Jakcist.cz
komentáře u knih
Etika Níkomachova
Aristotelés
Nikomachova etika je jedním z nejvýznamnějších děl antické filozofie a západní kultury vůbec. Aristotelés v tomto díle zkoumá podstatu etiky a ctnosti, a nabízí hluboký, empirický vhled do toho, co znamená žít dobrý život. Jeho perspektiva je překvapivě čerstvá a originální, proto i hodnotná.
Jedním z ústředních konceptů je eudaimonia, překládána jako “blaženost, kterou Aristotelés považuje za nejvyšší cíl lidského snažení. Dosáhnout eudaimonie podle něj znamená žít život v souladu s ctnostmi, které představují “střednost mezi dvěma neřestmi. Tato myšlenka rovnováhy a správné míry je klíčová pro jeho etiku.
Dílo je ceněno pro svůj praktický přístup k morálce. Je podle mě praktičtější než deontologie nebo utilitarismus (dva hlavní směry dnes). Aristotelés neprezentuje etiku jako soubor pravidel, ale jako cestu osobního rozvoje a kultivace charakteru. Zdůrazňuje význam habitu – opakovaného jednání, které formuje naše ctnosti a tím i náš charakter.
Celkově je Nikomachova etika nadčasovým dílem, které nabízí hluboké porozumění lidské povaze a morálnímu jednání. Její přínos spočívá nejen v historickém kontextu, ale i v trvalé inspiraci pro hledání smysluplného a ctnostného života v dnešním světě. Znáte „Pursuit of happiness“ z americké ústavy? To je aristotelovský vliv.
Upřímně, to dílo jsem si zamiloval, ale ostatním to říkám opatrně, protože bych nerad nastavil nerealistická očekávání. Je to těžká kniha. Člověk musí s textem bojovat, interpretovat ho a ponořit se do něj. Odměna je sladká a sekundární literatura pomůže. Pro své potřeby budu kapitoly rozebírat. Kdyby to někoho zajímalo, zveřejním to během příštího roku na svém webu.
Rukojeť / Rozpravy
Epiktétos
Epiktétos, bývalý otrok, mění lidem životy, alespoň mně určitě. A taky Marcu Aureliovi a milionům dalších. Jeho etická ponaučení tnou do živého a jsou důvodem, proč je stoicismus dodnes vyhledávanou, sekulární alternativou křesťanské morálky - ne alternativou ve smyslu, že by říkal něco odlišného, spíš že říká podobné věci na nenáboženském základě.
Epiktétos může čtenáři pomoci porazit vlastní ego, najít vnitřní klid a zároveň sílu měnit svět. Jeho čtení by mělo být pozorné a pomalé - nemá smysl číst mnoho článků v jeden den, spíš se nad nimi zamyslet - abstrahovat, co říká, a najít podobné schéma ve vlastním životě. Stoicismus není složitý na pochopení, ale náročný na „zapracování“ do života. Tato kniha se právem řadí mezi nesmrtelné knihy západní civilizace.
Druhé pojednání o vládě
John Locke
Druhé pojednání o vládě je dílo génia, které musí číst každá generace. Řadí se po bok Hobbesova Leviathana, Platónovy Ústavy nebo Aristotelovy Politiky a říká nám něco zásadního k tomu, čím je, nebo spíše má být naše republika a demokracie. Něco z Lockových argumentů zestárlo, avšak nezestaralo.
Ústřední myšlenky okolo přirozených práv člověka jsou nadčasové. Předpoklad, že člověk má přirozené právo na svou svobodu, život a majetek, nelze "dokázat", lze to pouze přijmout nebo odmítnout. John Locke tento předpoklad domýšlí do důsledků a domýšlí, co to znamená pro politickou moc a její omezení.
Zákonná vláda stojí na souhlasu těch, jimž je vládnuto - ne však pouze lidu, ale i jednotlivců. Lockovo Pojednání je logické a přesvědčivé a není divu, že položilo základy politického liberalismu, který fakticky změnil svět. Je ale docela smutné, jak do pozadí se Locke postupně dostal a kam se naše politické systémy a „liberální“ strany zatoulaly.
