huhuc42 komentáře u knih

Kniha se po obsahové stránce skládá z několika příběhů z Bible a zbytku, který tvoří nejrůznější více či méně známé příběhy jako například Trojská válka, nebo Archimédova smrt. Ve většině příběhů se obsahem od originálu moc nelišila, ovšem po formové stránce byla výrazně jiná. Mnohdy je v příběhu změněn hlavní hrdina (např. Thersités), což umožňuje se nad příběhem zamyslet z jiného úhlu pohledu. Dále je také tato kniha oproti například Bibli výrazně bližší běžnému čtenáři a to díky použití obecné či dokonce hovorové češtiny (např.Římské legie), což se stalo proto, že spousta příběhů v této knize je psáno jako rozhovor. Celkově se mi kniha velmi líbila, ne tolik po obsahové stránce, (protože mě Bible moc nezajímá) ale především po stránce formy a volby slov, která respektuje původní text, ale zároveň násobně zpříjemňuje čtenářský zážitek.
Tuto knihu budu porovnávat s knihou Čtení z Biblí kralické od Ivana Olbrachta. Zatímco v kanonických textech, které jsou psány vždy naprosto spisovně se v Čapkově Knize Apokryfů setkáváme spíše s češtinou, která je čtenářům mnohem bližší a lépe se čte: ne nespisovnou ale ani ne zcela formální. To je způsobeno především tím, že text je psán často jako rozhovor, což užití obecné češtiny umožňuje. Dobrým příkladem pro toto je například Zničení Sodomy a Gomory, které sice v obou knihách začíná velmi podobně, ale v Knize Apokryfů poté pokračuje rozhovorem Abrahama se Sárou, kde se nebaví jako dvě typické postavy z Bible, ale spíše jako „dvě vesnické drbny“, které si povídají o svých sousedech. Dále se v apokryfech setkáváme s mnohem realističtějším pohledem na věc, který neprezentuje postavu jako čistě zlou či dobrou, ale jako kombinaci obojího, čímž si může čtenář sám o postavě vytvořit vlastní názor. Toto zase vidíme u Achilla v povídce Thersités. Celkově se mi o dost více líbila Kniha Apokryfů, která dokázala ty stejné příběhy povznést a ozvláštnit, což mi zpříjemnilo i téma, které mě jinak moc nebaví.

!!! SPOILER !!!
Kniha vypráví o každodenních i nekaždodenních strastech dnešního teenagera. hlavní postavou je Simon Spier, který je gay, ale ještě se to o něm neví. Simon si píše emaily s klukem ze školy,který je také gay a o kterém neví moc informací ( říká mu Blue). Kniha má několik zápletek, které se různě řeší v jejím průběhu, z nichž asi nejdůležitější je , že Simonův spolužák Martin najde jeho emaily s Bluem a vydírá ho...
Blue má nelehký život. Jeho rodiče se rozvedli a on sám je gay. V příjemnějším prožívání nepříjemností mu pomáhá to, že si emailuje s klukem ze školy (Simonem) který je také gay. Vzájemně neznají své identity, což všechno ulehčuje. Píší si o svých životech od problémů se svou orientací, po blbosti jako oreo jídelníčku. Blue je zajímává postava, která dodala vyprávění přátelštější nádech a naději na dobrý konec.
Dílo se mi velmi zalíbilo. Více zápletek zajistilo, že se dobře četlo a nemohl jsem se dočkat rozuzlení stejně tak, jako jsem po dočtení doufal v nějaké pokračování. Zaujalo mě téma i provedení, které příběh líčí jako život běžného školáka. Knihu bych doporučil všem školákům, kteří hledají pochopení. Právě to totiž kniha nabízí.

3 29.09.2019

Kryšpín je trochu bojácný kluk, což znásobuje jeho porucha sluchu, kvůli níž vnímá některé úplně běžné zvuky jako děsivé a jiné vůbec neslyší. V průběhu knihy Kryšpín pociťuje především strach o své blízké a smutek. Dále zde však v menší míře vystupuje i vztek vůči svým trýznitelům a matce - „mutr“, která se ho vzdala, a radost, té se dočká hlavně se svou babičkou - „baminkou“ a svou jedinou kamarádkou Hang.
Po fyzické stránce je Kryšpín naprosto běžný, atletický a zručný hoch (až na svou sluchovou vadu). Má kučeravé vlasy.

03.03.2019

Charakteristika:
Jonas, přestože je chytrý a bystrý, z počátku stejně jako ostatní nechápe a nezná problémy svého světa. S postupem času však se vzpomínkami zjišťuje co by mohlo být a v rámci vlastního přesvědčení neváhá porušovat pravidla, i když mu za to hrozí smrt. Odvaha mu tedy nechybí. Během svého útěku se neváhal obětovat a nespat a nejíst i několik dní, přestože přes noc dlouhé hodiny vezl sebe i Gabriela na kole. To svědčí o jeho vytrvalosti a dobromyslnosti. Tu také doloží tato citace: „Přijdu radši zítra, leda bych pro vám mohl nějak pomoci“
Po fyzické stránce se Jonas nijak neliší od svých spoluobčanů. Má naprosto průměrné tělo. Ohledně jeho vzhledu se toho také moc nedá říct, jelikož v jeho světě lidé nosí uniformu svého společenství a vzhledem k tomu, že se ve společenství nevyskytují barvy, respektive jejich vnímání až na pár vyjímek, neodlišuje se ani v ničem jiném.
V knize se objevuje několik pasáží, jež dokazují, že se Jonas snaží podělit o vzpomínky s ostatními a poučit je. Cituji: „Ashere. Ty to nemůžeš vědět. Já sám jsem to zjistil teprve nedávno. Ale tohle je krutá hra. V minulosti byly...“
Je zde jasně vidět, že Jonas chce, aby ostatní poznali, co on...

1 18.01.2019

Charakteristika:
Jonas je odvážný, ale rozvážný. V průběhu příběhu se postupně stává jiným a začíná vnímat, že ve světě, jaký je, nedokáže žít a musí ho změnit. Nebojí se porušovat pravidla v rámci vlastního přesvědčení, jinak to však odmítá. Chce se podělit o své prozření i s ostatními. Je velmi laskavý.

1 10.01.2019