Ita komentáře u knih

Tato kniha stojí rozhodně za přečtení. Na les se teď budu dívat novýma očima...

10 20.01.2018

Mě se kniha líbila. Asi proto, že mám podobný vztah k mé polovičce jako Heidi k Henrymu. Dokázala jsem se vcítit do pocitů ženy, která ztratila svého muže a snaží se z toho vzpamatovat.

30.01.2016

Druhý díl se mi líbil víc než první.
Díky, že jsem Dalajlamovu kočku objevila, rozšířila mi obzory. Stojí za přečtení.

Nejlepší kniha poslední doby.
Trochu mi vadilo skákání do minulosti a přítomnosti. Ale bez něj by příběh nedával smysl.
Knihu jsme nemohla odložit, zamilovala jsem si ji. Hlavně Buzz je příjemným oživením děje.
Jen mě mrzí, že to neskončilo happy endem. Klidně mohlo, na sympatiích ke knize by to vůbec neubralo.
Tohle je život.
Teď.
Teď.
A teď.

Úžasná kniha, pomohla mi.

1 15.09.2015

Úžasná kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout a každý den jsem se těšila, až se s ní setkám.
Začátek je poněkud zvláštní, ale poté se to rozjede a zastavit se dá leda jen na poslední stránce.
Hodně mi dala, jedna z nejlepších knih, které jsou!

1 12.09.2014

Těžká literatura.
Svědčí o tom i fakt, že jsem ji měla rozečtenou přes půl roku. Ještě přesněji - před několika měsíci jsem ji odložila s tím, že je to na mně moc silný kafe.
Předevčírem jsem po ní sáhla znovu.
Vyndala jsem ji tedy z poličky a řekla si, že to přeci jen zkusím dočíst.
Vyplatilo se to. Přinutilo mě to zamyslet se a konečně VIDĚT věty (černé na bílém), které se několik týdnů nazpátek vynořují z okolního světa a snaží se dostat do mého podvědomí.
Přečtu si ji ještě jednou, aby se mi pořádně dostala pod kůži.

2 15.01.2014

Úsměvná knížka, doporučuju.

12.01.2014

Úžasná knížka. Klidně i pro dospělé. Odpočinula jsem si u ní a zároveň pobavila.

3 12.01.2014

Jedna z nejlepších knih Aninna pokračování. K této knize se určitě ještě vrátím, na čtení jsem se vyloženě těšila a užívala jsem si každou kapitolu.

2 12.01.2014

Vánoční kozlení je pohodový příběh na dlouhý podzimní večer při horkém kakau a pod háčkovanou dekou. Největší sympatie měla postava Frances a její sestra Mildred.

03.11.2013

Docela příjemný příběh jedné ženy, která si uvědomila, že má právo žít svůj život podle svých představ a ne podle svého okolí.

1 03.11.2013

Podle mého názoru se kniha měla jmenovat jinak. O Anně to totiž vůbec není, hlavní roli tady hrají děti z fary, které se do Glenu přistěhovaly s otcem. S Annou se tady setkáme jen v situacích, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Na druhou stranu je i tak kniha napsaná velice poutavě a jen těžko se mi s ní po dočtení loučilo.

2 26.08.2013

Tento díl patří k těm slabším. Připadá mi, že Anna je vymalovávána jako ta nejchytřejší, musí být u všeho, což trochu ubírá na čtivosti. Ale i tak je zde i něco z dílů minulých, především víra v dobrý konec a spoustu optimismu, pro které mám "Anniné" knihy tak ráda.

08.08.2013

Zajímavá kniha.
Ze začátku jsem ji brala jako odpočinkovou. Ne že by mě přímo nudila, jen jsem jaksi "nepřítomně" četla zdlouhavé pasáže o koupi domu, o právnicích a stavění kamenné zdi. Jenže pak jsme se i my pustili do přestavby v domě a najednou mě kniha začala zajímat víc. Asi proto, že jsem v podobné situaci také žila.
Líbilo se mi, jak autorka dokázala nádherně popsat své pocity, jak se s domem a okolím sžívá, jak si uvědomuje, že právě tohle je její domov, ač většinu roku žije v jiné zemi.
Dokonce i popisy z jejích italských cest jsem nepřeskakovala, ač mi místa vůbec nic neříkala. Frances mne prostě zaujala nějakou příhodou nebo zajímavou událostí.
Jediné negativum: podporovala jsem svůj zlozvyk jíst u čtení. Bodejť taky ne, téměř neustále se píše o nějakém dobrém jídle. Stejně tak káva. Pokud jsem četla, musela jsem si uvařit alespoň jeden šálek kávy. Na rozdíl od Eda jsem si ho však užívala déle (i s mlékem).
Díky této knize se i já začínám dívat na svůj domov novýma očima.

Ukázka:
Po několika dnech se můj život ustálí v pravidelném rytmu. Ve tři ráno se probudím a asi hodinu si čtu; místo oběda v poledne si dávám malé svačiny - zralé rajče, které ukusuji jako jablko - v jedenáct a ve tři. Vstvávám asi v šest a uprostřed dne, kdy je největší žár a čas na siestu, jsem zralá zalézt si na dvě hodiny do postele. Do dřímoty se upadá snadněji než do spánku, a tak za doprovodu šumění malého ventilátoru slastně dřímám. Konečně mám čas prostřít si venku deku a lehnout si s baterkou a hvězdnou mapou v ruce pod noční oblohu. Velký vůz je příhodně zaparkován přímo nad domem a s jeho pomocí se mi podaří vypátrat Polluxe v Blížencích a Procyona v Malém psu. Zapomínám na hvězdy a ony jsou tady, tak živé a stálé, rozechvěle pulzující, padající.

4 31.07.2013

Tak tenhle příběh jsem si vybrala jeden sobotní večer, když jsem si nutně musela něco přečíst. Skvělá volba. Dokonce jsem uvažovala, jestli to nedočíst celé místo spánku. O to hezčí bylo nedělní ráno, kdy jsem knihu dočetla. Celý následující den jsem o ni přemýšlela... Film jsem zatím neviděla, ve většina případů mi stačí kniha, nemám potřebu srovnávat. Doporučuji, výborně napsané.

1 28.07.2013

Panečku! Mé první setkání s Shakespearem. Tak květnatá řeč... Kde se jí ti (i obyčejní) lidé učili, když nechodili do škol? :o) Ale rozhodně se mi hra líbila. I když mrtvých je tu jak v Harry Potterovi. Nejvíc jsem si užívala čarodějnice a jejich vaření lektvaru.

26.07.2013

Knížka nebo film? Rozhodně kniha. Film mi přijde zbytečně zdlouhavý. Kniha se velmi dobře čte.

1 25.07.2013

Charlie Worth je novinářem a právě se zabývá psaním článku o havárii bojového letadla z konce druhé světové války. V jiné situaci a s jiným tématem by jednoduše napsal sloupek, aniž by ho to nějak blíže zajímalo. Ale tentokráte je to jiné. Jeho matka totiž v té době v Jestřábí zátoce pobývala ve starém době po babičce a právě tam ji zastihla zpráva, že Charlieho otec, americký voják, padl zřejmě do zajetí.

Povedený příběh. Ze začátku vzpomíná Charlieho matka Vangie na svůj pobyt v Jestřábí zátoce. Četlo se to dobře. Nijak zvlášť jsem to nehltala, ale bavilo mně číst. Pak se děj dostal do přítomnosti a vypravěčem bylo najednou více postav. A v tom dostal příběh grády a už jsem se nemohla odtrhnout, musela jsem to prostě dočíst.

Ukázka:
Zdvihnu si vlasy z krku a stočím je do uzlu, uvolněné prameny mi však padají zpátky na ramena. Právě vešel dovnitř Joe a nabízí se, že naseká led a připraví limonádu. Jdeme ven na verandu.
Cítím, jak je sklenice limonády v mé ruce vlhká, sedíme pod hvězdami a poddáváme se kouzlu mořského vánku. Chvíli oba mlčíme. Potom mi John začíná ukazovat souhvězdí. "Cassiopeia, Velký vůz, Hejno hus."
"To snad ne," povídám a on se směje.
Když mi Joe ukazuje hvězdy, nakloní se ke mně tak blízko, že se bradkou dotkne mé tváře. Nehýbám se. Nevím, jestli si to uvědomuje. Já si neuvědomuji nic jiného. Ale nehýbám se.
"Jen chci zjistit, jestli dáváte pozor," řekne a zvedne se.

25.07.2013

Četla jsem Andělské vodopády. Výborný příběh. Ač nejsem příznivec detektivek, tahle mě chytla hned na začátku a pustila až na konci. :o)

1 25.07.2013