hnusák
komentáře u knih
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Měl jsem co dělat, abych dočetl, neslaný, nemastný.
Veterán
Miroslav Žamboch
Vůbec to nebylo špatné, ale chybí mne nultá kniha - Seržant, abych pochopil souvislosti, jdu na to.
Bývali jsme bratři
Ronald H. Balson
Musím konstatovat, že kniha byla fantastická a mne osobně se četla jedna báseň. I když nebyla položena na skutečných událostech, dovedu si představit, že by to takto mohlo být, osud si z mnoha lidmi, zvláště s těmi, kteří si prošli peklo války, krutě zahrával.
Rudý kapitán
Dominik Dán
Musím říci, že film jsem neviděl, takže ho nemůžu hodnotit, ale kniha byla pro mne famózní, zápletka dosti složitá, praktiky Stb odporné ( co také od nich čekat ), závěr také hodný D.Dána, to znamená žádný happy end, no prostě příběh všedních dní :-), ( i když je to hodně přitažené za vlasy ). Závěr : palec hore páni.
Temné lesy
Harlan Coben
Vůbec to nebylo špatné, poměrně propracované, ale místy nudné a na můj vkus by to chtělo více akce . V každém případě to byla moje premiéra s tímto autorem a okusím i jeho další knihy.
Vetřelci - Hon na brouky
Jonathan Maberry
Vůbec to nebylo špatné, na to, že povídkové knihy nečtu, zde jsem se nenudil. Jsou zde samozřejmě podobnosti s klasikou ala Nostromo a Ripleyová, ale jenom k dobru věci.
Sedm katů z Mnichova
Mario Puzo
Přímočarý příběh na jedno odpoledne, sice trochu naivní, ale přesto se toto dílko čte překvapivě dobře, ale ono ani není divu, Mario Puzo je skvělý vypravěč.
Cela 17
Dominik Dán
No tedy, nemám slov... do tohoto příběhu jsem se zakousl z vlčí vervou a ta morda nešla rozevřít, dokud jsem nedošel na konec. Perfektně rozehráno, ať už se to týkalo vyšetřování, včetně malé vsuvky s bajonetem, až po odporné soukromé sanatorium a zvrhlého starosty nevyjímaje. Ty kluci detektivní :-), jsou boží, stejně jsem se nakonec obával, aby to celé nešlo do kopru, tak, jak to někdy v Dánových příbězích končívá, vyšší zájmy a tak, ale konec dobrý, všechno dobrý. Zatím opravdu nejlepší Dánův počin, tedy za mne.
Nestydaté neviňátko
Dominik Dán
Čím dál lepší, i když jsem tušil dlouho, že za tím bude někdo zcela jiný, než velela konstrukce pánů detektivů, ale i tak klobouk dolů, šlo to samo.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Tak to jsem zase jednou sáhl vedle, větší blbinu jsem dlouho nečetl. Kotleta se tady tedy slovně rozjel, a ačkoli nejsem žádný puritán, to ani náhodou, slovník v tomto díle mne jednoznačně nesedl a o obsahu ani nemluvím. Ačkoli jsem od autora přečetl dobrá díla, příště si hodně rozmyslím vyhodit peníze za něco takového.
Mravní kodex
Brad Thor
Mno, je to jen můj názor, ale kniha nemá v sobě šťávu, čte se tězce a měl jsem docela problém prokousat se až na závěr.
Popol všetkých zarovná
Dominik Dán
Kniha je psána způsobem, že jsem zřetelně viděl ten šlendrián na Slovensku, co se tam děl v devadesátkách, možná ještě o dost horší než u nás.
Bestie
Dominik Dán
Autor mně opět nezklamal, opravdu syrové vypodobění vraždícího maniaka, včetně hlasu v jeho hlavě, hluché pátrání, kiksy ze strany policie, ale i podrobné obrazy způsobu smrti zavražděných žen a mluva policajtů, tak jak to ve skutečnosti je, žádné jalové příkrasy, to vše se hrnulo horempádem vpřed a musím říci, že čtení je to velice dobré, i když ten vraždící cikán dle mého názoru unikal opravdu dlouho, lezl mne na nervy. I poslední řádky, co se týče statistiky a vynaložených prostředků na dobré bydlo pro tyto nelidi, mne namíchly, svět je opravdu nemocný, humanita je v těchto případech jenom na škodu.
Štvanice
Martin Goffa
Mne osobně je Miko sympatický chlapík, prokázal to prozatím u všech dílů, které jsem četl, je to sice pruďas, ale snaží se být objektivní. To, čím si prošel v tomto díle, je velice smutné a nedivím se, že ho to tak vzalo. Je to ale také dějová linka, která se celým příběhem táhne jako červená nit. Miko se neustále utápí v žalu a sebeobviňování a kašle na důsledky. To, jak nakonec řeší vypátrání toho darebáka je asi hodně za hranou a nemyslím si, že je to takhle reálné. A ještě jedna výtka, asi pro editora, nevím, ale když letím z Madridu do Argentiny, tak se zcela jistě nepohybuju na Tichým oceánem. Jinak počtení dobré, až na konec, bylo to takové ustřižené.
Reminiscence
Dominik Dán
Naprosto perfektně pojaté vzpomínání s prolínáním skutečnosti, věci, které se děly, ty nejdou jen tak hodit do koše a tvářit se, že historie mne nezajímá a koukám jenom dopředu. Krauz je dobrý detektiv, někdy trochu naivní, ale jinak hlava otevřená, plukovník mne lezl na nervy a to, co se stalo na konci, darmo mluvit.
Sběratel očí
Sebastian Fitzek
Sorry, ale vůbec jsem se do této knihy nemohl začíst, neslané, nemastné, nechytlo mne to, nedočteno a odloženo po cca 200 stránkách.
Jediný muž
Andrew Gross
Tedy řeknu Vám, že tato kniha mne dostala svým obsahem pomyslně do kolen. Je jasné, že člověk dělá v těžkých dobách těžké věci, ale pokud vím, že jdu na skoro jistou smrt mezi ty hnědé bestie a ještě do nejhoršího vyhlazovacího tábora, má můj obrovský respekt. Občas jsem se musel od knihy odpoutat a dát si pauzu, protože jsem ten daný okamžik nemohl momentálně strávit. Velice silný příběh o lidském hrdinství a silném duchu.
Poslední batalion
František Niedl
Musím konstatovat, že kniha se velmi dobře čte, Viktor se mne jevil jako sympatický chlapík, který si poradí s každou situací a kašle na autority, za mne čtyři hvězdy.
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Já si nemohu pomoci, mne celá tato série připadá totálně praštěná, od petragunu přes rádoby vtipné hlášky až po komiks hrdinů vesmíru v tomto díle. Ale jo, přečetl jsem to.
Kurupira: Zlověstné tajemství
Jaroslav Mareš
Naprosto fantastická kniha, popisující přírodu brazilského pralesa a zároveň se nevyhýbající tématům života domorodých indiánů, prospektorů a naprosto nelidské morálky, která zde vládla a co já vím, možná to ve skrytu je dodnes, hamižnost některých jedinců je bezbřehá. Já sám jsem vylezl na Roraimu asi před deseti lety a byl to nepředstavitelný zážitek, vrcholové plató je svět sám o sobě a bez průvodce tam možná bloudím v tom labyrintu dodnes. Venezuelský prales je opravdu zelené peklo, ale neskutečně nádherné a když pominu vůni vlhkého lesa, tak orchideje, zde popisované, jsou vrcholem. J.Mareš to zde předkládá poutavou formou a jednotlivé příběhy jsou k ,, sežrání ,,.
