igracek2 igracek2 komentáře u knih

☰ menu

Sto rokov samoty Sto rokov samoty Gabriel García Márquez

Nejpodivnější kniha, co jsem kdy četl. A to jsem četl ledasco. V tom, že jsem ji dočetl musela být opravdu nějaká magie. Číst ji bylo jako šlapat na kole do kopce. A že to byl neskutečně dlouhý kopec. Od prvních pár stránek jsem si říkal, že ji nedočtu. To samé jsem si říkal až do stránky poslední. Teď s odstupem několika let si říkám, že bych si ji měl přečíst znovu. Ale nepřečtu. Schází mi odvaha a život je krátký (na rozdíl od Sto roků samoty). Dočetli jste až sem i přesto, že Vám má recenze připadá podivná a zmatená? Vítejte, jste připraveni otočit na stránku jedna. Já Vás varoval...

23.10.2015


Žítkovské bohyně Žítkovské bohyně Kateřina Tučková

Není to úplně typ literatury, který bych běžně vyhledával, přesto jsem ji četl téměř jedním dechem. Moc si u ní neoddechnete, je syrová a drsná, ale také podmanivá a okouzlující. Asi jako kraj, který popisuje. Klobouk dolů před autorkou.

23.10.2015 4 z 5


Deník kastelána Deník kastelána Jan Bittner (p)

Hledal jsem oddychovou knížku, pokračování dvou dílů Aristokratky, a tak jsem si zapůjčil Deník kastelána. Humor se z mého pohledu (možná spíše v kontrastu s Aristokratkou) moc nekonal, oddych už vůbec ne, naprosto mě ale pohltila tajuplná a pošmourná atmosféra zámku. Knihu jsem četl sám v pošmourný podzimní večer ve velkém prázdném domě, dům občas pod náporem větru a deště zapraskal či zavrzal, a tak se pocity násobily a měl jsem pocit, jako bych byl na zámku s nimi. Usnul jsem jako zmlácený asi ve tři ráno a po těžkém probuzení jsem musel knihu dočíst až k závěru. Ten se ale v podstatě nedostavil, jenom skončil deník. Bylo to asi jako přijet na zámek na chvíli na návštěvu, prožít tam hodně pohnutých a tajemných chvil a zase odjet. Jako v životě, kde obvykle ukončení a shrnutí chybí. A tak vlastně nevím, jestli mi to vadí, provokuje mě to, nebo fascinuje. Asi od všeho trochu a je mi přitom jedno, jestli je to autorovým záměrem, nezkušeností, nebo čímkoliv jiným. A celkově to i díky okolnostem byl tak silný zážitek, že knize odpustím některé věci přes čáru, které mi teď zpětně naskakují- například zelektrizované psy i záhadně mrtvé lupiče. P.S.: Aristokratka mi přišla podobně nedokončená, ale tam mi to spíš vadilo a očekávám další díl.

29.10.2015 4 z 5