henstridge komentáře u knih
Kniha rozhodně není psaná "koženým" jazykem, jak kdysi škodolibě podotkl jeden bezvýznamný redaktor, který knihu nejspíš ani nečetl... Jde spíš o životopis člověka, jehož světový názor se utvářel právě v období první republiky a jehož vzpomínky téměř přesně kopírují to, co o životě před 2. světovou válkou vyprávěli mí prarodiče.
Když se přenesete přes některé vysloveně politické pasáže, tak zjistíte že jde o celkem zajímavou knihu, po jejímž přečtení si názor na všeobecně zesměšňovaného politika naší předlistopadové éry přece jenom trochu poupravíte.
Kniha byla napsaná v letech 1991-92 a z některých myšlenek o dalším vývoji společnosti (u nás i ve světě) na jejím konci až zamrazí (jak se postupně začínají naplňovat). Nepřičítám to ale nějaké nadprůměrné inteligenci autora, ale prostě jen zkušenostem člověka, který prožil dlouhý život v několika převratných okamžicích našich dějin.
Padesátá léta očima politruka. Přesto se v knize najde celá řada informací, které nelze zpochybňovat - naše vojenské letectvo bylo až do příchodu sovětských proudových stíhaček v podstatě bezzubé, špionážní lety nad naše území byly v té době zcela běžné a balóny s letáky, které ohrožovaly letecký provoz (včetně civilních letadel) byly opravdu nebezpečné.
Hlavní pointa příběhu se skrývá právě v onom "nudném" středu knihy - resp. ve zpovědi ženy, která v hypnóze (při speciální operaci) odkrývá tajemství toho, "co" na planetě opic bylo před 10 tisíci lety, tedy před "opičí" dynastií. Autor knihy (hlavní hrdina) jde ve svých úvahách ještě dál - jak se na Soror dostali myslící lidé? Z planety Země? A jak se potom na Zemi objevili inteligentní lidé? - nicméně nechává toto téma otevřené, na úvaze a fantazii čtenáře.