Hell_Rihova
komentáře u knih

Musím říct, že závěr knihy nemohl být lepší. Kniha byla svižně napsaná, příběh mi utíkal pod rukama, těšila jsem se, až se dozvím konec. Chvílema jsem se smála, chvílema se mi chtělo brečet ale nakonec jsem ráda, že jsem si všechny tři knihy přečetla. Sice mě hlavní hrdinka někdy pěkně štvala a její chování mi lezlo na nervy, ale na příběh budu vzpomínat a budu ještě dlouho děkovat autorce za takový konec.


Tak tenhle příběh z hlavy asi nikdy nevymažu. Děj měl spád, krátké kapitoly tomu dodávaly správnou atmosféru. Líbilo se mi střídání kapitol z pohledu obou chlapců, jejich myšlení, dialogy, vykreslení prostředí v jakém se děj odehrává do sebe dokonale zapadají. Za mě opravdu hodně povedená kniha.


Tahle kniha mi ukázala, že přestože fantasy žánr běžně nečtu i přesto se mi příběhy mohou líbit. Knihu jsem zhltla během jednoho dne, příběh jsem prožívala každým slovem a hlavní hrdince jsem fandila. Griša se mi líbila víc než Šest vran nebo Prohnilé město. Ani v této knize nechybělo napětí, dobrodružství a děj měl spád, u kterého jsem se ani jednu stránku nenudila. Hodlám se ponořit i do zbylých dvou dílů a nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak to dopadne.


Upřímně nevím co si mám o knize myslet. Hlavní postava mi byla ze začátku hodně sympatická, do té doby než se dostala k moci a tu moc si chtěla udržet za každou cenu. Macbeth se nebál jít přes mrtvoly, aby si post udržel. Jak se píše na obálce, krev bude vykoupena krví a krve v knize bylo až moc. Kniha byla napsaná tak, že jsem chtěla vědět jak to dopadne, ale myslím si, že pan autor napsal už lepší knížky.


Prohnilým městem jsme navázali tam, kde Šest vran skončilo. Opět kniha plná intrik, násilí, lstí, plánů, ale i odhodlání přežít a pomstít se.. V knize mi ani tentokrát nechybělo napětí, kdy jsem četla se zatajeným dechem, ani dobrodružství, opravdu jsem se nenudila. Zajímavá kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat. Na konci příběhu jsem uronila i slzy, důkaz, že ne vždy je všechno úplně růžové.


Ze začátku mi dělalo problém se do knihy začíst, protože tento žánr moc nečtu, neměla jsem vůči knize žádná očekávání. Po pár kapitolách jsem se začetla a příběh mě pohltil. Nenudila jsem se, bylo to akční, napínavé, dobrodružné a všechny plány skvěle do detailů promyšlené. Líbilo se mi prolínání postav, děj krásně plynul a najednou jsem byla na konci knihy. Hned se vrhám na Prohnilé město.


Další z několika silných příběhů o tom, co si museli lidé za války vytrpět. Kolik toho ztratili, rodinu, děti, majetek, přirozenost a přesvědčení o tom, že lidé na sebe přeci nemůžou být tak krutí. Nikdo z nás, kdo něco podobného nezažil si neumí představit jaká krutá doba to byla. Přestože tento příběh je smyšlený zároveň vypovídá příběhy několika milionů jiných lidí, kteří od sebe byli odloučeni a spousta z nich se z pekla koncentračních táborů nevrátila. Hlavní hrdina kvůli lásce k židovské ženě přijde o všechno, sám skončí v jednom z táborů a jediné, co mu zbývá je boj o holý život, vzpomínky na rodinu a víra, aby je aspoň jednou ještě mohl vidět. Z příběhu mě mrazilo, jako z každé knihu na toto téma. Zanechá to ve mě vždycky spoustu otázek. A ta hlavní je, proč se to dělo, muselo se to dít?


Chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale nakonec se mi kniha vcelku líbila. Bylo to pro mě jiné, než jeho ostatní knihy a četlo se mi to líp, než knihy které jsem od něj četla předtím. Hlavní postava mi byla hodně sympatická, bavilo mě jeho myšlení a přemýšlení nad tím, když měl někomu pomoci.


Smutný příběh malého chlapce, který se rozhodl svůj život skončit opravdu brutálním způsobem. Na knihu jsem se hodně těšila, ale četla se mi hůř, než bych chtěla. Přestože je kniha tenká, četla jsem ji asi týden, styl vyprávění mi moc nesedl. Každopádně jsem ráda, že nám Jonathan dokázal svůj příběh vylíčit a poukázal na to, jak dokáže být svět krutý i na tak malé děti, jako kdysi býval on.


Opět příběh, kdy jsem se začetla a knihu přečetla skoro na celý zátah. Zajímavý příběh, zajímavá zápletka s neobvyklým koncem.


Pavel Stehlík přesně věděl o čem psát. Zachytit pocity, situace, ve kterých se ocitají čeští vojáci ve válce v Afghánistánu by pro mnohé mohlo být hodně složité, ale jelikož autor sám je válečným veteránem, zhostil se toho s vervou a napsal skvělou knihu. Kniha je napsána naučně, ale i mě, jako úplného laika moc bavila. Občas mě mrzí, jak se v naší společnosti mluví o českých vojácích, nebo o vojácích obecně. Každý by si měl uvědomit, že to jsou právě oni, kteří nám zajišťují to, aby se ním u nás žilo dobře. Situace v Afghánistánu není dobrá a já se skláním před každým člověkem, který tam jde dobrovolně bojovat. Určitě se chystám i na knihu Do temnoty.


Kniha byla opět skvělá, stejně jako předchozí díl. Mohli jsme opět vidět napětí od začátku do konce, protkané dobrodružstvím. Nejvíce se mi na knize líbily vykreslené vztahy mezi postavami, jak spolu lidé stojí bok po boku v boji na život a na smrt. Knihu doporučuji všem milovníkům dobrodružných thrillerů.


Tak já nevím jestli po této knize mám věřit na náhody nebo ne. Podle mého názoru, kdyby bylo v knize o 4 postavy méně, tak by se nic nestalo. Kniha se mi četla dobře, ale kolikrát mi to přišlo až moc uhozené. Vím, že lidské osudy jsou nevyzpytatelné, ale tady těch náhod bylo na můj vkus až moc.


Tak tento příběh stojí opravdu za přečtení. Dívka jménem Lou se seznámí s dívkou žijící na ulici, které říkají No. Jak je možné, že dívka, které má IQ 160 se seznámí s dívkou, která nemá nic? Možná právě proto si obě rozumí. Lou má domov, rodiče, má kde bydlet, ale přesto jí něco chybí. Proto se na No tak upne, pomůže jí, má ji ráda jako vlastní sestru. Obě se snaží poprat s tím, co jim život nadělil. Kniha se mi moc líbila, takový příběh může zažít každý z nás. Jak jednoduché je, se dostat na ulici. A jak těžké je se z ní dostat pryč.


Ozvěny života jsou opět krásnou knihou, která člověka dostane, rozesměje, rozpláče. Opět se v knize nachází úžasné ilustrace, nad kterými se opět rozplývám. Ale musím říci, že Doteky života se mi líbilo o něco málo více. Ale i tak si Barbora Dvorecká získala mé srdce.


Kniha se mi četla dobře, bylo pro mě zajímavé číst příběh z pohledu muže, který má všechno tak nějak na háku a připomíná mi ne jednoho člověka z mého okolí. Musim ale rict, ze konec jsem čekala trochu jiný, ale i tak jsem rada za to, ze jsem si ji přečetla.


Někdy potřebuji číst romantickou knihu, příběh o lásce. Tato kniha mi to naprosto splnila. Citování Shakespeara tomu dodalo ještě větší ráz a já byla z knihy naprosto unesená. Musela jsem si koupit všechny tři díly, protože ač romantiku moc často nečtu tak si jsem jistá, že k těmto příběhům se budu vracet. :)


Myslela jsem si, že kniha bude více napínavější. Mohla jsem přestat číst, ale hodně jsem sama přemýšlela nad tím, kde skutečně je pravda. Konec mi dech nevyrazil, protože jsem to tak nějak čekala. Dítě č. 44 bylo za mě lepší.


Kruh se mi líbil více, než předešlý díl – Mráz. Opět musím říct, že mi napětí nechybělo od začátku do konce, vraha jsem si tipla hned na začátku a byla jsem přesvědčená, že to je on, ale ono ne. Konec byl překvapivý, jako v předchozím díle. Musím si přečíst i Tmu a budu čekat na to, až vyjde Noc, jestli konečně přijde rozuzlení, kterým nás autor napíná od prvního dílu. :)


Fulghum opět nezklamal. Milé, oddychové čtení. Krásně vyprávěné příběhy ze života, u kterých se člověk zasměje.
