Israha komentáře u knih
K přečtení Ztraceného světa mě ze všeho nejvíce motivovala geekovská povinnost přečíst si předlohu pro filmová zpracování, která jsem viděl kompletně všechna. Kniha je podle očekávání lepší než kterékoliv z nich, Doyle vytvořil nádherný dobrodružný příběh, který je napínavý, strhující (a na čtivosti mu neubírá ani to, že je psán formou článků a zápisků jedné z postav), a především plný fantazie a nadšení z objevování neznámých světů. Nijak nudná není ani úvodní pasáž v Londýně, v ní se pěkně načrtnou charaktery hlavních postav, které jsou dobře vypointované a sympatické (a také zábavné, humor, spočívající v neustálém špičkování se profesorů Challengera a Summerleeho, je jedním z největších kladů knihy). Jenom mě trochu mrzí, že jsem se ke knize nedostal ještě v dětských letech, kdy jsem takovéto dobrodružné příběhy zbožňoval nade vše a prožíval je spolu s postavami v knihách...
Válečná fantasy ze světa Warcraftu, která je čtivá, dynamická a má výborný spád, takže se čte skoro jedním dechem. A právě ten rychlý spád je zároveň i jejím největším nedostatkem. Všechno se děje moc rychle a uspěchaně, žádná dějová linie nemá čas a prostor se pořádně rozvinout, o charakterech postav ani nemluvě (paradoxně jediný jakýs takýs vývoj prodělávají orkské postavy). Události v knize okolo čtenáře prostě tak nějak "prohučí", pak je konec, všechno dobře dopadlo, ale nějaké konkrétní kapitoly v paměti příliš dlouho nezůstanou. Warcraftům od Knaaka či Golden tato knížka konkurovat nemůže a v celé sérii ji považuji za jednu z nejslabších. I tak ale pro fanoušky Warcraftu a jednodušší fantasy obecně dobrá zábava.