Ivka82 komentáře u knih
Když člověk drží v ruce knihu s názvem Psychologie morálního vývoje, nečeká nejspíš, že se bude výborně bavit při jejím čtení. Autor této knihy má však dar podat i velmi nezáživné informace zábavně, kniha se tedy čte lehce a předá čtenáři mnoho zajímavých poznatků. Namátkou vyberu Piagetovu vývojovou teorii, kterou jsem četla v mnoha různých učebnicích, ale nikdy mi nebyla podána takto srozumitelně a ještě navíc čtivě.
Můj dojem z této knihy je takový rozpačitý. Na jednu stranu je to zajímavé téma, které je mi blízké, ovšem styl jakým to autor podává mi moc nesedí. Působil na mě dojmem, že se neustále vytahuje, kolik vydělal a jaké vozy si koupil. Chápu, že peníze jsou až na prvním místě, ale tady už to bylo na mě nějak moc.
Kniha bezesporu zajímavá, ale nemohla jsem se vyhnout dojmu, že si občas protiřečí. Občas jsem také z vyprávění cítila německou povýšenost. Nebo mi jen unikl smysl sdíleného... Každopádně po přečtení ve mně vyvstalo mnoho dalších otázek po smyslu celého tohohle projeveného hmotného divadla... Mám o čem přemýšlet a tím kniha splnila svůj účel.
Kniha se mi dostala do ruky náhodou, možná bych ji jen založila do knihovny, ale napsal ji ukrajinský autor, což se mi hodilo do výzvy, tak jsem si ji přečetla. A příjemně mě překvapila. Téma sice ohrané, ale i přesto byl příběh napínavý a měl spád.
Hodnotím slovy "celkem fajn". Občas vtipné, občas k zamyšlení, takové pohodové večerní čtení .
Smutný příběh dalo by se říct, ale spíš vcelku realistický popis lidských osudů. Takový už je život. Krásný a přitom nevyzpytatelný jako příroda sama.
Krásné fotky, přehledně uspořádané archetypy, které každá z nás má možnost v sobě objevit a posunout se směrem ke šťastnějšímu prožívání života. Co víc si přát.
Vcelku se mi kniha líbila, i když bych si představovala čtivější příběh. Amazonie je místo, kam bych se nikdy nevydala, kvůli pavoukům a hmyzu, ale velmi ráda o její kráse čtu zážitky lidí, kteří tu odvahu měli.
Zajímavá kniha, příjemně se četla. Očekávala jsem sice malinko něco jiného, ale zklamaná nejsem, je dobré si připomínat, že Země je naší matkou a bez ní jsme opravdu v háji.
Něco nového jsem se dozvěděla, k praktickému využití třeba časem dospěju :D
Mně se naopak styl jakým autorka píše velmi líbí a oproti jiným odborným knihám mě její čtení bavilo. Obzvláště kapitola o sexualitě seniorů a historka s přičinlivou seniorkou mě doslova rozesmála. Ukazuje stáří v celé jeho rozmanitosti.
Přiznám se, že jsem od této knihy čekala mnohem víc. Možná je můj dojem ovlivněn tím, že jsem knih na toto téma přečetla už více a tak mi tam jaksi chyběl ten wau efekt.
Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě - přečíst knihu dánského autora. Otevřela jsem si všechny dánské autory na databázi a pak jsem jednoho po druhém "lustrovala", co napsali. Nic mě nijak extra nezaujalo, neměla jsem náladu na žádné thrillery ani červenou knihovnu. A najednou jsem viděla obálku téhle knížky a už po několikáté se objevující slovo hygge. Říkám si, co je to to hygge, že se to u těch Dánů víckrát objevuje...tak už to vím :D. Tahle knížka je takové nenáročné odpočinkové čtení s kávou v ruce u krbu, prostě hygge. Co rozhodně vyzkouším jsou ty chlebové trdelníky :).
Úvodní kapitoly byly velmi zajímavé a dozvěděla jsem se spoustu informací. Další kapitoly se zabývaly tématy, které mě až tak úplně nezajímaly. Ale každý, kdo si chce přečíst cokoli o stárnutí si v této publikaci najde to, co ho zrovna zajímá.
Kniha mi přijde zajímavá. Rozhodně jsem čekala, že celý děj se bude odehrávat v "uvěznění" a překvapilo mě, jak se věci dále vyvíjely. Rozhodně jsem se nenudila.
Zajímavá knížka plná jednoduchých her do kolektivu, použitelná jak pro dospělé, tak pro starší děti.
Než jsem knihu začala číst, viděla jsem, že je zde již 2x označena za odpad. Nicméně jsem jí chtěla dát šanci, protože Hovory s Bohem od Walsche se mi vcelku líbily. Bohužel, našla jsem v ní jen velmi málo zajímavých myšlenek, které by se daly shrnout možná do několika málo stran. Takže čtení této knihy považuji spíše za ztrátu času.