dostali ze spárů snipera, který je má pořád na mušce. Je zde vykresleno, co všechno je člověk schopný udělat proto, aby si zachránil život. Přesto se mi Na dostřel nelíbilo tolik, jako Není úniku. Možná proto, že jsem tušila, jak to asi dopadne.
Opět nemá kniha příliš vysoké hodnocení, ale mně se líbila stejně jako Manželé od vedle. Téma je zase z rodinného prostředí, kdy se nám ukázalo, že i na první pohled idylické manželství má své mouchy a ne vždy je všechno tak růžové jak se může zdát. Kniha je napínavá, tajemná a konec překvapivý. Jsem zvědavá na Nevítaného hosta.
Je vidět, že tohle je autorova už čtvrtá kniha, kdy se vypsal až do příběhu, který je propracovaný, napínavý, u kterého se nebudete nudit. Tomáš Volf se opět nevzdává a jde si za svým, což mám u lidí hodně ráda. Všechny tři knihy jsem přečetla jedním dechem. Doporučuju přečíst, nebudete litovat.
Tenhle díl se mi nelíbil tolik jako Polednice, ale i tak to mělo své kouzlo. Líbilo se mi, jak se v příběhu prolínaly dvě časové linie, kdy se zde prolínaly i historické události, jak to chodilo dříve, odsun Němců.. Mám ráda knihy, kde je nějaký historický podtext a Tomáš Volf mě opět nezklamal, jde si za svým a nevzdává se. Ihned sahám po dalším dílu.