Jabberwock komentáře u knih
Musím říct, že po přečtení první třetiny knihy jsem měl hodně rozporuplný pocit a vlastně se mi ani nechtělo číst dál. Celý text je zamořený politickými narážkami více či méně zjevných o objektivitě není možno ani fantazírovat. Cestovatelských zážitků a bezprostředních dojmů je v začátku knihy minimum. S ohledem na datum vydání knihy se tomu nelze divit. Přesto tu a tam prokoukne nefalšovaný cestovatelský postřeh či popis, který se nedá přenést z jiné knihy. A i jiné doplňující informace než politické agitky dýchnou na čtenáře úžasem o informovanosti a vzdělanosti pánů Hanzelky a Zikmunda. Dlužno také uznat, že hojnost doprovodných fotografií většinou v perfektní kvalitě skvěle doplňují cestovatelské části textu a svědčí o nevšedním fotografickém citu pánů autorů.
V části kde cestovatelé překonají Káhirský milník začne politických textů ubývat a dvojice cestovatelů může konečně před očima užaslého čtenáře vyrůst do rozměrů bájných hrdinů, kteří by se směle mohli nalodit k argonautům a plavit se Ijásónem do kolchidy za zlatým rounem.
Knize dávám za otravný politický úvod "jen"4 hvězdy, ale rozhodně ji doporučuji ke čtení všem.
Velmi podařená kniha, žánr bych nazval utajené sci-fi, příběh je originální a pěkně košatý. Styl psaní není v žádném ohledu tuctový. Rozhodně doporučuju.
Fascinovaně ale s mírným odporem jsem sledoval macešskou krutost s jakou autor zachází se svými postavami - nejprve se s nimi piplá a dá si práci aby je čtenáři co nejvíc přiblížil a pokud možnu mu je vnutil do obliby, potom je nechá udělat něco nepěknýho a v zápětí je nechá úplně obyčejně chcípnout. Dlužno uznat, že "hlavních" postav má Martin jako v bibli a rozhodně s nimi nešetří, a když se mu začnou nedostávat v dalším díle se objeví nové. Musím říct, že tohle je nevíc originální prvek který na celé sérii shledávám.
Líbí se mi některé fantasy nápady, ale celková odfláknutost vyprávění a nepřirozená stimulace napětí (podobně jako u Dana Browna), která je podobně jako u DB roztažena na nespočet stran mi vadí - holt moderní americká škola. Přiznám se že by mě zajímalo jak příběh dopadne, ale k dočtení zbývajících dílů (až budou, zatím jsem četl 5) se budu muset trochu nutit.
Jinými slovy, mám podobný názor jako Bobšule. Tuhle sérii řadím na roveň Harryho Pottera (HP má ode mě 2 *), možná o kousek výš, protože je to přecejen trochu lépe napsané, celkově je to ale slabota.
Výborná knížka, která staví na naprosto švihlém humoru Douglase Adamse a téměř se mu vyrovnává, a co se týče stavby příběhu dokonce ho předčí. Velice zábavné, originální čtení. Vřele doporučuji.
*EDITOVÁNO
Rád bych uvedl na pravou míru autorství knihy, nenapsal ji Douglas Adams ve spolupráci s Terry Jonesem, nýbrž Terry Jones sám. Douglas Adams ke vzniku přispěl nápadem uvedeným jako epizoda v jeho "Stopařově průvodci" o "bezdůvodném totálním selhání existence" vesmírné lodi Titanic, a který si podle svých slov schovával jako "námět či odbočku"pro další tvorbu, ale nikdy se k tomu nedostal, dostal ale nápad se o tom zmínit před svým tehdy novým kamarádem Terry Jonesem (jo, to je ten Terry Jones od Monty Pythonů). Vliv D.A. se bezpochyby projevil i v inspiraci jíž pro Terryho Jonese představovalo celé Douglasovo dílo a životní styl.
Pozitivní komentáře ostatních mě nutí postnout varování: Vyhněte se jí obloukem. Velmi slabé, nudné a jako příběh nezajímavé. V mojí pomyslné knihovně by tato knížka sdílela polici s "Honzíkovou cestou".
Tahle knížka patří k těm nejvíc veselým a vtipným taškařicím, které jsem kdy četl a musím říct, že se k ní moc rád vracím. Některé z konstrukcí ze stopařova průvodce se natrvalo uhnízdily v mojí hlavě i v mém slovníku, nenapadá mě jak tomuto dílu vzdát větší pochvalu než právě toto přiznat.
Možná to někteří (možná většina) z vás nevědí, ale Douglas Adams spolupracoval s firmou Infocom na velmi úspěšné počítačové hře založené na Stopařově průvodci, psal se rok 1984. Ve světě se prodalo přes 350000 kopií této hry a D.A. potom mohl, také díky tomuto úspěchu, trávit svůj život posloucháním "jak mu za oknem sviští dedlajny". Pokud byste v sobě našli dostatek trpělivosti pro textovou hru, pak vězte, že tenhle skvostný počin se dočkal před pár lety oživení a BBC4 hostuje "Hitchhikers guide to the galaxy" ve dvou grafických verzích. (viz. http://www.bbc.co.uk/radio4/hitchhikers/game.shtml) Hra běží online ve flashi a můžete ukládat pozice a loadovat. Začíná stejně jako kniha, ale pak se rozběhne jiným směrem a vy si můžete plně vychutnat Douglasovské "rozhovory a popisy", leč jednu drobnost budete muset překousnout - hra je pochopitelně anglicky.
Ještě jednu poznámku ke knize: Setkal jsem se s lidmi, kteří "Stopaře" prostě nedokázali číst. Měl jsem původně samizdatové vydání na A4 a celá úvodní scéna (L. Prosser, digitální hodinky a pytlík buráků) se vešly na dva listy. O "Stopaře" byl emnormní zájem a vždycky když jsem ji někomu půjčoval, činil jsem tak s poučením, že pokud dotyčného kniha nezaujme již na těchto dvou listech je pratrně nekompatibilní a nemá cenu aby dále četl. Takže ochutnávku dvou listů bylo možno provést o přestávce a pokud to nezafungovalo mohl ji zkusit ochutnat někdo jiný. Dlužno uznat, že "Stopař" nechutnal jen několika málo nešťastným lidem, o kterých jsem díkybohu již nikdy neslyšel.
Tato knížka mě moc bavila. Je velice svižná s dobře konstruovaným, nepolevujícím napětím, které vás nezačne po čase nudit jako v románech Dana Browna, zřejmě pro výrazně menší celkový počet stran (což by si DB měl konečně uvědomit). Je taky plná fantastických nápadů a dějových zvratů, ale mezi šustícími stránkami probleskují i filosofická moudra, která ovšem nepůsobí jako nenaplněné filozofické pokusy v moderní literatuře. R.E. Howard znovu dokazuje, že je opravdovým tvůrcem původních příběhů. Pokud ještě seženete české vydání z r. 1991 (viz. obrázek v záhlaví), dostanete jako bonus ilustrace od Káji Saudka - opravdového krále kreslířů.
Jestli jste tuhle knihu jste ještě nečetli, rozhodně dál neváhejte a jděte do toho.
Nadšení spousty čtenářů téhle knížky, potažmo série nesdílím. Co mi asi nejvíc vadilo, byly naprosto rozplizlé postavy, např. největší drsňák všech dob Hagrid každou chvíli bulí a neumí si zavázat ani tkaničku. Tím nemám na mysli charaktery postav, ale to, že dostanou do vínku od autorky jisté vlastnosti (v tomto případě ještě bombasticky nafouknuté) a o pár stránek později se chovají jako někdo úplně jiný. Myslím, že podobná nijakost postav je ukazatelem chybějícího příběhu.
Kdyby kniha byla kamna, což není, ale kdyby přece, tak by výsledek byl více zřejmý. Paní Rowlingová zřejmě začala od kachlů, ale protože o stavbě kamen nemá ani šajn, výsledný paskvil netáhne... dvě hvězdy (s odřenýma ušima a za předpokladu, že tři jsou přůměr).
Chápu, že výsledek je názorem průměrným, ale vysoké hodnocení si bradavičnatý Harry opravdu nezasloužil. Pokud zde někdo fandí příběhům o čarodějích doporučuji Johna Morressyho a jeho Kedrigerna.