ijcro komentáře u knih
Velmi depresivní příběh s poměrně bezvýchodným dějem, zarámovaným koncem světa v americkém vidění světa. Šílenější horor apokalyptických rozměrů jsem snad ještě nečetl. Trochu rozvláčné ale jedním dechem se to asi přečíst ani nedá.
Pokus ovlivnit svou budoucnost se vine příběhem jako červená nit. Nelze srovnávat s akčním seriálem, protože ten si vzal z knihy jen nosnou myšlenku záblesku vize budoucnosti. Vlastně jsem se ke knize dostal díky traileru seriálu, ta byla dost bombastická. Není to čtení pro každého, mnohé pojmy mohou být pro laika naprosto nestravitelné a také vyprávění je místy těžkopádné. Budoucnost si představuje každý jinak a svým způsobem se jí obáváme, neb budoucnost je vždycky nejistá. Každopádně se autor snažil svět v blízké budoucnosti vykreslit uvěřitelně, byť jednání některých aktérů mi přišlo někdy nevěrohodné.
Četl jsem to kdysi ve škole. Připadlo to na mě losem, to jako povinná četba. Příběh je to těžký, tragický, jako každý životopis a na rozdíl od Jana Kornela vyprávěný v jiném duchu, poplatný době vzniku. Nejzajímavější byl asi začátek, není to čtení pro každého a pod lavicí.
Poměrně překvapivý příběh lásky, zrady, podlosti a odvahy plně zapadá do knihovničky rodokapsů. Jednoduchým jazykem je načrtnut děj, který zběsile pádí k hapyendu. Jen toho vzteku, zuřivosti a zášti je tam asi příliš, ale to tak v rodokapsech bývá. Ale dobře se to čte. :)
Šílený Indián v příběhu pomsty v závoji strachu, a jeho dva souputníci, násilník a naivní holka, která s ním uprchla od rodičů. Každý chce podrazit každého, a příběh s hromadou mrtvol nakonec pod dohledem Lepskiho vrcholí víc než tragicky... supr!
Kniha má svůj daný příběh, byť podaný s lehkou naivitou a do dnešního technicky sofistikovaného a vypočítavého světa se moc nehodí a spoustu čtenářů odradí. Ale pohádky jsou různé a právě proto má kniha své kouzlo, nechybí originální nápady, jen jí chybí větší uvěřitelnost (renesanční hlavní hrdina je naprosto neuvěřitelný) a redakční podpora zkušeného redaktora/korektora. Já si nemohl zvyknout na zvláštní druh familiarit v dialozích, zvlášť docházelo-li velmi často k porušování subordinance a znělo to posléze divně.
Za zkoušku to stojí. Pohádek není nikdy dost.
Já na pana Semeráda vzpomínám rád, jako na milého, činorodého kolegu.
Myslím, že i když tohle Verne napsal, asi se za Verneovku zas tak považovat nedá. Někomu se ale líbit může :)
Četl jsem ho několikrát, ve vydání z roku 1952, které má skoro devět set stran, v češtině plné přechodníků a rozvitých vět. Je to popis mnohotvaré cesty životem, plné vzestupů i pádu, zklamání i osobních tragédií. Nelze to číst s dnešním cynickým pohledem na svět, spíš se na to dívat Dumasovým pohledem tří mušketýrů. Ale za přečtení to stojí!
Knihu jsem četl už dávno. Je nesmírně zajímavá a poučná, autor přesně věděl co se děje za líbivým pozlátkem v zákulisí kankánů, klubů a kabaretů té doby. Je třeba se na ní dívat očima filmů třicátých let, které asi nejlépe vykreslují dobovou atmosféru, která ale není tak veselá jako v komediích, dokonce bych řekl, že je dost posmutnělá byť s příslibem o budoucna. Doporučuji!
Jako triller může někoho odradit docela odpudivými, naturalistickými scénami, které si mohl autor docela dobře odpustit. Každopádně to není čtení pro každého.