Iskvík komentáře u knih

Stephen je samozřejmě králem rozsáhlejších románů. O tom není pochyb snad stejně, jako že je Louis Creed výjimečný hrobník. Ale nelze říct, že by jeho povídky byly špatné. Jistě se najde pár, které by u jiných autorů zapadly, také pár těch, které zapadnou i u Kinga. Ovšem většinu táhne to typicky ponuré, sarkastické a zároveň i citlivé a melancholické cosi. Cosi, co dělá jeho knihy tak úspěšné.

Za sebe bych vyzdvihl Míle 81 (aneb další ze série Mám slabost pro čtyři kola a desetinásobek zubů), konec Duny (asi jediná z těch dobrých povídek, kdy mi nebylo líto, že z ní není román), Zlý chlapeček, Letní bouře a jako nejlepší nepochybně Ur. Vlastně jediné, co mě nebavilo, byly dva básnické pokusy, dále Pan Mňamka, Zelený bůžek agonie a Opilé rachejtle. Ještě bych zmínil povídku Ten autobus je jiný svět, která je až vulgárně nevyužitá a krátká. Zbylé povídky si velice rád přečtu znovu.
Největší plus celé sbírky je v tom, že není jednotvárná. Jistě, společným tématem je ta nechutná baba v pláštěnce s kosou, která připomíná blížící se setkání. Přitom jsou všechny povídky pojaté jinak a většina obsahuje přesně to, co by výborná povídka obsahovat měla. Další plus jsou samozřejmě autorova uvedení do povídek, ze kterých asi nikdy nezapomenu na paní, která nemá ráda jeho příběhy, ale..

Navíc člověka už při prvním pohledu přitáhne obálka, která znázorňuje Smrt v rouše surrealismu. A právě v jejích jednotlivých tazích se skvostně vykresluje celý obsah knihy.

6 09.07.2016

Dílo není přímočaré – dalo by se nazvat detektivkou, teologickou naukou, dějinami křesťanství a všech jeho směrů ve vrcholném středověku, atd. Zdánlivě se může jevit, jako by bylo psáno více spisovateli, ale autorův rukopis je originální, nezpochybnitelný a Eco napsal bezesporu celistvý, výborně vystavěný román. Z prvních stran jsem měl pocit, že se mi do ruky dostal Sherlock Holmes řešící zločiny 14. století. Ale později se vyprávění dostávalo do stále rozsáhlejších dimenzí a s Sherlockem nakonec zůstalo zpodobnění snad jen zálibou v deduktivní metodě. Hlavně tedy proto, že tento román je založen na domněnkách, pochybnostech a souhře náhod.

Je jasné, že autorovy znalosti jsou velmi obsáhlé a jeho vyprávění je tím o to uvěřitelnější, čímž dokáže vtáhnout do děje (i přes některé zdlouhavé pasáže a odbočky, které ovšem ani trochu nenudí) a představit čtenáři, jaký středověký život byl. Detailní a útrpný popis popravy fra Dolcina zve k myšlenkám „to je pravý středověk“ a při velmi živé představivosti i k převrácení orgánů. Skvěle vykresleny jsou i všechny dřívější směry křesťanství, nelítostnost a ďábelská povaha inkvizice a také jaká genocida tehdy probíhala jen kvůli odlišnému výkladu Písma svatého. Přesněji řečeno kvůli tomu, kdo měl z rozdílného výkladu větší prospěch. Protože zatemněná mysl najde vždy jen ten paprsek tmy, který najít potřebuje.

V závěru Eco bravurně naznačuje úpadek středověku vším, co mu předcházelo. Kladem je i fakt, že teologické poznání knihy překračuje rámec křesťanství, byť v malé míře. Stejně tak, že autor čtenáři nechává prostor pro vlastní myšlenky a názory při disputacích kněží, aniž by někomu výrazněji nadřazoval.
Kniha patří mezi náročnější a rozhodně není pro každého. I přes vysvětlivky se smíchání s latinou zdá dílo ještě obtížnějším. Ale má to své kouzlo.
Kdyby se dal román shrnout do jediné věty, tak nejpříhodnější by byla - Scio me nihil scire.

12 07.02.2016

Geniální dílo, které je tak absurdní, až je reálné. Čím větší úsek Garpovy existence prožíváte, tím absurdnějšími se situace stávají. A také i tím tomu víc věříte. Podobných paradoxů a protikladů je celý Svět podle Garpa plný. Stejně jako jeho život. Z širšího úhlu se kniha jeví jako feministická a zároveň i jako antifeministická. Je velmi otevřená a vysmívá se všem fanatikům, jejichž ortodoxní myšlení dokáže měnit životy těch, co smýšlejí jinak. Jako v kterémkoliv jiném světě a možná proto nakonec vyznívá tak reálně. Irvingův jazyk je vulgárně milý a tak děj jemně plyne a nutí číst dál a dál.

Na začátku knihy jsem hledal nějaký záchytný bod. Něco, co mi tato kniha přinese do života, kromě oněch vtipných a absurdních situací. Garp vlastně není ani tak sympatickým hrdinou, ale i přes jeho sebestřednost (která netrvá věčně) s ním začnete soucítit. Jak prožíváte bytí jeho i všech ostatních kolem, cítíte melancholii, nostalgii, jak život utíká, jak se lidé mění. A čas se nezastaví. Pokud autor dokáže do díla vměstnat běh života bez patosu a sentimentu, nezaslouží si nic jiného než plné hodnocení. Je pravdou, že pár pasáží bylo nudnějších a zbytečně natahovaných. Ale možná to tak má být.

8 26.01.2016

Už dlouho se chystám, že si tuto knihu přečtu. Z pár úryvků vypadá kvalitně s cílem opravdu se vypořádat s prokrastinací. Ale asi to nechám na jindy..

Krásně zvrhlé, vtipné, lehce vulgární a hlavně osobité. Někdo by mohl namítnout, že až přespříliš dekadentní. Nevadí, optimistické básně stojí většinou stejně za..

8 16.11.2014