Ita komentáře u knih

Charlie Worth je novinářem a právě se zabývá psaním článku o havárii bojového letadla z konce druhé světové války. V jiné situaci a s jiným tématem by jednoduše napsal sloupek, aniž by ho to nějak blíže zajímalo. Ale tentokráte je to jiné. Jeho matka totiž v té době v Jestřábí zátoce pobývala ve starém době po babičce a právě tam ji zastihla zpráva, že Charlieho otec, americký voják, padl zřejmě do zajetí.

Povedený příběh. Ze začátku vzpomíná Charlieho matka Vangie na svůj pobyt v Jestřábí zátoce. Četlo se to dobře. Nijak zvlášť jsem to nehltala, ale bavilo mně číst. Pak se děj dostal do přítomnosti a vypravěčem bylo najednou více postav. A v tom dostal příběh grády a už jsem se nemohla odtrhnout, musela jsem to prostě dočíst.

Ukázka:
Zdvihnu si vlasy z krku a stočím je do uzlu, uvolněné prameny mi však padají zpátky na ramena. Právě vešel dovnitř Joe a nabízí se, že naseká led a připraví limonádu. Jdeme ven na verandu.
Cítím, jak je sklenice limonády v mé ruce vlhká, sedíme pod hvězdami a poddáváme se kouzlu mořského vánku. Chvíli oba mlčíme. Potom mi John začíná ukazovat souhvězdí. "Cassiopeia, Velký vůz, Hejno hus."
"To snad ne," povídám a on se směje.
Když mi Joe ukazuje hvězdy, nakloní se ke mně tak blízko, že se bradkou dotkne mé tváře. Nehýbám se. Nevím, jestli si to uvědomuje. Já si neuvědomuji nic jiného. Ale nehýbám se.
"Jen chci zjistit, jestli dáváte pozor," řekne a zvedne se.

25.07.2013

Četla jsem Andělské vodopády. Výborný příběh. Ač nejsem příznivec detektivek, tahle mě chytla hned na začátku a pustila až na konci. :o)

1 25.07.2013

Prima odpočinková knížka na dlouhý zimní večer s čajem v ruce. Potěší každého pejskomilce.

2 25.07.2013

Výborná knížka pro všechny malé i velké milovníky koní. Najdete zde jak informace o plemenech, chovu koně, první pomoci a onemocněních, tak i o tom, jak se naučit jezdit a v čem všem se dá s koněm soutěžit. Doporučuji pro první seznámení s jezdectvím.

1 25.07.2013

Myslím, že Tajemství může pochopit jen ten, kdo zjistí, že už nemá co ztratit. Není to vůbec o tom, jak získat peníze. To je jen povrchní pocit pro ty, kteří se dostanou do první třetiny knihy. To nejlepší přichází totiž až na konec.
Umět říci "díky" za to, co mám. Radovat se z obyčejných věcí. Nedat šanci depresi a špatné náladě. Uvědomit si, že záleží jen a jen na mně, jaký povedu život. - To je, oč tu běží.
Uznávám, že forma podání je opravdu pro otrlé. Ale kdo vydrží a knihu přečte od začátku až do po poslední list, případně shlédne i film, připomene si pravdy, které jsou každému z nás dané, ale kterým je ne každý otevřen.
Bible pro věřící i ateisty.

15 24.07.2013

První velká kniha mého dětství. Díky ní jsem objevila dosud nepoznaný vzrušující pocit, kdy se nedokážete odtrhnout od řádků, i když je už noc a vy musíte jít spát. Měla jsem ji tehdy půjčenou od kamaráda, červené vydání s drahokamem na titulní straně (1998). Těžko jsem se s ní loučila. Jako dospělá jsem si ji pořídila i do své knihovny. Pán prstenů mě zatím moc neoslovil, ale tuhle knížku si vždycky ráda znovu přečtu.

2 24.07.2013

Po této knížce sáhnu vždy, když je mi smutno. Anna má pozoruhodný dar vidět v okolním světě krásno a radovat se z těch nejobyčejnějších věcí. Naštěstí je to docela nakažlivé, když se ponoříte do četby. Milý příběh, nádherné popisy přírody a chuť k fantazírování, to je to, co se mi vybaví, když se řekne Anna ze Zeleného domu.
Mám i další pokračování, jednu knihu v češtině a tři knihy ve slovenštině. Číst tuto knihu ve slovenštině, to je nádherný zážitek. Slovenština je malebný jazyk. Ráda bych si ji přečetla i v mateřštině, snad se v některém nakladatelství pokračování Anny z Avonlea brzy objeví. Vřele doporučuji.

4 24.07.2013