Jadla
komentáře u knih
Třikrát Albert Campion
Margery Allingham
Mám ráda Alberta Campiona. Mám ráda detektivní příběhy. Mám ráda obsáhlé knihy, které hned nekončí. Ale v této je toho všeho hrozně málo nebo až moc. Navíc všelijaké tajné organizace, které se řídí nepřekročitelnými pravidly, agenti a špioni a konspirace, neznámé postavy s dlouhými prsty v pozadí, to není můj šálek kávy.
Akord a jiskry
Martin Patřičný
Nejsem povídkový typ, jsem spíš čtenářkou na delší trati. Ale těmhle povídkám jsem dala šanci, protože jsou od Patřičného. Ještě jsem četla ty Čapkovy.
Na těchto povídkách je pro mne dojemný, omamný a srdce rozechvívající vztah muže, vypravěče, k ženám. Vytrhává při čtení z šedivosti a nezájmu všedního života a na pomíjivé okamžiky vzbuzuje pocit, že ženskost a přitažlivost neumírají.
Tržiště senzací
Egon Erwin Kisch
Je nádherná. Jako svěřené tajemství, osobní, prožitá, s nadhledem, s humorem, se zaujetím, zvědavostí, angažovaností, lidskostí, tak akorát maličkou kapičkou nostalgie, s ryzostí.
K téhle knížce se ještě vrátím a nechám se jí nejednou pohladit na duši.
Jezevec Chrujda staví nejdřív urychlovač a pak zase pomalič
Petr Stančík
Motiv pampeliškového vína myslím zbytečně rychle v příběhu zapadl, opravdu je vše takové smrsknuté, pár odstavců/stránek navíc by knížce rozhodně neuškodilo a děti "by to v klidu daly."
Líbí se mi, že autor používá příjemně tvořivě inovativní češtinu. Děti mají rády sůvičku Stáňu.
A nepochybuji, že jednou vyjde vše o Chrujdovi v souborném vydání, jako jiná díla na pokračování.
Jezevec Chrujda ostrouhá křen
Petr Stančík
Naše děti mají Chrujdu rády a křen se jim líbí. Příběh je hodně kratičký, zvládli bychom i delší text.
Nezbednice Mona
Dana Chladová
Knížka vypadá, že se na ní nešetřilo, hezké, bohaté ilustrace, prima formát, pěkný papír. Líbí se mi i to, že v ní vystupují méně známé druhy zvířat. Samotný příběh však příliš nezaujal. Chápu, co autorka chtěla dětem předestřít, naznačit, ale tak nějak vyznívá vše trochu křečovitě, strojeně. Pokus o humorné pasáže, šišlání netopýrkovo i to, jak náhle k výslovnosti r a ř přišel, to, jak Mona nechce papat a zjistí, že jí to vlastně škodí, překonání vlastní paličatosti a neposlušnosti, to vše je samozřejmě správné a děti to znají z vlastní zkušenosti, ale nepůsobí to v příběhu úplně přirozeně. Myslím, že skutečná Dětská Literatura, s velkým D a velkým L nikdy nebude takhle prvoplánově poučná. Že ta poučení z ní budou plynout mimoděk, dítě je bude muset samo vyrozumět, nikoli že poučení budou postavy pronášet jakoby mimochodem.
Tenhle příběh je hezký a rozhodně patří k lepšímu, co jsem ze současné literatury pro děti viděla. Ale ne k nejlepšímu.
Náhodné svědectví
Thomas Andresen
Docela zručně napsaná detektivka, charakter postav dobře podaný, zajímavá tím, jak tytéž okolnosti vypráví dva vypravěči. Jak už tu padlo níže, hlavní hrdinové sympatie zrovna nevzbuzují, ale oba působí životně, autenticky. Je škoda, že od samého začátku autor dává tušit a záhy nenechává pochybovat o tom, jak to bylo doopravdy. Finále je nápaditě vymyšleno a průhlednost vypravování mu ubírá na efektnosti.
Pírko
Vlasta Baránková
Hezky ilustrovaná, téma věčné a nespočetněkrát zpracované, mnohdy i zdařileji.
Dvojí smrt Johna Lafcadia
Margery Allingham
Líbilo se mi prostředí, postavy i děj. Jen rozuzlení mě zamrzelo, mohlo být obratnější.
Případ prázdné plechovky
Erle Stanley Gardner
Při čtení Perryho Masona vždycky skoro závidím Delle. Její šéf se dovede tak přirozeně o všechno postarat, prostě s ním po boku/za zády se není čeho bát. Uklidňuje mě to a vždycky ráda sáhnu po dalším případu.
Jak to chodí v cirkusu
Doro Göbel
Hezké celostránkové ilustrace, na obrázcích se objevují stejné postavy, je možné tedy sledovat, co kdo dělá, povídat si o tom a vymýšlet krátké příběhy. Prostředí cirkusu je pestré, hodně se toho děje, ale obrázky si jsou podobné jeden druhému. Dětem to nevadi.
České lidové písničky a říkadla
Andrea Popprová
Tak tuhle máme doma opravdu moc rádi. Podle obrázků už i ty menší poznají písničku nebo říkanku a předhání se, kdo bude zpívat nebo povídat tu kterou oblíbenou. Doplňují slova podle malované nápovědi, listují a hledají tu, kterou písničku nebo básničku zrovna mají na jazyku. I cd je povedené a děti si ho pouštějí "k tanci a poslechu" v pokojíčku.
Tajemství srdce
Šárka Váchová
Moc se nám líbí, mladší dceři zatím jen obrázky a starší syn poslouchá příběh a nechce, abych přestala číst. Spojení obou pohádek je naprosto přirozené a plynulé, slovní zásoba příběhu je pestrá a bohatá a přitom srozumitelná a nekvětnatá. Pokládám knížku za vydařenou a předčí podle mne vrchovatě mnohé pro děti vydávané příběhy s kýčovitě sladkými ilustracemi a prkenně didaktickým obsahem.
Pole a louka - Objevuj přírodu
Christine Henkel
Obrázky jsou plné zvířátek, ale vypadají dobře, nejsou kýčovité. S dětmi hledáme a nacházíme různé detaily, patří k oblíbeným.
Jede, jede poštovský panáček
Veronika Jelenová
Básničky dětská osvědčená klasika, obrázky ohromně načančané, každý úsměv od ucha k uchu, ale tematicky sedí. Fajn pevný karton a leporelo.
Velký podraz
Roger L. Simon
Nemůžu říct, že by to byla nuda, ale ani dechberoucí počtení. Celou dobu jsem měla pocit, jako bych to, co se právě odehrává na stránkách přede mnou, už četla někde jinde, jednotlivé postavy už někde viděla, rozhovory slyšela, prostě takové otřepané. Ale ne úplný amatérismus a propadák.
Uspávanka s plavčíkem a velrybou
Jan Skácel
Moc hezká. Skvělá ukázka symbiózy textu a ilustrací. Po dlouhé době knížka, kterou si dcera během dne vzala, někam s ní zmizela a četla, dokud nedočetla.
Dětem: (Mimočítanková četba pro školy všeobecně vzdělávací)
Josef Václav Sládek
Některé básničky si z dětství ještě pamatuji z hlavy, některé jsem si připomněla a s dětmi si je povídáme před spaním. Ilustrace jsou ke každé z nich nádherné, vždycky dovedly jakoby polechtat fantazii a nechat ji rozeběhnout.
Zelené šero
Jan Vrba
Je to už déle, co jsem knihu přečetla, a když jí teď listuji, vybavuji se zhruba příběh, celkem tuctový a předvídatelný, znovu si připomínám celkem obstojný jazyk autorův, vyvážený poměr popisu a dějovějších partií, kniha patří k tomu poklidnému čtení s dávkou malebné přírody, trochou milostných pletek a uspokojivým koncem.
Kdo je můj muž?
Elizabeth Ferrars
Mám ráda smaragdky, ne vždy jde o poutavou záležitost, ale nikdy to není vyloženě propadák. Tuhle ovšem nedočtu. Zápletka založená na dvojčatech.