JackieDecker komentáře u knih
Já si pana Čapka jako autora nesmírně vážím. Všeho co udělal pro českou a literaturu celkově. Ve své době psal skutečně nadčasově...
Ale přiznám se bez mučení, že mne Válka s mloky jako kniha neoslovila. Forma napůl novinových článků je vskutku zajímavá, má dodat na autenticitě. Ale vadilo mi že to nešlo prožít jako příbeh s hlavními charaktery, které tam vlastně ani žádné nebyli.
Na druhé straně líbila se mi a to velice, myšlenka díla jako celku. bohužel si myslím, že pro dnešního čtenáře je kniha již prakticky nečitelná, protože tento styl a vůbec pojetí je pro čtenáře jen málo blízké a zajímavé...
Sborník jsem četla poctivě celý a musím říct, že od začátku až do konce to pro mne bylo jako jízda na horské dráze. Pravda, všechno to byla díla amatérských začínajících autorů, takže už z principu čtenář nemůže mít valná očekávání. Ale právě z tohoto úhlu pohledu mne překvapilo, kolik perel v sobě ukrývá. Jemná něžná fantasy vystřídaná drsnou severskou vášní, kde něco tak křehkého jako láska je ukryto v nitru hrdinných a hrdých těl svých majitelů. Následné krimi drama s sebou přináší napětí, strach i dojetí. Můžeme nahlédnout do duše a mysli sériového vraha. Nebo se jako detektiv nechat duševně i citově spoutat svým stalkerem. A na pozadí toho všeho je možné se dokonce lehce pobavit nad příběhem téměř ze života. Kde nadhled a nadsázka dělají z obyčejných věcí neobyčejné.
Jak jsem řekla na začátku, kniha je souborem povídek amatérskcýh pisálků, ale i přes to, mi poskytla nevšední zážitek a získala a zaujala své čestné místo v mé knihovničce...
Miluji tuto knihu, je jednou z mých TOP na kterou nedám dopustit četla jsem ji už mnohokrát a ještě si ji v životě mockrát přečtu.
Ze všech knih, které jsem z tohoto universa četla mne DragonLance - Legendy a hlavně zkouška bratrství fascinovali nejvíce. Snad stejěn jako Procitnutí mága. Karamon a jeho bratr Raistlin jako dvě strany jedné mince. Nedokáží žít vedle sebe, ale ani jeden bez druhého. jedno z nejkrásnějších vystižení dvojčat jaké jsem kdy četla a věřím tomu že jej jen tak něco nepřekoná...
Na Knize mne nejvíce fascinovala skutečnost, že byla psána podle RGP hry na hrdiny. Ta představa že se tento příběh udál v myslích hráčů, kteří se setkávali kolem jednoho stolu a utvářely jej mě uchvátila. Ale i po jiné stránce je to čtení, které mohu doporučit, protože i když je to nesporně "brak", tak je to čtivý příběh, zajímavý, plný zvratů a tím myslím celé Kroniky a další knihy navazující. Mým snem je přečíst si je všechny :D
Mě tato kniha nezaujala snad vůbec ničím. Začala jsem ji číst jen proto, že ji měla napsat sestra Emily Brónteové, která napsala Na větrné hůrce. Jana Eyrová mi bylo tvrzeno, že je ještě lepší než Hůrka a proto jsem po ní sáhla a následně se dočkala velmi hlubokého zklamání. Postavy nejsou vůbec uvěřitelné, děj se táhne a je plochý, jediné charaktery které dokáží alespoň maličko vzbudit zájem jsou ty vedlejší. Při čtení jsem necítila nic jiného, než potřebu nutit se v téže činnosti pokračovat... Je to smutné, ale bohužel nesdílím názor ohledně toho, že Jana Eyrová je lepší knihou než Větrná Hůrka. Co víc, domnívám se že Hůrka Janu strčí úplně do kapsy...
kniha, kterou buď milujete nebo nenávidíte, já patřím do té první skupiny a nikdy nezapomenu na zážitek, který mi její čtení přineslo.