iceVS komentáře u knih
Probírám se hodnoceními na obálce knihy...
Přesvědčivé a autentické - to rozhodně ano
Dokonale zachycující zamlžený svět špionáže - zcela určitě
Skvělé, mimořádné - asi výborné, ale zcela hvězdné taky ne :-)
Moc se mi líbil styl i překlad, bylo to čtivé, živé, fakt autentické. Kraťoučké kapitoly byly vítanou změnou, téměř jako film - střih a jiný děj, neustálé napětí.
Kapku mě Solomon Vine překvapil tím, jak slepě důvěřoval někomu, komu zcela určitě důvěřovat neměl, to bylo takové do očí bijící. Ovšem konec knihy vylepšil pochyby o IQ hlavního hrdiny, bavily mě ty ustavičné zvraty. Dvě strany a všechno jinak, další dvě strany a ještě úplně jinak a pak zas ještě změna :-)
Osvěžující a příjemné čtení.
Jen jsem si vždycky myslela, že napsat výborný špionážní román je taková vysoká škola. Až u téhle knihy mi došlo, že asi ani úplně ne. Logiku nenápadně vyřeší skvělá technika, kterou nikdo nezná, informace od zaštiťující organizace, zabezpečení špiona... trochu mávnutí kouzelným proutkem a vše vyřešeno :-)
Tohle byla úžasná knížka. Přiznávám, mé vědomosti fakt nejsou na takové úrovni, abych dokázala rozlišit, co je ještě možná realita a co už je fikce, ale prostě fakt líbilo.
Teda v poslední třetině polevila úroveň korektury, ale v té záplavě textu se to tentokrát dá přehlédnout.
Vzhledem k tématu asi začínám chápat, proč se autor přeorientoval na nenáročné románky pro ženy.
Etymologie mě baví.
A kamizelka kuloodporna mě fakt rozesmála :-)
Tak jako každý, i já miluju Josefa Abrháma a Libuši Šafránkovou.
Ovšem tato kniha ve mně pouze budí dojem, že se někdo chtěl na někom přiživit.
Ač se to tak tváří, o hercích samotných je toho v knize tak pět procent, jinak je to spíš jen výčet rolí a zkopírované rozhovory kohokoliv s kýmkoliv o čemkoliv.
Nemluvě o kvalitě knihy, třetina listů je nerozřezaných.
Nějak netuším, proč tato kniha spatřila světlo světa.
Vcelku velmi příjemné čtení, kniha se mi líbila víc než Holky se čtečkou.
Už i proto, že hlavní hrdinka jednala tak nějak uvěřitelněji. Ale přestože se mi příběh líbil, nedokázala jsem se do něj úplně ponořit - a vím proč.
Prostě nejde mi to, když vím, že knížku psal chlap :-)
Byť ji napsal hodně dobře :-)
- Hvězdička dolů za podříznutého retrívra a všechna další mrtvá zvířata v ostatních knížkách
- Hvězdička dolů za opakovaný názor, že žena nad 170 cm výšky a váhy pod 60 kg je zavalitá
- Hvězdička dolů za tvrzení, že Britney Spears, Christina Aguilera, Jennifer Lopez či Backstreet Boys jsou rockové hvězdy
- Hvězdička dolů za téma, které se mi absolutně nelíbilo a autor to zbytečně "dojil"
Nikdy bych nevěřila, že to napíšu, ale tenhle McBain se mi absolutně nelíbil :-(
Už jen kvůli tomuhle odstavečku... :-D
"Ollie rád tu a tam používal slovo negr, protože byl přesvědčený, že to svědčí o jeho tolerantnosti, i když si uvědomoval, že tím popudí barevné spoluobčany, kteří dávali přednost názvu černoch nebo Afroameričan. Trvalo mu dost dlouho, než se naučil používat slovo negr místo "černá huba", a tak když to chtěj porád měnit, ať mu vlezou někam."
Musím říct, že pokud bych měla soudit knihu podle obalu, nebylo by mé hodnocení vysoké. Obálka se mi prostě kdovíproč nelíbí.
Ale povídky jsou naprostá bomba. Hned u první jsem pochopila, že s volbou zaměstnání jsem byla vedle už kdysi dávno... Vlastně se mi líbily všechny povídky až na poslední, tohle prostředí nemám ráda.
Bavilo mě v průběhu četby odhadovat, jak spletitě autor bude děj posouvat. Už dlouho vím, že možnost, která se nabízí jako první, ta to nebude... ani druhá, snad až tak třetí možnost se blíží skutečnému rozuzlení :-)
Stručné, jasné, přehledné.
Pro mě jsou podobné knihy něco jako rodinná alba. Při listování rázem vzpomínám na květiny, které jsem měla, které jsem dostala, které rozdala, které (bohužel) tu a tam utrápila... Vybaví se mi místa, situace i lidé s květinami související...
Kytičková, no :-D
Moc jsem si přála kvůli autorovi samotnému být nadšená, pozitivní, všeobjímající...
Jenže styl psaní byl takový... no naprosto nepoutavý, časové skoky šílené, rok 1945, hop rok 1968, hop rok 1989, bez varování a nic mezi a na vedoucích místech stále ti stejní lidé, kterým bylo ve válce okolo třiceti...
Náhoda se ukrutně nadřela, vždy když situace vyžadovala trochu důvtipu, musela nastoupit právě ona. A stateční čeští policisté, jak ti byli důvtipní, panečku. Kriminalista přišel k mrtvole a hned věděl, že zde se jedná o vyřizování účtů z války, byť už bylo po roce 1968...
Ale vůbec nejvíc mě štvaly ukrutné hrubky. Což u bývalého redaktora nějak nedokážu pojmout.
Prostě naprostý propadák, aspoň tedy u mě... A to jsem fakt moc chtěla, aby se mi to líbilo.
Trošku přemítám nad tím, zda se jednalo o jisté vyřizování účtů či naopak o určitou úlitbu...
Možná měl styl psaní evokovat Belle Époque, to bylo samé "...ach, och, božské, úchvatné, třpytivé, zbožňující..."
Já jsem se bohužel neuvěřitelně nudila, něco tak ukňouraného jsem v ruce dlouho neměla.
Pokud chcete číst, co jste ještě nečetli, pak jednoznačně doporučuji Brabence :-)
A taky myslím, že jsme jediná knihovna široko daleko, která má nejspíš všechny jeho knihy :-)
Trošku jsem si nevěděla rady s ilustracemi, tentokrát jsem byla úplně ztracená, deprimovaly mě, neviděla jsem než změť čar a tvarů, přišly mi hrozně smutný. Přesto korespondovaly s textem. Holt bráchové.
Větičky, který mě fááákt bavily:
- Dnů je dost, pití taky a vo žrádlo snad kurva tolik nejde
- Když je někomu šoufl, nakopni ho do... Třeba se vzchopí.
- Z vokna naproti vykoukne dost dobře vybavená dáma. Že by smrt sama?
Anotace zde není úplně přesná, povídek je pět :-D
Jsou kraťoučké a náramně čtivé, tahle maigretovka mě bavila asi úplně nejvíc z těch, které jsem v poslední době četla.
První příběh byl takový pohodový, člověk si málem připadal také jako na dovolené. Při čtení jsem si uvědomovala jiný, zvláštní, rytmus, zřejmě jiný překladatel.
Druhá povídka mi přišla taková bez šťávy. Maigret už byl na penzi, přesto si přál z rodinných důvodů případ vyřešit, což bez pravomocí není jednoduché. Nebylo to ono.
Bylo to výborně napsané, to ano. Jen mi z obou příběhů zůstal velmi nepříjemný pocit. Bylo to divné, smutné. Odpudivé.
Mě ta maigretovská rozvážnost prostě baví :-)
Dýmčička, sklenka čehokoli, trochu podumat, počkat, ono to uzraje, někde se něco vyvrbí :-)
To je tak smutný příběh...
Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale nelituju.
Moc mě baví ta neuvěřitelně květnatá hovorová čeština, je to rozdíl oproti běžně sterilnímu čtivu.
Je to zvláštní, je to úplně jiný, a strašně moc jsem chtěla vědět, jak to nakonec dopadne.
Pět hvězdiček - ovšem ve své kategorii :-)
A vůbec netuším, jak tuhle kategorii specifikovat :-)
Boží, ale smutný.
A ač moje dětství probíhalo tak o 15 let později, stejně mi to přišlo důvěrně známý...