inkatenysek komentáře u knih

Musím napsat, že od dob trilogie Století od Kena Folletta mě zatím žádný další historický román tak nezasáhl. Na vlastní kůži se mi opravdu dostalo pod kůži. Zdánlivě nenápadná kniha, pro mě od zatím neznámého autora, mě nadchla jednak svou propracovaností a hlavně tématem, které je založeno na skutečných událostech. Konečně jsem se jednou zase dočetla o něčem, o čem jsem do té doby nikdy neslyšela. Na tomto titulu se mi líbí jeho mnohovrstevnost. To, že není výhradně jen o boji proti neštovicím a samotné expedici, ale ukazuje také složitost tehdejší doby, sociální rozdíly mezi chudými a hladem trápenými venkovany a majetnějšími obyvateli měst, nuzné podmínky dětí v nalezincích, střety osvícenců s konzervativci, spory Španělska s Francií či intriky politiků v zámořských državách, z nichž se většina snažila v tamních podmínkách co nejvíce obohatit. Musím vychválit i psychologické propracování jednotlivých postav. Z počátku jsem teda nenáviděla doktora Balmise pro jeho sobeckost a intriky, kterými ublížil dalším účastníkům expedice a jeho ďábelský plán, záměrně nakazit děti neštovicemi, ale po dočtení celého příběhu jsem musela uznat, že byl svým způsobem nešťastným člověkem, který obětoval vše pro vědu a výzkum a až příliš pozdě si uvědomil, že život je i o něčem jiném. Každopádně jeho přínos pro lidstvo je velký. Isabel jsem si oblíbila hned od první stránky. Obdivovala jsem její statečnost, se kterou se ujala svého úkolu členky očkovací expedice a jak se z venkovské naivní dívenky stala zralou praktickou ženou, která zvládla ukočírovat děti během cesty, ale také se naučit různé lékařské praktiky, jež později uplatnila při práci v nemocnic v Novém Španělsku. Mrzí mě, že se neví nic o jejím dalším osudu, jako je tomu u obou pánů doktorů... Pro chudáka, doktora Salvanyho, jsem uronila nejednu slzu. Jeho jsem musela také obdivovat. Přes utrpení, způsobené chatrným zdravím, zvládl obdivuhodný kus práce. No a co napsat o dětech? Ty byly pro většinu dospělých jen nástrojem, jak přepravit vakcínu přes oceán. Byly vybrány z nejchudších poměrů, nalezinců, či „odkoupené“ od rodičů. Bylo jim přislíbeno dobrodružství a vyhlídka lepší budoucnosti v podobě adopce bohatými Američany či navrácení zpět k vlastním rodinám, ale ne vždy k tomu opravdu došlo. Holt, úředníci v zámoří se jen neradi podřizovali nařízením krále a plýtvali svými penězi... A historie? Ta na ně zapomněla už úplně.
Knihu hodnotím 100% a doporučuji ji všem, kteří mají rádi historické romány či příběhy založené na skutečných událostech. Zároveň bych chtěla upozornit na to, že díky zmínění jmen mnoha historických osobností, zevrubnému popisu boje proti neštovicím, celé expedice, politické situace apod. se nejedná o žádnou oddechovku a je vyžadována čtenářova naprostá soustředěnost.

6 09.03.2018

Ačkoliv thrillery moc nečtu, tak musím upřímně napsat, že mě Poslední dívka úplně ohromila. Kniha je velmi napínavá a čtivá od začátku až do konce. A když si už myslíte, že se vše začíná rozuzlovat a vysvětlovat, tak přijde další zvrat, ze kterého se vám zatočí hlava a vše se naopak ještě více zamotá... Musím také opět ocenit psychologické propracování jednotlivých postav. Úplně mě ohromil Quincyn přerod z celkem vyrovnané mladé ženy na psychicky zdeptanou a agresivní dívku, která v sobě však nakonec našla dostatek síly se se vším poprat. Třešničkou toho všeho jsou pak bohaté popisy míst, kde se děj zrovna odehrává, takže si čtenář může dobře představit atmosféru nočního Central Parku nebo zchátralé Pine Cottage. Knihu doporučuju úplně všem. Ať už jste fanda thrillerů nebo s nimi teprve začínáte. Co mě trochu zarazilo, byly informace o autorovi, protože na obalu je uvedeno, že se jedná o ženu, ale na oficiálních stránkách, Goodreads a Twitteru jsou informace o muži...

6 14.01.2018

Bailey se vrátil ve velkém stylu. Opět čtenáře zavádí do napínavého a dojemného příběhu o věrném přátelství mezi klukem a psem a bezpodmínečné psí lásce. Čtenář sleduje osudy všech hrdinů, ať už těch dvounohých, tak i těch čtyřnohých v průběhu mnoha let. Zažívá s nimi jejich radosti, ale i strasti, aby se nakonec dočetl až k velkému finále a pravému důvodu, proč se Bailey vrátil z nebe zpět na zem.

Osobně se mi Psí slib velmi líbil, i když mě na začátku zklamalo popletení rodinných vztahů mezi Ethanem a CJ... Ale přenesla jsem se přes to a zbytek příběhu si už jen vyloženě užívala. A přiznám se bez mučení, zase jsem to oplakala. Musím ocenit, jak psychologické vykreslení jednotlivých postav, tak třeba i popis jedné velmi dramatické události v závěru příběhu.

Tento titul, stejně jako celou sérii, doporučuju všem milovníkům pejsků.

5 30.12.2020

Haleluja. I v Bechyni se dějí zázraky a já po měsíci a kousku konečně dočetla tento skvělý historický román. Asi to prostě chtělo svůj čas. V klidu se zamyslet nad jeho poselstvím apod..

Musíme být statečné je poutavý poetický příběh o ženě, jejíž život ovlivní náhodné setkání s opuštěnou holčičkou. Ve válkou zmítané Anglii se jejich cesty na chvíli zkříží, aby se pak ale zase rozdělily...

Osobně se mi na tomto titulu líbilo to, jak v něm autorka zpracovala téma hluboké lásky. Ať již té partnerské, tak hlavně té mateřské/rodičovské. Podle mě v životě nejde ani tak o to, kdo dítě zplodil nebo která žena ho porodila, jako spíš o to, kdo mu poskytl bezpodmínečnou lásku, otevřel mu své srdce, pomohl mu v nelehkých časech, vydržel jeho období vzdoru a navždy si ho uchoval ve svém srdci, ačkoliv ho již neměl na blízku. Dále mě velmi zaujal i autorčin styl psaní, kdy využívala střídání hned několika časových rovin, barvité popisy míst, kde se děj momentálně odehrával a jednotlivých postav, takže jsem se občas cítila, jako bych byla přímo na daném místě nebo před sebou viděla Ellen, Pamelu a ostatní hrdiny z příběhu. Velmi se mi líbilo i psychologické vykreslení jednotlivých postav, kdy z nich jejich emoce na mě doslova prýštily a já s nima prožívala jejich lásku, vztek, vzdor, smutek, zoufalství. Nad situací Ellen a Pamely mi div nepuklo srdce. Samotný závěr, který přinesl jedno, pro mě opravdu nečekané odhalení, jsem obrečela...

Pokud jste ještě Musíme být statečné nečetli, tak to určitě napravte. Opravdu stojí za to. Zase trochu jiný pohled na to, jak válka mohla ovlivnit životy obyčejných lidí...

5 20.09.2020

Máte-li rádi emotivní příběhy ze života, které by se mohly stát komukoliv z nás, tak si rozhodně nenechte ujít Křižovatku života...

Lékařka Abbie měla vše. Dokonalou rodinu, milujícího manžela, úspěšnou kariéru. Alespoň tak to vnímala celý život ona. Pak se jí ale v jednom okamžiku zhroutil život jako domeček z karet a ona se ocitla na samém dně, kdy ji stíhala jedna rána osudu za druhou a bylo jen na ní, jak se se vším dokáže vypořádat...

Kniha je velmi čtivá, hrozně mě zajímalo, jak se Abbiin osud bude odvíjet dál, takže jsem ji přelouskala za necelé tři dny. Hrozně se mi líbilo psychologické vykreslení jednotlivých postav, hlavně pak tedy hlavní hrdinky, kdy mi jí bylo chvílemi opravdu moc líto. Na své si okrajově přijdou i milovníci pejsků...

Křižovatka života je příjemnou oddechovkou, kterou jsem částečně vnímala i jako takové povzbuzení pro ty z nás, kteří zrovna neprožívají nejšťastnější období, aby se nevzdávali a s nadějí hleděli vstříc lepší budoucnosti.

5 18.04.2020

Dnes bych chtěla doporučit něco milovníkům historie a tajemna. A to sice Tajemství hradních zdí, napínavý román jihočeské autorky Anny Beatrix Bártové, ve kterém se prolíná současnost s minulostí, osud historičky Natálie a středověké šlechtičny Gutty z Bubnu, vše okořeněné intrikami, láskou, překvapivými zvraty a nadpřirozenými jevy...

Osobně jsem měla před začtením se trošku strach, že se budu u této knížky nudit, protože o Guttě z Bubnu jsem četla již autorčin předchozí román, takže jsem o ní a jejích osudech věděla své a říkala si, že mě v dějové lince z minulosti teda už nic nepřekvapí. Opak byl ale pravdou a já její příběh opět hltala, jako bych ho viděla prvně v životě a potěšilo mě, že některé jeho části se odklonily od předchozího románu. Sice ty méně zásadní, ale i přesto jsem to uvítala...

Na této knize bych chtěla ocenit hlavně její propracovanost, autorčin um, s jakým dokáže udržet čtenáře v napětí po celou dobu čtení a to, že díky několika postavám jsem mohla okrajově nahlédnout i do světa historiků, archeologů a amatérských "lovců duchů"...

Podobně laděné příběhy jsem zatím četla jen od Barbary Erskinové a musím teda napsat, že nic proti Barbaře nemám, je to má oblíbená autorka, ale Tajemství hradních zdí se mi četlo mnohem líp a líbilo víc, než právě třeba Erskinové Strom duchů nebo Spáčův hrad. Příběh byl tak akorát dlouhý, napínavý od začátku až do poslední stránky a bavily mě obě dějové linky, i když musím přiznat, že mi v současnosti občas lezla na nervy Karol. Pokud tedy máte stejně jako já rádi takovýto druh příběhů, tak si Tajemství hradních zdí rozhodně nenechte ujít.

5 04.03.2020

Bílá žena je dalším poutavým románem z pera Barbary Wood.

Příběh zavádí čtenáře na Havaj 19.století, kdy začali tento téměř nedotčený ráj objevovat námořníci, misionáři a lidé toužící po majetku a moci.
Jeho první část se odehrává na začátku století a mapuje osudy mladých manželů Emily a Isaaca, kteří se na ostrovy vydali jako misionáři, toužící po šíření víry v Boha a převýchově původního obyvatelstva v civilizované lidi. Jejich úkol se ale zároveň stal i zkouškou pevnosti jejich vztahu a osobních zásad...
Druhá část příběhu přenáší čtenáře o mnoho let dál a líčí příběh mladé Anny, která se, kvůli své touze stát se ošetřovatelkou nemocných, uchýlí do kláštera a spolu s dalšími jeptiškami pak odjede pečovat o nemocné na Havaj. Zde se její cesty protnou nejen s těmi místních obyvatel, ale také s těmi kapitána Roberta, syna misionářky Emily. Všechny je čeká nelehký boj nejen o zlepšení postavení původního obyvatelstva a péče o jeho nemocné členy, ale také o své místo na slunci a vypořádání se s minulostí...

Mně osobně se příběh velmi líbil. Více jsem teda fandila Anně a Robertovi, protože jim nezáleželo jen na sobě a osobním prospěchu, ale snažili se pomoct i místnímu obyvateltstvu, ačkoliv to často znamenalo přijmout a využít zakázané prastaré praktiky. Velmi mě zaujaly i popisy ostrova, krajiny, sopky a její činosti, díky nimž jsem si danou scenérii dokázala hned vybavit před očima.

Bílá žena je napínavý příběh, plný tajemna, okořeněný špetkou romantiky. Takové příjemné oddechové letní čtení. Vřele doporučuju.

5 25.06.2019

Musím se přiznat, že knihy českých autorů, hlavně teda autorek, jsem začala vyhledávat až od loňského roku. A jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala, protože bych jinak přišla o možnost přečíst si některé opravdu zajímavé a napínavé příběhy, mezi něž mohu s klidným svědomím zařadit i Guttu z Bubnu od paní Sabiny, kterou sleduju na Instagramu (knizni.kavarna) a jež publikuje knížky pod pseudonymem Anna Beatrix Bártová.

Z knihy jsem opravdu moc nadšená. Nejen proto, že se odehrává v mém oblíbeném středověku, ale také proto, že ačkoliv se v ní část děje motá i kolem různých milostných pletek a dokonce nechybí ani několik eroticky laděných pasáží, tak se nejedná o žádnou bezduchou červenou knihovnu. Věřím, že si v ní každý čtenář přijde na to svoje, protože kromě již zmíněných románků, poukazuje i na těžkosti tehdejší doby, například na mocenské intriky, boje s husity a jejich dopad na celkovou situaci v zemi nebo třeba postavení ženy ve společnosti. Gutta mi byla od začátku celkem sympatická, ale přeci jen jsem o trochu víc fandila tajemné bylinkářce Lianě. Konec celého příběhu jsem obrečela. Něco takového jsem nečekala...

Pokud jste tedy Guttu ještě nečetli a máte rádi napínavé historické romány, okořeněné špetkou romantiky, tak to rychle napravte.

Už se moc těším na další autorčinu knížku, Prokletí Schwartzovy vily, která na mě už čeká v knihovničce.

5 27.04.2019

Pokud máte rádi historickou tématiku, nevadí vám mnoho postav a ještě jste je nečetli, tak si rozhodně Pilíře země nenechte ujít.

Ken Follett v nich čtenáře zavádí do středověké Anglie 12.století, kde na osudech mnoha postav, pocházejících z nejrůznějších společenských vrstev a prostředí, vykresluje tehdejší temnou dobu, poznamenanou nestabilní politickou situací, kdy zuřila nejen dlouholetá válka o královský trůn, ale boje a pletichy o moc a majetek probíhaly i mezi šlechtici a církevními hodnostáři v rámci jednotlivých hrabství a větších měst, což výrazně ovlivňovalo i životní podmínky obyčejného obyvatelstva.

Hlavní dějová linka se odehrává v převorství ve skomírající vesničce Kingsbridge. Tam se úřadu převora ujímá osvícený mladý mnich Philip, který má plán, jak celé místo přeorganizovat, aby začalo opět vzkvétat. Navíc se rozhodne postavit novou katedrálu. V Kingsbridge se tak díky tomu zkříží cesty hned několika hlavních hrdinů, vznikají jak nová přátelství, tak i nepřátelství, která přetrvají mnoho desetiletí a stojí stovky lidských životů, vyplouvají na povrch dávná tajemství a křivdy a zrodí se i jedna láska, která překoná vše...

Osobně jsem tuto knížku četla už podruhé. Kniha mě opět překvapila svou obsáhlostí. Moc se mi na ní líbí, jak v ní autor zabíhá až úplně do nejmenších detailů. Je vidět, že si na přípravě knihy dal opravdu záležet a prostudoval všemožné materiály, jen aby se co nejvíce přiblížil skutečnosti. Čtenář si tak může utvořit obrázek nejen o životě mnichů v klášteře, stavbě katedrál, ale také o jednom období anglické historie. Mám ráda knížky, které obsahují kromě smyšlených osudů hlavních hrdinů i nějaké to poučení.

5 04.11.2018

Už je to pár dnů, co jsem dočetla tuto knížku a přesto stále nevím, jaký k ní mám zaujmout postoj. Myslela jsem, že mi časový odstup pomůže utřídit myšlenky a pocity, které ve mně zanechala, ale nepomohl. Z celého příběhu mám stále dost smíšené pocity a nevím, zda se mi víc líbil nebo nelíbil. Na jednu stranu se mi líbily pasáže s rozmluvami mezi dědečkem a jeho zemřelou ženou nebo ty, kde dědeček líčí, jak si uvědomil své dřívější chyby v rodičovství a vše se snažil napravit péčí o vnuka. Na druhou stranu na mě ale text jako celek působil dost složitě. Chvílema mi trvalo, než jsem se zorientovala v tom, jestli jde o dědečkovu vzpomínku na syna, vnuka Noaha nebo zda jde o něco jiného. Pro mě jedna z nejzvláštněji napsaných knížek, které jsem za poslední dobu četla.

5 09.09.2018

Musím napsat, že na konci loňského roku jsem měla opravdu šťastnou ruku při výběru knih. Nejinak tomu bylo i v případě Golemy a džina v New Yorku. Na knihu jsem narazila náhodou v práci a jsem tomu moc ráda. Na první pohled mě zaujala svou obálkou. Na druhý pohled mě na ni nalákala i anotace. Příliš jsem od ní neočekávala, o to víc mě ale nadchla. Vlastně k ní nemám vůbec žádné výhrady. Už od první stránky mě děj úplně pohltil a já jsem hltala stránku za stránkou, jen abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. Příběh mě překvapil svou propracovaností, psychologickým vykreslením jednotlivých postav a četnými popisy míst, kde se děj momentálně odehrával. Čtenář si tak může vytvořit představu o tom, jak nuzné podmínky panovaly na lodích, jimiž se lidé plavili do Ameriky, o tom, jak to vypadalo v různých čtvrtích New Yorku na konci 19. století či v Syrské poušti o stovky let dříve. Díky mnoha postavám a jejich osudům se pak dozví něco z tajů dávné magie, zakázaných židovských praktik nebo života obyčejných chudých či bohatých Newyorčanů. Nejvíce se mi ale asi líbila golemina a džinova přeměna v jakoby lidské bytosti, kdy postupně začali objevovat a projevovat své city. Přišlo mi to jako alegorie na lidi, kteří se zoufalí dostanou do cizího prostředí, kde nikoho neznají a nejprve z něho mají strach, aby nakonec našli spřízněnou duši a začali znovu žít a být šťastní. Ocenit musím také poznámky pod čarou, v nichž se lze dočíst spoustu zajímavých informací, třeba o již neexistující arabsko-americké čtvrti Malá Sýrie na dolním Manhattanu nebo o tom, co je tabuleh. Podle mého názoru je kniha pro náročnější čtenáře, kteří mají rádi vícevrstevné příběhy.

5 18.02.2018

Jak jsem již mnohokrát všude možně prezentovala, Jodi je mou nejoblíbenější autorkou. I proto by si někdo mohl myslet, že ji budu stranit a psát tady jen samé chvalozpěvy. Ale nebude tomu tak. Ke každé knížce a autorovi se snažím přistupovat stejně a nezaujatě. Jinak tomu není ani u Velkých maličkostí. Je to opět jedna z loňských knížek, u kterých mám smíšené pocity. Je velká svým tématem a jeho propracováním. Klobouk dolů před Jodi, že si vybrala rasismus jako téma své knihy a jak mistrně ho zpracovala. Opět mě nadchla i psychologie jednotlivých postav, to že se autorka nevěnovala jen jejich současnému životu, ale že čtenáře zavedla i zpátky do jejich minulosti, takže se každý mohl dozvědět o tom, jak Ruth vyrůstala a dospívala nebo o tom, jak se z Turka stal rasista a jak s tchánem rozvíjeli svou organizaci. Bohužel ale musím napsat, že se úplně nenaplnila má očekávání od této knihy. Po posledním románu, Času odejít a po všech úspěších v zahraničí, jsem od Velkých maličkostí čekala přece jen o trochu víc. Domnívala jsem se, že tam bude opět nějaký ten WAW zvrat, kvůli kterému si sednu na zadek. Zvratů tam sice bylo hned několik, ale žádný z nich na mě tolik nezapůsobil. Chvilkama, hlavně u pasáží o soudním procesu, jsem se celkem i nudila. Přesto však její přečtení doporučuju. Člověk z ní má sice trochu depresi, protože je až neuvěřitelné, jak někteří jedinci dokáží druhým ublížit, člověku je z toho až moc smutno, ale naštěstí ještě stále existuje spravedlnost. Jedná se o náročnou knížku, která si vyžaduje čtenářovu plnou pozornost a nad kterou je nutné se zamyslet.

5 28.01.2018

Dnes večer bych se tu s váma chtěla podělit o své smíšené pocity z podle mě čtenáři trochu opomíjeného historického románu Kniha tužeb...

Většina z nás alespoň okrajově tuší, jak se přibližně odvíjel osud Ježíše Krista. Jak se narodil, žil i jak byl ukřižovaný. A většina to bereme tak, jak je nám to předkládáno církví a Biblí a většinou nás ani nenapadne zamyslet se nad tím, jestli měl Ježíš rodinu, děti a nebo jestli žil a vystupoval tak, jak je nám to po generace předkládáno...

Sue Monk Kidd nám ve své Knize tužeb přináší příběh inteligentní mladé Any, dívky z bohaté rodiny, která byla díky okolnostem vyhnána na okraj společnosti, kde se její cesta protnula na pár let právě s tou Ježíšovou. Při čtení mě mnohokrát napadlo, jak by se asi vyvíjela církev a celá naše společnost, kdyby Ježíš měl rodinu. Jeho příběh se odvíjel i jako příběh manžela, otce.. Změnilo by to něco? Mohli by se kněží ženit? Existoval by celibát? Docházelo by i tak ke zneužívání dětí církevními hodnostáři?

Osobně se mi líbil ten nápad. Celkem nevšední historická éra i zápletka pro knižní zpracování. Chvilkama jsem teda byla hotová z toho, jak se v té době zacházelo se ženami. Že byly pro ostatní míň, než kus hadru a když se podle názoru otce/manžela něčím provinily, tak je stihl krutý trest. Je hrozné, když si uvědomím, že v některých zemích to takto funguje dodnes...

Celkově mi tam ale chyběl takový ten WAW efekt. Čekala jsem asi o trošku víc propracovanější příběh. Nevím, jak to vyjádřit. Konec Ježíšova příběhu známe, takže happy end očekávat nemůžeme, ale i přesto tomu podle mě něco chybělo. Od autorky jsem četla již knihu Křídla ve větru, ze které jsem byla naprosto nadšená, takže možná jsem i díky tomu měla příliš velká očekávání. Tady mi chvilkami přišel děj takový rozvláčnější, pomalý. Opravdu nevím, jak to vyjádřit, protože na druhou stranu jsem zase trávila čtením každou volnou chvilku, jen abych se dozvěděla konec Anina příběhu...

Knihu tužeb vám každopádně doporučuju k přečtení. Trošku kontroverze, trochu inspirace pro překonání nelehkých životních situací. Myslím si, že každý čtenář si v tom najde to své.

4 30.08.2021

Kniha, která mě neustále nutí přemýšlet nad v ní ukrytým příběhem i 14 dnů po jejím dočtení. To je Nesejdeš z cesty...

Od autorky jsem četla již její předchozí knihu, Nemusíš!, od které jsem tehdy neměla žádná velká očekávání a o to mileji mě pak překvapila, takže Nesejdeš z cesty jsem nutně potřebovala hned, jakmile vyšla a jsem moc ráda, že ji mám i se záložkou a věnováním přímo od Dáši Čechové...

Musím se upřímně přiznat, že se mi líbila o trochu víc, než Nemusíš! V něm byl sice taky silný lidský příběh o lásce, vztazích, rodině, snech apod., ale v porovnání s Nesejdeš z cesty to byla už trošičku ohraná písnička nebo nevím, jak ten svůj pocit vyjádřit a teď nechci, aby to vyznělo nikterak zle, protože mě i tato knížka velmi bavila a bylo zajímavé pozorovat osudy dvou, věkově od sebe trochu vzdálenějších hlavních hrdinek. Ale prostě Nesejdeš z cesty se svou originální zápletkou vede. Celou dobu jsem jen hltala stránku za stránkou a občas jsem si připadala jako Radim, který visel Vandě na rtech, jen aby věděl pokračování jejího příběhu. Taky jsem nutně potřebovala vědět, jak to bylo dál. Bylo to opravdu JŮŮŮ a napínavý jako kšandy s opravdu originální zápletkou a já si jen pořád kladla otázku, co za člověka asi Vanda byla, že se nechala tak ovlivnit a chovala se, jak se chovala a ještě doteď přemýšlím i nad tím, jak bych se v její situaci zachovala já. Trošku by mě pak zajímalo, jak by to mohlo být dál po samém závěru příběhu. Jak by její život pokračoval ??? Ustála to nebo ne?

Pokud jste Nesejdeš z cesty ještě nečetli a máte rádi zapeklitější společenské romány, okořeněné špetkou tajemna, tak si tento titul rozhodně nenechte ujít. Schválně, jestli vám taky nasadí brouka do hlavy stejně, jako mně. Už se nemůžu dočkat autorčiny další knihy.

Ještě jednou moc děkuju Dáše za tento úžasný počin.

4 14.06.2021

Sběratelka sirotků. Kniha, o které toho bylo už hodně napsáno a vyřčeno. Kniha, která se mi vryla pod kůži, donutila prolít mnoho slz a naprosto emočně mě vyčerpala...

Tmavé stěny Willardu a Pro tvoje dobro byly neuvěřitelné, čtivé a místy hodně drsné, takže jsem ani u této autorčiny nedávné novinky neočekávala žádnou procházku růžovou zahradou, ani žádný sluncem zalitý happy end a myslela jsem si, že jsem připravená na vše. Ale nebyla...

Ani nevím, co mě vykolejilo víc. Jestli možnost porovnání současné pandemické situace se situací v USA za španělské chřipky nebo to, kolik dětí se najednou ocitlo v nesnázích, které jim někteří dospělí dokázali ještě více znepříjemnit. Neumím si představit, jak tento příběh musel působit na někoho, kdo je už rodičem. Autorka se tentokrát sice vyvarovala drsných, surových scén, ale bohatě stačí, když si člověk uvědomí, co jedna z hrdinek svými činy způsobila. A to bylo na čtení snad ještě náročnější, než když člověk čte o nějakém fyzickém násilí apod...

Tím ovšem nechci nikoho od přečtení tohoto příběhu odradit. Jen doporučuju nečíst ve vlaku, aby jste neděsili své spolucestující pláčem stejně jako já a připravit si k ruce haldu kapesníčků. V závěru člověk musí jen otevřít pusu a smeknout klobouček před hlavní hrdinkou Piou, která i přes svůj věk, byla velmi silná a houževnatá...

Pokud jste Sběratelku sirotků ještě nečetli, tak s jejím přečtením rozhodně neváhejte, protože se opravdu jedná o další mistrovský kousek a já jen pevně doufám, že se v brzké době dočkáme vydání další autorčiny knihy.

4 13.06.2021

Musím se vám přiznat, že příběh Effie a Thea mě naprosto emočně rozsekal. Jak mi Effie nebyla ze začátku moc sympatická, tak si nakonec získala mé srdce a já jí pak už jen držela palce, aby si dokázala najít to své místo v životě a být šťastná. Hrozně se mi líbilo její psychologické vykreslení a trochu mě děsila její částečná podobnost s mým já v 28 letech a dřív. Tolik jsem jí chápala a rozuměla jejím myšlenkovým pochodům ohledně vztahů s rodiči, hlavně matkou, vztahů s muži a nakonec i vztahu k sobě sama...
Celý příběh je napsaný čtivým stylem a je takový, neváhám napsat, ze života a mohl by se stát komukoliv z nás. Místy jsem se musela smát, místy se mi chtělo plakat. Existuje určitě dost lidí, kteří neví, co se sebou, utápí se v sebelítosti, mají nízké sebevědomí a třeba až v trochu pozdějším věku dojdou při troše štěstí k prozření, že tak ale vůbec žít nemusí a začnou se sebou něco dělat. Ačkoliv je Skoro úplně normální "jen" románem, nebojím se ho doporučit ani jako takové motivační čtení. Už jen podle vlastní zkušenosti mohu říct, že určitě každý se v něm tak trochu najde, protože to není příběh jen o Effie, ale i o dalších postavách s nelehkými osudy...

4 29.04.2021

Milí přátelé, při dnešním svátečním dnu tu pro vás mám po delší době opět jednu recenzi...

Tentokrát bych vám chtěla doporučit titul Kniha ztracených přátel od Lisy Wingate.
Historický román, zavádějící čtenáře do Ameriky ve dvou časových a dějových liniích a seznamující je tak nejen okrajově s érou otrokářství, ale také s dopadem rodinné historie na potomky otroků, otrokářů a dalších lidí o mnoho desetiletí později, kdy se bohatí snažili ututlat pravdu o svých předcích a černí stále naráželi na nepochopení, vyloučení na okraj společnosti a opovržení...

Musím se přiznat, že jsem od autorky četla již její předchozí titul Než jsme byly tvoje, u něhož mě velmi zaujal jeho námět, ale velmi zklamalo české zpracování, takže jsem ho dočetla jen s velkým sebezapřením, abych věděla, jak celý příběh dopadne, takže jsem nad přečtením Knihy ztracených přátel dost váhala, ale díky anotaci jsem nakonec neodolala a jsem tomu ráda...

Příběh mě zaujal hned od prvních stránek a já s napětím sledovala nelehké osudy obou hlavních hrdinek, bývalé otrokyně Hannie v 19.století a začínající učitelky Benny v tom 20. V této knize si přijde na své opravdu každý čtenář. Nechybí v ní napětí, intriky, špetka lásky, velké dobrodružství, mnoho zvratů, ale ani dost bolesti, smutku, a poučení o další temné části americké historie, která rozdělila tolik rodin a stála mnoho životů. Bylo mi velmi smutno a těžko u srdce z toho, co byl člověk člověku schopen udělat, že pro někoho znamenal ten druhý ještě míň, než kus hadru a že bylo tolik rodin rozděleno a ne vždy se je podařilo zase dát všechny dohromady...

Kniha se mi četla dobře, byla tentokrát i pěkně jazykově zpracovaná, líbily se mi třeba barvité popisy míst kudy Hannie a její společnice putovaly, ale možná bych brala, kdyby byl příběh Hannie ještě trochu více rozepsán a jednotlivé postavy byly více psychologicky rozpracované. Ale jsem ráda, že jsem se o Hanniině dalším osudu dozvěděla alespoň ve zkratce a mohla jsem tento titul po dočtení odložit s klidným vědomím, že vím, jak to se všemi dopadlo. I když ten konec byl takový trošku rychlíkový...

Knihu ztracených přátel doporučuju všem, kterým se líbil třeba titul Křídla ve větru od Sue Monk Kidd.

4 05.04.2021

Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že si pořídím nějaké takovéto karty. V práci jsem chodila jako mlsný kocour kolem bezpočtu všemožných andělských a jiných karet, ale žádné mě až tak neoslovily. Pak jednou se zbožím dorazily tyto a bylo jasno. Byla to láska na první pohled.
Karty jsou opravdu moc krásně graficky zpracované. Překvapilo mě, co za zvířata a jiné tvory autorka všechno využila. A i jejich jednotlivá poselství úplně pasují k mé současné situaci. Jejich pořízení mohu jen vřele doporučit.

4 31.07.2020

...Domov bez knih je jako tělo bez duše...

Další úžasný příběh z pera švédské spisovatelky Sofie Lundberg, který mě opět dojal až k slzám...

Stejně jako v Červeném adresáři se i zde střídá minulost s přítomností, díky čemuž si může čtenář utvořit podrobný obrázek o životě hlavní hrdinky, věhlasné fotografky Elin a lépe tak pochopit její jednání a rozhodnutí...

Příběh o ne zrovna povedeném dětství, traumatickém zážitku, vzpomínkách, domněnkách, polopravdách, hledání vlastní cesty, vypracování se na nejvyšší vrchol, rodině, rodičovství, lásce a vztazích se odehrává napříč časem v malém švédském městečku, v Paříži a ve stínu newyorských mrakodrapů...

Stejně jako Červený adresář, tak i tato kniha mě vedla k zamyšlení nad vlastním životem, vlastními vzpomínkami. A i z ní si vypíšu pár zajímavých citátů do svého zápisníčku...

Otazník je polovina srdce doporučuju všem, kteří mají rádi silné příběhy, vedoucí k zamyšlení. Pro mě to bylo takovým pohlazením po duši, ke kterému se určitě ještě někdy vrátím.

4 08.09.2019

Andělé smrti jsou velmi čtivým, napínavým a temným příběhem, ve kterém hrají velkou roli nejen peníze, moc, podvody a intriky, ale také děsivé události z dávné minulosti, které ovlivňují životy všech hrdinů až do současnosti...

Jak detektivky a thrillery normálně nečtu, tak se musím přiznat, že se mi Andělé smrti hrozně líbili a já se už nemůžu dočkat dalšího dílu série s detektivkou Lottie, která mi byla od prvních stránek nesmírně sympatická a velmi blízká. Zřejmě to bylo způsobené i tím, že stejně jako já, ztratila velmi blizkého člověka a ani odstup tří let jí zcela nezahojil všechny rány, způsobené jeho předčasným odchodem. Titul mě zaujal svou propracovaností, postupnou gradací děje a zakomponováním kontroverzních témat, spojených s církví a jejími funkcionáři...

Pokud jste tedy fanoušky thrillerů nebo si jen chcete odpočinout od témat, která většinou čtete, tak si tento příběh rozhodně nenechte ujít... ????

4 12.08.2019